Září na zahradě

Září dělalo co mohlo, aby nám vynahradilo to, co se srpnu nepodařilo. Až na pár chladných dnů si nemůžeme stěžovat. Babí léto jsme si užili pěkné a snad se ještě i v říjnu na nás štěstěna usměje a zahrada nám bude dělat radost dál. Prozatím posílám jedno zářijové zářící srdce.

Bazén už pomalu balíme, vodou bez chemie zalíváme stromy a vlastně celou zahradu, před zimou to není vůbec špatné. Jinak to s péčí nijak zvlášť nepřeháním. Trvalky nestříhám, nechávám květenství přes zimu a ostříhám až na jaře. Jediné, co jsem koncem léta udělala, bylo dodání hořké soli stromům a keřům. To jim svědčí a prospívají pak dobře delší období. 

Zeleninu ze záhonků už taky postupně sklízím a zpracovávám. Letos jsem opravdu spokojená. Tolik rajčat a okurek jsme nikdy neměli. Radost velikou mně udělaly naše první brambory. Mrkev s hráškem byla chuťově tak dobrá, že děti snědly tolik zeleniny bez pobízení jako snad ještě nikdy. 

Po sklizni jsem záhonky osela hořčicí jako zeleným hnojením, tak uvidím, jak se jí bude dařit.

Poslední letošní úroda.

Co mě naopak zklamalo, byly jahody. Měla jsem nové sazenice, měly být velké a s velkým výnosem. No, jak které. Některé měly plody dost malé, seschlé a o velkých výnosech nemůže být řeč. Ale to je zahradnický život. Jeden rok se něco povede líp a něco míň. Napřesrok to může být naopak. 

Květy + barvy = naše podzimní zahrada.  

Trvalková zahrada se v září rozzářila všemi barvami. Kvete toho spousta ... záplava květů rudbekií neúnavně krmí včely a motýly, rozchodníkovce bzučí jedna radost, světlé střapce latnatých hortenzií opisují asi od duhy a na jejich podzimní ombré je radost pohledět, no a keřík ořechoplodce se nedal zahanbit a zahalil se do modrofialového oblaku květů. Konečně je čas sednout si do křesla nebo na lavičku a jen vnímat barvy, zvuky a vůně.

Patio klematis neúnavně kvete.

Ořechoplodec nebo taky ořechokřídlec.

Nachové trio - rudbekie, rozchodníkovec, imperata Red Baron.

Růže Nostalgie bohatě opakuje kvetení.

Plody dřínu japonského Milky Way - tak nějak si představuji šmoulí jahůdky 😉

A jen tak mimochodem: O mé podzimní posedlosti vřesy jsem psala tady. V září jsem ještě stihla vysadit košík mamce k svátku a misku do kanceláře. Šířím podzimní atmosféru všude, kam přijdu 😊

   

Lodí do Botanické

O prázdninách jsme se chystali do Prahy, jenže když to práce dovolila, pokazilo se počasí. Nakonec jsme využili slunečných zářijových dnů a výlet jsme protáhli na dva dny. Rádi jezdíme lodí, často přemlouvám manžela, aby si udělal řidičák na škuner a projedeme evropské kanály. Klade odpor – zatím. 

 

 

 

V Praze na to nikdy nebyl čas, až konečně letos jsme se projeli po Vltavě parníkem Odra. Nalodili jsme v přístavišti pod Tančícím domem, projeli jsme plavebními komorami u Dětského ostrova a u Štvanice a po hodině plavby úsekem plným památek starobylé Prahy se na konečné v Troji naše cesty rozdělily. Já jsem navštívila skleník Fata Morgana a venkovní expozice Botanické zahrady. Zbytek rodiny si prohlédl pražskou ZOO. Spokojené byly obě skupiny.

Ginger a Fred aneb Tančící dům.

Přístaviště Rašínovo nábřeží.

Plavební komora u Dětského ostrova - původní stav.

A po vypuštění.

Dětský a Střelecký ostrov.

Vzadu - plavební komora.

Sovovy mlýny od Vltavy.

Karlův most z lodi.

Budova Ministerstva průmyslu a obchodu Na Františku od arch. Josefa Fanty.

Malá vodní elektrárna Štvanice - industriální - secesní - technická památka.

Zdymadlo - plavební komora Štvanice.

Barokní Trojský zámek, v pozadí vinice a kaplička sv. Kláry.

Kozí stezkou, která opravdu není bezbariérová, jsem vystoupala nahoru a rozhodovala jsem se, zda zajdu prvně vlevo do skleníku Fata Morgana nebo vpravo, kde se po asi 500 m dojde k provizornímu vstupu do venkovních expozic Botanické zahrady. Výhodou je, že si lze prohlédnout samostatně skleník nebo jen venkovní část. Nevýhodou je, že obě tyto části nejsou vnitřně propojené a při prohlídce obou je nutné vyjít zpět na ulici a do druhé části přejít. Do skleníku je již nový vstup s komfortním zázemím hotový, do venkovních expozic je ve výstavbě. 

