Hanácké trojboj - Přerov

Přerov - kolem Bečvy a ještě dál

neděle 13. 10. 2019 a pondělí 14. 10. 2019, 10 644 a 12 317 kroků, 18-21˚C jasno až polojasno

Město Přerov má pradávnou historii. V městské části Předmostí byla odkryta rozsáhlá archeologická naleziště s cennými nálezy z doby lovců mamutů. Zájemci mohou navštívit Památník lovců mamutů a projít se stezkou Předmostím až do pravěku.

Středověké hradiště ležící na břehu Bečvy se slibně rozvíjelo až v královské město. Významně zde působila Jednota bratrská v čele s Janem Blahoslavem a Janem Amosem Komenským. K těmto historickým zajímavostem jsme nacházeli po městě a na nábřeží množství informativních tabulí nebo památníků.

V novodobé historii je Přerov znám jako průmyslové město. Za komunistické éry počet obyvatel Přerova stoupl z 20 na 50 tisíc. Bohužel se to na vzhledu města projevilo obrovským množstvím paneláků.

Historická část města je malá a prohlídka nezabere víc než hodinku. Taky se na mě paní v Informačním centru pobaveně podívala, co si tam jako chceme prohlížet. Začali jsme a málem i skončili na Horním náměstí, které jsme překřtili na Mrtvé. Krásné nedělní odpoledne a nikde ani noha. Náměstí lemují měšťanské domy z 15. století, uprostřed je socha přerovského rodáka Jana Blahoslava a pak už jen Přerovský zámek - dnes Muzeum Komenského s přístupnou zámeckou věží.

Sešli jsme tedy do Dolního města, tady už bylo živěji. U nábřeží stojí zachovalé středověké hradby a Památník jednoty bratrské OMNES OMNIA OMNINO - VŠECHNO VŠEM VŠESTRANNĚ. 

Prošli jsme v centru náměstí a ulice, ale už nás nic moc nezaujalo. Snad jen to, že spousta obchodů byla volných k pronájmu. Možná je to tím, že nedaleko je otevřené OC Galerie a malým prodejcům utekli zákazníci tam. Jako zjevení se nám pak jevila kavárna Marconi Coffee. Je v historickém domě na náměstí T. G. Masaryka, se zajímavým interiérem, kvalitní kávou, zákusky i slanými quichi vlastní výroby. Se sympatickým konceptem udržitelnosti a podpory regionálních dodavatelů.   

Pokud budete chtít zajít v Přerově na oběd, doporučujeme rodinnou restauraci U Bukáčků. Je v centru Přerova, na ulici Wilsonova 8, zastrčená vzadu ve dvoře, plná lidí, čeká se dlouho, ale stojí to za to. Moje jehněčí s bramborovým knedlíkem a prosecco s mangovým sorbetem bylo lahodné. Manžel šel cestou klasiky... česnečka a smažený hermelín, také byl spokojený.

Co nás v Přerově bavilo nejvíc, byla Rybářská alej, která je součástí cyklostezky Bečva. Vine se po nábřeží Bečvy skrz celý Přerov a ještě dál. Začíná za Vsetínem nebo Rožnovem pod Radhoštěm, vede přes Valašské Meziříčí, Hustopeče na Bečvou, Hranice, Lipník nad Bečvou, Přerov, Troubky a končí v Tovačově. Dlouhá je 152 km s celkovým výškovým převýšením 929 m. Vhodná je pro pěší turisty, cyklisty, koloběžkáře, in-line bruslaře i běžkaře. Za pěkného počasí babího léta to byla nádherná procházka podzimní krajinou.

A jen tak mimochodem: Přerov je známý svou více než stoletou tenisovou historii. S místním extraligovým klubem, který se pravidelně umísťuje na čelních místech, jsou spjata jména jako Jana Novotná, Marcela Skuherská, Karel Nováček, Jaroslav Navrátil, Lukáš Rosol a mnoho dalších. Velké množství tenisových kurtů je podél Bečvy v blízkosti hotelu Jana.   

