Z rovinaté krajiny Apulie jsme zamířili do jednoho
z nejstarších a možná i nejunikátnějších měst Itálie. Bere se už
automaticky, že kdo cestuje po Apulii, spojí svou návštěvu s cestou do regionu
Basilicata, kde se ukrývá jedno z nejúchvatnějších měst Evropy – Matera.
Na první pohled působí jako kamenný labyrint vytesaný do
skály, kde se historie mísí s dnešním životem. Toto jedinečné město, často
přezdívané „město z kamene“, je pro svou jedinečnost zapsáno na
seznamu světového dědictví UNESCO.
Matera si vysloužila mezinárodní slávu kvůli svému
starobylému centru Sassy di Matera (Kameny Matery). Je to labyrint
kamenných domů, kostelíků, obydlí vytesaných do vápencových skal, strmých
schodů a úzkých uliček. Omračující výhledy na město nad hlubokým kaňonem berou
všem dech.
Příběh Matery, kdy se z ostudy Itálie stala její
chlouba, je dlouhý a složitý a bez nahlédnutí do minulosti jej nelze pochopit. Matera
je bezesporu jedním z nejvíce ohromujících a nejdojemnějších míst, které jsme
navštívili. To omlouvá množství textu a fotek v tomto příspěvku. Matera se
prostě nedá jen tak odbýt.
Matera je jedno ze dvou nejstarší měst světa, která
jsou nepřetržitě obývaná. Člověk zde žil od roku 7000 př. n. l. v paleolitu
a delší historii má jen Petra v Jordánsku. Osada byla založena v měkkých
skalách nad soutěskou potoka Gravina. Pravděpodobně to bylo pro blízkost
vody a měkkost skal. K vyhloubení jeskyně v měkké skále, kde se dalo bezpečně
žít, stačily primitivní nástroje.
První obyvatelé vyhloubili své domovy do měkkého vápence
a postupně vznikl promyšlený systém obydlí, propojený chodbami, cisternami a
dvory. V době bronzové už si mohli skály z vápencového tufu
přizpůsobovat pomocí nástrojů. V křesťanských dobách si do skal tesali dokonce
i kostely, kterých je v okolí Matery kolem 150.
Stavby byly doslova „vrstvené“ – střecha jednoho domu
tvořila dvorek domu nad ním. Tento vertikální urbanismus, vznikající po staletí
bez architektonických plánů, vytvořil město, které nerostlo do šířky, ale do
hloubky – do srdce skály.
Tento komplex jeskyní, které se postupně proměnily v
obydlí, kostely i celé čtvrti, je známý jako Sassi di Matera. Úzké
uličky, terasy a schody se proplétají jako kamenná řeka, která vede návštěvníka
napříč dějinami – od pravěku přes středověk až po moderní dobu.
Život na jihu Itálie měl vždy jiný rytmus. Daleko od centra
dění severní Itálie. Jih byl vždy chudší a po staletí mimo dosah. Stereotyp
chudého jihu Itálie se udržoval po staletí a promítl se do reality. Chudoba
jihu se stala standardem a nikoho neurážela. No, a nikoho to ani nezajímalo!
Zejména italskou vládu to nezajímalo a jih se časem stal dokonce místem
deportací.
Za Mussoliniho vlády byl jih Itálie destinací, kam byli
násilně posíláni pro něj nepohodlní antifašističtí aktivisté. Jedním z
deportovaných byl Carlo Levi, italský malíř a spisovatel, povoláním
lékař. Během nuceného exilu měl možnost poznat skutečný obraz chudoby jihu,
kterou později popsal v knize „Kristus se zastavil v Eboli“ (Eboli=město
na západním pobřeží Basilicaty) vydané v roce 1945.
Když v polovině 20. století začalo lidstvo využívat počítače, a když bylo
v plném proudu dobývání vesmíru, v Mateře stále ještě 12 000 lidí žilo
v jeskyních společně s dobytkem v nepřijatelných hygienických podmínkách,
bez elektřiny, vody a kanalizace. Každé druhé dítě zemřelo při porodu a většina
populace byla negramotná, ale kniha Carla Leviho změnila historii Matery.
