Tsoureki - řecký velikonoční pletenec

Tsoureki je tradiční řecké sladké pečivo připomínající naši vánočku nebo mazanec. Peče se při příležitosti pravoslavných Velikonoc z kynutého těsta, provoněného citrusy a specifickým kořením. Mne zaujala čokoládová varianta, a protože jsem tekutou čokoládu do kynutého těsta ještě nikdy nepřidávala, nešlo nevyzkoušet. 

 

Tsoureki - řecký velikonoční pletenec s čokoládou

 

Těsto:

200 ml mléka

50 g rozpuštěného másla  

10 g olivového nebo slunečnicového oleje

2 vejce

600 g hladké mouky

180 g krupicového cukru

půl ČL soli

30 g čerstvého droždí  

1 pomeranč - kůra i šťáva

5 g muškátového květu (pokud máte mahlab a mastichu použijte je)  

 

Dále bude potřeba:

trochu hladké mouky na podsypání 

75 g čokolády (hořká, mléčná)

1 vejce + 2 PL vody na potření

mandlové plátky na posypání 

1 vejce uvařené natvrdo a obarvené na červené (není nutné)

centimetrový plátek másla a 1 PL medu na potření hotového pletence 

 

Mně těsto připraví domácí pekárna, ale samozřejmě můžete postupovat klasicky ručně nebo v robotu.

 

Hotové a nakynuté těsto na vále rozdělím na poloviny a k jedné části přidám rozpuštěnou a vychladlou čokoládu. Zapracuji ji do těsta, aby se vytvořil mramorovaný efekt. Pokud připravujete těsto ručně nebo v robotu, přidejte čokoládu už před kynutím - efekt bude výraznější.

 

Z každé části uválím dlouhý pramen, ten stočím do spirály a společně je jednoduše zapletu. 

Může se nechat rovně jako vánočka, já stočím do věnce a spojím konce. 

Věnec přenesu na plech s pečícím papírem, přikryji mísou a nechám ještě 30 minut kynout.

 

Nakynutý věnec potřu rozšlehaným vajíčkem s 2 lžícemi vody, posypu plátky mandlí a doprostřed vmáčknu vajíčko. Červenou barvu nepoužívám, tak bylo jen přírodní. Peču 35 - 45 minut na 170ºC. Před vytažením zjistím propečenost špejlí. Pokud rychle tmavne, ale není ještě propečené, přikryji shora alobalem. Hotový věnec potřu rozpuštěným máslem s medem.

A jen tak mimochodem: Tsoureki má nejčastěji podobu copu spleteného ze tří pramenů, které symbolizují Svatou trojici. Vždy jej doplňuje červené vejce vtlačené do těsta. To symbolizuje Kristovu krev a znovuzrození. Připravuje se tradičně na Velký čtvrtek a konzumuje se po ukončení čtyřicetidenního půstu na Velikonoční pondělí. Dnes je pro svou oblíbenost v Řecku k dostání po celý rok, stejně jako u nás vánočka.

Pravé řecké Tsoureki obsahuje koření mahlab - mletá jádra třešní a mastichu - pryskyřici z ostrova Chios. Nechybí ani pomerančová kůra, vanilka nebo kardamom.  

 

 

Přeji vám, ať zvládnete sváteční přípravy v pohodě, užijete si krásné počasí, jarní přírodu 

i Velikonoční svátky ve zdraví a s těmi, které rádi vidíte.

 

 

Březnové dny

Březen... uf. I přesto, že utekl jako divoká voda, jsem ráda, že už je za mnou. 

V práci to byl jeden velký mazec. Zpracování daní je rok od roku náročnější, stresující a vyčerpávající. K tomu je potřeba ošéfovat změny, které běžný život přináší a jako zpestření jsme letos dostali jednotné hlášení. Průběh je stejný jako u každé jiné české digitalizace. Nikdo nic neví, něco se naprogramuje, proškolí a na poslední chvíli změní. Zítra ta legrace vypukne a už se těším, jak na sociálce vyťukají rodné číslo zaměstnance a vyjedou jim Blanokřídlí jako v Comebacku. Našlápnuto mají slušně. 

Ještěže na Josefa se nám vrátil Velen a čtvrtý den se dostavila i Velenka.   

Musela jsem se smát... Včera jsem na náměstí viděla paní něco mezi 50 a 60 lety. Už z dálky mě zaujala svými tanečními figurami. Když jsem přišla blíž, viděla jsem její sluchátka, mobil v ruce a hlasitý zpěv "Ajlavjůůůů". Asi taky mzdová účetní.

Abych nedopadla stejně, snažím se doma hlavu vypínat a relaxovat. Nejlíp to umím u motání věnců a prací na zahradě.

