neděle 9. srpna 2020

Jablečný vrstvený dort

Léto se přehouplo přes půlku. Podzim je sice snad ještě daleko, ale už nám posílá pozvánku ... letní jabka. Manželova maminka mně jich přinesla velkou mísu. Upekla jsem žemlovku, čtyři nohavice štrůdlu, nastrouhala zásobu na zimu do mrazáku. A "upekla" jsem jablečný dort. Tentokrát jsem jej vylepšila tvarohovou vrstvou a zmizel přímo bleskově. Rychlý, jednoduchý a moc dobrý.




Vrstvený jablečný dort


1 balení piškotů
500 g jablek
500 ml vody
3 lžíce krupicového cukru 
skořice
1 vanilkový pudink


1 tvaroh je jedno jaký, já jsem měla balenou kostku
půl kelímku zakysané smetany
med nebo čekankový sirup dle chuti
skořice 

Dno dortové formy jsem vyskládala piškoty.
Nastrouhaná jablka spolu s vodou, skořicí a cukrem jsem povařila doměkka. V trošce vody jsem rozmíchala pudink a přidala k jablečné směsi. Za stálého míchání za chviličku zhoustne. Nechala jsem jej vychladnout a nanesla vrstvu na piškoty. Pak zase piškoty - tentokrát "bříšky" dolů a na ně jablečnou směs do vypotřebování ingrediencí.



Tvaroh jsem osladila a prošlehala se zakysanou smetanou. Rozetřela jsem jej jako poslední vrstvu na dort. Srovnala povrch a posypala skořicí. Noc strávil v ledničce. Před odstraněním ráfku dortové formy jsem jej podél objela nožem a pak šel dobře odstranit.




A jen tak mimochodem: K tomuto času patří i kontrola čapího hnízda. Letos máme čtyři čápata. Už zahájila letecký výcvik.


pátek 31. července 2020

Červenec na zahradě

V červenci je léto na svém vrcholu. Na zahradě toho teď kvete plno a tak to mám ráda. Květy od brzkého jara do pozdního podzimu. Barevné oživení odstínů zelené. Nemám vyhraněnou barvu. Všechny jsou krásné a svěží. Jako letní ráno, když konečně můžu jít do práce jen v šatech bez svetru a není mně zima.

K létu patří letničky, bez nich by bylo barev polovic.

Fialový muškát a vějířovka.

S vějířovkou jsem v posledních letech spokojená víc a víc.

Tento loňský muškát vůbec nevypadal, že přežije a nakonec se takto krásně rozkvetl.
Tuto verbenu jsem koupila jako trvalku, ale až doma jsem vyguglila její nemrazuodolnost a tak s květináčem jde na zimu do skleníku.

Impatiens a Ipomeu sázím pravidelně do polostínu.
Vděčné afrikány sice nevoní tak sladce vanilkově jako sousední otočník, parádu ale dělají taky velkou.


Loňské muškáty se obalily velkými květy. 

Stejně tak k létu patří i trvalky. V červenci vykvetly kopretiny, rudbekie, echinacei, rozrazil, hortenzie, růže i levandule. Jako bych volala jahodová, vanilková, čokoládová, pistáciová, ...



Žluté kopretiny.

Vysoké zahradní kopretiny.

Plnokvěté kopretiny.

Hortenzie, rozchodníkovec, bílá rudbekie se krčí vzadu a okrasné miscanthusy.

Hortenzie 3x jinak.


Bílá hortenzie a kousek i té modrofialové.

Jeden opožděný klematis (Comtesse de Bouchaud)

Modré zvonečkové moře. 

Echinacea se schovává za levanduli.

Echinacea, rozchodníkovec a kousek šalvěje.

Vrbina, rudbekie, veronika - rozrazil.

Trvalkovou džungli tvoří různé šalvěje, levandule, echinacei, rudbekie, rozrazil, růže, kopretiny a spousta dalšího.

Tuto čechravu jsem roky mučila na slunci. Po loňském přesazení se probrala k světu a konečně vykvetla.

A samozřejmě mé hospodářské úspěchy 😀


Truhlíkové jahody mají stále bohatě nasazeno.

Salátovky i nakládačky. Cherry i Tornáda. Chuť mají teď bezkonkurenčně nejlepší. 