Poválečný italský premiér nařídil nucené vystěhování
obyvatel do nově postavených tufových domů na protějším svahu, tedy do současné
Matery. Obyvatelé byli přestěhováni do
nových čtvrtí a staré město se proměnilo v opuštěné město duchů. Mnozí z
přesídlených lidí si i přes nesrovnatelně lepší životní podmínky s přístupem k
tekoucí vodě a elektřině, nedokázali zvyknout na nový způsob života.
Zvyklí na život ve velkých skupinách (často všichni v
jedné místnosti), ocitli se v samostatných bytech, oddělených od sebe. Někteří
obyvatelé opustili své nové domovy a navzdory zákazům se vrátili žít do Sassi,
do svých skalních jeskyní.
Zaniklé Sassi byly pravidelně hlídány a vracející se
obyvatelé byli posláni zpět do svých nových bytů. Pro ztížení návratů byly
vchody a okna domů zabedněny. Sassi umíralo a postupně se zhoršovalo téměř
čtyři desetiletí. V té době byli hlavními uživateli prázdných budov hippies,
umělci a drogoví dealeři.
Změna přišla v roce 1993, kdy byla Matera zapsána
organizací UNESCO na seznam světového dědictví. Tato skutečnost způsobila
výrazný obrat. Pomalu a namáhavě začal návrat lidí do Sassi. Tentokrát však
návrat nespočívá v bydlení v jeskyních, ale v renovaci těchto jeskyní a
vytvoření unikátních hotelů, kaváren, restaurací a uměleckých galerií. Dnes je
Matera pýchou Itálie, symbolem obnovy, úcty k historii a důkazem, že i z bídy
může vyrůst světový klenot. Láká turisty i filmaře. Natáčelo se tady víc než
100 filmů např. film Umučení Krista, bondovka s Danielem Craigem nebo Ben
Hur.
Staré město má vlastně tvar W. Dvě údolí
s katedrálou uprostřed na nejvyšším bodě města. Svah kaňonu Gravina
pokrývá čtvrť Sasso Caveoso a druhé údolí Sasso Barisano.
Sasso Caveoso
Je jižní, autentičtější část Matery, připomíná včelí úl s
výhledem na kaňon potoku Gravina. První jeskyně byly vytvořeny v horní části
kopce a další byly vytesány níže a níže. Schody vedoucí do dalších, nižších
domů často vedou přes střechy a fasády jiných budov.
Sasso Barisano
Je severní oblast blíže centru města, s větším množstvím
renovovaných domů, kostelů a hotelů. Postupem času nebylo místo pro další domy,
protože v určité výšce skály ztvrdnou. Primitivní nástroje znemožňovaly vrtat
domy dále a dále po svahu. Proto byly na druhé straně kopce, v sousedním údolí,
vyhloubeny další jeskyně. A opět z vrcholu kopce se stavěly další domy. Stavby
byly „vrstvené“, střecha jednoho domu tvořila dvorek domu nad ním. Tento
vertikální urbanismus vytvořil město, které nerostlo do šířky, ale do hloubky –
přímo do srdce skály.
Vzhledem k tomu, že obě kamenné části města byly
postaveny v různé době, lze si všimnout rozdílů ve vzhledu domů. Některé domy
ve starší části (Sasso Caveoso) mají pouze fasády, přistavěné v ústí dutiny
vytesané ve skále. Některé nemají ani fasádu, ale pouze otvory v podobě
jeskynních vchodů.
V novější části (Sasso Barisano) je mnoho domů, kde je v ústí jámy přistavěna
pravidelná kamenná budova.
