Cestou do práce počítám jarní symboly. Holky vyzdobily chodníky barevnými křídami. Jívy vyměnily kočičkám bílé kožíšky za žluté pylové. Kdejaký strom se proměnil ve skořápkovník. Čáp na komíně začal s opravou rodinného hnízda. Měla bych se taky do něčeho pustit.
Po zimě už není doma památky. Šišky, jeleni i domečky vystřídalo drobné hospodářské zvířectvo. No, kdy jindy by se králíci, slepičky a všelijaké ptactvo dostali do první linie než na jaře.
Velikonoce jsou mnohem kratší svátky než třeba advent a než se nadějeme, jsou pryč. Proto doma už měsíc předem zdobím každý kout a užívám si jak přípravy, tak výsledek.
Pár trendy kousků doplnilo mé jarní zásoby a začalo dilema, jak to letos dopadne. Nedívám se na loňské fotky, snažím se neopakovat se. Někdy to trvá, někdy to sedne na první dobrou. Je to relaxační a uspokojivá činnost.
I když by si jaro zasloužilo jásavé barvy, má barevnost je tlumená a dobře kombinovatelná s tím, co už mám. Pomáhají tomu i materiály. Porcelán, keramika, kov, dřevo, plast téměř žádný.
Než jarně vyzdobím dům, všechno pořádně uklidím. On i ten úklid je příjemnější a nevleče se tolik, když už se těším na to, jak budu aranžovat doplňky. A mít pěkně uklizeno a nazdobeno před Velikonočními svátky se vždycky hodí.
A jen tak mimochodem: V zásobě mám ještě spoustu různých vajíček, jejich čas přijde příští týden. Už se těším na jarní finále.
