sobota 28. 9. 2019, 11 679 kroků, 325 km, 20˚C
polojasno až oblačno, větrno
Ve víře, že bude krásné září, které si ještě chceme užít, dali jsme dětem vybrat pobyt pro eurovíkend. K našemu překvapení si vybraly Polsko. Pro dobrou dostupnost a množství turistických zajímavostí jsme zvolili víkendový pobyt v Krakově. Ubytování jsme objednali asi měsíc předem přes Booking v hotelu Best Western. Je blízko výpadovky na Katovice, má k dispozici bazén a hlídané parkoviště.
Po dálnici na Ostravu jsme stále
po dálnici pokračovali směrem na Katovice a po A4 na Krakov. Mezi těmito městy
jsou dvě mýtnice, na každé platíme za osobní auto 10 PLN (motorky 5 PLN), 1 zlotý je asi 6 Kč. I
když je sobotní dopoledne, provoz je celkem hustý, ale bezproblémový. Před 11. hod. jsme blízko centra, chceme zaparkovat na parkovišti OC Galeria Krakowska.
Hlavní vjezd na parkovací plochu je uzavřený a objížďka je tak špatně značená,
že jsme po chvíli kroužení zaparkovali na ulici Pawia na placeném soukromém
parkovišti hotelu. Takových oplocených parkovišť je tady několik a parkovné je
5 PLN za hodinu. Hned na této ulici je také několik společností nabízejících organizované prohlídky Krakova a před výlohou jsou volně k dispozici mapky
centra města. Služby pro turisty jsou tady hodně rozšířené, v centru téměř
na každém rohu někdo nabízí služby průvodce, projížďku elektrovozítkem (půl
hodina pro 4 osoby vyjde na asi 900 Kč) nebo láká do restaurace.
K Barbakánu severnímu vstupu do Starého města, je to pěšky sotva 10 minut. Vychází odtud komentované prohlídky města zdarma společnosti Free Walking Tour. Výklad je v polštině, angličtině a němčině.
Barbakán je obranná opevněná kruhová stavba se 130 střílnami,
věžičkami a stěnami silnými 3 m. Byl hradbami a krytou chodbou spojen s hned za ním stojící Floriánskou bránou. Základy jsou v chodníku stále patrné. Před i
za Floriánskou bránou jsou kovové plastiky centra Krakova.
Prošli jsme poslední zachovalou Floriánskou bránou se sochou sv. Floriána, který chránil město před požáry a prohlédli si venkovní galerii místních umělců.
Dál jsme pokračovali Královskou cestou ulicí Floriánskou až na Rynek Glówny neboli Hlavní náměstí. Ulice je dlouhá přes 300 m a je lemovaná domy významných krakovských rodin se zachovalými gotickými dekoracemi a renesančními portály. V přízemí domů je množství restaurací, občerstvení, obchodů a kaváren. Mezi zajímavé domy patří č. 14 nejstarší hotel ve městě U růží, č. 25 Farmaceutické muzeum Jagellonské univerzity, č. 41 dům malíře Jana Matejka, dnes pobočka krakovského Národního muzea a č. 45 legendární kavárna Michalikova jeskyně. Pokud ji chcete navštívit, raději hned dopoledne, odpoledne a večer stojí před vchodem dlouhá fronta.
Téměř na každém rohu stojí pojízdný stánek s krakovskou specialitou pečivem ve tvaru kroužku Obwarzanki za 2 PLN. Jsou slané, sypané sezamem, solí, mákem nebo sýrem. Těsto se před pečením krátce povaří a vydrží delší dobu. Jsou moc dobré.
Prohlídka hlavního krakovského náměstí zabere chvíli času. Toto rozsáhlé náměstí velké 200x200 m vzniklo ve 13. století. Kromě měšťanských domů by pozornosti neměl uniknout kostel Nanebevzetí Panny Marie.
Ze severní věže v poledne (alespoň my jsme oba dva dny slyšeli jen v poledne) trubač troubí tradiční melodii hejnal. Melodie není nikdy dokončena. Toto přerušení je na počest středověkého trubače, kterého kdysi právě při troubení na poplach usmrtil šíp tatarského útočníka.
Uprostřed náměstí je dlouhá starobylá tržnice Sukiennice, původně to byly soukenické krámy. Stavba dlouhá 108 m, postavená v 16. století, je průchozí a po obou stranách lemovaná stánky s výhradně polskými výrobky. Skoro každý druhý stánek nabízí šperky z jantaru, který je tady nabízen v širokém cenovém rozpětí, a i zpracování je rozličné.
Před tržnicí je Pomník Adama Mickiewicze, slavného polského spisovatele. Tady si domorodci dávají sraz jako pod koněm v Praze nebo pod hodinama v Brně.
Nelze ani přehlédnout 70 m vysokou Radniční věž, zbytek radnice, která byla zbořena počátkem 19. století.
Poslední pamětihodnost na Hlavním náměstí, kterou jsme si prohlídli, byl kostel sv. Vojtěcha, kde údajně tento světec, pražský biskup z rodu Slavníkovců, sloužil mše. Dál jsme pokračovali Královskou cestou, která vedla od Floriánské brány, přes Rynek Glówny, kolem kostela sv. Vojtěcha, ulicí Grodzkou až na královský hrad Wawel.
