Náš první italský cíl byla Boloňa, hlavní město regionu Emilia - Romagna, sevřeného mezi Jaderským mořem a Apeninami. Italové o ní říkají, že je La dotta, la rossa, la grassa - tedy moudrá, rudá a tlustá.
La rossa - červená Boloňa
Červená se jí říká kvůli tomu, že většina historických budov je postavena z červených cihel, ale tahle přezdívka odkazuje i na silnou pozici komunistů, kteří tu dlouho stáli v čele zastupitelstva.
 |
| Brána San Felice, jedna ze zachovalých vstupních bran a strážkyň středověké Boloni. |
Boloňská podloubí - Portici di Bologna
Dalším symbolem Boloni jsou historická podloubí. Najdete je po celém městě v délce 38 km. Nejdelší z nich má bez přerušení 4 km. Boloňská podloubí jsou dokonce zapsána na seznamu UNESCO.
Okolní arkády postavili z praktických důvodů. Aby vznikl větší obytný prostor v prvním patře, bylo potřeba jej nějak podepřít. Díky tomu se chodci nemusí bát nepříznivého počasí, podloubí je ochrání před deštěm i letním sluncem.
Nejkrásnější podloubí má BANCA D´ITALIA. Jednotlivé portréty předvádí velikost země. Své místo tady má renesanční malíř Raffaello, matematik a astrolog Galileo nebo vynálezce notové partitury mnich Guido z Arezza.
Piazza Maggiore
Je živé centrum města a zároveň přehlídka renesanční architektury tvořené miliony červených cihel. Největší náměstí města je hlavním místem setkání a centrem občanského a náboženského života Boloni.
Uprostřed náměstí stojí velký palác Palazzo di Re Enzo, v němž sídlí informační a turistické centrum Bologna Welcome. Náměstí je lemováno impozantními budovami: Palazzo dei Banchi, Palazzo dei Notai, Palazzo d'Accursio a Palazzo del Podestà, v němž dříve sídlilo vedení města.
Mezi studenty univerzity se dodnes traduje legenda, že ten, kdo náměstím projde středem, může se rozloučit se svou promocí – studenti proto chodí náměstím kolem dokola.
 |
| Palazzo del Podestà a letní festival starých italských a amerických filmů. |
 |
| Hodinová věž a Palazzo Comunale - boloňská radnice. |
Náměstí Piazza Maggiore plynule přechází v další náměstí Piazza del Nettuno, kde zároveň stojí jedna z nejkrásnějších fontán v Itálii, která vznikla v 16. století a je pojmenována po vládci moří Neptunovi. Neptunova fontána v Boloni patří k nejznámějším památkám města. Čtveřice andělů symbolizují čtyři tehdy známé veletoky – Dunaj, Nil, Amazonku a Gangu. Neptunův trojzubec inspiroval logo automobilky Maserati.
Město ve středověku díky svému důležitému obchodnímu postavení neuniklo pozornému oku Vatikánu. Tvrdí se, že sochař Giambologna, který sochu vytvořil, měl trochu problémy s církví a věděl, že opodál stojí konvent pro jeptišky. Umístil proto Neptunovu ruku tak, že z jejich pohledu vypadá jeho prst jako pánské přirození. Tento malebný detail lze obdivovat z černé dlaždice nacházející se za levým Neptunovým ramenem.
 |
| Fontana del Nettuno |
Náměstí Piazza Maggiore dominuje mohutná nedokončená bazilika svatého Petronia, mužského patrona Boloni. Je to největší cihlový kostel v gotickém slohu na světě. Stavba začala v roce 1388 a byla zastavena někdy v 16. století.
Basilica di San Petronio
Gotická bazilika svatého Petronia je nejvýznamnějším a nejimpozantnějším kostelem v Boloni. V 16. století se místní rozhodli baziliku rozšířit, a dokonce trumfnout chrám sv. Petra v Římě. Nakonec z příkazu papeže ze stavby sešlo. Dodnes je vidět její nedokončená unikátní dvoubarevná fasáda. Před vchodem do baziliky je ochranka, která má zabránit teroristickému útoku. V bazilice je totiž starověká freska, jejímž autorem je Giovany da Modena, a která znázorňuje kacíře škvařící se v pekle. Jenomže jeden z nich je prorok Mohamed.
