sobota 29. února 2020

Rakousko - Tyrolsko

V tento nevšední přestupný den vás zvu na druhou část putování po Rakousku (a kousku Bavorska), jenž bude věnovaná tyrolské části Alp.


Zugspitze - východ slunce

Bydleli jsme v Lermoosu ležícím na hranici s Německem. Z německé strany je nejblíž známý Garmisch - Partenkirchen. Nad oběma městy se vypíná nejvyšší hora Německa Zugspitze. Tato hraniční hora se svou výškou 2 962 metrů je v rakouském žebříčku až na pěkném 31. místě. Hold je v Rakousku větší konkurence. 
Lermoos je pěkné horské zimní středisko patřící do tyrolské Zugspitzareny. V létě nabízí pěší turistiku, cykloturistiku i horolezectví. V zimě je k dispozici 55 lanovek, 11 km běžeckých tratí a 147 km sjezdovek.


Lermoos

Lermoos - Panoramata :-)

Lermoos

Lermoos - Bydleli jsme v hotelu Tyrol

Lermoos - Západ slunce zabarvil Zugspitze dorůžova.

Zugspitze leží v horském masivu Wetterstein a na vrchol vedou tři lanovky. Z Ga-Pa se dá na Zugspitze dostat ozubnicovou železnicí dlouhou 19 km, posledních 5 km vede v tunelu a dál se pokračuje lanovkou. Zdatní turisté mohou vystoupat na vrchol třemi trasami a pro supermany je pořádán extrémní běh do vrchu. Závodníci uběhnou 16 km s převýšením 2 100 m. Rekordman to dal za 2 hodiny, no to nepochopím. Dodnes se divím, že mě a podobně vystrašených 20 kolegyň dostali do té hrozné lanovky.


Vlevo sloupy vedení lanovky

Zugspitze z Lermoosu

Pro odvážné nebo podnapilé

Konečná, vystupovat

Na západním vrcholu Zugspitze je restaurace a vyhlídková terasa, ze které se dá při dobré viditelnosti zhlédnout 400 alpských vrcholků až 100 km vzdálených. 



Jako v nebi


V pozadí nejvyšší hora Rakouska Grossglockner


Zugspitze - Vrcholový kříž

Dole je místo našeho ubytování - Lermoos

Zbytky ledovce Schneeferner, jediného ledovce na německém území a konečná stanice ozubnicové železnice. 

Když píšu o Tyrolsku, musím se zmínit o Innsbrucku, hlavním městě této spolkové země. Leží v údolí tyrkysové řeky Inn, obklopeno vysokými štíty Alp. Voda v řece je tak čistá, že ji pije celé město.

Nálezy z mladší doby kamenné dokazují, že toto místo bylo osídleno již kolem roku 3000 př.n.l. a už v prvním století tudy vedla stará římská cesta. Od 4. století bylo město postupně budováno k ochraně této cesty do 30 km vzdáleného  Brennerského průsmyku. Kamenný most z 12. století přes řeku Inn pak dal městu jméno (most - Brücke - přes řeku Inn). V 15. století sem přesídlil tyrolský hrabě a v 16. století sem dokonce císař Maxmilián I. Habsburský přenesl své sídlo. Město tak získalo goticko - renesanční ráz. V následujících letech zde založili jezuitské gymnázium i univerzitu.  Innsbruck je sídlem biskupa a oblíbeným cílem turistů i lyžařů. V roce 1998 byl ve fakultní nemocnici místní věhlasné lékařské univerzity operován prezident Havel a dr. Bodner mu tak zachránil život. 

Prohlídku města jsme začali císařským zámkem Hofburg. Dnešní podobu vídeňského baroka získal za vlády Marie Terezie.  

Hofburg

Zahrady Hofburgu

Nemohli jsme vynechat dvorský kostel Hofkirche. Moc lavic pro věřící tady není, zato je ve středu kostela postavena hrobka Maxmiliána I. Habsburského, která je ovšem prázdná, neboť císař je pohřbený ve Vídeňském Novém Městě. Kolem hrobky stojí 28 bronzových soch významných šlechticů a šlechtičen. V Hofkirche má také náhrobek rakouský národní hrdina Andreas Hofer, vůdce tyrolského povstání proti bavorské a francouzské okupaci. 


Hofkirche - Hrobka Maxmiliána I. Habsburského

Sochy v Hofkirche

Pokračovali jsme prohlídkou historického centra města Altstadtu na pravém břehu řeky. Návštěvník nemůže minout Helblinghaus, známý svou barokní štukovou fasádou, ani Zlatou stříšku Goldenes Dachl, gotický arkýř, jehož střechu pokrývá 2657 pozlacených měděných šindelů. Opravdové zlato si prý císařská rodina nechala pro sebe, ale i tak se ze stříšky stala charakteristická innsbrucká památka a cíl mnohých turistů.


