Záříjové dny

Září s sebou přineslo několik nových začátků. Magdalenka zahájila magisterské studium v novém olomouckém privátu. Ondra, krom svého gymnaziálního studia, začal chodit do tanečních. Nějak jsem v tom elegánovi v obleku s motýlkem nemohla najít našeho klučinu. Nějak nám ty děti odrůstají... 

 

Horké počasí nás drželo doma a to deštivé teprve. Za oknem jsme sledovali přetékající bazén a až na zem ohnuté větve popínavé růže. Jen jednou jsem vyběhla na zahradu obhlídnout škody a posbírat slimáky. Vody bylo nejspíš i na ně dost, nikde nic, asi se šli schovat. Našla jsem jen jednoho a i ten se plazil do sucha přístřešku.  

Na druhou stranu bylo dost času na české filmy, které jsme měli dlouho v plánu. 

Úsvit s výbornou Eliškou Křenkovou zaujal vizuálním zpracováním i originálním scénářem. Příběh o jinakosti z předválečného Československa je aktuální i v dnešní době.  

Bod obnovy je po dlouhé době český příspěvek do sci-fi žánru. Bavilo nás technické provedení, nápaditý příběh, jen jsme se občas ztráceli a nebylo nám vše jasné. Je to škoda, protože je to řemeslně povedený film na zahraniční úrovni.

Tancuj Matyldo... uf, co k tomu říct. Výborný film, super herecké výkony, těžké téma, které se může dotýkat mnohých z nás na kterékoliv straně barikády. Nelze nedoporučit.

Do kina jsme zašli na Vlny. Je to film, který nemá hluché místo. Vtáhne vás do děje a už nepustí. Vypráví příběh z osmašedesátého, známý a přece nový. Ukazuje lidské charaktery, které se ve své skutečné hloubce projeví až jde do tuhého. Napadení země, dezinformace, svoboda slova - tolik společných témat s dneškem. Zklamání a zoufalství, statečnost a odhodlání. Výborný film Jiřího Mádla, kterého stále máme za toho srandovního snowborďáka a on zatím natočí takovou pecku.

 

Zdroj: internet. 

V druhé polovině září jsme ještě s manželem stihli prodloužený víkend v maďarských termálech. A pak už jen obvyklý kolotoč povinností.

 

V Olympii jsem doplnila něco málo do šatníku, k švýcarským suvenýrům jsem doobjednala další nože Victorinox a zahájila jsem přípravu na kvapem se blížící nový rok.    

Nože jsou výborné, ale ta škrabka... ta je fantastická.

Jako každé září si povinně dělám radost na zahradě, terase, v kuchyni i jinde doma. Jsem zřejmě podzimní typ.   

 

Stále u nás vedou sezónní recepty ze švestek, jablek, kořenové zeleniny, dýní a samozřejmě cukety. Kolegyně nechtěla věřit, že jsem ji nacpala i do tiramisu 😊. 

A jen tak mimochodem: U příležitosti pátého výročí mého blogu bych ráda udělala radost mým třem fanynkám. Balíček ode mne může čekat Eva (Nitky mého života), Jitka z Brna (Ta Ita) a Stáňa (Veverkoviny). 

Ale ani ti ostatní nemusí smutnit, mám tu ještě pár drobností a kdo má zájem, dá mně zprávu do e-mailu (včetně adresy). Mějte jen strpení, v práci mám teď fofr a nemocnou kolegyni. 

 

Zahrada v září

Letošní září dalo zahradě zabrat. Úmorné horko vystřídaly přívaly deště a silný vítr. Naštěstí nejsme postiženi záplavami a škody nejsou velké.

Odneslo to jen pár polámaných větví, kterých bylo sice škoda, ale není to nic fatálního. Z první poloviny září nemám ani žádné fotky. Zprvu byla zahrada smutně vyprahlá a v deštích se fotit nedalo. V druhé polovině měsíce se konečně počasí umoudřilo a zahradě to prospělo. Tráva se zazelenala a květy pozdního léta získaly na šťavnatosti.

Některé letničky už odkvetly, něco málo uschlo, něco už nevypadalo pěkně. To všechno jsem odstranila a připravila zahradu na podzimní výsadbu jarních cibulovin. 

 

Nachystané je i místečko pro novou objednanou růži, kterou jsem si vyčíhla v olomouckém Rozáriu. Pokud se chystáte obohatit zahradu o královnu květin, doporučuji navštívit v době jejího kvetení, což je květen až červenec, rozárium, růžovou školku nebo alespoň zahradní centrum a prohlédnout si nabídku. Barvu květů nezkresluje monitor, líp si představíte velikost a nezapomeňte přivonět.

 

 

 

Zahrada se obklopila chundelatými kopci okrasných trav s ohňostrojem květenství. Po větrném počasí jsou ty vysoké lehce neučesané, ale i tak to jsou kočeny. 

Barvy a zase barvy. Přišel čas ořechoplodce a jeho modrého šatu. Panašovaný ibišek stydlivě schovává karmínové květenství. Letitá heuchera svými fialovými listy zaplavila okolí ve stylu tsunami.

Podzimní krásky... hvězdnice, rozchodníkovce, sasanky a poslední letní trvalky.

Horké dny zkrátily krásu květů hortenzií. Spousta květů je suchá. Našlo se pár posledních bojovnic, které to nemíní jen tak vzdát. 

