Za dobré vysvědčení knihu

Zítra je vysvědčení a pokud je důvod děti obdarovat, přináším pár knižních tipů, které u nás měly úspěch.

Malý princ je povinná klasika. 
14 - 14 syna nadchlo. Zajímavý příběh knihy, spousta nových informací, i slza ajťákovi ukápla.

Klučičí humorné příběhy. Z dovozu. I tuzemské.

Puntíkáři a Kája byly obzvlášť oblíbené a museli jsme dokoupit další díly.

Pro slečny dcera vybrala tyto dvě knihy. Čarodějku dokonce považuje za nejcennější věc ve svém pokoji.

Pro větší slečny

Srdcovky

A jen tak mimochodem: Máme také tipy na naučnou literaturu, která jako bonus byla i zábavná.

Kde rostou peníze je kniha o finanční gramotnosti pro děti.
Tereza je kniha o etiketě od Ladislava Špačka. První setkání s pravidly slušného chování.
Tvorba internetových stránek a podobné IT knihy potěší každého (mini) ajťáka.

Žďár nad Sázavou

Pokud už přemýšlíte, kam se o prázdninách či volnu vypravit, mám tady jeden prima tip. V létě jsme si udělali výlet do Žďáru nad Sázavou. Chtěli jsme dětem ukázat poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, prohlédnout si zdejší zámek a hlavně navštívit interaktivní expozici v Muzeu nové generace.

Zámecké sádky z 13. století,, v pozadí Zelená hora

Zaparkovali jsme bez problému hned naproti zámku na bezplatném parkovišti a vydali jsme se pohodlnou cestou na Zelenou horu. Je to všechno blízko a dobře dostupné. 

Příjezd k zámku a zároveň výpadovce na Prahu je po kulturní památce - barokním mostu 

Poutní kostel je od roku 2017 v rekonstrukci a letos by měla být rekonstrukce  dokončena. Následovat pak ještě bude dvouletá rekonstrukce obvodového ambitu. Ale i přesto se dá téměř vše navštívit a v klidu si prohlédnout. Doporučujeme využít nabídky komentované prohlídky. 

V 18. století nechal kostel postavit svým nákladem opat žďárského kláštera Václav Vejmluva jako poctu českému patronu a světci Janu Nepomuckému. Realizaci zadal architektovi Janu Blažejovi Santinimu - Aichelovi a ten vytvořil barokní skvost, který byl roku 1994 zařazen na Seznam světových kulturních a přírodních památek UNESCO.  

Konstrukce kostela vychází z geometrie kruhu, přičemž mnohonásobně opakuje číslo pět jako odkaz na pět hvězd Jana Nepomuckého, které se podle legendy objevily nad tělem mrtvého světce.

V kostele je uložena relikvie jazyka sv. Jana Nepomuckého. Na stropě je jazyk vyobrazen.

Hlavní oltář v kostele sv. Jana Nepomuckého

Vitráž nad vstupem

Po prohlídce jsme si dole u zámku dali k obědu pstruha z Kinského rybárny a už jsme spěchali na prohlídku expozice Muzea nové generace, která je umístěna v hospodářské části zámku - bývalém klášterním pivovaru. 

U vstupu každý návštěvník obdrží sluchátka s audio průvodcem (v pěti jazycích) a návod jak se na cestu vydat. Prohlídka trvá 30 až 90 minut, podle vlastního tempa návštěvníka. V expozici jsou exponáty označeny číslem a ke každému si návštěvník vyslechne komentář. Celou výstavou provází cisterciácký mnich a soudobá holčička. Exponáty jsou multimediální a vtáhnou návštěvníka do děje. Přízemí expozice představuje historický vývoj území, středověk a cisterciácký řád. 
Projdete se temnými hvozdy, kde mniši postavili první klášter. Poznáte náplň jednoho  dne v životě mnicha, prolistujete virtuální kroniku a prohlédnete si spoustu zajímavých exponátů pojatých opravdu kouzelně. 
Unikátním spirálovým schodištěm vystoupáte do prvního patra, které je věnováno baroku.  Seznámíte se s opatem Vejmluvou i geniálním architektem Santinim. Expozice končí báječnou světelnou hrou pro velké i malé. Naše výprava byla ve věkovém rozpětí 11 až 71 let a nenudil se nikdo. Informace i poučení je zde podáváno moderně a zážitkově. 

Práce Constantina a Marie Kinských si právem zaslouží velký obdiv. 

Více informací najdete na stránce muzea.