Civita
Je třetí z okrsků postavený na vrcholu kopce oddělujícího
obě údolí, kde se nachází Sasso Caveoso a Sasso Barisano. V Civita jsou budovy
mnohem novější. Civita spolu se Sasso Caveoso a Sasso Barisano tvoří Sassi -
Staré město Matera. Oblast starého města, které stojí za to prozkoumat celé.
Poznat Materu se vším, co nabízí, je na několik dní. My
jsme měli k dispozici 24 hodin a snažili jsme se je maximálně využít. Do
našeho okruhu jsme zařadili všechna klíčová místa a vyhlídky na části Matery.
Čas nezbyl na skalní kostely a jeskyně na druhé straně kaňonu Gravina, ale jako
vždy jsme objevili spoustu míst, která stála za vidění a nebyla v plánu.
Prohlídková trasa je vlastně základní procházka po městě,
nejkrásnější památky, nejzajímavější čtvrti a bezkonkurenční vyhlídky. Trasa má
asi 3 km, ale je natolik nabitá atrakcemi, že prohlídka zabere skoro celý den.
Bude toho opravdu hodně. Dost času vezme i neustálé stoupání a sestupování, což
v letním horku nejde tak rychle, jak bychom si představovali.
 |
| Pěšky nebo tuk-tukem? |
Z Locorotonda je to do Matery necelých 90 km, takže
jsme sem dorazili časně dopoledne. Parkování je tady problém, ale na konci
příspěvku jsem vše jednoduše popsala. My jsme zaparkovali blízko centra a
vyrazili za krásami Matery.
Palác Lanfranchi
Palazzo Lanfranchi je barokní palác ze 17. století s
bohatě zdobenou fasádou. Dnes v něm sídlí Národní muzeum středověkého a
moderního umění Basilicaty. Muzeum obsahuje sbírku sakrálního umění ze
středověku, obrazy Carla Leviho (malíř a spisovatel, autor knihy „Kristus se
zastavil v Eboli“) a dočasné výstavy současného umění.
Info: otevřeno Út-Ne 10-19 hod., pondělí zavřeno
Vyhlídka Sasso Caveoso (Belvedere di Piazza Giovanni
Pascoli)
Hned po levé straně Paláce Lanfranchi je hlavní výhled na
nejstarší části Matery Sasso Caveoso. Výhled je krásný a dojemný.
Jakmile jsme pronikli do bludiště uliček, chodníků a schodů, došlo nám, že držet se vytyčené trasy bude nadlidský úkol. Dál jsme
pokračovali spíš orientačně od jednoho bodu k druhému.
Obytný dům Casa Grotta nei
Sassi - tradiční obydlí obyvatel Matery
Je autenticky zařízený jeskynní dům, který slouží jako
muzeum běžného života v Sassi před evakuací v roce 1952. Uvnitř najdete původní
nábytek, kuchyňské náčiní, nástroje, a dokonce i stání pro domácí zvířata –
rodiny zde žily společně s koňmi, prasaty a slepicemi v jediné místnosti.
Kde: Vico
Solitario 11, vstupné 8 eur
Kostel Panny Marie z Idrisu
Santa Maria de Idris je
ikonická dominanta Matery – malý kostel zasazený přímo do monumentální skály
uprostřed Sasso Caveoso. Vystupuje ze skály jako nedokončené sochařské dílo a
vytváří jeden z nejčastěji fotografovaných pohledů na město. Kostel
pochází ze 14. století a ukrývá cenné fresky. Zajímavostí je, že je vytesán
uvnitř samotné skály Monterrone, kde se nachází i další menší kaple.
Kostel San Pietro e Paolo
Caveoso – kostel na okraji kaňonu
Je jeden ze dvou kostelů v Sassi, které nebyly vytesány
do skály, ale postaveny klasickou metodou. Nachází se na okraji Sasso Caveoso s
dramatickým výhledem do kaňonu Gravina. Kostel byl postaven již v roce 1218,
ale v 17. století byl přestavěn v barokním stylu. Upoutá zejména bohatě zdobená
fasáda a umístění na samém okraji skalního města. Z prostranství před kostelem je
nádherný výhled na kaňon, protější svah s jeskyněmi a přírodní park Murgia
Materana.