Z Loukykvět se letos povedly nádherné mečíky i jiřiny. Doufám, že na jaře budu mít radost i z nových tulipánů a narcisů. Čeká mne období barevného kombinování a sázení cibulek.

A jen tak mimochodem: Každá sezóna je jiná. Něco se povede, něco se nepovede, to je zkrátka zahradníkův rok. Letos mám krásnou duhovou mrkev. Na druhou stranu se nám i přes péči a slibné jarní rašení nepodařilo zachránit buxusy. Predátoři ze sousedství zaútočili v takovém množství, že to vzdávám a vše vykopeme. 

 

Pod alsaskou pokličkou

Dnes společně nahlédneme do alsaského hrnce. Bäckeoffe je selský pokrm z jednoho hrnce, ve kterém nesmí chybět tři druhy pomalu dušeného masa, zelenina a brambory. Svůj název tento pokrm získal podle pekařské pece, která souvisí s jeho tradiční přípravou. Alsaské ženy prý připravily hrnec v sobotu večer a v neděli jej odnesly místnímu pekaři. Ten jej nechal pomalu dusit ve vychládající peci na chleba, což zajistilo typické propojení chutí masa a zeleniny.

Obvykle se do Bäckeoffe používá vepřové, hovězí a jehněčí zalité vínem a utěsněné "pokličkou" z těsta. Já jsem zvolila na suroviny dostupnější cestu a výsledek příjemně překvapil. Navíc mně jeho chuť připomněla jeden nedělní oběd z dětství, na který jsem zapomněla, a který brzy dostane prostor v naší kuchyni. 

 

Bäckeoffe - Alsaský hrnec

 

Stejné množství tří druhů masa. Já jsem vařila z:

400 g vepřového plecka

1 hovězího žebra

1 krůtího stehna

 

K tomu jsem přidala:

asi 1 litr převařené vody 

8 stroužků česneku

3 bobkové listy

špetku mletého hřebíčku

půl ČL tymiánu

 

Dále do hrnce přišlo:

500 g brambor  

1 pórek

1 cibule

půlka celeru

2 velké mrkve

sůl a pepř 

Den předem jsem vložila maso (vepřové na kostky, jinak vcelku) do velké mísy, osolila jsem je, opepřila, přidala česnek na plátky, všechno koření, zalila vychladlou vodou tak, aby bylo vše ponořené a nechala v ledničce marinovat do druhého dne.

 

Druhý den jsem olejem vymazala pekáč, na dno naskládala polovinu brambor oloupaných a nakrájených na asi centimetrové plátky. Osolila jsem je a opepřila. Na ně přišla vrstva pórku a cibule. Další vrstva bylo naložené maso, na které přišla vrstva koleček mrkve a kousky celeru. Poslední vrstva byla druhá polovina brambor, kterou jsem opět osolila a opepřila. 

 

 

 

 

Zalila jsem nálevem z masa a přidala ještě trochu vody, tekutina by měla být asi tak do poloviny až dvou třetin výšky pekáče. Místo těsta jsem přiklopila pokličkou a dala do trouby na 160˚C a dusila do měkka. Trvalo to asi 3 hodinky.

 

A jen tak mimochodem: Ještě známější a oblíbenější je alsaský slaný koláč. Je to vlastně místní obdoba pizzy. Náplň je vždy smetanová, v mém podání odlehčená jogurtem. Posypat se dá čímkoliv, co máte rádi - klasika je šunka, slanina a cibule. Nebála bych se ani sýru nebo špenátu. První pokus byl nekynutý. Nebyl špatný, ale druhý kynutý byl lepší.

 

 

 

Alsaský slaný koláč Tarte flambée - Flammkuchen

 

Těsto nekynuté:

200 g hladké mouky

100 ml vody

15 ml olivového oleje

půl ČL soli 

Náplň:

150 g zakysané smetany

150 g bílého jogurtu

100 g šunky nebo na půl s anglickou slaninou

1 cibule

sůl, pepř

V míse smíchám mouku, sůl, vodu a olej. Vypracuji nelepivé těsto, které při pokojové teplotě nechám odpočívat. Připravím si náplň smícháním smetany a jogurtu, osolím a opepřím. Šunku nakrájím na menší kousky, cibuli na měsíčky, ale je to celkem jedno, jak se komu líbí. 

 

Těsto přendám rovnou na pečící papír a rozválím na sílu asi 3 mm. Přetáhnu na plech, potřu smetanou, posypu šunkou a sýrem a jde se hned do trouby. 

 

 

 

 

Peču 15 minut minimálně na 250˚C, ale pokud to trouba umí, klidně i na 300˚C. Musí se jíst hned teplé. Jak chladne, tvrdne. 

 

Kynutá varianta:

250 ml studené vody

25 ml olivového oleje

500 g hladké mouky

10 g soli (asi 1 PL)

10 g cukru (také asi 1 PL)

10 g čerstvého droždí

 

Náplň je stejná jako u nekynuté varianty.

 

Těsto připraví domácí pekárna. Hotové, vykynuté těsto zpracuji na bochánek a nechám pod utěrkou ještě asi 45 minut vykynout. Pak těsto přenesu na pečící papír a buď vyválím malým válečkem nebo jen vymačkám prsty do velikosti plechu. Po obvodu koláče udělám vyšší okraj, střed tenčí. Nanesu náplň, posypu šunkou, slaninou, cibulí a peču na maximu, co trouba zvládne - 300˚C asi jen 15 minut.