Konventský rybník a zámek. Příjemné, pohodové místo a mimořádný zážitek v interaktivním muzeu

Poučeni jsme se vydali po stopách Santiniho na prohlídku přilehlého areálu bývalého cisterciáckého kláštera a dnešního zámku rodiny Kinských. 

II. nádvoří zámku, stará škola

Detail brány

Prelatura

Interiér Baziliky Nanebevzetí Panny Marie a sv. Mikuláše

Na závěr naší návštěvy jsme zakoupili dobroty v místní prodejně s regionálními produkty a dali jsme si výbornou kávu v zámecké kavárně. 


Jen pro úplnost ještě vstupné: rodinné 2+2 bylo za 200 Kč, senior za 50 Kč. Vzhledem k tomu, co všechno uvidíte a prožijete, je to cena myslím, velice příjemná. Do konce letošního ledna je možnost využít zvýhodněné vstupné 50 Kč za osobu. Pěkný program třeba na pololetní prázdniny.  

A jen tak mimochodem:  Je lepší jít prvně do Muzea nové generace. Protože jak se píše v brožurce: Není to jen muzeum, je to klíč k pochopení celého areálu bývalého kláštera a dnešního zámku. Po návštěvě máte v ruce všechny indicie ke své cestě. 

  

Akademická Olomouc, Čapek, Tenkrát podruhé

V sobotu jsme, tentokrát s dětmi, navštívili Olomouc. Naše kroky vedly na Univerzitu Palackého, kde právě v sobotu pořádali Den otevřených dveří. Dcera se zajímá o studium na VŠ a právě tyto akce jsou výborné k prvnímu oťuknutí, poznání atmosféry na škole, přístupu profesorů a získání "strategických informací". Absolvovali jsme to už při výběru gymnázia a právě dojmy a přístup na dni otevřených dveří nás přesvědčil, že dcera bude s výběrem spokojená. I když máme gymnázium v místě bydliště, vybrala si gymnázium, kam musí denně dojíždět. Vyplatilo se to, je spokojená a my také. Proto vřele doporučuji využít akcí budoucí školy, ať už Dne otevřených dveří nebo různých Přijímaček nanečisto či přípravných kurzů.
Dcera má ještě s výběrem rok čas, ale můžeme říct, že nás v Olomouci velmi mile překvapili a postupují do užšího výběru.

Dostali jsme kávu s logem 😊

Citelně se ochladilo a tak jsme se prošli jen srdcem Olomouce, kde je stále co objevovat. Museli jsme uznat, že Olomouc je skutečně univerzitní město (20% obyvatel OL jsou studenti univerzity), cestou jsme potkávali ve valné většině právě studenty. Někteří tedy s sebou vlekli rodiče. 

Rodinný dům na silu v centru Olomouce. Zajímavý, ale nic pro mne.

Dům U černého koně, Dolní náměstí

Švédská ulička

Školní ulice

V neděli jsme si prohlédli výstavu o Josefu Čapkovi, malíři a spisovateli. Je to tvůrce žijící ve stínu svého slavnějšího bratra, ale jeho díla jsou neméně zajímavá. Bratři měli spolu pěkný vztah, což dokazují společná díla, společné bydlení i podmínka, že pokud bude v novinách pracovat jeden, musí přijmout i toho druhého. Takový blízký sourozenecký vztah už není dnes běžný. 

A jako bonus jsme si ještě mohli prohlédnout expozici ke stému výročí narození Tomáše kardinála Špidlíka, boskovického rodáka, pracovníka Rádia Vatikán a  výrazné církevní osobnosti. 

A jen tak mimochodem: Nakonec jsme s manželem ještě stihli francouzský film Tenkrát podruhé. A byli jsme spokojení. Poutavě napsaný nevšední příběh rozpadu manželství. Výborné výkony hlavních představitelů. Mně se líbí tento typ inteligentních a zábavných filmů a když jsou ještě francouzské ... ó lalá. Takže, pokud jej budou u vás dávat, zajděte. 

Knihy, knihy, knihy

Knihy jsou pro mě velmi milé dárky. Ráda je dávám i dostávám. První dárek, který jsem dala manželovi, byla knížka. A tak není divu, že na vánoce, narozeniny, svátek nebo za pěkné vysvědčení se u nás dávají vždycky knihy. Já jich mám teď nachystanou hned celou hromadu a doufám, že budu mít dost času si je všechny v klidu přečíst nebo prostudovat. 