Helblinghaus

Goldenes Dachl

Goldenes Dachl

Innsbruck - Altstadt

Špekárna - prodejna tyrolského špeku, ten jsme si nenechali ujít

Innsbruck byl za války 22 krát bombardován a historické centrum bylo značně poškozené, včetně Hofkirche. Poválečná architektura města je tradiční i ultramoderní. Například jednu z lanovek, která začíná už v centru města, navrhla světově známá architektka Zaha Hadid.


Innsbruck - Domy s vystouplými okny z 16. století. V úzkých ulicích dodávaly dostatek světla do místností.

Innsbruck - ul. Marie Terezie, fasády v památkově chráněné původní barevnosti

Innsbruck - Městská věž


A jen tak mimochodem: Na světě není mnoho míst, kde se konaly Zimní olympijské hry hned dvakrát. V Innsbrucku se zimní olympiáda konala v letech 1964 a 1976. Nad městem je 9 lyžařských areálů. My jsme navštívili skokanský můstek na vrchu Bergisel, kterému dnešní podobu navrhla opět Zaha Hadid. Každoročně se zde koná jeden ze závodů Turné čtyř můstků. Vejde se sem 26 000 diváků.


Insbruck - Olympijský stadion Bergisel

Insbruck - Olympijský stadion Bergisel

Insbruck - Olympijský stadion Bergisel

V ose doskočiště je dole hřbitov. Náhoda?

A hop!

středa 26. února 2020

Rakousko - Bavorsko

Ráda bych vás pozvala na další rakouské putování, které jsem absolvovala jako účastnice zájezdu. Nevyhledávám tento typ cestování, ale jela jsem na poslední chvíli jako náhradník, za cenu, které se nedalo odolat.


Neuschwanstein

Tentokrát začneme poněkud netypicky v Bavorsku. V blízkosti rakouských hranic se totiž nachází tři významné bavorské památky, pod kterými je podepsaný bavorský král Ludvík II. Bavorský, bratranec rakouské císařovny Sissi. 
Ludvík II. byl poněkud atypický král, moc nevládl, za svoji 22-letou vládu podnikl jen jednu cestu po Bavorsku, vládu přenechal ministrům a raději se věnoval umění, které mohutně podporoval. 
Byl to výstřední podivín, o jehož orientaci se vedly dohady. Se sestrou Sissi Sofií byl třikrát zasnoubený, ale vždy zasnoubení zrušil a nikdy se neoženil. Především vztah s hudebním skladatelem Richardem Wagnerem byl vyčerpávající, hlavně finančně. Ludvík II. platil Wagnerovi horentní sumy za opery, vyplácel mu šlechtickou rentu a trpělivost ministrům přetekla ve chvíli, kdy žádal výstavbu vlastního divadla. Ludvík Wagnera podporoval i po té, co byl vyhnán z Bavorska. 
Tento snílek a fantasta byl zcela odtržený od reality. Nejvíce energie věnoval výstavbě svých zámků, kterými se chtěl vyrovnat svému velkému vzoru, francouzskému králi Ludvíku XIV. Bohužel neměl jeho politické schopnosti, ani finanční možnosti. Stavby byly neúměrně nákladné, překročily více než 3x původní rozpočet a dodnes nejsou dokončené.
Nákladný život, neustálé žádosti o finanční podporu pro dostavbu zámků a především počínající duševní nemoc znervózňovaly bavorskou vládu. Už Ludvíkův bratr Otto byl v mládí prohlášen za duševně chorého. Kapka trpělivosti přetekla, když Ludvík po ministru financí požadoval prodej Bavorska a koupi nové země někde v jižní Americe. Vláda nechala vypracovat fingovaný lékařský posudek o Ludvíkově zdravotním stavu. Doktoři krále ani neviděli, ale na základě tohoto posudku ministři Ludvíka II. prohlásili za nesvéprávného, zatkli ho a nechali převézt na zámek Berg, kde byl za tři dny nalezen mrtvý na břehu jezera i se svým lékařem. Dodnes se spekuluje, zda šlo o sebevraždu, vraždu nebo o nešťastnou náhodu. Toliko historie a nyní se pozveme k Ludvíkovi na návštěvu. 

Jako první jsme navštívili zámek Herrenchiemsee, ležící na stejnojmenném ostrově na Chiemském jezeře. Na ostrov se dá dostat velkou výletní lodí.


