Barvy podzimu

Letní dny, kdy stačilo vklouznout do šatů a běžet, jsou už dávno pryč. Podzim kromě chladnějšího počasí přináší variabilitu, kombinování, vrstvení. A taky všechny ty krásné barvy. Je radost obléci si barvy podzimu... červeného vína, svařáku, burčáku a moštu. Co si pořídit, s čím kombinovat a jak to nosit? Hlavně to nesmí být nuda. 

Letos se nosí kárové vzory a svetry s límečkem. Můj podzimní šatník rozzářil svetřík v kombinaci bordó a tmavě modré. Vypadá dobře s modrými kalhotami, denimem nebo třeba s modrou plisovanou sukní. Osobitý styling, který má šmrnc a je šik v každém věku.  

Jak na stylové vrstvení? I v plískanicích chci zůstat v teple a přitom vypadat skvěle. Vrstvení tenkého kašmírového roláku a středně teplého svetru je dobrá volba. Šmrnc dodává zlatá nitka vetkaná do pleteniny roláku, moderní střih svetru a zkrácené široké kalhoty z vlněné tkaniny. 

Podzim přeje měkkým pleteninám v hřejivých tónech. Minimalistické a elegantní outfity nikdy nezklamou a kvalitní materiál i provedení celkový dojem jemně podtrhnou. Někdy se vyplatí s nákupem počkat a nadčasové kousky pořídit až v konečném výprodeji. To je případ roláku, šátku a kabátku z Gantu. Vyhlídla jsem si je vloni na podzim a koncem léta pořídila za ceny, které má peněženka zvládla. 

Svetr s nebo bez pásku se dá kombinovat skoro se vším, co mám v podzimním repertoáru. Šátek dělal doprovod letním šatům a než byl nahrazen teplejší šálou, užila jsem si jej celé září a říjen. Po krátkém přechodovém kabátku jsem se dívala už delší čas. U tohoto mne baví barva, kvalitní provedení, luxusní materiál s vlnou a kašmírem i možnost nosit jej s páskem nebo bez.    

A jen tak mimochodem: Podobně příběh mají i šifónové šaty. Dlouho jsem je měla v plánu, ale buď mně neseděl střih nebo barva. Tyto z C&A konečně splňují obě kritéria a třeba s riflovou bundou a kotníkovými botami vypadají moc dobře. Proč nevyužít skoro letní kousky i v podzimních dnech.

Tak chutná podzim

Podzim je v plném proudu a kromě barevné přírody a mlhavých rán přináší poslední zahradní úrodu. Je radost vařit a péct ze sezónní zeleniny a ovoce. Vše je čerstvé a plné chuti. Ráda v kuchyni využívám vlastní výpěstky a ne jinak tomu bude dnes.

Podzimní kuře

1 kuře
1 menší dýně hokaido nebo půlka větší

10 malých cibulek nebo 2 velké

1 palička česneku

500 g brambor

2 jablka

2 hrušky

tymián - koření i větvičky

100 g másla

olej

sůl, koření na pečené kuře

250 ml drůbežího vývaru

Hluboký plech nebo pekáč vymažu olejem.

Připravím zeleninu: 

Dýni rozkrojím, odstraním semínka a nakrájím na větší kostky.

Cibulky oloupu a překrojím na polovinu, větší cibuli nakrájím na měsíčky.

Paličku nechám v celku a rozkrojím na polovinu.

Brambory očistím a pokud jsou malé, nechám v celku, větší nakrájím na větší kousky nebo na měsíčky.

Jablka a hrušky zbavím jádřince a nakrájím na kostky.

Všechnu zeleninu vložím do velké mísy, přidám trochu oleje a tymián. Promíchám.

Kuře dočistím, osolím a posypu kořením nebo třeba sladkou paprikou. Dám do středu pekáče.

Kuře obložím zeleninou a dám i dovnitř kuřete. Pokladu větvičkami tymiánu.

Na kuře i zeleninu pokladu plátky másla. Zbylo mně trochu zeleniny, která se do pekáče už nevešla a tu jsem upekla zvlášť v zapékací misce.

Pekáč přikryji poklicí nebo druhým pekáčem a peču s horkovzduchem první hodinu na 180°C, pak zvýším na 200°C a jakmile je kuře měkké, ještě asi 15 minut peču odkryté. Při kontrole kuře podliji vývarem a polévám vypečenou šťávou. 

A jen tak mimochodem: Když už máme rozehřátou troubu, upečeme pečivo, které k podzimu a zimě nerozlučně patří. Skořicoví šneci dnes dostanou podzimní náplň a podle toho, jak rychle zmizely, myslím, že je nebudeme péct poprvé a naposled.

Šneci s podzimním ovocem

Těsto:

125 ml mléka

1 vejce

25 g rozpuštěného másla

250 g hladké mouky

25 g krupicového cukru

špetka soli

půl kostičky čerstvého droždí (21 g)

Náplň:

2 jablka (asi 175g) 

8 švestek (asi 260g)

2 hrsti rozinek

60g másla

5 PL krupicového cukru

2 ČL skořice

1 vejce na potření

K přípravě těsta jsem využila pomoci domácí pekárny. Bez ní je příprava také jednoduchá.

Do misky dám trochu vlažného mléka, maličko mouky, cukru a všechno droždí. Promíchám a nechám vzejít kvásek.

Do větší mísy dám zbytek mouky, cukru, mléka, přidám kvásek, máslo, vajíčko a sůl. Vypracuji v hladké těsto, které pod utěrkou nechám v teple asi hodinu kynout.

