Poslední italský příspěvek si společně užijeme v Positanu, nejzápadnějším městečku Amalfitánského pobřeží, kde končí slavná silnice SS163 Amalfitana. Barevné domky přilepené k útesu dodávají Positanu výjimečné kouzlo, nabízí krásné výhledy na moře i okolní hory a oblíbená je i místní přímořská móda.
Do Positana jsme se dostali z Amalfi předem objednaným trajektem. O
dopravních problémech, které nás ten den provázely, jsem už psala v příspěvku o
Amalfi. Cesta trajektem proběhla v klidu a mohli jsme si tak vychutnat
krásy pobřeží.
Po poněkud hektickém čase v Amalfi nám Positano nabídlo přímořskou
atmosféru, o poznání míň turistů i slabší dopravní provoz, odpolední slunce, ve
kterém bylo radost fotit… zkrátka jsme si to tady užili ve větší pohodě a bez
stresu.
Vylodili jsme se v malém přístavu a už pohled na vrcholky hor Monte
Sant´Angelo a Tre Pizzi, které se zvedají z přímořské nuly do výšky nad 1400 metrů, byl fascinující.
Positano nemá doporučenou trasu od památky k památce. Kromě kostela a strážních věží tu historické skvosty budete hledat těžko. Tady je to o toulání se malebnými uličkami, o atraktivních výhledech na barevné domy na svazích, o obdivování (a pokud jste vyhráli ve Sportce) i nakupování positánské módy.
Od 2. světové války žije Positano z turistiky a světově proslulých obchodů s
módou. Svahy, na nichž vyrostly jednotlivé čtvrti, jsou velmi strmé, proto je
často lépe použít schodiště, spojující místa v různých výškách, než se
vydat serpentinami jediné cesty.
Projet Positanem autem je skutečný hrdinský čin, vyžadující obří dávku
trpělivosti.
Úzké uličky měly pomáhat při obraně
města. Dnes jsou plné malých obchůdků se zbožím místních výrobců.
Nabízí tradiční likér Limoncello nebo nejrůznější
výrobky z citrónů – sladkosti, vonné dekorace a svíčky a samozřejmě obrovské
citróny.
Pláže v Positanu jsou jedny z nejznámějších v Itálii. La Spiaggia Grande je
hlavní a rušná, zatímco d’Arienzo a Fornillo nabízejí klidnější prostředí. Pláže s tmavým pískem z velké části zabírají předražená lehátka. Menší část je bez poplatku, takže hodně plná a ke koupání je vyhrazen jen malý "výběh".
Na dohled jsou tři malé ostrovy, na Il Gallo Lungo měl svou vilu ruský
baletní mistr Nurijev.
Není se čemu divit, že Positano často hostí spisovatele, malíře, skladatele, režiséry, herce a další umělce. Z rybářské vesnice se stalo mondénní letovisko v milionářské cenové kategorii.
Po příjezdu jsme k pozdnímu obědu usedli na terasu restaurace Lulú a k obědu jsme
dostali krásný výhled na přístav s kotvícími loďkami.
Městečku dominuje kostel Santa Maria Assunta s velkou barevnou majolikovou kupolí
a samostatně stojící zvonicí.
Kostel se nachází v samém centru městečka. Nápadná kupole, pokrytá
barevnými kachlemi, tvoří jeden z ikonických bodů, který upoutá už z dálky.
Podle pověsti ukradli piráti z místního
kostela černou madonu, ale na útěku je stihla na moři strašná bouře, při které
stále slyšeli „posa“ čili vrať. A tak madonu vrátili a město pojmenovali
Positano.
Od kostela jsme se nechali vést uličkami lemovanými obchody s módou.
Zodpovědně můžu říct, že tolik obchodů s oblečením, botami a šperky jsem
ještě neviděla.
Móda Positana je ležérní, nadčasová, v letním looku, často
s motivem citrónů. Najdete tady velké módní tvůrce i řemeslné výrobce.
Můžete si třeba u Giovanniho nechat na počkání ušít sandálky na míru.
Velmi oblíbená je malá ulička Via Dei Mulini, klikatící se od přístavu
strmě do kopce až k Piazza dei Mulini. Úzká, přírodně krytá ulička, je plná
obchůdků i stánků a není snadné ji jen tak proběhnout. Chce to důkladný průzkum
nabízeného zboží.
