První advent - německý

Už dřív jsem na blogu ukazovala moji bohatou sbírku receptů. Ukládám si ty, které mne zaujmou a časem je vyzkouším. Letos jsem se rozhodla o adventních víkendech vyzkoušet recepty vánočních dobrot z jiných zemí. Jako první jsem se pustila do štóly. Nechci ale dělat ty tradiční a původní recepty, které bývají pracné a  časově náročné. Chci je péct moderně, využít techniku a možná i trochu odlehčit. Tak tedy jdeme na to - Backen macht Spaß.

Vánoční tvarohová štóla

2 žloutky
200 g krupicového cukru

250 g změklého másla

1 PL citronového aroma nebo šťáva a kůra z jednoho citronu

3 PL rumu

250 g tvarohu (je jedno jaký, já jsem použila vážený z mlékárny)

500 g mouky (dala jsem na půl hladkou a polohrubou)

1 prášek do pečiva

1 PL skořice

100 g rozinek

100 g kandovaného ovoce (dala jsem citronovou a pomerančovou kandovanou kůru)

50 g sekaných mandlí nebo mandlových plátků

150 g rozpuštěného másla na potření a moučkový cukr na posypání

Žloutky s cukrem ušlehám šlehačem do pěny. Postupně přidám a zašlehám změklé máslo, citronové aroma, rum a tvaroh. V druhé míse promíchám mouku, prášek do pečiva, skořici, rozinky, kandované ovoce a mandle. Do tekuté zapracuji sypkou směs napřed v míse a následně na vále, který jsem si dost pomoučila. Vypracuji těsto a rozválím je na obdélník tlustý asi 1,5-2 cm. Okraje ohnu naproti sobě (jako písmeno C) a pak ještě jednu část přiklopím na druhou - viz foto. 

Přenesu na plech s pečícím papírem a peču na 150˚C. Já jsem pekla asi 70 minut. Po upečení hned dvakrát potřu rozpuštěným máslem a dost pocukruji moučkovým cukrem. 

Štóla je výborná hned jak vychladne, není potřeba ji nechávat změknout, ale pokud byste si ji chtěli uchovat déle, tak nejlépe v mikrotenovém sáčku. Dodá jí vláčnosti. U nás už je skoro snězená, takže to nejspíš nevyzkouším. A to měla 50 cm a 1,5 kg. Myslím, že není nutné dodávat, že nám moc chutnala 😀.

A jen tak mimochodem: Štóla má bohatou historii. Jako vánoční dárek byla poprvé v roce 1329 předána biskupu Jindřichu I. Dlouho se pekla jen jako postní jídlo Christbrod - z mouky, vody a droždí, do kterého se nesmělo nic přidávat. Až na žádost saského kurfiřta papež Inocenc VIII. vydal tzv. List o másle a zákaz používání másla zrušil. V 15. a 16. století se štóla prodávala na nejstarším vánočním trhu v Německu - na drážďanském Striezelmarktu. Pekaři ji pravidelně na Vánoce dodávali saskému králi. Vážila 18 kg a měřila 1,5 metru.  

Současný základní recept pochází ze začátku 20. století. V Drážďanech a okolí smí péct originální drážďanskou štólu jen asi 130 pekařů, každý podle svého tajného receptu. Tato Original Dresdner Christstollen stojí kolem 500 Kč a je možné si ji koupit třeba na Slavnosti Drážďanské vánoční štoly, která se koná každoročně druhou adventní sobotu na drážďanských vánočních trzích. 

Zavěšeno!

Už od srpna jsem měla připravené závěsné květináče a od podzimu nová stínidla nad jídelní stůl, jenže ... Manžel se pustil do generální opravy balkonu včetně nové izolace, dlažby a zábradlí a dokud počasí přálo, spěchal s dokončením prací. Nutno říct, že se mu balkon podařilo opravit opravdu krásně. Já jsem si taky nebyla stoprocentně jistá, kam je zavěsíme a nechtělo se mně rozhodnutí uspěchat, když už budeme vrtat do stropu. Nakonec jsme drobným domácím změnám a opravám věnovali jeden den dovolené před 17. listopadem. S výsledkem jsem spokojená, prostoru to dodalo plastičnosti.

   

Stínidla jsou z Jysku a manžel se s nimi tedy celkem potrápil, než konečně vypadaly tak jak mají. 

Už mám doma dva zavěšené květináče a nově tento - keramický - přišel do jídelny. Koupila jsem jej v květinářství.

Poslední zavěšená skupinka našla své místo v obýváku u křesla. Vypadá to, že je nad křeslem, ale jsou trochu bokem. 

Ten vlevo je z H&M Home a druhé dva z Bella Rose.

A jen tak mimochodem: Tu mám jeden tip na adventní výlet. Na Martina jsme s manželem zajeli do Čejkovic do Sonnentoru. Ráda dávám jejich čaje a koření kamarádkám, kolegyním i babičkám jako dárek. Potřebovala jsem nakoupit vánoční překvapení a doplnit zásoby čaje a koření na svátky. Po náročném týdnu jsme se ještě stihli odměnit výbornou kávou v jejich Čajovém salonu s kavárnou. 

