Buchtičky

Pravidelně každý páteční večer trápím rodinu s otázkou "Co budeme o víkendu vařit?". Málokdy z nich dostanu něco použitelného (9 z 10 odpovědí jsou špagety), a nepopulární činnost stejně zbude na mne. Tentokrát si ale děti vymyslely buchtičky s krémem. A protože jsme je doma dlouho neměli a ani v menze na ně nenarazíte, vytáhla jsem roky osvědčený recept a pekárnu. Buchtičky můžete udělat jako obvykle nebo je i naplnit, jak máte rádi. Co se nesnědlo k obědu, dojedli jsme k odpolední kávě a byly taky moc dobré. Dnes je Den dětí, tak se třeba bude recept někomu hodit, neznám dítě (2 - 20 let), které by je nemělo rádo 😋. 

Dukátové buchtičky

150 ml mléka
1 velké vejce 

100 g rozpuštěného másla

400 g hladké mouky

100 g krupicového cukru

půl ČL soli

1/3 kostky droždí (asi 15 g)

máslo na potření

Přípravu těsta jsem svěřila domácí pekárně a odjela na nákup. Po návratu bylo těsto právě připravené a tak jsem přivolala pomocníky a pustili jsme se do práce.

Na pomoučeném vále jsem těsto rozdělila na dvě části a každý rozválela na dlouhý váleček. Ten jsem cukrářskou kartou nakrájela na skoro stejné kousky velikosti buchtičky. Z těch jsme uváleli kuličky, namočili je v másle a skládali do vymazaného plechu velikosti asi 20x30 cm, dá se použít i koláčová forma.

Plech přikrytý utěrkou jsem nechala ještě 20 minut nakynout. Peklo se na 170˚C asi půl hodiny, prostě dozlatova. Ještě horké upečené buchtičky potírám mlékem.

A jen tak mimochodem: Vanilkový krém u nás často nahradil pudink a klidně i jahodový nebo malinový. Tentokrát jsem z nákupu přivezla instantní vanilkový krém a za mě dobrý. Připravuje se stejně jako pudink, ale je řidší a krásně voní vanilkou. Fajn pomocník, když není času nazbyt.    

Květnové dny

V květnu se mé dny lehce zpomalily. Díky nemocenské jsem měla víc času na odpočinek a celkové povalování. Problém je v tom, že to nevydržím dlouho.

Můj květen samozřejmě nejvíc ovlivnil karpální tunel. Krajem měsíce jsem podstoupila zákrok u soukromého lékaře v Brně a po dvou týdnech jsem byla víceméně v pořádku. Ještě doléčuji jizvu a mám předepsané nějaké rehabilitace, ale jsem moc spokojená a ráda se sem obrátím i příště.

Díky manželovi jsme to všechno zvládli a byl konečně čas na relax a nějaké to plánování dovolené.

Květen si nejvíc užíval nejspíš náš Ondra. I přes tu letošní přijímací patálii se dostal na gympl. Navíc jeho basketbalový tým vyhrál všech 26 zápasů a jsou tak první v tom svém "krajském přeboru". Na jeden z posledních zápasů jsme se byli podívat a zafandit tomu pytli blech, co lítá po palubovce. Stihl i školní výlet do Krkonoš a zítra odjíždí s němčinou do Salzburku. Mají ty naše děti úžasné možnosti.  

Jsou to frajeři.

Den matek jsme oslavili společně i s oběma babičkami. Jsem ráda, že se tento svátek ujal. Maminkám i babičkám máme stále za co děkovat.

Růžičky od Magdalenky.

Na nové recepty moc prostoru nebylo. Chřestovou sezónu jsme zahájili krémem a toasty. Čas, kdy je rebarbora nejlepší, je právě v květnu a moc dobré řezy musím zopakovat každý rok. 

Poprvé jsem zkusila litý koláč ze slánku (slaných kvasnic). Povedl se, byl dobrý, ale já si nemůžu pomoci, ale táč, který peču podle receptu manželovy maminky, je prostě nej...

 

Povedlo se i několik milých radostí, a tak budu na květen i přes všechny zdravotní komplikace vzpomínat ráda.

Nové ubrusy Home made.

Sonnentor Čejkovice.

Betonová rodinka.

Modrá je dobrá.

A jen tak mimochodem: V květnu na ČT1 dávali třetí řadu Ferdinandových zahrad. To je moc milý pořad a potěší každého milovníka zahrady. Líbí se mně přístup Ferdinanda Lefflera i celý koncept pořadu. Nádherná jsou i videa na Youtube TV Flera. 

Zato pokračování Bydlet jako... je jedno velké zklamání za druhým. Bez nápadu a špetky inspirace. 

zdroj: flera.cz

Zahrada v květnu

Čeština má pro právě končící měsíc přece jen výstižnější název než ostatní jazyky. Máj je pěkné slovo, ale nevystihuje toto období jako květen. Kvete toho skutečně hodně a snad už i to počasí se bude chovat tak nějak adekvátně kalendáři.  

Zahrada už konečně vypadá k světu, vše roste, zelená se, kvete. Zahradní práce sice patří do kategorie těch nikdy nekončících, ale nejhorší je už za námi a zbývá čas se posadit, kochat se a odpočinout si. 

Tedy já si už občas sednu. Manžel a občas i synek začali s renovaci pergoly. Po dvaceti letech je potřeba některé trámky vyměnit, jiné obrousit a vše pak natřít. Jde jim to moc dobře, mám doma šikovné kluky. 

Tulipány kvetly neuvěřitelně celý květen. Teprve včera jsem ostříhala poslední květy.

V kvetení je vystřídaly první keře a trvalky. Vykvetla i žlutokvětá magnolie a kaliny. Začínají kvést okrasné česneky. Na kvetení se chystají první mavuně, pokvetou pak až do října.

Klematisy a vistárie se nenechaly zahanbit a zahalily se do bohatě rozkvetlého outfitu. Radost pohledět.  

Radost mně dělá i terasa. Bylinky jsem nakombinovala s květy karafiátů a levandulí. Je to veselejší a barevnější. 

A kytička nakonec.

A jen tak mimochodem: Jakoby nestačilo, že je zahrada plná mravenců, mšic a slimáků. Vloni k nám zavítal lalokonosec a hbitě se zapojil do ožírání všeho, co mu přišlo do cesty. Letos jsme zakoupili parazitické hlístice, aplikovali jsme je a čekáme na výsledek. Zatím jsem odchytla jednoho dezertéra, jak prchal ze zahrady pryč a doufám, že ostatní ho budou následovat. Nezkoušel někdo?