neděle 11. dubna 2021

Březen na zahradě

Příspěvek má dva týdny zpoždění, jako celá příroda. Když si porovnávám loňské fotky zahrady ze stejného období, nestačím se divit, co všechno už kvetlo a jak moc se zelenalo. Letos březen u nás byl stále ještě bílý, chladný a nevlídný. Počasí mě neodradilo a když to aspoň trochu šlo, čistila jsem po kouscích zahradu nebo jsem si našla práci ve skleníku. Koncem měsíce bylo konečně pár dnů slunečných a tak se mně podařilo dokončit jarní úklid ještě před dobou, kdy jsem v práci až do večera. Byla jsem spokojená a mysl zrelaxovaná. Záda tedy už tak nadšená nebyla, ale s tím se počítalo. 



Na jaře začíná příběh každé zahrady a tady je ten náš ...





Zahrada je připravena. Teď už je to na ní.





Každý nový květ mně udělá velkou radost.












A jen tak mimochodem: Letos jsem se s jarními košíky něco naběhala. Přes den jsem si tyto jarní radosti vystavila na terase a na noc zase putovaly do bezpečí skleníku. 








neděle 4. dubna 2021

Naše jiné Velikonoce podruhé

... a doufám, že poslední. Možná se tomu budu za rok smát, ale naděje umírá poslední. Takže zase omezení, zase zákazy, zase bez širší rodiny, zase počasí nic moc, ... A jako bonus nám pracovní termín vyšel tak úžasně, že jsem polovinu Velikonočních svátků propracovala. Život ... jak říká dcera. Naštěstí disponuji báječnou rodinou, která to, co bylo v jejích silách, udělala za mne a já jsem se pak ráda pustila do pečení mazance nebo velikonočního beránka. Jako relax jsem nazdobila dům a teď už jen odpočívám. Velikonoce jsou jiné než na jaké jsme byli zvyklí, ale to už jsem psala vloni. Důležité pro nás je být spolu a trochu toho volna si společně užít ... dlouze snídat, povídat si, potěšit pomlázkou, společně koukat na Veselé Velikonoce s Belmondem, svátečně vařit, učit se na přijímačky, zajít rozsvítit svíčku těm, kteří už tu s námi nejsou. Chytit se za ruku a dodat odvahu, těm, kteří se bojí, že něco nezvládnou. Nebojte, všechno dobře dopadne. Je jaro ...























Všem přeji krásné a klidné Velikonoce.



A jen tak mimochodem: Beránek i mrkvový dort jsou symbolem Velikonočního pečení. Peču oboje a letos jsem to spojila a upekla mrkvového beránka. Chtěla jsem taky trochu zdravější a šťavnatější variantu. A jsem spokojená.



Mrkvový velikonoční beránek   


150 g hladké mouky
150 g špaldové mouky
120 g třtinového cukru
3 vejce
70 ml oleje
300 g najemno nastrouhané mrkve
50 g nasekaných mandlí
50 g nasekaných brusinek
150 g bílého jogurtu
šťáva a kůra z jednoho citronu
1 kypřící prášek do pečiva

Vejce s cukrem jsem ušlehala do pěny a postupně jsem zašlehala ostatní ingredience. Mám keramickou formu z Tescomy a tu jsem jen vystříkala olejovým sprejem a nalila do ní těsto. Pekla jsem zvolna na 160-170˚C asi 45 až 60 minut, zkrátka až je po vytažení suchá špejle. Nechala jsem vychladnout a pak vyklopila. Obvykle jen pořídím beránkovi cukrový kabátek, ale zbyla mně poleva ze zdobení perníčků (i se zdobícím sáčkem jsem dala do mrazáku) a tak jsem jej letos vyšňořila 😊.















neděle 28. března 2021

V sedmém nebi

Ano, sedmkrát zvedneme hlavu a naše oči spočinou na nekonečné obloze. Ať už má padesát odstínů šedi, ať je to milované středomořské azzurro, ať je temná jako svědomí naší vlády ... vždy je to láska nebeská, bez které by náš život neexistoval. 

Má cesta začala šedivě ...






... ale brzy se začalo blýskat na lepší časy ...






V týdnu mě zaujal dorůstající Měsíc ... 





Dnešní úplněk mě vzbudil a tak jsem ve čtyři hodiny zimního času hleděla opět vzhůru. Měla jsem po ruce jen mobil a tak kvalita není nic moc, ale měsíční svit mně připadal jako světlo na konci tunelu, které všichni tak toužebně vyhlížíme.



 


A jen tak mimochodem: Víte, která oblaka jsou nejznámější? 😀