V případě, že to máte daleko nebo díky pandemii budeme sedět doma, můžete si vše objednat v jejich e-shopu. Využívám jej celkem často, když se do Čejkovic nedostaneme. Voňavá krabice přijde obratem a v pořádku.

  

Adventní Olomouc

Náš letošní první a zdá se, že i poslední, adventní trh. V Olomouci začali už týden před adventem. Spojili jsme příjemné s užitečným, zavezli jsme na kolej naši Magdalenku a společně jsme se prošli po Dolním i Horním náměstí, kde se trhy konají. 

Stánků bylo zřejmě míň než v mírových necovidových dobách, ale aspoň nebyly nikde zástupy a tlačenice. Náměstí sama o sobě jsou velmi krásná a adventní výzdoba z nich udělala to pravé kouzelné místo, čekající (očekávající) na zázrak Vánoc. Pokud máte chuť, společně se projdeme a nasajeme trochu vůně vánočního punče.

Potěšil mě výběr prodejců, nebylo to žádné asijské tržiště. Regionální pochoutky, tradiční moravské výrobky, vánoční speciality i spousta krásné inspirace na vánoční dárky.

Samozřejmě jsme se prošli i večerní Olomoucí. V poslední době mně toto pohodové město přirostlo k srdci. Jak velká města právě nemusím, tady si  dovedu představit spokojený život.

 

A jen tak mimochodem: Bylo těžké odolat a neochutnat na každém stánku něco. Tolik dobrot sladkých, slaných, mastných, pálivých i tekutých a teď, babo raď. Nakonec to vyhrály pečené kaštany a vánoční svařák. Su z Moravy, noné.

 

 

Chinois

Když tak vidím počty nakažených coronavirem a stále častěji slyším slovo lockdown, řekla bych, že se zase blíží čas, kdy vytáhneme domácí pekárny a upečeme něco kynutého. 

Já jsem dnes vyzkoušela chinois, což je francouzský máslový koláč. Brioškové těsto je doplněno vanilkovým (ne pudinkovým) krémem. Koláč vypadá složitě, ale je to v podstatě jednoduchá záležitost, na které si rodina pochutná. Navíc jsou použity přísady, které jsou doma běžně k dispozici a tak je to tak trochu nouzovka, když doma není nic spešl.

Může se dát i jiná náplň (tvarohová, ořechová, maková), místo rozinek použít kousky čokolády, brusinky nebo jiné ovoce podle své fantazie. Já ale doporučuji tento krém. Díky němu kynuté těsto získá na šťavnatosti a skoro bych řekla, že chuťově je to ten nejlepší kynutý koláč, který jsem kdy pekla.

Chinois

Na těsto:
100 ml vlažného mléka  

90 g rozpuštěného másla

2 celá vejce

400 g hladké mouky (část jsem dala celozrnné hladké špaldové)

1 lžička soli

50 g moučkového cukru

20 g droždí (půlka kostičky)

Na krém:

250 ml mléka

100 g krupicového cukru

2 žloutky

1 lžíce vanilkového cukru

30 g hladké mouky

1 lžička vanilkového koncentrátu

Na dokončení:

3 hrsti rozinek

Na cukrovou vodu:

1 lžíce moučkového cukru

trošku vroucí vody

Do pekárny dávám vždy napřed tekuté přísady - mléku, máslo, vejce. Zasypu moukou. Do jednoho rohu sůl, do druhého cukr a doprostřed rozdrobím droždí. Zapnu program na přípravu těsta a jdu připravit krém.

Ten se tedy má připravovat trochu jinak, složitěji, ale tento postup taky funguje a je raz dva. V mléce metličkou rozmíchám oba cukry, žloutky a mouku. Přivedu za stálého míchání k varu a krátce povařím. Na závěr vmíchám vanilkový extrakt, přikryji a nechám vychladnout. 

Do dortové formy přiskřípnu pečící papír, boky jsem vymazala máslem. 

Vykynuté těsto rozválím na obdélník v tloušťce 3 - 5 mm. Jde to pěkně, s těstem se dobře pracuje. Těsto pomažu krémem, mám z Ikei dlouhou cukrářskou špachtli a tou se to dělalo moc dobře. Posypu rozinkami a sroluji jako roládu. 

Tu pak rozkrojím na osm stejně dlouhých dílů - ty moje byly dlouhé 8 cm. Válečky postavím do formy a nechám ještě asi hodinu kynout. 

Místo dortové formy se může použít i pekáček nebo zapékací miska a válečky udělat nižší. Někdo dělá z části těsta i takové dno koláče, ale není to potřeba, drží pěkně pohromadě.

Vykynutí šneci by měly zaplnit celý prostor formy. Peču asi 15 minut v troubě předehřáté na 180˚C, pak dopékám asi ještě 20 minut na 160˚C.

Chladnoucí koláč vyjmu z ráfku formy a pro lesk potřu cukrovou vodou. 

A jen tak mimochodem: V překladu chinois znamená číňánek. Zajímalo mne, proč tomuto nečínsky vypadajícímu i chutnajícímu pečivu říkají číňánek. Je to prosté. Z původního alsaského a německého Schneckenküchen - šnekového koláče - se stal zkomolením tohoto nefrancouzského slova číňánek.