Z rovinaté krajiny Apulie jsme zamířili do jednoho z nejstarších a možná i nejunikátnějších měst Itálie. Bere se už automaticky, že kdo cestuje po Apulii, spojí svou návštěvu s cestou do regionu Basilicata, kde se ukrývá jedno z nejúchvatnějších měst Evropy – Matera.
Na první pohled působí jako kamenný labyrint vytesaný do skály, kde se historie mísí s dnešním životem. Toto jedinečné město, často přezdívané „město z kamene“, je pro svou jedinečnost zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO.
Matera si vysloužila mezinárodní slávu kvůli svému starobylému centru Sassy di Matera (Kameny Matery). Je to labyrint kamenných domů, kostelíků, obydlí vytesaných do vápencových skal, strmých schodů a úzkých uliček. Omračující výhledy na město nad hlubokým kaňonem berou všem dech.
Příběh Matery, kdy se z ostudy Itálie stala její chlouba, je dlouhý a složitý a bez nahlédnutí do minulosti jej nelze pochopit. Matera je bezesporu jedním z nejvíce ohromujících a nejdojemnějších míst, které jsme navštívili. To omlouvá množství textu a fotek v tomto příspěvku. Matera se prostě nedá jen tak odbýt.
Matera je jedno ze dvou nejstarší měst světa, která jsou nepřetržitě obývaná. Člověk zde žil od roku 7000 př. n. l. v paleolitu a delší historii má jen Petra v Jordánsku. Osada byla založena v měkkých skalách nad soutěskou potoka Gravina. Pravděpodobně to bylo pro blízkost vody a měkkost skal. K vyhloubení jeskyně v měkké skále, kde se dalo bezpečně žít, stačily primitivní nástroje.
První obyvatelé vyhloubili své domovy do měkkého vápence a postupně vznikl promyšlený systém obydlí, propojený chodbami, cisternami a dvory. V době bronzové už si mohli skály z vápencového tufu přizpůsobovat pomocí nástrojů. V křesťanských dobách si do skal tesali dokonce i kostely, kterých je v okolí Matery kolem 150.
Stavby byly doslova „vrstvené“ – střecha jednoho domu tvořila dvorek domu nad ním. Tento vertikální urbanismus, vznikající po staletí bez architektonických plánů, vytvořil město, které nerostlo do šířky, ale do hloubky – do srdce skály.
Tento komplex jeskyní, které se postupně proměnily v obydlí, kostely i celé čtvrti, je známý jako Sassi di Matera. Úzké uličky, terasy a schody se proplétají jako kamenná řeka, která vede návštěvníka napříč dějinami – od pravěku přes středověk až po moderní dobu.
Život na jihu Itálie měl vždy jiný rytmus. Daleko od centra dění severní Itálie. Jih byl vždy chudší a po staletí mimo dosah. Stereotyp chudého jihu Itálie se udržoval po staletí a promítl se do reality. Chudoba jihu se stala standardem a nikoho neurážela. No, a nikoho to ani nezajímalo! Zejména italskou vládu to nezajímalo a jih se časem stal dokonce místem deportací.
Za Mussoliniho vlády byl jih Itálie destinací, kam byli násilně posíláni pro něj nepohodlní antifašističtí aktivisté. Jedním z deportovaných byl Carlo Levi, italský malíř a spisovatel, povoláním lékař. Během nuceného exilu měl možnost poznat skutečný obraz chudoby jihu, kterou později popsal v knize „Kristus se zastavil v Eboli“ (Eboli=město na západním pobřeží Basilicaty) vydané v roce 1945.
Když v polovině 20. století začalo lidstvo využívat počítače, a když bylo
v plném proudu dobývání vesmíru, v Mateře stále ještě 12 000 lidí žilo
v jeskyních společně s dobytkem v nepřijatelných hygienických podmínkách,
bez elektřiny, vody a kanalizace. Každé druhé dítě zemřelo při porodu a většina
populace byla negramotná, ale kniha Carla Leviho změnila historii Matery.
Poválečný italský premiér nařídil nucené vystěhování obyvatel do nově postavených tufových domů na protějším svahu, tedy do současné Matery. Obyvatelé byli přestěhováni do nových čtvrtí a staré město se proměnilo v opuštěné město duchů. Mnozí z přesídlených lidí si i přes nesrovnatelně lepší životní podmínky s přístupem k tekoucí vodě a elektřině, nedokázali zvyknout na nový způsob života.