Tento koláč je takové tutti frutti. Vše ze zahrady ... jahody, višně, rybíz a to modré jsou muchy (říkáme tak plodům z muchovníku)


A jen tak mimochodem: Tak jako jsme roky čekali na první květy vistárie, tak už 13 let čekáme na první květy stálezelené letní magnolie. Kupovala jsem proutek na Floře, když jsem spíš jen tušila, že budeme čtyři. V prosinci bude Ondrovi třináct let a juchů první mega květ velký skoro 25 cm je tady. Omamně vonící, bělostný, obrovský a přece křehký. Tak tomu říkám milé překvapení.

Magnolia grandiflora GALISSONNIÉRE
Magnolia grandiflora GALISSONNIÉRE

Květ se do dlaní nevleze.

Magnolia grandiflora GALISSONNIÉRE

A bude ještě jeden.


neděle 26. července 2020

Moje chvilka 2

Je čas myslet na sebe. Nechci skončit každý večer u plné skleničky.




Myslím si, že jsem člověk poměrně činorodý a nejspíš to bude výchovou. Mám tři sourozence a naše dětství zaplnila práce na rodinném statku. Všude plno práce, na dvoře, v zahradě, na louce, na poli, v kuchyni, na stavbě nového domu rodičů. Nebyl čas se zastavit a odpočívat. Stále bylo co dělat.

A mám to tak i teď. Rodina, hlavně manžel a dcera, se mně snaží pomáhat, ale mám to tak, že neustále vidím, že ještě to je potřeba udělat a támhleto taky. A já to přece udělám nejlíp, že?
A pak už stačí větší pracovní nápor v zaměstnání a na malér je zaděláno. Větší fyzické a i psychické napětí má na můj zdravotní stav nedobrý vliv. Obdivuji ženy, které k běžným (nutno říct, že vytěžujícím) povinnostem zvládají ještě péči o nemocné rodiče nebo děti, tak jak to u prvního příspěvku v komentářích popisovala Jitka, Jarka a Maruška. Nebo jak to taky může dopadnout krásně popsala Blondýna.  

Jak už jsem psala dřív, mám za sebou perné pracovní období. Ale to není zdaleka nic ve srovnání s tím, co mám před sebou. Pokud to chci všechno zvládnout bez ztrát na životech, musím změnit hlavně své myšlení. 
Ke své ranní chvilce přidám hodinu relaxačního cvičení, protože se z dlouhých hodin proseděných za kancelářským stolem začínám pomalu rozpadat. Už jsem si našla pilates studio, které propojuje formování postavy s odbouráváním stresu. Těším se.
Budu muset víc důvěřovat rodině i kolegyním a víc delegovat. Možná to nezvládnou tak úžasně jako já sama, ale hlavně, že to bude hotové a časem se zdokonalí. Hlavně dětem to prospěje, budou víc samostatné a sami na sebe hrdé.
Musím si najít víc času třeba na rodinný pingpongový turnaj, výlet s mamkou nebo čoko-kafe s kamarádkou. Povinnosti nebrat jako povinnosti, ale užívat si je. Práce na zahradě i vaření marmelády je vášeň a relax, kdy přijdu na jiné myšlenky. 
A hodně spát a smát se na plný pecky. Je toho hodně, co se budu muset naučit a nebo vzpomenout si. Musím hledat vlastní cestu a život prožívat, ne přežívat. 




A jen tak mimochodem: Krásně a smutně je toto téma zpracováno ve filmu Domácí péče, které dnes večer dává ČT 1. Hlavní hrdince, kterou dokonale vystihla Alena Mihulová, tolik rozumím. Také hledá svoji alternativní cestu, jen ji k tomu přinutí vážná nemoc. Moc pěkný film, nutící k zamyšlení.




pátek 24. července 2020

Kolik třešní, tolik višní

Vzala jsem si konečně pár dnů dovolenou, že si jako odpočinu, zaslouženě. Už jsem doma třetí den a ještě k odpočinku nedošlo. Mimo jiné dozrály višně a bylo potřeba je zpracovat. Něco jsem zamrazila, něco zpracovala na marmeládu (vánoční linecké si bez višňové marmelády už ani neumím představit) a také jsem upekla dva koláče s višněmi. Oba byly velmi chutné a snadné na přípravu. Můžete samozřejmě použít i třešně, ale višně jsou chuťově výraznější.




