Adventní Katowice

Máme za sebou první adventní víkend, v našem případě prodloužený a super hektický. Kromě sobotní rodinné dvojité oslavy a dlouho plánované nedělní návštěvy jsme ještě stihli páteční výlet do polských Katowic. 

 

 

 

Katowice jsou hlavním městem největší a nejlidnatější části Slezského vojvodství, čítající asi 2 miliony obyvatel. Město je to poměrně mladé, status města získalo až koncem 19. století a k jeho rozvoji významně přispěla průmyslová revoluce. 

 

 

 

Památek tady mnoho nenajdete, je to vlastně taková polská Ostrava, jenže... Stejně jako u nás se i tady projevil pokles výroby těžkého průmyslu a těžby uhlí. Katowice se ale v posledních letech mění v moderní dynamické velkoměsto plné skleněných mrakodrapů s firmami zabývajícími se novými technologiemi. 

 

 

 

Nedostatek historických památek tady nahrazují zábavním průmyslem a návštěvníci často přijíždí za velkým zábavním parkem nebo vyhlášeným Aqua centrem.

 

Není nouze ani o lákavé restaurace a půvabné kavárny.

 

 

 

 

Městský maskot nám připomněl wroclawské trpaslíky.

 

My jsme se sem vydali na adventní trhy a za vánočními nákupy. Po Wroclawi a Krakově jsme byli zvědaví, jak advent pojali v Katowicích a musím říct, že jsme byli mile překvapeni.

 

  

 

 

 

Počasí nám od rána moc nepřálo, a tak jsme návštěvu trhů posunuli na pozdní odpoledne, kdy přestalo pršet a rozsvítila se celá adventní výzdoba, která místu dodala sváteční atmosféru. 

 

 

 

 

 

Jarmark Božonarodzeniowy se koná od poloviny listopadu do 5. ledna na hlavním katowickém náměstí, které se "překvapivě" jmenuje Rynek. Už z dálky září dvě adventní ruská kola a kromě nich tu návštěvníci najdou kluziště, gastrozónu, pohádkový vlak, historický kolotoč a mnoho dalších atrakcí.

 

 

  

 

 

Co se nám moc líbilo a jinde toho nebylo tolik, byly adventní pohádkové domečky, které vyprávěly vánoční příběhy. V jednom hrála skupina jezevců (?) vánoční hity, v druhém spal Santa a fakt hrozně chrápal. 

 

  

  

Je libo vánoční příběh? Zmáčkni červený knoflík.

 

 

Krásní byly spící lední medvědi, kterým se nadechováním zvedalo bříško a poučný byl i domek s Jeníčkem a Mařenkou zavřenými v klecích u Ježibaby. Vše se pohybovalo, hrálo, povídalo, zdarma. To se dětem moc líbilo a myslím, že pro děti to jsou ty nejlepší trhy, které jsme zatím viděli.

 

 

Stánků s regionálními specialitami i vánočním zboží tady nebylo tolik, jako třeba ve Wroclawi, ale byly tematicky zaměřené a stačilo to.

 

 

 

Součástí hlavního náměstí je i květinový trh a samozřejmě jsem neodolala a do stánků nakoukla.

 

 

 

 

 

 

A jen tak mimochodem: Před návštěvou adventního trhu jsme zaparkovali u velikého obchodního centra Silesia a podnikli nákupní maraton. Zpříjemnily nám jej Black Friday slevy, které jsou v Polsku výrazně větší než u nás. Fotit jsem moc nestíhala, ale pár záběrů jsem přece jen ukořistila...

První adventní pečení

A je to tady... Rok utekl jako voda a na adventním věnci jsme zapálili první svíčku. Nebyl by advent adventem, kdybych něco tradičního neupekla. Po třech letech adventních a vánočních dobrot, kdy jsem nakoukla k sousedům i přes oceán, jsem si řekla, že už jsem se narajzovala dost a letos se budu věnovat našim tradicím a symbolům. Ráda bych jim dala moderní kabát, který hravě zvládneme i v hektickém předvánočním čase. Prvním symbolem adventu je adventní věnec, a tak není co řešit...  

 

 

Pečený adventní věnec s perníkovým srdcem

Těsto:

100 ml vody
60 g bílého jogurtu (domácí nebo selský, Hollandia apod.)

50 g rozpuštěného másla nebo Hery

1 žloutek

275 g hladké mouky

špetka soli

45 g moučkového cukru

třetina kostičky čerstvého droždí (asi 15 g)

Náplň:

150 g mletých perníčků (domácích nebo koupených)

2 PL kakaa 

80 g rozpuštěného másla

200 g nahrubo nastrouhaných jablek

4 PL moučkového cukru 

Na ochucení: citronová kůra, rum, perníkové koření, vanilka

 

Na polevu: 

400 g čerstvého žervé sýra (Lučina, Palouček, apod.)