Zvyklí na život ve velkých skupinách (často všichni v jedné místnosti), ocitli se v samostatných bytech, oddělených od sebe. Někteří obyvatelé opustili své nové domovy a navzdory zákazům se vrátili žít do Sassi, do svých skalních jeskyní.
Zaniklé Sassi byly pravidelně hlídány a vracející se obyvatelé byli posláni zpět do svých nových bytů. Pro ztížení návratů byly vchody a okna domů zabedněny. Sassi umíralo a postupně se zhoršovalo téměř čtyři desetiletí. V té době byli hlavními uživateli prázdných budov hippies, umělci a drogoví dealeři.
Změna přišla v roce 1993, kdy byla Matera zapsána organizací UNESCO na seznam světového dědictví. Tato skutečnost způsobila výrazný obrat. Pomalu a namáhavě začal návrat lidí do Sassi. Tentokrát však návrat nespočívá v bydlení v jeskyních, ale v renovaci těchto jeskyní a vytvoření unikátních hotelů, kaváren, restaurací a uměleckých galerií. Dnes je Matera pýchou Itálie, symbolem obnovy, úcty k historii a důkazem, že i z bídy může vyrůst světový klenot. Láká turisty i filmaře. Natáčelo se tady víc než 100 filmů např. film Umučení Krista, bondovka s Danielem Craigem nebo Ben Hur.
Staré město má vlastně tvar W. Dvě údolí s katedrálou uprostřed na nejvyšším bodě města. Svah kaňonu Gravina pokrývá čtvrť Sasso Caveoso a druhé údolí Sasso Barisano.
Sasso Caveoso
Je jižní, autentičtější část Matery, připomíná včelí úl s výhledem na kaňon potoku Gravina. První jeskyně byly vytvořeny v horní části kopce a další byly vytesány níže a níže. Schody vedoucí do dalších, nižších domů často vedou přes střechy a fasády jiných budov.
Sasso Barisano
Je severní oblast blíže centru města, s větším množstvím renovovaných domů, kostelů a hotelů. Postupem času nebylo místo pro další domy, protože v určité výšce skály ztvrdnou. Primitivní nástroje znemožňovaly vrtat domy dále a dále po svahu. Proto byly na druhé straně kopce, v sousedním údolí, vyhloubeny další jeskyně. A opět z vrcholu kopce se stavěly další domy. Stavby byly „vrstvené“, střecha jednoho domu tvořila dvorek domu nad ním. Tento vertikální urbanismus vytvořil město, které nerostlo do šířky, ale do hloubky – přímo do srdce skály.
Vzhledem k tomu, že obě kamenné části města byly
postaveny v různé době, lze si všimnout rozdílů ve vzhledu domů. Některé domy
ve starší části (Sasso Caveoso) mají pouze fasády, přistavěné v ústí dutiny
vytesané ve skále. Některé nemají ani fasádu, ale pouze otvory v podobě
jeskynních vchodů.
V novější části (Sasso Barisano) je mnoho domů, kde je v ústí jámy přistavěna
pravidelná kamenná budova.
Civita
Je třetí z okrsků postavený na vrcholu kopce oddělujícího obě údolí, kde se nachází Sasso Caveoso a Sasso Barisano. V Civita jsou budovy mnohem novější. Civita spolu se Sasso Caveoso a Sasso Barisano tvoří Sassi - Staré město Matera. Oblast starého města, které stojí za to prozkoumat celé.
Poznat Materu se vším, co nabízí, je na několik dní. My jsme měli k dispozici 24 hodin a snažili jsme se je maximálně využít. Do našeho okruhu jsme zařadili všechna klíčová místa a vyhlídky na části Matery. Čas nezbyl na skalní kostely a jeskyně na druhé straně kaňonu Gravina, ale jako vždy jsme objevili spoustu míst, která stála za vidění a nebyla v plánu.
Prohlídková trasa je vlastně základní procházka po městě, nejkrásnější památky, nejzajímavější čtvrti a bezkonkurenční vyhlídky. Trasa má asi 3 km, ale je natolik nabitá atrakcemi, že prohlídka zabere skoro celý den. Bude toho opravdu hodně. Dost času vezme i neustálé stoupání a sestupování, což v letním horku nejde tak rychle, jak bychom si představovali.
 |
| Pěšky nebo tuk-tukem? |
Z Locorotonda je to do Matery necelých 90 km, takže jsme sem dorazili časně dopoledne. Parkování je tady problém, ale na konci příspěvku jsem vše jednoduše popsala. My jsme zaparkovali blízko centra a vyrazili za krásami Matery.
