čtvrtek 26. listopadu 2020

Listopad na zahradě

Listopad je asi nejnudnější měsíc v roce, zvlášť letos. Počasí, že by psa nevyhnal, brzo tma, advent - potažmo vánoce, ještě daleko a korunu tomu dala všechna ta letošní omezení spojená s pandemií coronaviru. 




V listopadu se prostě nemám na co těšit. Což na druhou stranu může být výhoda a jako vítané a nečekané potěšení se jeví každý slunečný den, opožděný květ na zahradě nebo námraza na suchých květech hortenzií či stéblech trávy. Zkrátka ... dělat si radosti a mít potěšení z maličkostí je v mém životě důležité. Jednou velkou radostí je zahrada a i když už se uložila, za mé pomoci, do zimního spánku, je stále radost se po ní procházet. 


Listopadová úroda - listí, listí a zase listí.

Poslední sluneční paprsky před zimním odpočinkem.




Trávoví panáci.

Plamének už to do jara nevydržel a vykvetl v listopadu.


Hortenzie vyhodila ještě poslední květ.

Tato rudbekie je úžasná, stále kvete i pod námrazou.




Podzimní terasa - už jen zbytky výzdoby.

Hortenzie latnatá


Miscanthus

Ozdobné traviny

Heuchera a její krajkové květy.

Tohle jsem koupila pod názvem Prérijní tráva.

Proso

Pennisetum


A jen tak mimochodem: Po zazimování zahrady mně teď dělají radost hlavně pokojovky. Neodolala jsem a vyfotila begonku. V dopoledním slunečním světle krásně předvádí své barvy.





pondělí 23. listopadu 2020

Modré hory

Díky všeobecné situaci jsme si výlet mimo hranice našeho města udělali naposled v srpnu. Plány by byly, ale pandemie se tak rychle šířila, že jsme vše zrušili a podnikali jen malé výlety po okolí. Dlouho už jsem měla v hlavě, že se cestou k mamce podíváme po regionu Modré Hory a konečně se nám to podařilo. Dokonce i počasí nám přálo. Bylo sice mrazivo, ale krásně slunečno. Děti občas trochu remcaly, ale ty zážitky z cest u svých počítačů nenachytají.

Rozlohou malý region Modré Hory je svazkem obcí Vrbice, Bořetice, Kobylí, Němčičky a města Velké Pavlovice, nacházející se v jižní části Slovácka. Svou jedinečností je ale jednou z nejkrásnějších národopisných částí celého moravského Slovácka.  

Modré Hory

Hora, to je nejenom kopec, ale i starý název pro vinohrad, kterými jsou místní malebné kopce osázeny. A tyto "hory" se modrají v podvečerním šeru, stejně jako na podzim modrají vinné keře obsypané úrodou těch nejlepších modrých odrůd jako je Frankovka, Svatovavřinecké a Modrý Portugal. Však se zde narodila i nová odrůda André - kříženec Frankovky a Svatovavřineckého. Historii vinařství v těchto obcích dokládají prastaré dlouhé a hluboké vinné sklepy, lisovny vinné révy i sudy s dávnými letopočty, nápisy a ručními ozdobami. 

Vrbice, lis na víno


Vesnice jsou to velké a bohaté. Vedle moderních domů a vinařství je staré citlivě opraveno. V opečovávaných předzahrádkách září barevné kopce kateřinek. Nepřehlédnutelné jsou řady sklepů, nový, starých, z některých se ozývá moravská lidová. Domácí pozdraví, poradí, radost se sem vracet.

Kobylí

Do Kobylí nás přilákala Stezka nad vinohrady, rozhledna ve tvaru spirály, postavená v roce 2018 na Kobylím vrchu ve výšce 334 m nad mořem. Jak trefně poznamenal můj muž, rozhledna je o 100 metrů níž než náš dům. To jí ale neubírá nic na její atraktivitě a krásném výhledu po části této malebné krajiny.

Kobylí, Stezka nad vinohrady


 

Filozofická podlaha rozhledny





Vrbice

Ve Vrbici jsem zamlada prožila nejednu hodovou zábavu a nepila jsem lepší stárkovské víno než tady. Tato vesnice má neodolatelné kouzlo. Velkou zásluhu na tom mají především vinné sklepy, které jsou jeden jako druhý. Dcera je nazvala domky Hobitů a jistá podobnost se nedá zapřít. Jsou na patra nad sebou, idylku doplňuje dřevěný větřák, jak na Moravě říkáme větrným mlýnům. K dokonalosti už chybí jen ochutnávka vína, ke které zvou místní vinaři. Ale i to časem bude.





Spodní řada vinných sklípků tvaru podkovy dala uličce jméno.








Sud už dostal ledovou pokličku.


Z kopečku vyčuhují komínky vinných sklepů.


Němčičky

Němčičky mají dolní konec vesnice níž o 70 metrů než ten horní, takže není co závidět klukům, kteří chodí za děvčaty z toho horního konce. I tady je vinařství na prvním místě a o rozvoj tohoto odvětví se v minulosti zasloužili velkou měrou Habáni. Němčičky jsou známé jednou ze dvou jihomoravských sjezdovek a také bobovou dráhou. Naše kroky vedly mezi vinohrady ke kapličce svatého Antonína Paduánského. V létě se na tomto kouzelném místě odehrávají svatební obřady a nejen svatebčané jsou odměněni výhledem od Bílých Karpat až po Pálavu.





Velké Pavlovice

I tady jsme navštívili rozhlednu s výstižným jménem - Slunečná. Ztepilá dřevěno - ocelová konstrukce stojí na sluncem milovaném kopci vinařské trati Nadzahrady, ke které se dá dojet autem. Za jasného počasí je odsud vidět Brno, Hodonín, slovenská Senica, Podivín, Lednický minaret a Pálava s Mušovskými jezery. U nohou jí leží městečko Velké Pavlovice, které dalo celé vinařské podoblasti jméno. Ve zdejší vinařské šlechtitelské stanici byla vyšlechtěna odrůda André a svůj přínos měla i ve šlechtění odrůd Pálava, Aurelius a Agni. 




Mezi Velkými Pavlovicemi a Velkými Bílovicemi na návrší, které se nazývá Zimarky a jeho vrchol Hradištěk, stojí kaple postavená v roce 2002 nákladem místních občanů. Je zasvěcena sv. Cyrilu a Metodějovi - patronům svaté víry, sv. Václavovi - patronu České země a sv. Urbanovi - patronu vinařů. Archeologické nálezy na tomto strategickém místě naznačují přítomnost strážného oddílu římské legie a i ve středověku to bylo frekventované místo. Dá se k němu dojet autem, ale my jsme si Zimarky poctivě vyšlapali.

Děkuji Dáše, ani jsem nevěděla, že tato krasavice mezi kapličkami leží tak blízko.






A jen tak mimochodem: Při psaní tohoto příspěvku jsem byla tak nějak naměkko. Snad proto, že jsem se blízko odsud narodila a vyrostla jsem na místních tradicích, folklóru, poctivém jídle, výborném víně a upřímných lidech. Každopádně to tady mám ráda, je mně tady dobře a ráda se sem vracím.