středa 12. března 2025

Hora Kalvárie Jaroměřice

 

Mnohokrát jsme jeli kolem a mnohokrát si říkali, že se tam jednou zajedeme podívat. To jednou se povedlo v neděli a pokud máte chuť, zvu vás za dalším Santiniho dílem.

 

 

 

 

Poutní místo Hora Kalvárie v Jaroměřicích u Jevíčka je inspirováno jeruzalémskou Golgotou. Barokní kostel nechal počátkem 18. století podle projektu slavného architekta Jana Blažeje Santiniho vybudovat majitel jaroměřického panství František Šubíř jako projev díků za odvrácení morové nákazy.

 

  

 

Celý areál leží na strmém kopci opředeným lidovou pověstí o zlém duchu Kadrmanovi. O dnešní podobu Hory Kalvárie se zasloužil Šubířův syn František Michal, který na poděkování za záchranu života při porodu své mladé ženy Johanky rozšířil stávající kostel. Ke kostelu přistavěl ambit se vstupní branou, kaple, faru a rozšířil kostel.

 

 

 

 

Na doporučení františkánského poutníka ze Svaté země, který na jaroměřickém kopci shledával určitou podobu s jeruzalémskou Golgotou, byl vybudován na místě původního krásný barokní kostel Povýšení Svatého Kříže. 

 

 

 

Jeho ústředním bodem je hlavní oltář s obrazem Vykupitele posvěcený v Římě, kde se nachází originál. Postupně byly vybudovány další sakrální objekty s mnoha biblickými upomínkami na Kristovu mučednickou smrt. 

 

  

 

 

Ostatky sv. Feliciana.

  

 Za hlavním oltářem je kaple zvaná "Zahrada Getsemanská" s plastickými reliéfy Krista a apoštolů na Olivetské hoře.

 

 

  

 

 

 

Do poutního areálu vymezeného ambitem se vchází branou, umístěnou mezi dvěma věžemi, nad ní je výjev, kterým Pilát ukazuje lidu ztýraného Krista – Ejhle člověk (Ecce Homo).

 

 

  


Uvnitř areálu nalezneme tři hlavní stavby - kapli Hrobu Panny Marie, kapli Betlémskou a Boží hrob. Kaple je volně přístupná a vyplatí se sestoupat po točitém schodišti do Betlémské jeskyně. V jeskyni je opravdová tma a na reliéfy je nutné si posvítit (třeba mobilem).  

 

 

 

 

 

Mimo ohrazený poutní areál vybudoval zakladatel v blízkosti druhou stavbu v půdorysném tvaru ondřejovského kříže. Dvě ramena tvoří farní budovu, ve třetím křídle je Loretánská kaple Panny Marie Ustavičné Pomoci. Pod kaplí je hrobka, ve které byli pochovávání duchovní z Kalvárie. 

 

  

 

Pozoruhodná je křížová cesta, která má netypicky pouze 11 zastavení. Její začátek je v Jaroměřicích u kostela Všech Svatých. Trasa pokračuje po svahu kalvárského kopce kolem sedmi zastavení.

 

  

 

 

 

 

A jen tak mimochodem: Zaparkovat se dá v Jaroměřicích na parkovišti u potoka a po modré značce vystoupat krutě strmým kopcem podél křížové cesty ke Kalvárii. Nebo se sem dá rovnou vyjet autem a zaparkovat u kostela. Mše se zde konají v neděli odpoledne a kostel i celý areál je volně přístupný.

 



neděle 9. března 2025

Zahradní muffiny

Předjaří je vhodné období k doplnění vitamínů, úklidu mrazáku a upečení dobroty, která tyto dva body propojuje. Při sobotním odmrazení mrazničky jsem si rovnou dala bokem sáčky s ovocem ze zahrady, které potřebuji zpracovat a v mrazáku připravit místo pro zásoby nové zahradní sezóny. Původně jsem chtěla upéct ovocný koláč, ale nakonec jsem se pustila do muffin podle Josefa Maršálka. Díky tvarohu s jogurtem budou vláčné a dobré vydrží asi i nějaký ten den. To asi nezjistím, protože už zbyly jen dva poslední.



Muffiny se zahradním ovocem a posypkou


60 ml oleje
250 g tvarohu z vaničky
50 g bílého jogurtu
2 vejce
190 g krupicového cukru
kůra a šťáva z jednoho citronu
300 g hladké špaldové mouky
3 g jedlé sody
2 g soli

Čerstvé nebo rozmražené ovoce - já jsem měla rybíz, ostružiny a plody muchovníku. Dobrou volbou budou i borůvky, maliny, jahody,... v množství asi 100 - 200 g.

Posypka:
30 g krupicového cukru
45 g hladké špaldové mouky
30 g másla
Posypky bylo málo, takže si klidně udělejte dvojité množství.