Palác Lanfranchi
Palazzo Lanfranchi je barokní palác ze 17. století s bohatě zdobenou fasádou. Dnes v něm sídlí Národní muzeum středověkého a moderního umění Basilicaty. Muzeum obsahuje sbírku sakrálního umění ze středověku, obrazy Carla Leviho (malíř a spisovatel, autor knihy „Kristus se zastavil v Eboli“) a dočasné výstavy současného umění.
Info: otevřeno Út-Ne 10-19 hod., pondělí zavřeno
Vyhlídka Sasso Caveoso (Belvedere di Piazza Giovanni Pascoli)
Hned po levé straně Paláce Lanfranchi je hlavní výhled na nejstarší části Matery Sasso Caveoso. Výhled je krásný a dojemný.
Jakmile jsme pronikli do bludiště uliček, chodníků a schodů, došlo nám, že držet se vytyčené trasy bude nadlidský úkol. Dál jsme pokračovali spíš orientačně od jednoho bodu k druhému.
Obytný dům Casa Grotta nei Sassi - tradiční obydlí obyvatel Matery
Je autenticky zařízený jeskynní dům, který slouží jako muzeum běžného života v Sassi před evakuací v roce 1952. Uvnitř najdete původní nábytek, kuchyňské náčiní, nástroje, a dokonce i stání pro domácí zvířata – rodiny zde žily společně s koňmi, prasaty a slepicemi v jediné místnosti.
Kde: Vico Solitario 11, vstupné 8 eur
Kostel Panny Marie z Idrisu
Santa Maria de Idris je ikonická dominanta Matery – malý kostel zasazený přímo do monumentální skály uprostřed Sasso Caveoso. Vystupuje ze skály jako nedokončené sochařské dílo a vytváří jeden z nejčastěji fotografovaných pohledů na město. Kostel pochází ze 14. století a ukrývá cenné fresky. Zajímavostí je, že je vytesán uvnitř samotné skály Monterrone, kde se nachází i další menší kaple.
Kostel San Pietro e Paolo Caveoso – kostel na okraji kaňonu
Je jeden ze dvou kostelů v Sassi, které nebyly vytesány do skály, ale postaveny klasickou metodou. Nachází se na okraji Sasso Caveoso s dramatickým výhledem do kaňonu Gravina. Kostel byl postaven již v roce 1218, ale v 17. století byl přestavěn v barokním stylu. Upoutá zejména bohatě zdobená fasáda a umístění na samém okraji skalního města. Z prostranství před kostelem je nádherný výhled na kaňon, protější svah s jeskyněmi a přírodní park Murgia Materana.
Vyhlídka Piazza San Pietro Caveneoso a výchozí bod stezek
Velmi dobrá vyhlídka a místo, odkud vedou turistické stezky na druhou stranu údolí potoka Gravina.
Tibetský most (Tibetano della Gravina)
Visutý most přes potok Gravina spojuje obě strany údolí a usnadňuje přechod na druhou stranu soutěsky při pěších výletech z Matery k nejstarším pravěkým jeskyním a kostelům.
Park Murgia Materana (Parco della Murgia Materana) – přírodní kaňon plný jeskyní
Přírodní park Murgia Materana se rozkládá na protějším svahu hlubokého kaňonu Gravina, přímo naproti Sassi. V parku najdete více než 150 skalních kostelů s freskami, pravěké jeskyně staré tisíce let, panoramatické vyhlídky na Materu i turistické stezky různé náročnosti. Na druhé straně kaňonu můžete obdivovat jednoduché formy neolitických jeskyní, kde lidé žili před 7000 lety – prvním místě osídlení v oblasti Matery.
Výstupy čtvrtí Sassi Caveoso střídají sestupy po kamenné dlažbě a všude přítomných schodech. U katedrály jsme si udělali zaslouženou občerstvovací přestávkou.
Duomo di Matera – katedrála Panny Marie (Madonna della Bruna a Sant'Eustachio)
Katedrála di Matera, zasvěcená Madonně della Bruna a svatému Eustachiovi - patronům města, dominuje nejvyššímu bodu Matery. Byla postavena ve 13. století v apulijském románském stylu. Pozornost upoutá čtyřpatrová zdobená zvonice a bohatě zdobený hlavní portál.