Ulica Grodzka je 700 m dlouhá
reprezentativní ulice Krakova, nachází se tu několik kostelů a klášter. Stojí
třeba hned tři vedle sebe. Za povšimnutí stojí kostel sv. Petra a Pavla a hned
vedle stojící kostel svatého Ondřeje, který patří mezi nejstarší stavby
v Polsku.
A jen tak mimochodem: kostelů je v sedm set tisícovém Krakově 136 plus nějaký ty synagogy, kaple, kláštery a svatostánky dalších církví.
Oproti pražské Královské cestě, která je zachovalá a opravená, jsme po
celé trase té krakovské viděli dost domů, které byly v havarijním stavu a
na rekonstrukci stále ještě čekají. Na konci ulice Grodzke je památník obětem
Katyně a kolem něho už se kroutí cesta do návrší ke královskému hradu Wawel.
Kopeček je to v placaté polské krajině nevelký a zvládne ho každý. Hrad Wawel a jeho okolí je pěkně upravený, dá se pohodlně obejít, prohlédnout si výstavní prostory, na nádvoří si dát kávu a dort. Z hradeb jsou pěkné vyhlídky na Vislu, která kolem Wawelu protéká. Je to významný symbol polské státnosti. Wawelský hrad i katedrála byly po dobu více jak 500 let centrem polského království. Jsou zde pohřbení polští králové, politici (prezident Kaczyński, který zahynul při letecké havárii u Smolensku r. 2010) a byly zde uloženy i ostatky papeže Jana Pavla II. Ten je s Krakovem úzce spjat, působil na Jagellonské univerzitě postupně jako kněz, biskup a arcibiskup.
Hrad a hlavně katedrála je směsice stylů a materiálů. V průběhu století byly poškozeny požáry a válkami a následně průběžně dostavovány. V Zikmundově věži je zavěšen zvon Zykmunt, který se rozezní pomocí ruční práce šesti zvoníků jen při výjimečných církevních příležitostech.
Vznik města Krakova je spojován s bílou skálou pod hradem. Za dávných časů tam totiž byla obrovská jeskyně, ve které se usadil drak. V polštině se místo nazývá Smoczna Jama. Smok neboli drak se živil nejen místními pannami, ale také zásobami obyvatel. A až Princ Krak dokázal draka porazit. Odtud tedy název Krakov. Vchod do jeskyně je za poplatek na západní straně hradního ochozu, ze kterého je krásný výhled na řeku Vislu. Když sejdete po 135 schodech do jeskyně a projdete jí, vynoříte se na břehu Visly hned vedle bronzového draka chrlícího oheň.
Vrátili jsme se na Rynek Glowny a zasedli do vyhlášené čokoládovny E. Wedel založené r. 1851.
Nabízí čokoládu tekutou, teplou, studenou, čokoládové dezerty, pralinky a spoustu dobrot z kvalitní čokolády, které je možné si zakoupit a přivézt tak domů pěkný dárek. Sice bylo dost plno, personál nestíhal, na naši objednávku dvou káv a dvou horkých čokolád (bílé a mléčné) jsme čekali 30 minut, ale nelitovali jsme. Famózní výrazná chuť, kterou nepřebíjela sladkost cukru. Po ochutnání jsme vykulili oči a hned je zase blahem přivřeli, moc jsme si pochutnali. Sem se ještě vrátíme.
Nevěděli jsme, jak je to s restaurací v hotelu, tak jsme si koupili nějaké jídlo s sebou a odjeli jsme na hotel. Nocovali jsme v hotelu Best Western, jen kousek od NC Galeria. Auto jsme nechali na placeném hotelovém parkovišti (30 PLN za noc) a ubytovali jsme se v pěkných, čistých pokojích. V hotelu právě probíhala svatba a restaurace k dispozici nebyla. Na rozdíl od jiných rozčilujících se turistů jsme byli v klidu, zásobeni nakoupeným jídlem. Kolem sedmé hodiny jsme využili možnosti navštívit zdarma hotelový bazén. Byli jsme tam téměř sami a voda byla příjemně teplá.
Bohužel všechny kladné dojmy byly zastíněny svatební kapelou, která vyhrávala ty jejich carára hity do půl páté do rána tak hlasitě, že hoteloví hosté nezamhouřili oka. Ráno u bohaté snídaně se všichni ploužili a vztekle reagovali. Hotel, který neumožní svým hostům se normálně vyspat, považuji za bezohledný, už jej nikdy neobjednáme a ani nedoporučujeme. Nevím přesně, jak funguje systém hodnocení na Bookingu, ale moje negativní hodnocení se na stránce hotelu neobjevilo. Zobrazena jsou je ta, která vychvalují hotel, případně vytýkají drobnosti. Objektivní to tedy asi moc nebude.
A jen tak mimochodem: V celkem krátké době jsme měli možnost poznat na vlastní kůži (plech) další „výborné“ evropské řidiče. Snad zázrakem jsme nepřijeli nabouraní z boku, zepředu i zezadu. Manžel dělal, co šlo. Já jsem vyšilovala. Opravdoví experti jsou Poláci na přejíždění z pruhu do pruhu. Zásadně nepoužívají zpětná zrcátka, takže běžně vjíždí vedle jedoucímu autu do trasy, a to i opakovaně. Pobavil nás i starší pán, který na mýtnici zablokoval tři pruhy, aby přejel do pro něj toho nejlepšího pruhu a pomohl si tak o jedno místo ve frontě.
