Pražský maraton

Bylo to krásné a bylo toho dost. Dvoudenní pražský maraton nám dal zabrat.

Tisíce kroků i turistů, únavné horko i nekonečné fronty na cokoliv. Protože jsme měli v Praze nocleh a nespěchali jsme na zpáteční cestu, usedli jsme na dvouhodinovou kávu, počkali až "mufloni" ztečou z Hradu dolů do centra a teprve pak se šli v klidu projít. 

Na Kampě

Jak utopit dr. Mráčka?

Jánský vršek

Loreta

V Praze už jsme všichni všechno vyfotili. A fotíme znovu. To město má prostě kouzlo, poetiku, dokonalé panorama. To prostě vyfotit musíš...

Nevidět Nový svět prostě nejde.

Vlk a...

... beránek.

Pleskot v Jelením příkopu.

Už jsme odvykli hektickému stylu hlavního města a místní dopravní tempo nám není příjemné. Takže si rádi zase na nějaký čas od Prahy odpočineme.

Plečnik na Hradě.

Strakova akademie.

Kafkova kinetická hlava.

Ale vrátíme se, sem se vrací každý rád. 

A jen tak mimochodem: Hlavním důvodem naší cesty do Prahy byl skutečný Pražský maraton. Běžců a běžkyň bylo skoro 12 tisíc. 

Cizinců bylo o pár procent víc než tuzemáků. Však tu bylo přes sto národností. Viděli jsme oranžové Holanďany, kostkované Chorvaty, Japonky v kimonech,... 

Dostavil se Pat&Mat, Spiderman i Superman, duhoví jednorožci.

Všichni statečně běželi, někdo sprintoval, jiný střídal běh s chůzí, ke konci někteří kulhali a chromali, mávali vlajkami, stihli políbit fandící manželku nebo finišovat se svou malou ratolestí v náručí. 

Maraton dokončilo 9 tisíc hrdinů... mezi nimi i náš Ondra. Má náš neskonalý obdiv a jsme na něj náležitě pyšni. 

Dubnové dny

Další měsíc končí... Měsíc plný jara, Velikonoc, květin a jako obvykle jej zakončím měsíčním ohlédnutí za uplynulými třiceti dny.  

Jak se dalo předpokládat, pracovně jsme si moc nepolepšili. Sice máme roční uzávěrku a daně hotové, ale zmatky, které provází měsíční hlášení nám přidaly tolik práce, že se slibované úleva zaměstnavatelům jaksi nekoná.

Z práce nás navíc vytrhávaly rvačky na komíně, které náš pár ustál a uhájil své působiště.

I přes každodenní cvičení už toho mají má záda dost a čtyřměsíční zápřah si vybírá daň. K tomu, asi jako bonus, se mně začal ozývat levý karpál, takže kytka od manžela "jen tak" potěšila dvojnásobně.  

V dubnu jsme vzali mamku na výlet do kláštera v Rajhradě, vydali jsme se na Floru Olomouc a pár radostí jsem si udělala i v našem zahradním centru.

Připravila jsem šatní skříň na jarní dny a pustila sem svěží barevnost.

Malé i velké radosti mně dělala terasa, zahrada a všechna ta jarní květena. Jaro je prostě jedna velká paráda.

Doma to bylo v dubnu hodně velikonoční. Teď už jsou všechna domácí zvířata i vajíčka uklizena, ale k nějakému většímu faceliftu jsem se nedostala. Každou minutu si rezervuje zahrada.

Trouba si jako obvykle moc neodpočinula. Po velikonočním pečení jsem začala zpracovávat zamrazené ovoce a po citronovo - borůvkové bábovce a makovo - švestkovému koláči přibyl ještě citronový koláč s cuketou.

A jen tak mimochodem: Dubnovou nástěnku vyzdobilo "prádlo" od Helenky, jarní kvítí, velikonoční symboly a můj oblíbený verš od Václava Hraběte. 

Mějte krásné májové dny.