Katedrála byla postavena na nejvyšším místě kopce oddělujícího dvě údolí nejstarších čtvrtí Matery: Sasso Caveoso a Sasso Barisano. Aby mohla být na vrcholu kopce postavena tak velká a mohutná stavba, musel být skalnatý podklad zpevněn a prodloužen.
Terasa u katedrály Duomo di Matera
Z prostranství u katedrály je jeden z nejkrásnějších výhledů na celé Sassi – ideální místo pro panoramatické fotografie města. Už už si myslíte, že jste viděli celou úžasnou Materu, pak přijdete na terasu a užasnete nad dalším pokračováním města.
Nic naplat, pokračujeme poznáváním tajů Matery a čtvrti Sasso Barisano.
San Pietro Barisano – největší skalní kostel Matery
Kostel byl vytesán přímo do skály Monterrone již ve 12.-13. století. Současná stavba pochází ze 14. století a ukrývá cenné fresky. Fasáda kostela byla po zemětřesení přestavěna v barokním stylu v 17. století, ale interiér zůstal zachován v původní podobě. Místnosti ve spodních částech kostela se zvláštními výklenky sloužily k sušení mrtvol. Toto posmrtné privilegium bylo vyhrazeno především kněžím. Po vysídlení obyvatelstva ze Sassi byla většina uměleckých děl v kostele ukradena nebo zničena.
Info: otevřeno denně 10-19 hod.
Vyhlídka Sasso Barisano vedle kláštera Sant'Agostino
Vyhlídka se nachází na jedné z hlavních vstupních cest do Sasso Barisano. Právě zde vznikají fotografie známé z oblíbených pohlednic. Výhledy jsou krásné. Nedaleký klášter a kostel byly postaveny v polovině 17. století, byly zničeny při silném zemětřesení a poté obnoveny do dnešní podoby.
Vyhlídka v Sasso Barisano vedle kostela San Pietro Barisano
Vyhlídka se nachází v blízkosti předchozího bodu, ale z tohoto místa je pohled úplně jiný a nesmírně zajímavý s věží kostela San Pietro Barisano v popředí. Za mě top místo pro nejlepší fotky Matery.
Civita – Nové město
Na rozdíl od čtvrtí Sassi je Piazza Vittorio Veneto srdcem nového města. Elegantní a prostorné náměstí s kavárnami, barokními kostely a paláci se v podvečer mění na místo, kde se odehrává passeggiata (večerní procházka). Pod náměstím se nachází obří vodní nádrž Palombaro Lungo.
Je jeden z největších technických zázraků města. Jde o obrovskou podzemní cisternu, která po staletí sloužila ke sběru dešťové vody. Díky důmyslnému systému kanálů a nádrží proudila voda z okolních střech i ulic do této 60 metrů dlouhé a 20 metrů hluboké nádrže. Stěny jsou pokryty speciální voděodolnou omítkou z cocciopesta – směsi mletých cihel a vápna. Tato technika zajišťovala dokonalou nepropustnost.
Palombaro Lungo je dodnes částečně naplněna vodou a otevřena veřejnosti. Podobných nádrží je v Mateře mnoho a vytváří celé podzemní město. Všechny nádrže tvoří unikátní systém sběru a skladování vody pro obyvatele města.
Vstup do nádrže Palombaro Lungo na náměstí Piazza Vittorio Veneto, kovové zábradlí uprostřed náměstí, vstupné 3 eura.
Piazza del Sedile – restaurace a odjezdy tuk-tuků
Kostel svatého Františka z Assisi
Není náhodou, že nádherný barokní kostel nese jméno svatého Františka z Assisi. Tento název byl dán kostelu na památku světcovy návštěvy v Mateře v roce 1218. Kostel byl mnohokrát přestavován, až do současné barokní podoby.
Castello Tramontano – nedokončený hrad na kopci
Na kopci Lapillo nad starou částí města se tyčí nedokončená pevnost z 16. století. Hrad nechal postavit hrabě Giovani Carlo Tramontano s cílem kontrolovat město. Hrabě byl však velmi neoblíbený, protože vybíral od obyvatel vysoké daně na stavbu hradu. V roce 1514 ho rozhněvaní občané zavraždili a stavba hradu tak zůstala nedokončená. Dodnes můžete vidět tři velké věže z plánovaných dvanácti.
Info: Přístup zdarma (exteriér), cca 15 minut
pěšky z centra, kolem hradu se jde od parkoviště.