Ve skleníku Fata Morgana už jsem jednou byla se sestrou a mamkou, bylo to hned brzy po jeho otevření a ráda jsem si návštěvu zopakovala. Moderní stavba tropického skleníku má tvar písmene S a je nezvykle zapuštěna do svahu. Musím říct, že jsem už spoustu detailů zapomněla, třeba ten, že se do skleníku prochází tunelem s podmořským akváriem. Už to je krásný zážitek. Hned jak jsem z tunelu vyšla, sedl si na zem přede mne nádherný velký modrý motýl, kterých ve skleníku létá několik. No, ani jsem nemusela do ZOO.    

Cesta skleníkem vede třemi částmi s odlišnou teplotou a vlhkostí: Oblastí s obdobím sucha, Nížinným deštným lesem a Horským lesem. Madagaskar, Austrálii, Afriku, Mexiko, Jižní Ameriku, Pacifik, Střední Ameriku, Ostrovní i pevninskou Asii a Venezuelu navštívíte bez letenky a covid pasu.  

První část představuje vegetaci suchých tropů, kde se rostliny musí přizpůsobit extrémnímu suchu a slunečnímu záření. Z Madagaskaru sem dovezli velký baobab a za prohlídku stojí vzácné sukulenty a léčivé aloe.

Do druhé části vede podzemní štola, která se mění na průchod tropickým jezerem. Je to největší sladkovodní nádrž v ČR hluboká 4 metry, kterou prosklený tunel dělí na dvě části – flóru a faunu Starého a Nového světa. Nížinný deštný les je charakteristický stálým teplým a vlhkým klimatem a je plný palem, lián, bylin i orchidejí. Atraktivní je tropický vodopád vysoký téměř 6 metrů.

Poslední chladnější část navozuje atmosféru vysokých tropických hor. Jedinečná je expozice stolových hor Venezuely s kvetoucími masožravými rostlinami.

Po procházce Fata Morganou, výborné kávě a italské zmrzlině, které já prostě neodolám, jsem se přesunula k vinici a kapli svaté Kláry, kde je momentálně vchod do venkovních expozic trojské Botanické zahrady. Počátky jedné z nejstarších pražských vinic sahají až do 13. století, kdy zakladatelé využili sluncem zalité svahy nad Vltavou. Památkově chráněná vinice s barokní kaplí zasvěcené svaté Kláře je místem s tradicí a bohatou historií. Určitě stojí za to ji navštívit, vnímat sluneční paprsky rozpalující půdu vinice, rozhlédnout se po pražské krajině zase z jiné strany, posedět v místní vinotéce a okoštovat něco z místní produkce.

Trojský zámek od kaple sv. Kláry.

Kaple svaté Kláry.

Interiér kaple sv. Kláry vyzdobený barokními květinovými vazbami.

Vinice a kaple sv. Kláry.

Venkovní expozice se rozkládá na 20 hektarech, což je velikost úctyhodná. Já jsem se z vinice vydala do zahrady Ornamentální, Japonské a Středozemní.

Ornamentální zahrada byla v roce 1992 jako první zpřístupněna veřejnosti a po letech vývoje se stala vyhledávaným odpočinkovým místem se sbírkami letniček, trvalek, léčivých rostlin i zeleniny. Já jsem si tady dala rychlý oběd a pokračovala jsem dál za krásami zahrad.

V Botanické zahradě právě začala floristická výstava podzimních květinových vazeb i velkých florálních objektů. Kdo viděl můj předchozí příspěvek o podzimní výzdobě, je mu jasné, že jsem si to náramně užila a načerpala spoustu inspirace.

Japonská zahrada patří k nejnavštěvovanější části Botanické zahrady a není se čemu divit. Zvlášť na jaře, když rozkvetou azalky a svými pestrými barvami rozsvítí dokonalé zelené tvary keřů, to musí být kouzelná podívaná. I přes velkou oblibu zahrady se tady dá najít klidný kout ke zklidnění mysli a krátké meditaci.

Středozemní zahrada je něco docela jiného. Slunce, sucho ... není tu tolik té svěží zelené barvy, ale spíš barvy písku. Na extrémně teplém jižním svahu se daří rostlinám, které se jinde ve střední Evropě vidí velmi zřídka.

Ubytovaní jsme byli v hotelu Pyramida na Břevnově. Z venku působí poněkud tak, jako že mu ujel vlak, ale interiéry jsou zrekonstruované, moderní se vším komfortem. Vybrali jsme jej kvůli výborné poloze a také pro vnitřní bazén, který rádi využíváme po prochozeném dni. V ceně noclehu jsme měli návštěvu wellness s bazénem, parkování a úžasnou snídani. Bonusem byla super čistota a ochota příjemného personálu.

Kuchyňku jsme ani nestihli využít, stejně tak prostornou terasu pokoje.

A jen tak mimochodem: Oba dva pražské dny jsem měla překvapivý a velmi příjemný zážitek. O ten nedělní se teď s vámi podělím.

Na kapli svaté Kláry právě zvon odbil nedělní poledne a mě zaujal mladý pár, který sešel z cesty a zamířil doprostřed trávníku před kapličkou. Najednou mladý muž poklekl a požádal slečnu o ruku. Jestli měl prsten jsem neviděla, ale podle reakce slečny, bych řekla, že to klaplo. Protože jsem v tu chvíli byla jediný svědek, nechala jsem je s jejich slzami štěstí o samotě a vypařila se s krásným pocitem, že romantici, kteří jsou ochotní převzít zodpovědnost za svoji růži, nevymřeli. Přeji hodně štěstí!

Svatební altán - vinice sv. Kláry.