Wellness hotel Jana

Pobyt jsem objednávala začátkem září. Recepční mě odkázala na Slevomat, z čehož jsem tedy moc velkou radost neměla. Nikdy jsem tam nenakupovala a mám k tomu poněkud odtažitý vztah. Nicméně vše proběhlo hladce a tak jsem se znovu obrátila na recepci hotelu, abych domluvila termín. No, nebylo to jednoduché. V září bylo plno, v říjnovém termínu, který by nám vyhovoval, nebyly k dispozici vhodné pokoje. A tak recepční navrhla termín od soboty do úterý. I když jsme původně chtěli pobyt od čtvrtka do neděle, nakonec jsme na tuto variantu kývli a udělali jsme moc dobře. Nejenže vyšlo parádní počasí babího léta, ale navíc se hotel v sobotu vyprázdnil a my jsme byli ve wellness centru téměř sami.

Hotel je to velký, má vlastní restauraci, kam jsme chodili na večeře, které byly spolu se snídaněmi v ceně pobytu. Parkoviště je za poplatek 50 Kč za noc. Do wellness centra jsme měli neomezený vstup. Otevřené je o víkendu od 10 do 23 hod. V pracovní dny od 16 do 23 hod. Wi-Fi je zdarma a funguje dobře. Ve wellness centru je sauna finská, bio, senná, aroma a solná. Vířivka asi pro 5 osob, Kneippovy lázně, vyhřívané lavice a dostatek lehátek pro relax. V létě je k dispozici venkovní bazén. Mají v nabídce i masáže, o které jsem měla zájem. Předem se objednat nedaly a na místě mně recepční sdělila, že kvůli jedné masáži tam externí masérka nepojede. Takže nic, škoda. 

Když jsem před odjezdem zabrousila na recenze na TripAdvisoru lehce jsem se vyděsila. Převládaly negativní recenze, stížnosti na personál v restauraci i recepci, na provoz wellness centra. Za nás můžu napsat, že jsme byli naprosto spokojení. Personál byl ochotný, bohatá nabídka na snídani i večeři, čisto, každodenní úklid, wellness bez problému. Jediné, co by mohl být někdy problém, je kapacita wellness. Není moc velké a při plném obsazení hotelu je tedy asi problém užít si vše podle svých představ. Je určitě lepší se o obsazenosti předem informovat.

A jen tak mimochodem: Máme krásnou zemi. Dnes slaví 101. narozeniny. Není to vetchá stařenka nad hrobem. Je to kráska v nejlepších letech. Prosím vás lidi, až zase budeme rozhodovat o její budoucnosti, myslete hlavou, nevěřte kdejakým fake news, přemýšlejte o vhodnosti kandidáta, když on sám třeba už moc soudný není. Ať se zase nemusíme za naše reprezentanty stydět. Děkuju.

Hanácké trojboj - Olomouc

Olomouc – arcibiskupské a univerzitní město

sobota 12. 10. 2019, 12 235 kroků, 91 km, 16˚C polojasno až oblačno, větrno

Už asi rok jsme s manželem plánovali wellness pobyt bez dětí. Vždy se ale našlo něco, co mělo přednost, a tak jsme vyrazili až letos v říjnu. Dvě kolegyně mně nezávisle na sobě doporučily Wellness Hotel Jana v Přerově, a tak jsme se rozhodli jej vyzkoušet. Cestou tam a zpět jsme si ještě stihli prohlédnout historická centra Olomouce a Kroměříže.

V Olomouci jsme zaparkovali v Galerii Šantovka. O víkendu je parkování první čtyři hodiny zdarma, každá další hodina je za 30 Kč. Odtud je to do historického centra jen kousek. Na sobotním trhu jsme neodolali nádherným jablkům a hruškám. Nebýt wellnessu, koupili bychom tady toho víc. 