Vyhlídka Piazza San Pietro Caveneoso a výchozí bod stezek
Velmi dobrá vyhlídka a místo, odkud vedou turistické
stezky na druhou stranu údolí potoka Gravina.
Tibetský most (Tibetano della Gravina)
Visutý most přes potok Gravina spojuje obě strany údolí a
usnadňuje přechod na druhou stranu soutěsky při pěších výletech z Matery k
nejstarším pravěkým jeskyním a kostelům.
Park Murgia Materana (Parco della Murgia Materana) –
přírodní kaňon plný jeskyní
Přírodní park Murgia Materana se rozkládá na protějším
svahu hlubokého kaňonu Gravina, přímo naproti Sassi. V parku najdete více než
150 skalních kostelů s freskami, pravěké jeskyně staré tisíce let,
panoramatické vyhlídky na Materu i turistické stezky různé náročnosti. Na druhé
straně kaňonu můžete obdivovat jednoduché formy neolitických jeskyní, kde lidé
žili před 7000 lety – prvním místě osídlení v oblasti Matery.
Výstupy čtvrtí Sassi Caveoso střídají sestupy po kamenné
dlažbě a všude přítomných schodech. U katedrály jsme si udělali zaslouženou
občerstvovací přestávkou.
Duomo di Matera – katedrála Panny Marie (Madonna della
Bruna a Sant'Eustachio)
Katedrála di Matera, zasvěcená Madonně della Bruna a
svatému Eustachiovi - patronům města, dominuje nejvyššímu bodu Matery. Byla
postavena ve 13. století v apulijském románském stylu. Pozornost upoutá
čtyřpatrová zdobená zvonice a bohatě zdobený hlavní portál.
Katedrála byla postavena na nejvyšším místě kopce
oddělujícího dvě údolí nejstarších čtvrtí Matery: Sasso Caveoso a Sasso
Barisano. Aby mohla být na vrcholu kopce postavena tak velká a mohutná stavba,
musel být skalnatý podklad zpevněn a prodloužen.
Terasa u
katedrály Duomo di Matera
Z prostranství u katedrály je jeden z nejkrásnějších
výhledů na celé Sassi – ideální místo pro panoramatické fotografie města. Už už
si myslíte, že jste viděli celou úžasnou Materu, pak přijdete na terasu a
užasnete nad dalším pokračováním města.
Nic naplat, pokračujeme poznáváním tajů
Matery a čtvrti Sasso Barisano.
San Pietro Barisano – největší skalní kostel Matery
Kostel byl vytesán přímo do skály Monterrone již ve
12.-13. století. Současná stavba pochází ze 14. století a ukrývá cenné fresky.
Fasáda kostela byla po zemětřesení přestavěna v barokním stylu v 17. století,
ale interiér zůstal zachován v původní podobě. Místnosti ve spodních částech
kostela se zvláštními výklenky sloužily k sušení mrtvol. Toto posmrtné
privilegium bylo vyhrazeno především kněžím. Po vysídlení obyvatelstva ze Sassi
byla většina uměleckých děl v kostele ukradena nebo zničena.
Info: otevřeno denně 10-19 hod.
Vyhlídka Sasso Barisano vedle kláštera Sant'Agostino
Vyhlídka se nachází na jedné z hlavních vstupních cest do
Sasso Barisano. Právě zde vznikají fotografie známé z oblíbených pohlednic.
Výhledy jsou krásné. Nedaleký klášter a kostel byly postaveny v polovině 17.
století, byly zničeny při silném zemětřesení a poté obnoveny do dnešní podoby.
Vyhlídka v Sasso Barisano vedle kostela San Pietro
Barisano
Vyhlídka se nachází v blízkosti předchozího bodu, ale z
tohoto místa je pohled úplně jiný a nesmírně zajímavý s věží kostela San Pietro
Barisano v popředí. Za mě top místo pro nejlepší fotky Matery.
