Když jsme projížděli údolím Itria v Apulii, často jsme potkávali stavby, které působily poněkud pohádkově. Jakoby v těch "šutro-chatkách", jak jim říkal Ondra, žily tajemné (a bezpochyby kouzelné) bytosti.
Budovy kuželovitého tvaru s malou špičatou věžičkou - trulli - se vyskytují pouze tady a nikde jinde na světě je nenajdete.
Skupinky trulli vypovídají mnohé o zdejších lidech. Téměř vždy se stavěly ve skupinách po čtyřech nebo pěti, aby se rodiny mohly dělit nejen o půdu, ale i o studnu a společné pece.
Trullo jsou postavené výhradně z kamene, bez použití malty. Stavět se začaly už ve 14. století, kdy se platily vysoké daně z nemovitostí. Když přišel berní úředník, majitelé domů rozebrali špičku, tudíž byl dům úředně označen za nedostavěný a majitel daň platit nemusel. Když úředník odjel, dům znovu dostavěli.
Většinou měly jen jednu místnost, ale přistavěním dalšího trulla se otvorem propojily a podle střešních kuželů lze spočítat, z kolika místností se domácnost skládala.
Jak se časem ukázalo, konstrukce trulli není vůbec nestabilní a dodnes je velká část z nich obydlena.
V jiných jsou obchody, restaurace a často slouží jako hotelové pokoje, kde si může turista vyzkoušet toto nezvyklé bydlení.
Silné kamenné zdi a malá okna chrání v létě před sluncem a vysokými teplotami a umožňují udržovat příjemnou teplotu v zimě.
Jsou rozesety po apulijské krajině, většinou krásně zrenovované nebo i nově postavené. Hodně nových moderních domů, včetně našeho apartmánu, má na dvorku své vlastní trullo.
Největší koncentrace trulli je v městečku Alberobello, kterých je tady kolem 1400 a pro svou výjimečnost byly roku 1996 zapsány na seznam UNESCO. Navštívit Apulii a vynechat Alberobello by bylo neodpustitelné.
Bydleli jsme jen 8 km odsud a z našeho domovského Locorotonda sem vede silnice zvaná Strada dei Trulli, která je lemovaná různými variantami trulli a už cesta je zajímavý zážitek.
Vyrazili jsme hned po snídani, město si v klidu užili a vyhnuli se velikému turistickému náporu.
Název Alberobello patrně vznikl z latinského sylva arboris belli, což označuje krásný stromový háj, který se na místě dnešního města kdysi nacházel. Město je skutečnou raritou, které obklopuje půvabná a úrodná krajina plná vína a oliv.
Alberobello leží na dvou protilehlých kopcích, které kdysi oddělovala řeka. Zatímco na západním kopci se nachází původní, staré město, na východním vrcholu bylo vybudováno město nové a moderní.
Naše první kroky vedly k vyhlídce Belvedere Terazza Panoramica u kostela Santa Lucia. Ty nejhezčí fotky Alberobella a kuželovitých střech jsou pořízeny právě odsud. Před devátou hodinou jsme tady byli skoro sami. V jedenáct, když jsme se vraceli, už bylo na terase asi 200 turistů a bojovali o to nejlepší místo k focení.
Procházku jedním z nejzajímavějších měst v Itálii jsme začali v původní čtvrti Rione Monti, kam míří většina turistů.
Zdejší trulli byly postaveny většinou v 17. století, jsou namačkané jeden na druhé a mezi nimi procházejí stoupající a klesající malebné uličky.
Když jsme prohlíželi sněhově bílé kruhové domky s šedou kamennou střechou nalepené jeden na druhý, připadli jsme si jako v pohádce. Labyrintem jedinečných uliček jsme se nechali vést vzhůru do kopce.
Mnohé trulli se proměnily na obchůdky se suvenýry a i když nechcete nic kupit, vstupte a zjistěte, že to uvnitř není zase tak malé, jak to zvenčí vypadá.
V některých byla zřízena malá muzea, vysvětlující například tajné symboly na střechách trulli.
Při procházce Alberobellem si nejde nevšimnout bílých kreseb na kuželových střechách. Nejde jen o dekoraci, každý znak má svůj význam:
✝️ Křesťanské- Kříže a srdce měly chránit rodinu uvnitř domu před zlými silami.