Vstupné: Do baziliky je vstup zdarma, za vstup do kaple se platí 5 EUR.
Otevírací doba: Bazilika 8:30 - 13:00 a 14:30 - 18:00. Bologniniho kaple: 9:00 - 12:30 a 14:30 - 17:30.
Bazilikou je veden poledník San Petronio, který sloužil k určení slunečního poledne, průběhu měsíců v roce a pro zjištění rovnodenností a slunovratů.
Jsou to nejdelší kryté sluneční hodiny na světě, které se nacházejí uvnitř baziliky a navrhl je astronom Gian Domenico Cassini v roce 1655. Měří přibližně 67 metrů na délku a jsou mistrovským dílem astronomie a geometrické přesnosti.
La dotta - moudrá Boloňa
Právě v Boloni byla roku 1088 založena nejstarší evropská univerzita. Studoval tady Dante Alighieri, Francesco Petrarca, Erasmus Rotterdamský, Mikuláš Koperník, Umberto Eco,…
Palazzo Dell Archiginnasio di Bologna
Ulice dell'Archiginnasio je lemovaná nejslavnějším ze všech slavných boloňských podloubí. Ulice spojuje hlavní náměstí Piazza Maggiore s přilehlým náměstím Piazza Galvani.
Palazzo dell'Archiginnasio bylo vybudováno pro potřeby boloňské univerzity. Dnes tam sídlí knihovna Biblioteca dell'Archiginnasio, uvnitř stojí za návštěvu Teatro Anatomico, starobylá učebna ze 17. století, kde se konaly lekce anatomie. Otevírací doba: Pondělí a sobota 10–18 hod., neděle 10–14 hod. Vstupné 6 Eur.
Cestou z náměstí Piazza Maggiore k dalšímu bodu, který nesmíme minout...
Le Due Torri
Stejně jako podloubí jsou symbolem města dvě věže – vyšší Asinelli a menší šikmá Garisenda. Obecně se označují jako "Dvě věže" nebo také "Dvě sestry". Obě věže se trochu naklánějí, malá dramaticky více.
Věží je tu ještě dalších 18, ale ve středověku jich tu bývávalo na dvě stě. Každá movitější rodina si postavila vlastní věž. Později byly strženy, protože bránily cirkulaci vzduchu ve městě.
Torre degli Asinelli
Vyšší ze dvou věží měří 97 metrů, je 4. nejvyšší historickou věží v Itálii, a dokonce nejvyšší středověkou šikmou věží světa. Torre degli Asinelli byla vybudována rodinou Asinelli v 11.století a náklon věže je zhruba 1,3°.
Torre della Garisenda
Menší z věží dosahuje výšky 48 metrů a byla dokončena v roce 1110. Vychýlení má až 3 metry a stále se zvětšuje. Od roku 2023 jsou věže z bezpečnostních důvodů uzavřeny.
Finestrella – Canale delle Moline
Procházkou starým boloňským ghettem jsme došli do ulice Via Piella k domu č.18, kde většinou stojí fronta na focení.
Ve zdi je vyříznuté malé okénko se dvířky, které když se otevřou dokořán, naskytne se zvědavci pohled skoro jako v Benátkách.
Dříve Boloní vedla hustá síť kanálů, ze které se do dnešních dnů dochovala jen jejich malá část. V ulici Via Piella se nachází mlýnský kanál používaný po staletí k napájení vodních mlýnů.