Z beletrie se na mě těší Dědina, Beru to na sebe, Večery v Umbrii, Milostné dopisy slavných mužů a dvě knihy Hany Pinknerové. Ty už jsem tedy četla, ale mají takové milé poselství, že je vždycky pošlu dál, nějaké kamarádce a šířím tak potěšení po galaxii. Doporučuji a těším se na opětovné malé radosti.

Literaturu faktu moc nečtu, ale tyto knihy už svými názvy lákají k rozšíření obzorů. 

Naopak knihy o cestování čtu poměrně často a ráda. Zvláště ty s krásnými fotografiemi. Vůbec v největší oblibě mám cestopisné kuchařky např. od Lenky Požárové Jak jsem proje(d)la svět. 

V oblasti módy je vždy co objevovat a mám ráda humor Ady z Módního pekla. No a ikonické šaty, to už je třešinka na dortu.

S přibývajícími lety hrozí i přibývání kilogramů a tak bych se ráda inspirovala těmito kuchařskými knihami.

A jen tak mimochodem: Krásná klasika nemůže chybět. Manžel mně udělal radost antikvariátními vydáními mých oblíbenců: II. vydání Zahradníkova roku z r. 1929 a lehce salátové I. vydání Saturnina z r. 1943. Samozřejmě jsem je četla už několikrát, ale ... držet v ruce 90ti letou knihu, myslet na ty lidi, kterým v těžkých dobách naší země pomohla, to je úplně něco jiného. 
Čtyři Čapkovy cestopisy (Italské listy, Anglické listy, Výlet do Španěl a Obrázky z Holandska) jsem si ani tak nekoupila kvůli cestovatelským informacím, jako spíš pro kouzelné postřehy v krásném jazyce.

Teď bych na čtení potřebovala tak dva roky prázdnin. A co vy? Máte nějaký tip na knihu, která vás okouzlila?     

Zahrada - náš rodinný projekt

Zahradu jsme začali budovat v roce 2001. S prvotním uspořádáním mně pomohla kamarádka architektka a pak už všechno zelené jsem zařídila já a všechno dřevěné, kovové a kamenné obstaral manžel. Na zahradě už byly nějaké ovocné stromy, které jsme chtěli zachovat a jim jsme přizpůsobili okrasnou část. Nově manžel postavil terasu, pergolu, vítězný oblouk pro růže a položil veškeré chodníky. Pečlivě jsme se o zahradu starali a ona nám dobře sloužila téměř 18 let. 

Naše stará zahrada

V posledních letech jsme už ale cítili, že potřeby rodiny se změnily, děti povyrostly a požadavky na zahradu jsou jiné. Na rodinných poradách každý člen nastínil, co by si na zahradě přál, aby mu tam bylo dobře a těšil se na pobyt venku. 
Syn chtěl velký bazén, na ten je naše zahrada bohužel malá, ale nějakou vodní zábavu a zchlazení v horkých dnech by přivítali i ostatní. Dcera je vášnivá čtenářka a ráda by měla na zahradě svůj klidný koutek, kam by se zašila s knihou. Rodiče by přivítali stinné posezení a nějaké klidné místo na zdřímnutí po dobrém obědu.
Zpočátku jsme jen čmárali po papíru, ale k nějakým konkrétním cílům bylo daleko. K přenesení požadavků do realizace jsme se inspirovali TV pořadem Ferdinandovy zahrady a i krásnou knihou Ferdinanda Lefflera. Zjara jsme začali a mákli jsme si všichni (nejvíc tedy manžel) opravdu pořádně. 
V první jarní etapě jsme přesunuli středový okrasný záhon, který děti tak rády obíhaly nebo objížděly na svých "vozidlech", do zadní části a vyseli jsme nový trávník. Většinu rostlin jsem přesadila, něco málo dokoupila. 

Takhle to tedy všechno na jaře začalo ...

V druhé letní etapě manžel položil nášlapy, postavil bazén, vybudoval pódium pro čtenářský koutek, sestavit konstrukci pro hamaku a stihl ještě vyrobit kruhové posezení pod naší višní. Já jsem se snažila mu pomáhat a dodávat teplé i studené občerstvení. 

Letní pokračování ...

Letos bychom chtěli pokračovat úpravou posezení s krbem, možná novými dlažbami a uvidíme na co budeme mít ještě čas a sílu. 

A jen tak mimochodem: Zahrada mně i vloni dělala velkou radost.

Kalina Viburnum plicatum Mariesii

Taky kalina

Má oblíbená růže Nostalgie

Klematis

Hortenzie Hydrangea paniculata

Vlastní výpěstky vždycky potěší