Milostné dopisy slavných mužů

Ve filmu Sex ve městě čte Carrie panu Božskému romantické dopisy z knihy Milostné dopisy slavných mužů. Sbírka obsahuje korespondenci osobností jako Beethoven, Napoleon, Churchill, Shakespeare nebo Goethe. Nejvíce proslul úryvek z dopisu Beethovena, který končí slovy: "Navždy Tvé, navždy mé, navždy naše."

Mě by potěšil dopis od Victora Huga...

 

Má nejdražší,

když dvě duše, které se navzájem v davu neskutečně dlouho hledají, konečně najdou jedna druhou... Spojení, vášeň a čistotu, jakou ony představují... Začíná to na zemi a pokračuje v nebi navěky.

Toto spojení je láska, pravá láska, věrnost, s jakou milují ti, jejichž život pochází z oddanosti a vášně a pro něž jsou největší oběti nejsladším potěšením.

To je láska, kterou mne inspirujete. Jestli Vaše duše, která je stvořena k lásce s andělskou čistotou a vášní, může milovat pouze jiného anděla... V takovém případě se musím třást strachem.   

 

A jen tak mimochodem: Čas od času si zalistuji v této inspirující knize, která se skládá z části dopisů a z části básní. Jedna z těch nejkrásnějších je od irského básníka Alfreda P. Gravese. 

Má láska je krásná

Má láska je krásná

jako každý ve větru květ.

Její malé ucho je lilie,

její sametová tvář jako růže jest.

Její kadeře jsou okvětní plátky,

zlaté zvonky jako její kolena.

Kdybych byl králem Irska,

jistě by byla má královna.

Její oči jsou jako pomněnky,

které ani květ nedokáží skrýt,

když je vítr shodí z hlohu,

její živůtek korunou mohl by být.

Když mluví, drozdi

sedí na stromě a tiše jsou.

Kdybych byl králem Irska

ona by jistě byla mou královnou. 

 

Prázdninová atmosféra

Prohlížím fotky a vzpomínám na dovolenou v Řecku, v Itálii, na Sardínii i jinde. Každý rok o prázdninových měsících vytáhnu suvenýry z cest s dovolenkovou atmosférou a na pár dní z nich udělám hvězdy našeho domu.

V obýváku převléknu polštáře do námořnických pruhů, hortenzií a lučního kvítí. 

Přírodní barvy dřeva a keramiky rozsvítím žlutým, modrým nebo sytě zeleným detailem. Prostor dostane proutí a ulity. Místo se najde i pro pichlavého návštěvníka.

V kuchyni a jídelně to zavoní mořem, olivami, artyčokem, levandulí.

Kout v předsíni mně připomíná bílé řecké domky, hnědé vyplavené dřevo na pláži a sluncem vyprahlou zem, kde přežijí jen ti odolní.

A jen tak mimochodem: Obývák se už opět prodloužil o zrekonstruovanou terasu a nyní začíná ta příjemná část oprav. Čančání...

Nechceš cuketu?

A je to tady zase… Letošní cuketová nadílka vypadá velmi slibně. Rostlinám se daří a v kuchyni se objevují první zelené plody. Nastává otázka, co s ní? Bez naší oblíbené cuketové polévky by léto nebylo kompletní, ale tolik nových receptů láká k vyzkoušení…

Tentokrát jsem vsadila na tipy kolegyně Katky a vyzkoušela dva nové recepty. Nedokážu říct, zda nám víc chutnal ten na slano nebo ten na sladko. Roláda bude fajn změna jako pohoštění pro letní návštěvu. A ta buchta na plech… z pár ingrediencí vykouzlíte křupavě vláčné překvápko. A jen tak mimochodem: Nikdo nepozná, že hlavní hrdinkou obou receptů je právě cuketa.

 

Cuketovo – mrkvová roláda

 

Těsto:

500 g cukety

130 g mrkve (asi 2 ks)

3 vajíčka

50 g strouhaného sýru (např. Goudy)

1 ČL soli

trochu pepře

4-6 PL polohrubé mouky

bylinky (bazalka, tymián, oregano, majoránka)

 

Náplň:

250 g pomazánkového másla nebo čerstvého sýra nebo tvarohu

pažitka

1 paprika kapie

pár sušených rajčat

plátky šunky a tvrdého sýra - asi po 100 g

 

Očištěnou mrkev a oloupanou cuketu bez semínek nastrouhám nahrubo. Osolím, promíchám a nechám 15 minut odstát. Potom přesunu do utěrky a vyždímám všechnu vodu. 