V míse prošlehám tekuté přísady - olej, tvaroh, jogurt a vejce - s cukrem. Přidám sypké - mouku, sůl a sodu - a dobře promíchám. Jako poslední přidám citronovou šťávu a kůru, je pak jistota, že se nic nesrazí. Můžete část ovoce zamíchat do těsta, já jsem to ale nedělala.

Formu na muffiny vyložím papírovými košíčky a do každého dám těsto asi do 2/3 výšky důlku v plechové formě. Bohatě posypu odkapaným ovocem a nešetřím ani s posypkou. Tu si připravím promačkáním mouky, cukru a másla. 







Peču asi půlhodinku na 170°C horkovzduch nebo na 190°C při horním a dolním ohřevu. Před vytažením vyzkouším špejlí, zda jsou muffiny propečené.









A jen tak mimochodem: Použít můžete běžné papírové košíčky na muffiny nebo si vyrobit své vlastní. Je to jednoduché, levné a muffinám dodají rustikální vzhled.

Pečící papír nebo podobný vhodný papír rozstříhejte na čtverce 16 x 16 cm. Sklenici, která má průměr dna stejný jako jsou důlky v muffinové formě, otočte dnem vzhůru a položte na dno připravený čtverec papíru. Ohněte dolů podél stěn sklenice a vyrobte čtyři sklady. Hotovo, připraveno k použití.




Ze zbylého ovoce jsem připravila želé misky, ty mají u nás vždy úspěch. 


čtvrtek 6. března 2025

Jarní den

K dnešnímu krásnému jarnímu dni se myslím bude dobře hodit báseň Jaroslava Seiferta. Básníka oceněného Nobelovou cenou s poetickým srdcem.  

 



Jaroslav Seifert

Jarní den 


Na trávě ležím, všude květ,
vánek jde voňavým ložem,
ach bože, bože to je let,
co jsem tu srdce ryl nožem. 

Do bílé kůry vlhkých bříz
srdce jak poupátko růže.
Vrátit se? Ještě mohl bys,
nic však to nepomůže. 
 
Z břízy strom už je vysoký,
však co se se srdcem stalo?
Tak něžné, droboučké před roky
srdíčko okoralo. 
 
Je - jak když osel na blátě
zanechá otisk svých kopyt.
Nedívej se tak dojatě,
jak bys chtěl nepochopit. 
 
Vzpomínka letí nad hlavou,
obrázek spatříš jen v mihu.
Hrál jsem si rukou váhavou
s knoflíčky u výstřihu. 
 
To všechno je tak dávno už
a zbytečně ztrácet tu slova.
---------------------------------
Vytáh jsem z kapsy rychle nůž
a nově ryl jsem tam znova. 


A jen tak mimochodem: Písničkář Miroslav Paleček zhudebnil básně na CD Pocta Jaroslavu Seifertovi. Moc se mně líbí tato...

Jarní rodeaux

...
Už vím, proč jaro přišlo hned,
to jaro plné nepokoje.

Máš po sněžence bledou pleť
však ústa po růži ti voní.
Jsou slova lásky monotónní
co počít mám si s nimi teď,
když čekám na tvou odpověď 
a zmaten pospíchám si pro ni?
Máš po sněžence bledou pleť
však ústa po růži ti voní.

 


pondělí 3. března 2025

První jarní signály

Počasí posledních dnů nám dává jasný signál, že jaro dostalo zelenou. Udržet se doma a nejít ostříhat suché trvalky, okrasné trávy a keře je čím dál tím těžší. Těším se na to moc, ale zatím volím vyčkávací taktiku. Těžko říct, co si na nás počasí ještě vymyslí a není třeba pospíchat.



Ale doma je to jiná. Za okny každý sluneční paprsek křičí "Už jsem tady, ukliď šišky a vytáhni vajíčka." No, tak jo. Začínám pomalu, postupně a snažím si to co nejvíc užít.

V hyacintech hnízdí každou chvíli někdo jiný...











Žluté karafiátky v jídelně nakvítaly celý únor. V březnu je vystřídaly tulipány. Zatím fejkové, než budou ty opravdické na zahradě.




Narozeninové dárky pro radost - džbán a miska.


Pár modřenců do kuchyně...





Nedělní odpoledne jsem si zpříjemnila jarním workshopem. Tentokrát jsem si z nových boho prostorů přinesla jarní věnec. Komorní sestava, milá společnost, příjemné povídání. Načerpaná energie mně vydržela celý pondělek. Pokud jste ještě podobný workshop nevyzkoušeli, vřele doporučuji.







Věnec z pistácie, eukalyptu, březových větviček, sena a čilimníku doplňují havranpírka se zelenými odlesky. A možná později přibude nějaké to vajíčko.








A jen tak mimochodem: Přece jen jsem se neudržela a vysadila první jarní košík. Vřesovce, maceška a hyacint by měly odolat i teplotě lehce pod nulu.





Mějte jarní dny plné sluníčka, energie, inspirace a úsměvů.