Z Positana jsem odešla s prázdnou. Sandálky byly většinou bez
podpatku a v těch já nevydržím. Vlastně mě jedny zaujaly, byly španělské a
ty stejné jsem měla právě obuté 😊.
Jinak to bylo s šaty. Ty bych si tu vybrala určitě, jedny mně padly do
oka, ale cena už méně, takže jsem je tam nechala jiné šťastné ženě.
Positano je proslulé svými strmými a uzoučkými uličkami, které se točí
dokola kopcem. Procházkou městem jsme prozkoumali místní obchody s ručně
vyráběnými suvenýry, keramikou a tradičními speciality. Domů se mnou odjel
kalendář na příští rok a pár pohlednic.
Došli jsme na konec ulice Via Cristoforo Colombo, na které je ve svahu několik luxusních
hotelů pro hollywoodské hvězdy a arabské šejky.
Nakonec jsme sešli zpět dolů na pláž. Je odsud vidět Positano v celé své
kráse. Slunce pozdního odpoledne vykouzlilo teplé světlo, ve kterém barevné
domky ve svahu doslova zářily.
Kolem pláže je spousta restaurací i barů, pěkná promenáda a samozřejmě
všemožné plážové atrakce.
Než jsme se vydali do přístavu k trajektu, ještě jsme obhlédli strážní
věže. Amalfitánské pobřeží lemují historické strážní věže, které sloužily k
ochraně měst před nájezdy pirátů. V Positanu je jich na pobřeží pět, z nichž ta
nejstarší Torre Sponda dnes funguje jako hotel.
Positano jsme si užili jako pohodové a uvolněné místo. Bezpochyby to bylo
načasováním na pozdní odpoledne a podvečer. Nebylo tolik přeplněné turisty,
zapadající slunce už nepálilo a toulat se uličkami plnými krásné módy bylo
velmi příjemné.
Zpáteční cesta trajektem se neobešla bez tradičních zmatků v přístavu.
Člen „pozemního“ personálu si zřejmě potřebovat s turisty vyřídit účty a
náš spořádaný štrůdl nahnal do provazem ohraničeného mini prostoru a zajistil
tak dokonalý chaos při nástupu na loď. Kupodivu se to obešlo bez ztrát na životech
a do Salerna jsme se dostali v pořádku.
Druhý den ráno jsme v Cavě natankovali plnou, nakoupili potraviny na cestu i domů a vyrazili
jsme na zpáteční cestu. Čekalo nás 800 km. Cestou jsme potkali Pompeje, Vesuv, Neapol, Řím, zdolali jsme Apeniny, projeli kopcovitou Umbrií, nádherným Toskánskem, u Florencie jsem zahlédla sídla Prady a Gucci a zbývalo dorazit na naše páté ubytování.
 |
| Ať žijí duchové. Jak se mně podařilo rozpůlit tyčku značky? Ví někdo? |
Tentokrát jsme nocovali kousek za
Benátkami v Cessaltu. Jako tranzitní přenocování jsme je využili už podruhé a můžu jen
doporučit.
Pěkné, čisté, u dálnice, ale v klidu, s parkováním za závorou,
flexibilní příjezd i odjezd. Není co vytknout. Najdete je tady. Domů jsme dorazili další den
odpoledne a zazvonil zvonec a dovolené byl konec.
A jen tak mimochodem: Že to byla vydařená dovolená, na kterou budeme rádi vzpomínat, bylo určitě z příspěvků poznat. Mezi mé nejhlubší zážitky patří večerní pohoda v městečku Locorotondo, noční světla starobylé Matery, mrtvé olivovníky v Salentu a lahodná chuť Delizie al Limone v Amalfi. Od jihu Itálie jsem toho moc nečekala a o to větší pecka to byla.
Suma sumárum: 12 dnů dovolené, 6 měsíců příprav, 4 navštívené regiony, 4 380 ujetých kilometrů, 137 tisíc našlapaných kroků, 3 000 fotek, krásných vzpomínek nepočítaně. Tak zase někdy...
Ciao bellissima Italia.