Civita – Nové město
Na rozdíl od čtvrtí Sassi je Piazza Vittorio Veneto
srdcem nového města. Elegantní a prostorné náměstí s kavárnami, barokními
kostely a paláci se v podvečer mění na místo, kde se odehrává passeggiata
(večerní procházka). Pod náměstím se nachází obří vodní nádrž Palombaro
Lungo.
Palombaro Lungo
Je jeden z největších technických zázraků města. Jde o obrovskou
podzemní cisternu, která po staletí sloužila ke sběru dešťové vody. Díky
důmyslnému systému kanálů a nádrží proudila voda z okolních střech i ulic do
této 60 metrů dlouhé a 20 metrů hluboké nádrže. Stěny jsou pokryty speciální
voděodolnou omítkou z cocciopesta – směsi mletých cihel a vápna. Tato
technika zajišťovala dokonalou nepropustnost.
Palombaro Lungo je dodnes částečně naplněna vodou a
otevřena veřejnosti. Podobných nádrží je v Mateře mnoho a vytváří celé podzemní
město. Všechny nádrže tvoří unikátní systém sběru a skladování vody pro
obyvatele města.
Vstup do nádrže Palombaro Lungo na náměstí Piazza
Vittorio Veneto, kovové zábradlí uprostřed náměstí, vstupné 3 eura.
Piazza del Sedile – restaurace a odjezdy tuk-tuků
Kostel svatého Františka z Assisi
Není náhodou, že nádherný barokní kostel nese jméno
svatého Františka z Assisi. Tento název byl dán kostelu na památku světcovy
návštěvy v Mateře v roce 1218. Kostel byl mnohokrát přestavován, až do současné
barokní podoby.
Castello Tramontano – nedokončený hrad na kopci
Na kopci Lapillo nad starou částí města se tyčí
nedokončená pevnost z 16. století. Hrad nechal postavit hrabě Giovani Carlo
Tramontano s cílem kontrolovat město. Hrabě byl však velmi neoblíbený, protože
vybíral od obyvatel vysoké daně na stavbu hradu. V roce 1514 ho rozhněvaní
občané zavraždili a stavba hradu tak zůstala nedokončená. Dodnes můžete vidět
tři velké věže z plánovaných dvanácti.
Info: Přístup zdarma (exteriér), cca 15 minut
pěšky z centra, kolem hradu se jde od parkoviště.
Tip: Procházka zabere několik hodin, vezměte si
vodu a pohodlnou obuv, nejlépe tenisky. Já jsem měla sandály, a tak mně to po
suché kamenné dlažbě klouzalo, že jsem v podstatě část Sasso Caveoso
slanila za mohutné podpory manžela.
 |
| Na výrobky z tufu narazíte po celém městě. |
Chléb z Matery:
Místní chléb je totožný s věhlasným chlebem
z vedlejšího města Altamura. Křupavá kůrka, nadýchaná střídka, která je
ještě třetí den v super kondici. Tajemství místního chleba je ukryto
v mouce. Používá se mouka semolina, ta, z které se vyrábí slavné italské
těstoviny. V Mateře je čerstvý chléb vždy v 10:30 hod. S koupí
neotálejte, my jsme narazili na malé pekařství v Sasso Caveoso a v 11
hodin jsme brali poslední bochník za 4 eura. Pořídíte také v:
Panificio Cifarelli 3, Via S. Francesco D'Assisi
13, otvírací doba: Po-Pá: 9-14 a 16:30-19:30, So 9-16:30 nebo Panificio
Paoluccio, Via del Corso 22 – otvírací doba: Po-So: 7-14 a 16-20:30.
