čtvrtek 30. června 2022

Červnové dny

Když se tak ohlédnu za červnem, mám pocit, že se veškerý můj čas smrskl na dvě, tři činnosti. První půlka měsíce byla ve znamení vysokého pracovního nasazení jak v práci tak doma. Potřebovala jsem mít vše hotové v rekordním čase, protože v druhé půlce měsíce nastala doba naší dovolené. V kolotoči práce - dům - zahrada - příprava na cestu, se našlo jen pár vybočení, kvůli kterým stálo za to se zastavit a oddychnout si.   

 

Dozrávající sezónní ovoce jsem užila při pečení. Upekla jsem všechny naše oblíbené rebarborové koláče, které mám v repertoáru. Koláč se sněhovou čepicí se povedl luxusně. 

 



Řezy s rebarborovým pyré také zmizely obratem ruky.





Pravidelně se vracím k Babiččinu táči. Tentokrát byl s malinami, jahodami a plody muchovníku.




Děti si vyžádaly oblíbené anglické rohlíky. Není měsíc, kdy bych je nepekla.




K výročí svatby jsem dostala od manžela kytici a druhou s mavuněmi jsem si přinesla ze zahrady.





Finišovaly i děti ve škole. Dcera se učila na spoustu zkoušek a testů, syn uzavíral známky na konci školního roku. S paní třídní učitelkou na poslední schůzku rodičů připravil se spolužáky interaktivní prezentaci na téma Švýcarsko. Pro nás rodiče bylo velmi zajímavé sledovat, jak si studenti prezentaci připravili a jak ji navzdory obrovské trémě před plnou třídou odprezentovali. Když srovnám naši a jejich generaci, musím uznat, že jsou podstatně dál a na jiném levelu. 




Velkou radostí byla červnová zahrada. Hlavně kolem dřínu jsme všichni chodili a sledovali tu nádheru.


 

Trocha času vybyla i na špetku kultury. Kromě koncertu Jaroslava Svěceného v Moravském krasu jsem stihla přečíst dvě milé knihy na téma Itálie a shlédnout pár dílu Víkendu za pár kaček na TV Prima Show. V tomto německém pořadu se každý díl zabývá víkendovou návštěvou v evropském městě s náklady maximálně 300 Eur pro dvě osoby. Na pořad jsem narazila náhodou a líbily se mně konkrétní rady a tipy včetně rozpočtu.




A jen tak mimochodem: K druhé půlce června a naší dovolené se dostanu v příštích příspěvcích. Zatím malá ochutnávka 😉.




pondělí 27. června 2022

Zahrada v červnu


Červen je na zahradě krásný. Kvete většina trvalek, sbíráme první ovoce a zeleninu, práce už není tolik a tak si v klidu užíváme letní teploty. Vypadá to dokonce snad už i na bazén.




Časté červnové přeháňky mají blahodárný vliv a vše zelené roste "jako z vody". Trvalkové záhony se zaplňují a jsou místa, která připomínají zahrádkářskou džungli.    







 

Idylu nám ztěžovaly mšice, mravenci a lalokonosci. A taky jeden hyperaktivní krtek, který se k nám přestěhoval z pozemku bývalého zahradnictví, dnes je tam bytový komplex. Zatím bojujeme čestně, humánními prostředky. Uvidíme, jestli budou mít efekt.

 



Mavuně se rychle rozrůstají a jsou plné květů.


Kosů máme v zahradě požehnaně. Mám pocit, že vyhání menší ptáčky.

 

Po loňské pauze se letos dřín Cornus Milky Way rozkvetl v tak nebývalém množství, že záplava květů vypadá jako sněhové závěje.

 







 
Květy se obalil i dvacetiletý rhododendron, stejně starý clematis a radost udělaly i pivoňky.
 





 

Udatna je letos krásná a růže mne potěší každý rok bohatým kvetením.







Nakonec hospodářské úspěchy a vychytávky. Vše vyrobil manžel ze zbytků, které měl v dílně.


Šplhadlo pro okurky.


Spirály k rajčatům provlékl do ocelového lanka a už se nic nekácí. 


Fotka je ze začátku června, teď už je hokaido v půlce pyramidy.

Na ohrádku přijde nástavba - něco jako áčkový stan se sítí. Okurky se po ní pnout, líp se sbírají a odolají plísni.

Hrášek taky dostal šplhadlo.



A jen tak mimochodem: Asi to vypadá divně, ale toto jsou naše jahodové záhony. Sotva dozrály první jahody, slétlo se ptactvo a sezobalo vše, co bylo aspoň trochu červené. Maximálně mě to vytáčelo a tak manžel sestavil něco, čemu jsem dala pracovní název "vopičárna". Je to jednoduchý rám, potažený netkanou textilií. Jahody jsou chráněné před kosy, slunce i voda se k nim dostane a každý druhý den posbírám skoro kilo jahod.