Pak už to byl jen skok na Dolní náměstí. Olomouc je město fontán a tady byly hned dvě, Mariánský sloup a kostel Zvěstování Panny Marie. 

V příjemné kavárně Naše Café jsme si dali kávu a limetkový cheesecake. Kávu nabízí jednodruhovou nebo směs. Vše bylo velmi chutné a z poctivých surovin. 

Na blízkém Horní náměstí nás samozřejmě zaujal 32 m vysoký Sloup Nejsvětější Trojice, památka UNESCO. V jeho spodní části se nachází sezonně přístupná kaple.

Kromě pocty Karlu Gottovi byl sloup v rámci akce Rozkvetlé památky ozdoben květinovými aranžmá. Tento projekt byl součástí podzimní výstavy Flora Olomouc.
Radnice je celá v rekonstrukci, bohužel není funkční orloj. Informační centrum je otevřené i v sobotu a tak vybaveni mapkou a brožurkou o místních památkách a zajímavostech vyrážíme. Náměstí je nevelké s radnicí uprostřed. Kromě zmíněného sloupu a měšťanských domů, jsou zde ještě tři fontány. Nejznámější je Caesarova kašna a nejnovější Ariónova z roku 2002. 

Chrám sv. Michala s bohatým barokním interiérem se bohužel také rekonstruuje, ale je možné navštívit alespoň křížovou chodbu. 

Cestou jsme míjeli domy se zajímavými domovními znameními. Toto byl dům U Zlaté štiky, ve kterém žil, za svého působení v Olomouci, hudební skladatel Gustav Mahler.

Nedaleko je i secesní vila Primavesi, na jejíž výzdobě se podílel malíř Gustav Klimt. V historickém centru je také množství budov Univerzity Palackého a Arcibiskupství olomouckého. Za prohlídku stojí kaple sv. Jana Sarkandra a Jezuitský konvikt. 

V Olomouci mají smysl pro humor...

Hlavní třídou 1. máje jsme kolem kostela Panny Marie Sněžné a fontány Tritonů pokračovali k Arcibiskupskému paláci. V tomto paláci usedl na císařský trůn i František Josef I. Palác si lze prohlédnout s průvodcem od května do září.  

Nakoukli jsme do dvorany univerzitní knihovny s lavičkou Václava Havla.

Blízko Arcibiskupského paláce v ulici Wurmova jsme si dali výborný oběd v bistru Bistrá kráva, která vaří obědové menu i ve vegetariánské verzi, pečou si sami dorty a vaří kávu z čerstvě upražených kávových zrn. Čekal tam na nás poslední volný stůl.

Ke katedrále sv. Václava už to bylo jen přes ulici. Katedrála má nejvyšší věž na Moravě, je 101 m vysoká a je přístupná až do výšky 90 m. Tuto kratochvíli si nechám ráda ujít, a tak jsme si pouze prohlédli zajímavý interiér. Stavba je to pozoruhodná, původně románská bazilika z 12. století byla ve století 13. a 14. přestavěna na gotickou a nakonec koncem 19. století na novogotickou. V kryptě katedrály jsou uloženy ostatky olomouckých biskupů.

Přilehlý Olomoucký hrad, nyní sídlo Arcidiecézního muzea. 

Romantickými uličkami jsme se vrátili na Horní náměstí, a ještě zašli ke kostelu sv. Mořice, který je ale také v rekonstrukci. Naši olomouckou výpravu jsme zakončili nákupem knih - dárků pro děti v Šantovce, hypermarketovou kávou v Café Opera a odfrčeli jsme na náš zasloužený wellness pobyt do Přerova, který je od Olomouce vzdálený jen 24 km.

A jen tak mimochodem: Olomouc se nám moc líbila hlavně pro svoji poklidnou atmosféru. Dcera by ráda zkusila studium na zdejší univerzitě a určitě se k její introvertní povaze Olomouc hodí víc, než věčně uspěchané Brno. Další návštěvu i s dětmi, zaměřenou spíš univerzitně, už máme v plánu.