Tip: Procházka zabere několik hodin, vezměte si vodu a pohodlnou obuv, nejlépe tenisky. Já jsem měla sandály, a tak mně to po suché kamenné dlažbě klouzalo, že jsem v podstatě část Sasso Caveoso slanila za mohutné podpory manžela.
 |
| Na výrobky z tufu narazíte po celém městě. |
Chléb z Matery:
Místní chléb je totožný s věhlasným chlebem z vedlejšího města Altamura. Křupavá kůrka, nadýchaná střídka, která je ještě třetí den v super kondici. Tajemství místního chleba je ukryto v mouce. Používá se mouka semolina, ta, z které se vyrábí slavné italské těstoviny. V Mateře je čerstvý chléb vždy v 10:30 hod. S koupí neotálejte, my jsme narazili na malé pekařství v Sasso Caveoso a v 11 hodin jsme brali poslední bochník za 4 eura. Pořídíte také v:
Panificio Cifarelli 3, Via S. Francesco D'Assisi 13, otvírací doba: Po-Pá: 9-14 a 16:30-19:30, So 9-16:30 nebo Panificio Paoluccio, Via del Corso 22 – otvírací doba: Po-So: 7-14 a 16-20:30.
Po ubytování jsme se vypravili zpět do centra Matery na večeři. Ondru postihl náhlý nedostatek pizzy. V Apulii jsme ochutnali kde co, ale na pizzu jsme snad vůbec nenarazili. V Mateře pizzerií bylo dost, ale před 19 hodinou se ještě nevařilo. Nakonec jsme našli restauraci s pizzerií Osteria Alla Vigna. Byla to jedna z těch restaurací v Sassi, kde k jídlu jako bonus dostanete krásný výhled na Materu z venkovní terasy. Jenže všechny stolky byly jen pro dva hosty a beznadějně obsazené. Ujal se nás Ind, který mě oslovoval Madam a manžela se synem Sire, a i přes mé remcání nás vlekl dovnitř do restaurace. Posadil nás hned k prvnímu volnému stolu a já jsem okamžitě přestala protestovat. No, posuďte sami, kdo to má?
Kluci si objednali pizzu prosciutto s artyčoky a já jen salát. Chytře jsem si totiž nechala místečko na místní delikatesu.
Náš další cíl byla Cukrárna Pasticceria Schiuma, založená v roce 1946. Interiér nebyl nijak zvláštní, ale přilákal nás sem zákusek s podivuhodným názvem Tette delle monache – Prsa jeptišek. Původ tohoto svérázného jména vychází z kombinace vzhledu, lidové tvořivosti a klášterních legend. Piškot konzistence obláčku s krémovým středem si bude můj mlsný jazýček dlouho pamatovat.
Via XX Settembre 10 (po-ne 7-13, 16:30-19:30 hod., út zavřeno), 1 ks této dobroty je za 1,80 eur.
Zbýval poslední bod naší návštěvy Matery. Večerní procházka osvětleným městem v magické atmosféře zapadajícího slunce. Večer se Matera proměňuje v úplně jiné město.
Otevřou se krásné obchody a restaurace, ulice se zaplní lidmi a začne velké světelné divadlo. Nic tak úchvatného jsme dlouho neviděli. Domy, jeskyně a kostely v teplém světle reflektorů vystupují ze tmy a tajemná atmosféra dostává úplně jiný rozměr.
Tipy pro večerní procházku: Nejlepší čas je asi hodinu po západu slunce, v létě to je kolem 20-21 hod.
Parkoviště v Mateře
Parkoviště jsou nejslabším místem Matery. V oblasti Sasso Caveoso a Sasso Barisano není v sezóně ani mimo sezónu ŽÁDNÉ parkování. I když máte zarezervované ubytování ve starém městě, nemáte v této oblasti právo parkovat. Nedoporučuji snažit se toto pravidlo porušit, protože následuje vysoká pokuta.
V Mateře lze zaparkovat ve čtvrti Piano na ulici. Pozor na barvu čar
označujících parkovací místa. Bílé čáry jsou místa bez poplatku, modré čáry
placená místa a žluté čáry jsou místa vyhrazená pro místní obyvatele.
Já doporučuji 15 -20 minut od centra:
🅿️ Parkování zdarma na velkém venkovním
parkovišti – Via Carlo Levi
Nebo placené kryté parkování – Sant'Isidoro, Via Lanera 16. Tady jsme zpočátku parkovali a nelze nic vytknout. Jednoduchý systém placení, voňavé WC, 1,50 eur/hod.
