Říjnové dny

Jaký byl můj říjen? Hodně pracovní... hlavně v kanceláři, ale i na zahradě jsme toho ještě potřebovali dost stihnout. Počasí přálo, vše jsme dokončili ke spokojenosti a zbývají už jen maličkosti. Vybalancovali jsme to rodinnými oslavami. V říjnu jsme se den po manželových narozeninách seznámili. Dostala jsem krásnou kytku. Na oplátku jsem k výročí upekla koláč a k narozeninám dort, kterým jsem chtěla manžela překvapit a myslím, že se to povedlo. 

 

 

Já jsem narozeniny s rodinou oslavila až současně s manželem a ještě se k nám přidala dcera. Jsme velká rodina a najít společný volný víkend není právě jednoduché. Zvlášť přes léto, když jsme všichni poněkud rozlítaní. Nakonec se to povedlo až začátkem října a bylo to fajn. Sešlo se nám s Magdalenkou několik kytek, jejichž krásu si tady uložím.

 

 

 

 

Dostaly jsme i čtyři kytice, takové ty supermarketové. Nemám nic proti nim, při dnešních cenách kytic je to pochopitelný nákup. Jen vzhledově to není nic extra. Přemýšlela jsem, co s nimi, a nakonec jsem je všechny rozvázala, a tak jak mé aranžovací schopnosti stačily, je spojila do jedné veliké kytice. A z té jsem měla radost velikou.

 

Do obýváku přibyl jeden nový kombinovaný květináč. Je sice víceméně venkovní, ale zatím dělá radost doma a uvidím, jak se mu bude přes zimu dařit.

Podzimu jsem se doma ještě začátkem měsíce bránila, ale pozvolna se i u nás začal projevovat. Tak jako jindy se nejdřív změna projeví na našem jídelním stole. Stejně jako vloni jsem posprejovala dýně na zlato. 

Před prvním mrazíkem jsem ořezala pomponkové jiřinky a v teple kuchyně obdivovala jejich dokonale pravidelnou krásu celý následující týden.

V práci neustále pilujeme předpisy, kterých se dotkne novela Zákoníku práce. Nebaví mě hrabat se v paragrafech a už měsíc nedělám nic jiného. V rámci uchování si zdravého rozumu jsem obešla zahradu, ostříhala keříky a relaxačně umotala a napíchala dekorace na terasu a Dušičky.

Jsem nízkotlakař a přechody z letních šatů do zimní bundy a naopak mně nedělají právě nejlíp. Jara a podzimy v poslední době jsou právě v tomto stylu, kdo to zná, rozumí. Navíc se v mém okolí objevilo několik náhlých úmrtí a opět je o čem přemýšlet. Zvláště v tomto dušičkovém čase. 

V listopadu ubývá povinností kolem domu a zahrady. Těším se zklidnění dnů, na teplo dlouhých večerů, plápolání svíček, vůni bylinkových čajů a vyhlížení adventu. 

Mějte klidný a pohodový listopad.

 

A jen tak mimochodem: V plánu bylo kino na nový český sci-fi film, ale nějak jsme prošustrovali termín, tak snad jej ještě budou dávat. Můj dnešní tip se týká slovenského TV seriálu Iveta, pod kterým je podepsán Kolečko a Hřebejk. V říjnu byl k vidění na ČT2, na i-vysílání je k dispozici stále. Nečekejte něco o zlaté slavici, to běží jinde a určitě to není taková sranda. Kolečkův humor, Hřebejkovo profi zpracování, výborné herecké výkony a někdy až bizardní situace s neočekávaným rozuzlením nás tak pobavily, že ráda doporučuji. Jediné, co by se dalo vylepšit, by byly titulky s překladem z východoslovenštiny 😉.      

  

zdroj: internet

Zahrada v říjnu

Zahradě se v říjnu nezvykle dařilo. Slunečních paprsků bylo ještě dost, vláhy taky a dva ranní mrazíky ji nijak zvlášť nepoškodily. Stále je plná květů a barevných listů. Je to radost a pastva pro oči.

Dokončila jsem výsadbu cibulovin, zasadili jsme nové jahody, maliny, rybíz a angrešt. Máme poryto a i skleník už je zazimovaný. Zbývá jen svázat traviny a uklidit nádoby. S tím ještě čekám, počasí nám přeje, tak není kam spěchat.    

A jen tak mimochodem: Nestihla jsem se přihlásit do podzimní výzvy, ale zahradní duhu jsem vyfotit tak tak stihla.