Ovocný koláč se zakysanou smetanou


Těsto:
1 kelímek zakysané smetany
2 vejce
8 lžic moučkového cukru
2 lžíce oleje
100 ml mléka
1 vanilkový cukr nebo 1 lžička vanilkového extraktu
220 g polohrubé mouky
1 prášek do pečiva
ovoce, já jsem použila čerstvé višně a rybíz

V míse jsem napřed prošlehala mokré ingredience s cukrem a pak přidala mouku s PDP. Těsto jsem vylila do vymazané a hrubou moukou vysypané koláčové formy a pekla asi 45 minut na 180˚C. Po upečení jsem pocukrovala. 




Tento koláč dělám často a ráda, není třeba drobenka a dá se použít jakékoliv ovoce. V zimě často přidám kompotované broskve nakrájené na měsíčky.


Cheesecake brownies s višněmi 



200 g másla
300 g hořké čokolády na vaření
3 vejce
200 g třtinového cukru
100 g hladké mouky
25 g kakaa holandského typu
špetka soli

300 g krémového sýra (použila jsem 3 kostky Paloučku z Lidlu)
50 g krupicového cukru
1 vejce

vypeckované višně nebo třešně, asi 250 g

V rendlíku jsem na mírném ohni rozpustila máslo s čokoládou. Jakmile se směs propojila, odstavila jsem ji z ohně a nechala mírně zchladnout.
Vejce jsem vyšlehala s cukrem do husté pěny. Přidala jsem rozpuštěnou čokoládovou směs a nakonec ještě mouku s kakaem a solí. Těsto jsem vymíchala dohladka a nalila do formy 25x25cm, kterou jsem vyložila pečícím papírem a boky vymazala olejem. 
Krémový sýr jsem prošlehala s vejcem a cukrem dohladka a nalila jsem je na tmavé syrové těsto. Párkrát jsem lžící prohrábla obě vrstvy, aby se propojily a nakonec jsem na povrch pokladla višně.
Pekla jsem asi hodinu na 180˚C. Je trochu kumšt vystihnout konec pečení. Koláč musí být pevný, ale ve středu ještě trochu měkký a třaslavý.
Druhý den byl ještě lepší a vláčnější.




A jen tak mimochodem: Když jsem u těch višní a čokolády. Švagrova přítelkyně Renata mě inspirovala k marmeládové verzi višní v čokoládě. Zkusila jsem ji z jedné dávky a asi budu muset přidělat ještě jednu. Úžasné mlsání i pěkný dárek kamarádkám.

Višně v čokoládě


1750 g vypeckovaných višní
1000 g krystalového cukru
20 g pektinu
200 g hořké čokolády na vaření

Vypeckované višně rozvařím ve vlastní šťávě. Naběračkou sbírám pěnu. Ve třech lžících cukru rozmíchám pektin a přidám k višním. Promíchám a přidám zbytek cukru. Až je marmeláda téměř hotová, rozpustím v ní nalámanou čokoládu. Dám do vymytých skleniček, pevně uzavřu a otočím dnem vzhůru. 



pondělí 20. července 2020

Ledňáky s hvězdičkou

I když by mohl být letos svařák nazván letním drinkem č. 1, mám tady dva recepty vonící milovanou Itálií, které se hodí k těm pár prosluněným dnům. Jsou pro dospělé, tedy alkoholické. 
Aperol a já nebyla láska na první pohled. Trvalo mně pár let, než jsem mu přišla na chuť. Už delší dobu jsem měla v merku aperolové ledňáky a konečně jsem vyzkoušela recept od Katky Kočičkové, který je jednoduchý a výsledek velmi osvěžující, tedy za předpokladu, že si dám jen jeden.
Ti, kteří v létě navštívili sever Itálie, mohli ochutnat Bellini koktejl, který jsem také vyzkoušela a je to příjemná změna. Allora ... jdeme na to.