Ubytování v Mateře jsme měli asi nejlepší z celé dovolené. Objednala jsem přes Booking ubytování v B&B Il Tramontano. Prostorné, klimatizované, se snídaní, parkování před domem zdarma a na hlavní náměstí jsme to měli 2 minuty. Dokonalé. Více informací najdete tady.
Ach Matera, ach Sassi… Jeden ze skutečných italských pokladů. Neuvěřitelně vystavěné město, kterému mohou konkurovat snad jen vlaštovky svými slepenými hnízdy. Všude přítomná barva vápencového tufu, a schody a schody. Surovost těžko představitelných minulých životů, zkáza a nové zrození města. Budete-li mít možnost vidět Materu na vlastní oči, neváhejte a jeďte!
A jen tak mimochodem: Pokud jsem vás ještě neumořila, zkuste ještě chvilku vydržet a přečíst si ukázku z knihy, která měla tu sílu změnit osud Matery.
V jedné z úvodních scén knihy se Luisa (sestra Carla Leviho a zároveň lékařka) vydává do Matery, kde musí vyřídit povolení, které jí umožní setkat se s bratrem. Luisa chodí po ulicích Matery a popisuje, co vidí. Prezentovaný obraz města je šokující a děsivý. Míru chudoby v Mateře je těžké si představit, ale popis Carla Levi je všeříkající, dojemný a neskutečně burcující:
„Dveře byly otevřené kvůli horku. Když jsem procházela kolem, nahlédla jsem do interiérů, které neměly žádná okna, pouze dveře, které poskytovaly vzduch a světlo. Někdy tam nebyly ani dveře. V těch temných dírách s hliněnými stěnami jsem viděla postele, ošuntělé věci a hadry. Na podlaze byli psi, berani, kozy a prasata. Každá rodina má jednu takovou jámu k dispozici a spí zde všichni pohromadě: muži, ženy, děti i zvířata.
Takto žije dvacet tisíc lidí. Nespočet dětí. Ve vedru, v oblacích much, v prachu jsou všude úplně nazí nebo přikrytí nějakým hadrem. Takový obraz bídy jsem ještě neviděla, přestože jsem z titulu své profese zvyklá denně se potýkat s desítkami chudých, nemocných a nevychovaných dětí, ale tak zoufalou podívanou jsem nečekala. Dívala jsem se na děti sedící u dveří v bahně, na slunci, s napůl zavřenýma očima, s červenými a oteklými víčky. Mouchy ulpívaly na postižených očích a děti necítily, jak jim mouchy lezou do důlků. Byl to trachom. Věděla jsem, že je tady rozšířený, ale pohled na nemoc v tak hrozné špíně a bídě byl srdcervoucí.
Potkala jsem i další děti s tvářemi vrásčitými jako u starých a vyhladovělých lidí, s vlasy plnými vší a nečistot. Většina z nich měla nafouklá břicha, obrovská a jejich tváře byly žluté a trpěly malárií. Když ženy viděly, jak se dívám dveřmi, pozvaly mě dovnitř. A tak jsem v těchto temných a páchnoucích jeskyních viděla děti ležící na zemi pokryté nějakými hadry a drkotající zuby v záchvatu horečky. Jiné zase zpustošila úplavice. Některé z voskových tváří naznačovaly, že je tu něco horšího než malárie, možná tropická horečka, možná černá horečka. Vychrtlé matky, které držely svá špatně živená miminka na svých scvrklých prsou, mě zdravily mile, ale mrzutě. V tomto pražícím slunci jsem měla chvílemi dojem, že jsem uprostřed města sužovaného morem.
Sestupovala jsem stále níž ke kostelu a pár kroků mě doprovázel roj dětí. Křičely něco ve svém žargonu, kterému jsem nerozuměla, a jak jsem šla dál pořád něco volaly. Myslela jsem, že chtějí almužnu, ale děti sborově křičely: Paní, dejte nám chinin, Paní, dejte nám chinin! Rozdělila jsem mezi ně drobné, aby si mohly koupit sladkosti, ale to nebylo to, o co žádali, žádaly o chinin.
Konečně jsme se dostali ke krásnému baroknímu kostelu a teprve tam, když jsem zvedla oči nahoru, jsem konečně uviděla celou Materu. Bylo to skutečně neskutečné město. Čela všech jeskyní, které odtud vypadají jako domy, jsou bílé a rovné a otvory dveří vypadají jako černé oči do dálky. Krásné, malebné městečko.”