Vrátím do mísy a přidám vajíčka, strouhaný sýr, sůl, pepř, bylinky a mouku. Té dám tolik, aby těsto nebylo vodnaté. 

Směs rovnoměrně rozetřu na plechu s pečícím papírem a peču na 180 ⁰C. Peču do zlatova asi 35-40 minut. Po upečení hned přikryji utěrkou, obrátím, sloupnu pečící papír a zabalím do rolády. Nechám vychladnout.

 

Vychladlou roládu rozmotám a potřu pomazánkovým máslem. Mně to přišlo málo, tak jsem přidala ještě jeden čerstvý sýr (100 g). Posypu pažitkou, nadrobno nakrájenou kapií, sušenými rajčaty, plátky šunky a sýru.

 

Smotám do rolády, zabalím do alobalu a v ledničce nechám ještě trochu ztuhnout. Před podáváním nakrájím na plátky a dozdobím zeleninou.

A jen tak mimochodem: Pečení s cuketou pokračuje buchtou na plech, které se nedá odolat. Poloviční množství vyjde na kulatou koláčovou formu.

 

Cuketová buchta s medem, ořechy a rozinkami

 

Těsto:

500 ml kefíru

150 g moučkového cukru

125 ml oleje

1 vajíčko

340 g polohrubé mouky

1 kypřící prášek do pečiva

1 ČL sody

 

Náplň:

500 g oloupané a nahrubo nastrouhané cukety bez semínek

2 PL krupicového cukru

2 PL medu

1 ČL skořice

pár kapek citronového oleje nebo citronová kůra

100 g rozinek

100 g sekaných vlašských ořechů

 

Drobenka:

170 g polohrubé mouky

170 g moučkového cukru

100 g másla

 

Nastrouhanou cuketu, med, skořici a cukr podusím 15 minut na mírném plameni. Občas promíchám. Nakonec přidám citronový olej (nebo kůru), rozinky a ořechy. Opět promíchám. 

Kefír prošlehám s cukrem, olejem a vajíčkem. Vmíchám mouku s kypřícím práškem a sodou. Hladké těsto naliji do vymazaného a moukou vysypaného plechu nebo plechu s pečícím papírem. Toto množství je na větší, hlubší plech velikosti asi 30x40 cm.

 

Na těsto rovnoměrně rozprostřu podušenou cuketovou směs a jako poslední přijde drobenka. Peču na 180⁰C asi 30-40 minut. Před vytažením vyzkouším špejlí, zda je těsto dobře propečené. Nechám vychladnout a krájím na obdélníkové řezy.  

Věnce vonící sluncem

Zrovna tento týden jsme si s kolegyněmi říkaly, jak je pro nás těžké doma vypnout myšlenkový tok pracovních peripetií. Každá na to jde svou metodou. Jedna jde na procházku se psem, druhá maluje obrazy podle čísel, třetí tančí zumbu. Mně se osvědčila práce na zahradě nebo jiná činnost, u které zapojím ruce. Báječně to funguje u motání věnců.

Mé dva poslední věnce voní sluncem, slaným mořským vzduchem a rozkvetlou loukou. Léto budiž pochváleno.

První věnec zdobící jídelnu je z imitací hortenzií a modro bílých drobných kvítků, které jsem doplnila hvězdicemi. Každý pohled na věnec mně připomene moře, jeho modrou hladinu, bílou pěnu a zlatavý písek.

Probrala jsem krabice se zásobami a s výsledkem jsem spokojená. Asi i proto, že dovolenou už fakt potřebuju. 

Na druhý věnec jsem zrecyklovala loňský boho věnec z květů okrasných trav. Základ jsem doplnila levandulí, zaječími ocásky, černuchou, slaměnkou a nevěstiným závojem. 

Ležérní a vzdušný věnec mně připomíná rozkvetlou letní louku, omamně vonící a hmyzem bzučící.   

A jen tak mimochodem: Praktická rada na závěr...

Jak pověsit věnec na povrch, do kterého se nedá vrtat? Jde to snadno a jednoduše. V železářství se dá koupit přísavka s háčkem, která se navlhčená přitiskne na sklo nebo jiný povrch a pak už stačí věnec jen zavěsit.

Už na začátku výroby věnce pamatuji na zavěšení a vytvořím očko.

Hotovo.