Všechny mé radosti

Díky Helence a její výzvě jsem se vrátila do uplynulého roku a připomněla si (skoro) všechny mé radosti. Ať už to byly radosti velké a nevšední, anebo ty malé každodenní, neméně důležité.  

Kytky, pečení, cestování, focení - mé velké radosti.

Leden mně přinesl radost z prvního vlastnoručně vyrobeného věnce - svícnu. Není dokonalý, ale radost z každého výtvoru mám daleko větší, než kdybych si domů přinesla koupený.

Únor mě pohladil po duši návštěvou brněnského květinářství La Plevela. Inspirativní prostor, milý personál, krásné květiny. Ráda se sem vracím.

 

Březen je radost sama o sobě. S radostí zahrnu terasu jarními kytkami a kochám se postupně rozkvétajícími květy. Jarní barvy mají po zimní šedi přímo terapeutické účinky.

V dubnu jsem si udělala radost přihláškou a absolvováním workshopu. V příjemném prostředí penzionu jsme s kolegyněmi vyráběly jarní věnec. Naučila jsem se tam různé vychytávky a prožila příjemné nedělní odpoledne.

 

Radost přinese i to, když uděláme radost jiným. V květnu jsem udělala radost sobě i mamce. Ke dni matek jsem ji vzala na zážitkovou exkurzi do nové budovy Solis firmy Sonnentor v Čejkovicích. Tady je to vždy voňavé, srdečné a nabíjející.

 

Červen byl radostí plný. Zahrada rozkvetla, na terasu vtrhly suchomilky a netřesky, užila jsem si výsadbu truhlíků a ušití květovaného ubrusu. 

 

V červenci jsem se dávala dohromady po hospitalizaci v nemocnici. Sbírala jsem síly na srpen a hodně odpočívala. Manžel mně udělal velkou radost voňavým výletem za levandulí do Bezděkova a do Litovle.

Srpen byl ve znamení dovolené. Spousta nových míst, krásných zážitků a společně prožitých chvil s rodinou. Radost veliká.

V září je extra těžké vybrat jen jednu jedinou radost. Září jsem si vybrala za měsíc, kdy si dělám spoustu radostí. Keramický Kunštát, květinový Tulln, podzimní terasa i zahrada plné vřesů a dýní. Fotka to alespoň částečně propojuje.

V říjnu končí zahradní sezóna. Radosti přináší od prvních sněženek až po sytě žluté listy ginkga. Poslední zahradní radosti si užívám ve své soukromé Hýčkárně.  

  

Listopad - Jsou místa a chvíle, které mně přináší silnou dávku klidu, ale i energie. Která si potřebuji užít nejlépe sama a v klidu. Jen tam tak stát, dívat se, vnímat tu nádheru okamžiku, zapamatovat si ji a dlouho na ni vzpomínat. V Olomouci mám takovéto místo, kde je kouzlo adventu téměř hmatatelné.

  

V prosinci se mně to už docela vymklo z ruky. Z tolika radostí se nedá vybrat jen jedna. Adventní trhy, adventní pečení, adventní a vánoční zdobení doma i na terase. Já vlastně ani dárky pod stromeček nepotřebuji 😊.

A pak je spousta radosti, které se nedají vyfotit. 

Minulý rok nám přinesl novou důstojnou hlavu státu, která má světový respekt a po dlouhých letech se za prezidenta nemusíme stydět. Radost mně dělají děti, jak studují, jak pomáhají a že jsou zdravé. Radost mně dělá můj manžel, protože je takový, jaký je. Radost mně dělají i obě babičky, nejen tím, že nám dělají vzácnou společnost, ale i tím, že se nenechaly koupit za pár kaček navíc k důchodu. Mám radost, že zdraví se tak nějak umoudřilo a zase můžu cvičit pilates. Zkrátka je spousta samozřejmých radostí, které často nevidíme, ale život bez nich je sakra obtížný.    

Všichni a spolu - mimořádná radost.

A jen tak mimochodem: Díky Helence jsem si připomněla spoustu loňských radostí a i přes různé překážky, co život staví do cesty, jsem si znovu připomněla, že žiji šťastný a radostný život. Mnozí to štěstí nemají nebo i mají, ale místo toho, aby si takový život užívali, kazí si ho a znepříjemňují jiným. 

Helenko, děkuji a všem čtenářům blogu přeji malou radost každý den. 

A jednou měsíčně i tu velikou 😉.  

Radost z dárku je o to větší, pokud jej nečekáte. Tento je od Helenky 🌞.