Než bude těsto hotové, připravím náplň. Jablka bez jádřince a švestky bez pecky nakrájím na menší kostky.

Do rendlíku na sporáku dám máslo, cukr a skořici. Jakmile je máslo rozpuštěné, přidám ovoce a za míchání chvíli povařím. Část švestek se rozvaří na povidla a jablka trochu změknou.

Hotové těsto rozválím na pomoučeném vále na obdélník, ten potřu náplní, posypu rozinkami a sroluji.

Zubatým nožem nakrájím na kolečka asi 3 cm silná. Z této dávky jsem nakrájela 20 kousků. 

Šneky naskládám na plech s pečícím papírem, potřu rozšlehaným vajíčkem a peču na 180°C 25 - 30 minut. 

Před podáváním nechám vychladnout.

 

 

Těm, kteří schází

O dušičkovém víkendu jsem si vzpomněla na text písně, který se k tomuto melancholickému času hodí.

Jindra Polák

Miluju tě 

Za oknem tma a na stěně kříž,
lásko moje, proč nejsi blíž?
Každou noc ve spánku
vítr po heřmánku voní krutě,
já pořád miluju tě,
ty víš, že pořád miluju tě.

Na hladině hvězdy září, další měsíc v kalendáři,
každou noc ze spaní zní moje volání do tmy dutě,
já pořád miluju tě,
ty víš, že pořád miluju tě.

Chybíš mi čím dál tím víc, a tak na křídlech holubic
posílám k nebi přání, co ti sám nemůžu říct,
než můj zvon dovyzvání, ať tě tam svatí,
ať tě tam svatí, než přijdu za tebou pro mě chrání.

Každou noc ve spánku
vítr po heřmánku voní krutě,
já pořád miluju tě,
ty víš, že pořád miluju tě.

Chybíš mi čím dál tím víc, a tak na křídlech holubic
posílám k nebi přání, co ti sám nemůžu říct,
než můj zvon dovyzvání, ať tě tam svatí,
ať tě tam svatí, než přijdu za tebou pro mě chrání.

Chybíš mi čím dál tím víc, a tak na křídlech holubic
posílám k nebi přání, co ti sám nemůžu říct.

Chybíš mi čím dál tím víc, a tak na křídlech holubic
posílám k nebi přání, co ti sám nemůžu říct,
než můj zvon dovyzvání, ať tě tam svatí,
ať tě tam svatí, než přijdu za tebou pro mě chrání.

 

A jen tak mimochodem: Zhudebněný Jindrův text v podání Jelenů, Jiřího Pavlici a Hradišťanu si můžete poslechnout třeba tady. Nádhera...

Říjnové dny

Říjen to už je skutečný podzim. Sychravé, mlhavé, dušičkové počasí sice na sluncem zalité dny ztrácí body, ale má taky něco do sebe. Příroda hraje všemi barvami a úroda dýní, ořechů a jablek se bude opakovat zase až za rok.  

Hned začátkem října ke mně doputovala viróza s protivným kašlem a trvalo to neskutečně dlouho než jsem se ho zbavila. Naštěstí se tato nepříjemnost kompenzovala oslavou manželových narozenin a krásnou kytkou, kterou jsem od něj dostala k výročí. Nevzpomínám si, že by někdy zapomněl.

Při pochůzce městem jsem objevila malý, ale milý murál a vůbec bych se nezlobila, kdyby se jich na fasádách objevilo víc. Město s nimi tak nějak ožije.

Cestou od lékaře jsem proletěla květinářstvím La Plevela. Potřebovala jsem pár drobností na podzimní věnce a spolu s nimi jsem si odnesla dvojici skleněných dýní. Je to tady vždy tak inspirativní, moc ráda sem chodím. 

Hned další víkend jsem si dopřála velkou radost s věncovým workshopem. Je to vždy moc mile prožité odpoledne. S podobně naladěnými dušemi, krásným materiálem a dobrotami, které nám floristka Anička připraví. Tentokrát v novém prostředí starého mlýna.

Podzimní věnce jsou vůbec moje velká radost a potřebná relaxace. Letos jsem jich umotala několik a všechny byly pohlazením po duši.

Na zahradě už mnoho práce není. Zeleninové záhonky jsou sklizené, muškáty a suchomilky uklizené do bezmrazého bezpečí a došlo i na odpočinek na terase. Před ranním mrazem jsem ořezala stále bohatě kvetoucí jiřiny a rozdala je holkám v práci. Pro radost.

Sezónní koláče byly plné švestek, máku, ořechů, hrušek, jablek a dýní. Klasika a zbyl čas i na nové recepty k vyzkoušení.

  

Doma to podzimně prokouklo. Do adventu mně budou dělat radost dýně, hříbky a šípky.

A konečně poslední říjnový týden... halloweenský. Užíváme dobroty, sledujeme Stardance, zajdeme na hřbitov a za mamkou. Zkrátka nic zvláštního, ale je to znamení, že všechno je tak, jak má být. 

Přichází listopad, měsíc, který nemám moc ráda. Tma ráno, tma brzy odpoledne, celé je to takové temné období. Většinou není nač se těšit, ale kdoví... třeba to letos bude jinak.

A jen tak mimochodem: Říjnová nástěnka vypráví o sbírání hub a ořechů, o sklizni jablek i dýní, o vinobraní. Připomíná, že nesmím prošvihnout pletení podzimních věnců, pouštění draků a procházku mezi padajícím listím.