Aperol Spritz ledňáky


3-4 velké pomeranče
50 g krupicového cukru
2 lžíce vody
90 ml aperolu
90 ml prosecca

Škrabkou na brambory jsem ze dvou pomerančů oloupala kůru - jen tu oranžovou část. V rendlíku jsem na mírném ohni rozpustila cukr s vodou na sirup. Pak jsem vložila proužky kůry a nechala přikryté vychladnout.
Z pomerančů jsem vymačkala šťávu tak, aby jí bylo 300 ml. Přes sítko jsem ji nalila do džbánu, přidala cukrový sirup (už bez kůry), aperol a prosecco. Promíchala jsem a nalila do nanukových formiček. Do každé jsem ještě na ozdobu přidala půl tenkého kolečka pomeranče, umístila "dřívko" a dala zamrazit do mrazáku - na stojato, aby se drink nevylil. Zamrazit stačí pár hodin. Abych si usnadnila vytažení, formu jsem polila teplou vodou.




Bellini koktejl


2 ploché bílomasé broskve
1 láhev prosecca

Broskve jsem dala na pečící papír do misky a upekla jsem je na 180˚C asi 25 minut doměkka. Po zchladnutí jsem je svlékla ze slupky a najemno rozmixovala na pyré. 


Do vysoké skleničky na sekt jsem dala 1 lžíci broskvového pyré a zalila proseccem. Poměr by měl být asi 1 díl pyré a 2 díly prosecca. Pokud se místo prosecca pyré zalije šampaňským, vznikne tzv. královské Bellini.




A jen tak mimochodemRecept na koktejl Bellini byl dlouho přísně střežen majitelem legendárního benátského Harry baru. Nakonec, když Guiseppe Cipriani viděl, co všechno se za Belliniho koktejl vydává, recept uvolnil. V jeho proslaveném baru tento koktejl popíjel Hemingway, Chaplin, Rothschild, Onassis, Hitchcock i Woody Allen. A teď my 😀 ... doma.






čtvrtek 16. července 2020

Kosmetický patriot


V dnešní době je dobré podporovat české výrobce. Slyším to ze všech stran. Když si prohlédnu svoji kosmetickou skříňku, podporuji je už dávno a ani mě k tomu nikdo vyzývat nemusel. Dřív tomu tak nebylo. Pečující a dekorativní kosmetiku jsem používala pouze zahraniční. Časem, jak začali tuzemští výrobci zkvalitňovat a rozšiřovat svou nabídku, začala jsem zkoušet jejich nové lákavé produkty. A často jsem se k nim vracela. Nejčastěji si koupím něco od Dermacolu, Havlíkovy apotéky a Manufaktury.   


Dermacol hodně rozšiřuje svoji nabídku a já jsem byla spokojená s noční a ranní pleťovou maskou. Ne každý týden stíhám normální masku a tak je fajn použít na noc pěstící a ráno čistící masku. 
Od Manufaktury jsem vyzkoušela omlazující Skin booster. Dávala jsem jej hlavně na oční okolí a byl moc příjemný a i celkem dlouho vydržel.


Co mám opravdu moc ráda, jsou krémy od Havlíkovy apotéky. Vyzkoušela jsem jich už několik a mé smíšené pleti nejvíc chutná na den Krásná kurtizána (Ó lalá) a na noc Andělská tvář. Jsou nemastné, krásně se roztírají, bez parfemace, plné bylinek. Opakovaně používám i ranní čistící a pečující 3 minutovou masku. Hned je ráno příjemnější. 
A na co se opravdu těším při každém otevření Havlíkovy krabičky? Na malou ceduličku s pozitivním vzkazem. Nevěřili byste, jak zrána zafunguje vzkaz "Jsi krásná". Hned je na tu ženskou v zrcadle lepší pohled. 


Ještě se vrátím k Dermacolu. Na sprchových gelech Aroma ritual - Růžový grep a Opuncie jsem v podstatě už závislá. Mám ráda citrusové vůně, hlavně v létě a tyto sprcháče mně voní moc příjemně a konečně jsem našla hydratační gely, po kterých jsem se zbavila suché pokožky na nohou.
Dermacol má i moc příjemné a funkční podklady pod make-up. Používám je i pod BB krém a jsou tak příjemné, na pleti sametové, radost se dotknout.



A jen tak mimochodem: Česká kosmetika je i pěkný dárek kamarádce, která žije v Německu. Dermacol tam má dobré jméno, ale není lehké jej tam sehnat. Při setkáních si většinou vyměňujeme pleťové masky. 
Používáte českou kosmetiku? S čím máte dobré zkušenosti? Budu ráda, když se v komentářích podělíte o vaše bjůty poznatky.