Podzimní Krakov - 2. část

neděle 29. 9. 2019, 9 580 kroků, 325 km, 21˚C jasno až polojasno, větrno

Druhý den jsme zkusili znovu zaparkovat na střeše Galerie a po složité motanici, která jako objížďka byla značená jen zpočátku, jsme se konečně vyhrabali na střešní parkoviště. Za čtyři hodiny jsme platili 12 PLN. Pokud chcete využít WC v Galerii, je bezplatné, jen kapacitně nedostatečné, takže počítejte s dlouhými frontami na dámy i pány. Prohlédli jsme si některé obchody, které v Brně nejsou (Zara Home, Oysho, Claire´s, M. Dutti) a polské speciálky. Nic zvláštního jsme ale neobjevili a tak jsme se vydali opět do historického centra.

Tentokrát jsme to vzali kolem největšího krakovského divadla Teatr J. Slowackiego, ulicí Szpitalna až na Maly Rynek. Tady byla spousta stánků s polskými specialitami a výrobky.

  

Rozhodli jsme se, že se sem ještě později vrátíme na občerstvení a přešli jsme na Hlavní náměstí, kde jsme si prohlédli nabídku v tržnici Sukiennice, kterou jsme včera vynechali. Následně jsme vyšli pravým dolním rohem náměstí ul. sw. Anny k budovám Jagellonské univerzity - Collegium Maius Uniwersytetu Jagiellońskiego. 

Tato univerzita je po pražské Karlově druhá nejstarší ve střední Evropě. Výuka na univerzitě byla zahájena roku 1367 na třech fakultách – fakulta svobodných studií, lékařská fakulta a právnická fakulta. Největší rozvoj nastal v 15. a 16. století, rozšiřoval se počet fakult, na astronomické studoval např. Mikuláš Koperník. Je to několik budov v centru Krakova, většinou v gotickém stylu z červených cihel. Prohlídky interiéru jsou možné pouze s průvodcem. Nádvoří bylo v neděli uzavřeno a tak jsme si alespoň prohlédli profesorskou zahradu na ulici Jagiellońska. V zahradě je několik vědeckých předmětů a tabule týkající se události z roku 1939, kdy zde bylo shromážděno německými nacionálními socialisty 183 profesorů a vědeckých pracovníků krakovských vysokých škol a posláno do koncentračních táborů. 

Na zpáteční cestě jsme v čokoládovně Wedel nakoupili dárky a na Malém rynku slibované občerstvení. Zapiekanki byly výborné. 

Z Krakova jsme odjížděli po 14. hodině a i touto dobou byl provoz silný a na první mýtnici jsme se ve frontě zdrželi asi půl hodiny.  
Krakov se nám líbil a určitě je dobré jej navštívit, prohlédnout si jeho historické centrum, poznat sympatické obyvatele a ochutnat vynikající čokoládu a místní speciality. My jsme už nestihli část Kazimierz, židovskou část města, Schindlerovu továrnu a prohlédnout si v muzeu Czartoryskich da Vinciho Dámu s hranostajem. Dobrý důvod k příští návštěvě. 

  

A jen tak mimochodem: Ceny jsou v Polsku pro nás příznivé. Benzín stojí do 30 Kč za litr, jídlo v restauraci vyjde asi tak stejně, jídlo s sebou je levnější než u nás. Domluvili jsme se všude bez problémů. Kde jsme nenašli společné česko-slovensko-polské slovo, angličtina to zachránila. Děti milovaly vyslovování polských číslovek a syn se mohl potrhat smíchy v prodejně s telefony, kde visela obří cedule s nápisem „Szukać telefonu?“ (Hledáte telefon?). Živě si vzpomínám na večeři s polskými kolegy, kdy jsme se prochechtali až k půlnoci. Tak, jak nám připadnou některé polské výrazy směšné, Poláci z nás mají srandu taky.