La grassa - tučná Boloňa
Boloňská kuchyně sestává z krémových omáček a jídel bohatých na maso. Boloňa je proto právem považována za centrum gastronomie. Z Boloně a okolí pocházejí nejznámější italská jídla, jako jsou lasagne, tortellini nebo tagliatelle, spolu s mnoha výrobky z masa nebo druhů sýrů.
 |
| Tagliatelle s ragů bolognese a Tortelini ve smetanové omáčce - objednávka mužské části naší skupiny. |
Sláva boloňské gastronomie sahá až do středověku, kdy příliv studentů a profesorů z celého světa vyžadoval obohacení gastronomické kultury. Boloňská kuchyně je rozmanitá a bohatá. Kromě slavných tortellini, ručně připravovaných těstovin tvaru ženského pupíku podávaných ve vývaru, si můžete pochutnat třeba na ragú bolognese připraveném z vepřového, telecího a hovězího masa nebo bolognském řízku, kotletě pokryté sýrem a prosciuttem.
V Boloni a okolí vznikly tak vyhlášené pochoutky jako je mortadella, parmská šunka, parmezán, víno pignoletto, balzamikový ocet.
V centru města si můžete vybrat z nepřeberného množství trattorií, osterií či bister. Ochutnáte lasagne i tagliatelle, ale po Boloňských špagetách nebo pizze se tady budete shánět marně. My jsme usedli do Trattorie La Finestrella a konečně jsem ochutnala pravé italské Ossobuco.
Sídlí zde i vyhlášená zmrzlinářská univerzita. Vyhledali jsme nenápadnou, leč vyhlášenou Cremarii Cavour a objednali si citronovou, mangovou a mučenkovou. Bylo to mňamózní.
V Boloni není třeba bydlet úplně v centru, všude se snadno a rychle dostanete pěšky. Navíc se o víkendu zavírá centrum města. Doprava se odkloní a historické centrum se stane pěší zónou.
Boloňu jsme využili k odpočinku a načerpání sil na další cestu na jih Itálie. Podařilo se nám objednat pěkné bydlení ve velkém bytě asi 15 minut chůze od centra, kam jsme se po obědě vrátili a pokračovali na náš odpolední program, na který vás pozvu příště. A máte se na co těšit!
A jen tak mimochodem: Proč Itálie a proč v červenci? Vloni, při zpáteční cestě z Dánska, padla obvyklá Ondrova otázka "Tak kam to bude za rok?" I když jsme s ní počítali, odpověď jsme připravenou neměli. Chvíli jsme dumali a pak manžel rozhodnul "Pořád mluvíš o Itálii, tak pojedeme do Itálie." Zamyslela jsem se... "Dobře, ale když do Itálie, tak do Apulie." Nikdo neprotestoval a bylo rozhodnuto.
Termín určil Ondra, protože ve škole prostě musí být do konce června, tak to šlo jen o prázdninách. Z toho jsem nebyla zrovna dvakrát nadšená... moc horko, moc lidí,... Nakonec to dopadlo nad očekávání. Apulie ještě není tak turisticky přeplněná jako jiné italské regiony a turistů bylo tak akorát.
I počasí vyšlo. Trefili jsme se mezi dvě tropické vlny a vyšší teploty jsme měli jen první a poslední den, kdy jsme cestovali do Boloně a zpět domů. V mezičase se "ochladilo" na 26 - 32⁰C a dokonce jsme zažili i dvě noční bouřky. Plán byl takový, že prohlídky jsme začali brzy dopoledne nebo později odpoledne, kdy ještě nebo už nebylo takové horko a v době nejvyšších teplot jsme našli pěknou pláž a chladili se u moře.
Cestu jsem plánovala asi půl roku, ubytování a dva vstupy objednala přes Booking. Vzhledem k delší vzdálenosti jsme bydleli na pěti místech, ale i to balení a stěhování se dá dost dobře vychytat a jde to zvládnout ráno za dvě hodiny. Vlakem to sem bude asi komplikované, ale třeba se bude inspirovat někdo, kdo má auto. Nám cesta a dovolená zabrala 12 dní a našel by se pěkný program na další minimálně čtyři dny.
 |
| Takhle se parkuje na Itala 😉. |