☀️ Pohanské- Slunce nebo měsíc symbolizovaly prosbu o dobrou úrodu a štěstí.
🔯 Magické- Znaky zvěrokruhu a astronomické symboly měly odrážet negativní energii.
V této čtvrti stojí kolem 1000 trullo a nejen jich. Ve čtvrti Rione Monti si můžete prohlédnout také Trullo Siamese– trullo dvojdomek.
Ti, kteří dorazí až na samý vrchol kopce, tu najdou jediný trullo kostel na světě. Kostelík sv. Antonína - Parrocchia Sant'Antonio di Padova mezi ostatní domečky dokonale zapadá, i když byl postaven až ve 20. století, jedním z posledních mistrů stavitelů trullo.
Nad vchodem ho zdobí rozeta, jeho kupole je vysoká téměř dvacet metrů a sousední zvonice je jen o jeden metr nižší.
Sešli jsme z kopce dolů, do výchozího bodu a už jen krátce pokračovali v objevování Alberobella.
Protilehlá čtvrť Riona Aia Piccola je o poznání klidnějši. Stojí tu asi 400 trullo, ve kterých žije přibližně 1500 obyvatel.
Centrem nového Alberobella je náměstí Piazza del Popolo, s měšťanskými paláci a radnicí.
Doporučuji na prohlídku Alberobella přijet brzy a vyhnout se davům turistů, kteří po 10 hodině obsadí město až do pozdních večerních hodin.
Vstupné se neplatí nikam, zatím.
Nejlepší parkování je na jednom ze tří parkovišť na ulici Via Indipendenza, těsně před centrem. Za parkování po celé dopoledne jsme zaplatili 6 Eur. Pokud je plno, zkuste velké parkoviště Parcheggio Nel Verde.
A jen tak mimochodem: Na našich výletech mne samozřejmě zaujala apulijská keramika, vyrábějící se v okolí Taranta už od 4. století př. n. l., kdy byla Apulie součástí starověkého Řecka. Dnes většina keramiky pochází z města Grottaglie a proslulé čtvrti keramiků Quartiere delle Ceramiche.
V této unikátní řemeslné čtvrti se nachází více než 50 dílen a rodinných botteg, z nichž mnohé jsou vytesané přímo do tufových skal a jeskyní podél původní rokle, kde řemeslníci stále využívají staleté pece.
Cákaný vzor (schizzato) nebo typická barevná paleta propojuje moderní užitnou majoliku s tradiční výrobou a navíc vypadá atraktivně.
Stále se vyrábí terakotové nádoby se dvěma uchy na víno a olivový olej Capasoni.
Často obchůdky se suvenýry nabízí Pupa con i baffi, legendární "panenku s knírem". Podle staré pověsti se místní vinař převlékl za ženu, aby ochránil svou nevěstu před právem první noci feudálního pána. Zapomněl se však oholit. Pán ho odhalil, ale ušetřil ho pod podmínkou, že mu odevzdá všechno víno v nádobách s jeho (vousatou) podobiznou.
A konečně keramické Pumo, to potkáte na každém apulijském rohu. Tento tradiční ozdobný předmět má tvar piniové šišky, pučícího poupěte obklopené listy nebo vejce.
Symbolizuje nové začátky, plodnost, hojnost, ochranu domova či nesmrtelnost a znovuzrození.
Zdobí balkony, vchody, sloupky bran, střechy domů, postele novomanželů. Doma by je měla mít každá apulijská domácnost.
Nebylo tedy otázkou jestli, ale spíš co. Co si dovezu domů? Vybírala jsem předměty, které by našly doma své místo a svou atypičností mně připomínaly nezapomenutelnou Apulii. Na rovinu musím říct, že jsem vybírala i podle ceny. Ručně vyráběná keramika z jeskynní dílny není právě nejlevnější.
 |
| Do každé rodiny pumo? Ok... naše má tvar artyčoku. |
 |
| Granátové jablko ve společnosti skleněné trullo-dózy. |
 |
Přímo z Grotaglie zelená radost. Vázička - nádoba na olivový olej a miska opuncie.
|
