V březnu už jedu já i kolegyně na rezervu. První tři měsíce jsou vyčerpávající a jsme neskutečně rády, že to máme letos za sebou. Pracovní nasazení v kombinaci s jarní únavu a přechodem na letní čas mně zpestřily obnovené problémy s karpály pravé ruky.
K MDŽ. |
Nepříjemné brnění nedovoluje prospat noc, pracovat na zahradě nebo na PC a ani pořádně blogovat. Popravdě musím přiznat, že celou zahradu ostříhal manžel a většinu dobrot, které jsem na blog v březnu dávala, má na svědomí, za pomoci dcery, také on. Pracovali sice pod mým dohledem, ale je to otrava, která jak se zdá, hned tak neskončí. První termín na vyšetření za měsíc a půl, následně k lékaři pak za tři měsíce! Termín na zákrok vidím tak nějak v nedohlednu.
Na Vánoce by mně tahle nadílka potěšila, ale koncem března nic moc. |
I přes permanentní nevyspání a celkovou únavu jsem v březnu zvládla pár milých akcí. S kamarádkou jsme nad kávou probraly život a s bývalými spolužáky ze střední školy jsme zavzpomínali na školní dny před 36 lety. Velkou radost mně udělal neočekávaný balíček od spřízněné blogerské duše, za kterou jsem opravdu vděčná. Helence moc děkuji a brzy dárek využiji.
V březnu jsem si užila nový běhoun do jídelny z Tatuum. Barevně se mně moc hodí a má i zajímavou výšivku.
Původně jsem chtěla březnovou zahradu představit v samostatném příspěvku, ale není toho ještě tolik k vidění, tak v krátkosti tady a teď.