3 PL moučkového cukru

šťáva z jednoho citronu

pár lžic mléka na zředění

  

Na ozdobení: perlový cukr, plátky mandlí nebo kandované ovoce.

Přípravu těsta svěřím domácí pekárně a zatím si připravím náplň. Všechny přísady smíchám a dám mírně zatuhnout do ledničky. 

Vymažu formu na věnec nebo klasickou dortovou a do středu vložím zavařovací sklenici obalenou v alobalu a také pomažu tukem.

 

Hotové těsto přenesu na vál a nechám půl hodiny odpočinout. Pak je propracuji a nechám dalších 15 minut v klidu. Kynuté těsto se pak líp rozvaluje a nemá snahu se smršťovat. 

Rozválím těsto na pás o délce 40 až 50 cm a potřu jej perníčkovou náplní. 

Nyní je sroluji jako roládu a přenesu do formy. Spoj dám do středu, aby se neotvíral a nebyl moc vidět. Přikryji igelitem (dobrá je hotelová koupací čepice) a nechám ještě asi hodinu kynout. 

Jakmile těsto zdvojnásobí svou velikost, peču nejdříve na 200°C, aby pěkně naběhlo a pak dopékám na 180°C. Celé to trvá necelou hodinku. V polovině pečení vršek věnce přikryji alobalem, aby nebyl moc tmavý. Před vytažením vyzkouším špejlí a jakmile těsto nelepí, jde se ven. Nechám chvilku chladnout a po vytažení z formy přenesu na mřížku, aby vychladnul úplně. 

 

Lze jen pocukrovat, ale když je ten advent, bude i poleva. Tu připravím prošleháním sýra s cukrem. Naředím citronovou šťávou a mlékem (příp. smetanou) tak, aby poleva pomalu stékala. Nanesu ji na vychladlý věnec a dozdobím perlovým cukrem, plátky mandlí nebo kandovaným ovocem.

 

A jen tak mimochodem: Odkud se vlastně vzal adventní věnec? Tradici založil v 19. století protestanský teolog Johan Wichern, který v Hamburku vedl školu pro chudé děti. Na Vánoce se velmi těšily a každý den se ptaly, kdy už bude Štědrý den. Asi aby měl od nich pokoj 😉, vyrobil ze starého dřevěného kola předchůdce dnešních adventních věnců. Kolo opatřil 19 malými červenými svíčkami za každý všední den a čtyřmi velkými bílými svícemi pro neděli. Každý den se zapálila jedna svíčka, a až všechny vyhořely, děti se mohly začít radovat.

 

Listopadové dny

Měsíční souhrn přichází tentokrát s lehkým předstihem. Listopad byl výrazně klidnější než předcházející měsíce, na události chudší, na radosti i tak bohatý.

  

V práci se rozpoutalo obvyklé peklo, přicházející s koncem starého a začátkem nového roku. Navíc nás čekají změny a je třeba všechno důkladně zvážit, propočítat a ošéfovat. S každým novým obdobím přichází změny legislativy, školení a semináře. Jeden takový mě přivedl do Brna a stihla jsem i lehce nasát adventní atmosféru. 

 

I když trhy teprve začínají, kochat už je čím.

Martinské hody jsme jako obvykle spojili s návštěvou Čejkovic a Sonnentoru. Nasáli jsme bylinkovou vůni, nakoupili čajíčkové dárečky, dali si kávičku ve Slunečné kavárně a užili si pohodové odpoledne. 

Počasí bylo typicky listopadově hnusné, našlo se ale i pár dní, kdy nám udělalo radost. 

Zahradu jsme vyhrabali zpod lavin listí, svázali trávy a popřáli dobrou noc.

Terasa byla i v listopadu plná barevných květů, světýlek a podzimní atmosféry. 

Listopadové víkendy byly ve znamení předvánočního úklidu, zbývá už jen adventní výzdoba, do které se pustím příští týden a už se na ni moc těším.

Halloweenské, svatomartinské i mřížkované pečení mě bavilo a i rodina si přišla na své. 

Přeji vám prosinec plný kouzelných adventních dní, milých setkání, pocucávání svařáku na trzích a zvládnutí hektického pracovního konce roku.  

 

A jen tak mimochodem: Nadcházející adventní a vánoční dny nemusí být pro každého plné radosti a pohody. Je to část roku jako každá jiná a nepříjemnosti se jí nevyhýbají. Líbí se mně slova Aleny Šeredové, kterými komentovala rozpad svého prvního manželství:

"Ne všechny bouře vám přijdou zničit život. Některé vám přijdou vyčistit cestu."

Nelze než souhlasit, přečkat to nejhorší a těšit se na nové začátky.