Po ubytování
jsme se vypravili zpět do centra Matery na večeři. Ondru postihl náhlý
nedostatek pizzy. V Apulii jsme ochutnali kde co, ale na pizzu jsme snad
vůbec nenarazili. V Mateře pizzerií bylo dost, ale před 19 hodinou se
ještě nevařilo. Nakonec jsme našli restauraci s pizzerií Osteria Alla Vigna. Byla
to jedna z těch restaurací v Sassi, kde k jídlu jako bonus
dostanete krásný výhled na Materu z venkovní terasy. Jenže všechny stolky
byly jen pro dva hosty a beznadějně obsazené. Ujal se nás Ind, který mě
oslovoval Madam a manžela se synem Sire, a i přes mé remcání nás vlekl dovnitř
do restaurace. Posadil nás hned k prvnímu volnému stolu a já jsem okamžitě
přestala protestovat. No, posuďte sami, kdo to má?
Kluci si
objednali pizzu prosciutto s artyčoky a já jen salát. Chytře jsem si totiž
nechala místečko na místní delikatesu.
Náš další cíl byla Cukrárna Pasticceria Schiuma, založená
v roce 1946. Interiér nebyl nijak zvláštní, ale přilákal nás sem zákusek
s podivuhodným názvem Tette delle monache – Prsa jeptišek. Původ
tohoto svérázného jména vychází z kombinace vzhledu, lidové tvořivosti a
klášterních legend. Piškot konzistence obláčku s krémovým středem si bude
můj mlsný jazýček dlouho pamatovat.
Via XX Settembre 10 (po-ne 7-13, 16:30-19:30 hod., út
zavřeno), 1 ks této dobroty je za 1,80 eur.
Zbýval poslední bod naší návštěvy Matery. Večerní
procházka osvětleným městem v magické atmosféře zapadajícího slunce. Večer se Matera proměňuje v úplně
jiné město.
Otevřou se krásné obchody a restaurace, ulice se zaplní lidmi a
začne velké světelné divadlo. Nic tak úchvatného jsme dlouho neviděli. Domy,
jeskyně a kostely v teplém světle reflektorů vystupují ze tmy a tajemná
atmosféra dostává úplně jiný rozměr.
Večerní procházka Sassi je povinný a nezapomenutelný
zážitek!
Tipy pro večerní procházku: Nejlepší čas je asi
hodinu po západu slunce, v létě to je kolem 20-21 hod.
Parkoviště v Mateře
Parkoviště jsou nejslabším místem Matery. V oblasti Sasso
Caveoso a Sasso Barisano není v sezóně ani mimo sezónu ŽÁDNÉ parkování. I když
máte zarezervované ubytování ve starém městě, nemáte v této oblasti právo
parkovat. Nedoporučuji snažit se toto pravidlo porušit, protože následuje vysoká
pokuta.
V Mateře lze zaparkovat ve čtvrti Piano na ulici. Pozor na barvu čar
označujících parkovací místa. Bílé čáry jsou místa bez poplatku, modré čáry
placená místa a žluté čáry jsou místa vyhrazená pro místní obyvatele.
Já doporučuji 15 -20 minut od centra:
🅿️ Parkování zdarma na velkém venkovním
parkovišti – Via Carlo Levi
Nebo placené kryté parkování – Sant'Isidoro, Via
Lanera 16. Tady jsme zpočátku parkovali a nelze nic vytknout. Jednoduchý
systém placení, voňavé WC, 1,50 eur/hod.
Ubytování v Mateře jsme měli asi nejlepší
z celé dovolené. Objednala jsem přes Booking ubytování v B&B Il
Tramontano. Prostorné, klimatizované, se snídaní, parkování před domem zdarma a
na hlavní náměstí jsme to měli 2 minuty. Dokonalé. Více informací najdete tady.
Ach Matera, ach Sassi… Jeden ze skutečných italských
pokladů. Neuvěřitelně vystavěné město, kterému mohou konkurovat snad jen
vlaštovky svými slepenými hnízdy. Všude přítomná barva vápencového tufu, a
schody a schody. Surovost těžko představitelných minulých životů, zkáza a nové
zrození města. Budete-li mít možnost vidět Materu na vlastní oči, neváhejte a
jeďte!