Chiemsee, Klosterkirche na ostrově Frauenchim

Předlohou tohoto zámku byl zámek ve Versailles. Samotný Ludvík zde strávil jen pár dní. Zámek je dokončený částečně, nedodělaných je 50 místností. Je obklopen parkem s fontánami, stejně jako ve Francii. Interiéry jsou vybaveny jen v jednom patře. Omračující je vstupní vestibul obložený mramorem a 75 m dlouhá zrcadlová síň.   


zámek Herrenchiemsee

park zámku Herrenchiemsee

park zámku Herrenchiemsee


Pokračovali jsme na zámek Linderhof, jediný dokončený zámek za Ludvíkova života. Je menší než ostatní megalomanská díla a pouze čtyři místnosti zámku jsou opravdu funkční. 


zámek Linderhof

Zámek obklopuje velký 50-ti hektarový park s množstvím menších staveb a různých parkových úprav. Je tady např. Venušina jeskyně, Maorský stánek, Marocký pavilon, Hundingská chýše, Gurnemanzova ermitáž - inspirace Wagnerovými operami Valkýra a Parsifal.  


zahrada zámku Linderhof

Linderhof, Hudební pavilon

Linderhof, vodní partie, císařská lípa stará 300 let

Linderhof, Venušina grotta (jeskyně)

Linderhof, Marocký pavilon


Linderhof, Marocký pavilon - interier s pavím trůnem


Linderhof, Vodní kaskáda s Neptunovou kašnou

Tento zámek, asi díky menší velikosti, ale především krásné krajinné zahradě, se mně líbil nejvíc.


A borec nakonec ... Neuschwanstein. Tento romantický Disney hrad je nefotografovanější hrad v Německu a nejspíš i v celé Evropě. Zámek vypadá pohádkově v každém ročním období, obzvlášť kouzelný je v zimě. Nabízí nádherné výhledy na okolní Alpy a jezera, bohužel má ale poněkud smutný příběh.


Zámek Neuschwanstein

Ludvík pro svůj hrad našel místo, kde dokonale propojil architekturu s přírodou. 


Zámek Hohenschwangau
Na zámku Hohenschwangau vyrůstal a dobře znal místní krajinu. Zámek Neuschwanstein, který vypadá jako středověký hrad, nechal postavit, stejně jako ostatní zámky, výhradně pro sebe, na místě dvou zřícenin hradů, které střežily důležitou cestu Via Claudia z Augsburgu přes Tyrolsko do Itálie. Inspirací pro samotnou stavbu byly opět Wagnerovy opery s mýtickou tématikou. Ještě před dokončením však Ludvík tragicky zahynul a proto je zámek dostavěný jen částečně, některé části jsou v hrubé stavbě nebo nejsou dokončené vůbec. Král tady nakonec prožil jen 172 dní.


Dole u jezera je parkoviště, vpravo na kopečku zámek Hohenschwangau.

Turisté po zaparkování na parkovišti u jezera Alpsee se kolem zámku Hohenschwangau vydávají po asfaltové cestě do kopce k zámku. Japonci se tedy nechávají vyvézt kočárem, takže je dobré trochu dávat pozor. Při příchodu k zámku - hradu jsme byli ohromeni velikostí stavby. Je to dílo sice monumentální, ale tak nějak stylově poslepované, co se Ludvíkovi zrovna líbilo. 


Zámek Neuschwanstein



Turisté jsou vpouštěni do hradu v předem určených časech, kdo se opozdí, má smůlu. Na velké prohlížení není moc času, vše je na minutu naplánované a čekají už další skupiny. Audio průvodce je nabízen i v češtině.  

Ludvík měl rád technický pokrok a svůj středověký hrad vybavil například tekoucí teplou i studenou vodou, výtahem na pokrmy, telefonem i ústředním topením. Okna byla na hradě (světe div se) zasklená, ale aby středověká iluze byla dokonalá, nechal Ludvík skleněné tabule zapustit přímo do kamene. 


Zámek Neuschwanstein, kuchyně s vodovodem a odsavačem par

Z interiéru zaujme nejvíc trůní sál, králova ložnice a hudební sál. V trůním sále není tedy trůn, na který už nezbyly peníze. V ložnici je obrovská vyřezávaná králova postel, ve které nikdy nespal. Ve velkém hudebním sále se nikdy nehrálo ani netancovalo. Suma sumárum v Lednici nebo na Hluboké toho uvidíte víc a opravdu s nějakou historickou hodnotou. Tady byly ceněné novogotické řezbářské práce vedle s až kýčovitým vybavením. 

Z okna jídelny je vidět rokle horské říčky Pöllat s 45 m vodopádem a most Marienbrücke. Když jsem tu hrůzu viděla, zapřisáhla jsem se, že na ten most nevlezu. A co myslíte, samozřejmě že vlezla. Odsud jsou totiž ty nejkrásnější fotky hradozámku.

Zámek Neuschwanstein, výhled na rokli a most Marienbrücke 

Marienbrücke, zájem o foto byl tedy velký, ale vyplatilo se počkat.
Zámek Neuschwanstein, jako z cukru.


A jen tak mimochodem: Labutě, tyto nádherné ptáky, si Ludvík II. velmi oblíbil. Zasvětil jim svůj hrad Neuschwanstein (Nový labutí kámen), vyzdobil jimi interiéry komnat hradu, je jich tam přesně 200. Labuť byla také erbovním zvířetem pánů ze Schwangau.


Zámek Hohenschwangau

Obyvatelka Linderhofu