Koláč Jahody v čokoládě

Sezóna jahod je právě v nejlepším. Jahod máme letos dost, ale jsou, díky moravské Sahaře, drobnější. Nejsou tak naleštěné jako ty supermarketové, zato jsou sladké a plné chuti. S čokoládou tvoří harmonický pár, a tak další sezónní koláč na sebe nenechal dlouho čekat.

Koláč Jahody v čokoládě

Těsto: 
250 g hladké mouky 

6 g (půl sáčku) kypřícího prášku do pečiva

80 g másla

80 g moučkového cukru

špetka soli

1 PL vanilkového cukru

1 PL práškového kakaa

1 vejce

2 PL mléka 

Náplň:

500 ml mléka 

2 čokoládové pudinky (prášek)

4 PL krupicového cukru

1 PL práškového kakaa

2 PL zakysané smetany

30 g másla

2 vejce

300 g jahod

Do mísy vložím všechny ingredience na těsto a vypracuji hladké těsto. Koláčovou formu vymažu máslem nebo olejem a těsto do ní vmačkám na dno a vytáhnu i do boků formy. Prozatím dám bokem.

Z mléka, cukru, kakaa a pudinkových prášků uvařím hustý pudink. Ještě do horkého pudinku zašlehám zakysanou smetanu, máslo a rozšlehaná vajíčka. Postupuji pomalu, aby se nic nesrazilo.

Na těsto ve formě naliji pudinkovou náplň, pokladu očištěnými jahodami a peču 50 minut na 180°C. 

Náplň je ve středu koláče ještě trochu "třepavá", ale chladnutím ztuhne. Nakonec pocákám rozpuštěnou čokoládou.

A jen tak mimochodem: Už téměř letní recept na rychlý oběd nebo večeři se vždycky hodí. Náročnost nulová, ze surovin, které jsou doma stále k dispozici.

Chilli con carne - jak je dělám já

400 g mletého masa (vepřové, hovězí)

1 velká cibule

2-3 mrkve podle velikosti

pár řapíků celeru

1-2 červené papriky (může být kapie)

2 stroužky česneku

sůl, pepř, tymián

1 PL vegety

1 konzerva rajčat

1 konzerva fazolí

1 konzerva kukuřice

Ve velké hluboké pánvi osmažím maso, osolím, opepřím.

Postupně krájím na kostičky a přidávám cibuli, česnek, řapíkatý celer, mrkev a papriku. 

Přidám vegetu, tymián, kdo má rád ostřejší, přidá chilli. 

Zaliji rajčaty z plechovky, přidám trochu vody a přikryté poklicí dusím asi 15 minut do změknutí zeleniny. 

Nakonec přidám okapané fazole a kukuřici. Posypu petrželkou a podávám s pečivem.

   

Květnové dny

Poslední květnový den a poslední májový příspěvek. Ohlédnutí za měsícem pracovně náročným, které bylo vybalancováno mnoha malými i většími radostmi a inspirativními zážitky.  

Celý měsíc bojujeme z JMHZ a nevyhráváme. Pokud nevíte, co je to JMHZ, dalo by se to volně přeložit jako systém Jak Mzdovky Hromadně Zničit. Většina z nás teď nepřítomně zírá do zdi a občas zašeptá "Chyba 103." 

Jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele probíhá tak, že odešleme hlášení na sociálku, za týden nám přijde zpráva, že je tam chyba (třeba 103) a nikdo není schopný nám říct, co máme špatně a jak to máme opravit. Prostě digitalizace po česku. 

 

Tento měsíc jsem dostala kytici k svátku maminek a druhou od manžela jako bolestné za porodní bolesti s JMHZ. Účet pošleme pánům Juračkovi a Juchelkovi.

Ještěže jaro s sebou přináší i veselejší zprávy. Drobotina na komíně už začíná poznávat svět a zaujaly mě v zahradnictví i kuřata pštrosů.

Městské louky jsou letos plné kopretin a překvapit dokáže i náš vrchní velitel.