A jen tak mimochodem: Pokud jsem vás ještě
neumořila, zkuste ještě chvilku vydržet a přečíst si ukázku z knihy, která
měla tu sílu změnit osud Matery.
V jedné z úvodních
scén knihy se Luisa (sestra Carla Leviho a zároveň lékařka) vydává do Matery,
kde musí vyřídit povolení, které jí umožní setkat se s bratrem. Luisa chodí po
ulicích Matery a popisuje, co vidí. Prezentovaný obraz města je šokující a děsivý.
Míru chudoby v Mateře je těžké si představit, ale popis Carla Levi je všeříkající,
dojemný a neskutečně burcující:
„Dveře byly otevřené kvůli horku. Když jsem procházela
kolem, nahlédla jsem do interiérů, které neměly žádná okna, pouze dveře, které
poskytovaly vzduch a světlo. Někdy tam nebyly ani dveře. V těch temných dírách
s hliněnými stěnami jsem viděla postele, ošuntělé věci a hadry. Na podlaze byli
psi, berani, kozy a prasata. Každá rodina má jednu takovou jámu k dispozici a
spí zde všichni pohromadě: muži, ženy, děti i zvířata.
Takto žije dvacet tisíc
lidí. Nespočet dětí. Ve vedru, v oblacích much, v prachu jsou všude úplně nazí
nebo přikrytí nějakým hadrem. Takový obraz bídy jsem ještě neviděla, přestože
jsem z titulu své profese zvyklá denně se potýkat s desítkami chudých,
nemocných a nevychovaných dětí, ale tak zoufalou podívanou jsem nečekala.
Dívala jsem se na děti sedící u dveří v bahně, na slunci, s napůl zavřenýma
očima, s červenými a oteklými víčky. Mouchy ulpívaly na postižených očích a
děti necítily, jak jim mouchy lezou do důlků. Byl to trachom. Věděla jsem, že
je tady rozšířený, ale pohled na nemoc v tak hrozné špíně a bídě byl
srdcervoucí.
Potkala jsem i další děti s tvářemi vrásčitými jako u starých a
vyhladovělých lidí, s vlasy plnými vší a nečistot. Většina z nich měla nafouklá
břicha, obrovská a jejich tváře byly žluté a trpěly malárií. Když ženy viděly,
jak se dívám dveřmi, pozvaly mě dovnitř. A tak jsem v těchto temných a
páchnoucích jeskyních viděla děti ležící na zemi pokryté nějakými hadry a
drkotající zuby v záchvatu horečky. Jiné zase zpustošila úplavice. Některé z
voskových tváří naznačovaly, že je tu něco horšího než malárie, možná tropická
horečka, možná černá horečka. Vychrtlé matky, které držely svá špatně živená
miminka na svých scvrklých prsou, mě zdravily mile, ale mrzutě. V tomto
pražícím slunci jsem měla chvílemi dojem, že jsem uprostřed města sužovaného
morem.
Sestupovala jsem stále níž ke kostelu a pár kroků mě doprovázel
roj dětí. Křičely něco ve svém žargonu, kterému jsem nerozuměla, a jak jsem šla
dál pořád něco volaly. Myslela jsem, že chtějí almužnu, ale děti sborově křičely:
Paní, dejte nám chinin, Paní, dejte nám chinin! Rozdělila jsem mezi ně drobné,
aby si mohly koupit sladkosti, ale to nebylo to, o co žádaly, žádaly o chinin.
Konečně jsme se dostali ke krásnému baroknímu kostelu a teprve tam, když jsem
zvedla oči nahoru, jsem konečně uviděla celou Materu. Bylo to skutečně
neskutečné město. Čela všech jeskyní, které odtud vypadají jako domy, jsou bílé
a rovné a otvory dveří vypadají jako černé oči do dálky. Krásné, malebné
městečko.”