 

Dcera mně připomněla, že už je to přesně šest let od prvního covidového lockdownu. Do března 2020 jsme žili tak nějak normálně, pak už jen covid, války a zdražování. I když šest let není zase až tak moc dlouho, připadá mně to jako by to bylo v minulém století. Bude to tím, že se ty nepříjemné vzpomínky snažím vytěsnit z hlavy. 

Čas od času si pustím covidový klip mého milého Andrei Bocelli a dodnes mi z něj běhá mráz po zádech. Najdete jej tady. Obdivuji lidi, kteří mají v sobě tolik síly, naděje, krásy a umí to předat dál.

Mnoho dalšího jsem nestihla. Kromě workshopu na jarní věnec a jednoho nákupního odpoledne v Brně jsem doma a na zahradě doháněla to, na co se přes týden nedostalo. Bylo i pár malých - krásně zabalených - radostí...

S manželem jsme se stali závislí na švédsko-dánském seriálu Most. Hltáme každý archivní díl a hodně nás to baví.

Jako obvykle se toho v mé březnové kuchyni událo hodně. Upekla jsem domácí granolu, chačapuri, Banana Bread, vyzkoušela jsem recepty podle Peče celá země a zopakovala jsem si koláče podle Helenky. Ty u nás mají vždy úspěch.

Pokud se snažíte dostat do plavkové formy, mám tip na mlsání bez výčitek. Už roky si kupuji gumídkové zajíčky bez cukru. Je to chutný vyprošťovák. Dají se koupit v Drogerii Rossmann. 

A ještě jeden tip. Tentokrát na jednoduché a rychlé tvoření. Nelíbí se mně igelitové velikonoční sáčky na dobroty dětem, a tak jsem letos vyrobila vlastní. Využila jsem papírové tašky, které dostávám k nákupu. Ozdobila jsem je ubrouskovou technikou, kterou jsem zkusila poprvé. Tašky se dají vyzdobit i jinak a využít třeba na narozeninové nebo vánoční dárky. 

Potřebujete pěkný ubrousek, papírovou tašku, lepidlo typu Herkules, nůžky a štětec.

Z ubrousku vystřihnu obrázek - třeba zajdu.

Ubrousek má tři vrstvy, já budu potřebovat jen tu horní, barevnou.

V místě kam přijde obrázek, potřu tašku lepidlem a přilepím obrázek.

Lepidlo nanesu štětcem i na obrázek a vyhladím.

Použít se dá bílá i přírodní papírová taška. Fotila jsem ještě mokré, takže nechat uschnout.

Na zahradě i doma se probouzí jaro. 

Tuším, že ani v dubnu to nebudeme mít s kolegyněmi úplně jednoduché, ale zvládly jsme jiné taškařice a už jsme na ledaco zvyklé. Omlouvám se všem spřízněným blogerkám, že nestíhám číst a komentovat jejich příspěvky, ale to už je nad mé momentální možnosti. Věřím v lepší zítřky a víc času na malé radosti nám všem.



A jen tak mimochodem: Březnová nástěnka voní jarem, hýří barvami a láká na nový začátek. Odráží mé intenzivní těšení se na zahradní radosti . 

Jarní refresh začíná doma

Cestou do práce počítám jarní symboly. Holky vyzdobily chodníky barevnými křídami. Jívy vyměnily kočičkám bílé kožíšky za žluté pylové. Kdejaký strom se proměnil ve skořápkovník. Čáp na komíně začal s opravou rodinného hnízda. Měla bych se taky do něčeho pustit.

Po zimě už není doma památky. Šišky, jeleni i domečky vystřídalo drobné hospodářské zvířectvo. No, kdy jindy by se králíci, slepičky a všelijaké ptactvo dostali do první linie než na jaře.

Velikonoce jsou mnohem kratší svátky než třeba advent a než se nadějeme, jsou pryč. Proto doma už měsíc předem zdobím každý kout a užívám si jak přípravy, tak výsledek.

 

Pár trendy kousků doplnilo mé jarní zásoby a začalo dilema, jak to letos dopadne. Nedívám se na loňské fotky, snažím se neopakovat se. Někdy to trvá, někdy to sedne na první dobrou. Je to relaxační a uspokojivá činnost. 

I když by si jaro zasloužilo jásavé barvy, má barevnost je tlumená a dobře kombinovatelná s tím, co už mám. Pomáhají tomu i materiály. Porcelán, keramika, kov, dřevo, plast téměř žádný.  

Než jarně vyzdobím dům, všechno pořádně uklidím. On i ten úklid je příjemnější a nevleče se tolik, když už se těším na to, jak budu aranžovat doplňky. A mít pěkně uklizeno a nazdobeno před Velikonočními svátky se vždycky hodí.  

A jen tak mimochodem: V zásobě mám ještě spoustu různých vajíček, jejich čas přijde příští týden. Už se těším na jarní finále.