Začátkem měsíce byla radost zase vidět Prahu a fandit Ondrovi na maratonu. Koncem měsíce jsem si dopřála setkání se spolužáky z průmyslovky. Čtyři společné roky jsme ukončili maturitou a od té právě uběhlo neuvěřitelných čtyřicet let.

Návštěvu květinářství La Plevela si dávám za odměnu a je to vždy multi inspirativní zážitek.

Výlet do mých rodných končin se taky povedl. Je to tady jedna velká srdcovka za druhou. Hody mi vždy připomenou mé stárkování před mnoha lety. 

V čejkovickém Sonnetoru jsem dokoupila čaje a koření, ale bylo tam tolik turistů, že se nám tam nechtělo zůstat. Měla jsem připravený záložní plán a ten se povedl moc pěkně. Popojeli jsme do Bořetic a poseděli v café wine bistro Dvorek. 

Našli jsme tady příjemné posezení pod starou jabloní, milou obsluhu, výbornou kávu a klidné prostředí. Přesně to, co jsme hledali. Až se budete toulat jižní Moravou, zastavte se, nejde nedoporučit. Více najdete tady.  

Zahrada si v květnu vyžádala hodně naší práce, ale díky ní jsem tu pracovní komedii přežila v relativně dobrém psychickém stavu.

Doma proběhlo jen pár změn. Aranžování kytice nebo prostření stolu je drobná radost všedního dne, kterou si dopřávám moc ráda.

Stejně tak pečení. Sezónní koláče si užívám dvojnásobně. Mám radost, když zpracuji to, co vyrostlo na zahradě a je plné chutí. V květnu to byl třeba rebarborový koláč se sněhovou peřinou, kaštanový koláč, rebarborový chlebíček a řezy s rebarborovým pyré.

Co se nepovedlo, byl odpočinkový týden s manželem, který jsem musela zrušit kvůli jeho nemoci. Doufám, že brzy najdeme vhodný termín a konečně si spolu užijeme volné dny.

A jen tak mimochodem: Květnovou nástěnku provoněly květy šeříku za doprovodu mňoukání májových koťat. Když si ji tak prohlížím, mám z ní uklidňující pocit přinášející období plné slunce, barevné přírody a naděje, že všechno jednou skončí a to zpropadené hlášení se konečně povede.

Zahrada v květnu

Zahrada v květnu udělala obrovský skok dopředu. Vymodlené srážky pomohly a vše mohutně narostlo a rozkvetlo. Prostě tak, jak se v květnu patří.

 

Ledoví muži napáchali škody minimální, horší to bylo (a už zase začíná být) se suchem. Vyprahlou zahradu zalily téměř přívalové deště a od té doby zase ani kapka. Počasí se chová nevyzpytatelně a nezbývá než zalévat nebo vylévat.

Během května jsme na zahradě udělali velký kus práce. Oseli jsme záhonky, zasadili brambory, naplnili skleník rajčaty, paprikami a okurky, čas jsem našla i na kytičky, suchomilky a letničkové truhlíky.

Jako odměnu jsme dostali barvy a vůně posledních jarních cibulovin, prvních trvalek, rozkvetlých keřů a stromů. Sklidili jsme medvědí česnek i rebarboru. 

Začínají dozrávat jahody, rozkvétat klematisy, růže a hortenzie. No, kdo by neměl rád toto období? 

Máme lehké zpoždění s rekonstrukcí terasy a zahrada je zaplněná květináči a truhlíky. Už se skutečně těším, až se nastěhujeme do nového.

Dnes jsem dokončila jarní zahradní práce a teď mě čeká zalévací maraton. Neberu to jako zlo, ale jako důvod projít se (s konví) po zahradě, zkontrolovat, pokochat se a vyčistit si hlavu. To co jsem pro ni udělala, bohatě vrací zpět.

A jen tak mimochodem: Abych zabránila rozvalování se trvalkových keříků, dělám tzv. Chelsea střih. Osvědčilo se mně po polovině května zakrátit třeba rozchodníkovce asi o jednu třetinu. Drží pak pěkně tvar. Kvetou malinko později, ale stejně bohatě. Upravit se takto může celá řada běžných zahradních trvalek.