První letošní měsíc je u konce a já se ohlížím, jakýže vlastně byl.
Pravidelně první tři měsíce v roce jsou plné práce. Konec starého roku a rozjezd nového s sebou přináší haldy papírů, statistik, plánů a bůhví čeho ještě. Po těch letech už to tak neprožívám a snažím se nerozčilovat se nad každým nesmyslem. Popravdě, nejsem vždy úspěšná a žasnu, jak lidi přestávají používat selský rozum.
Doma jsme se s manželem pustili do novoročního úklidu domu. Vzali jsme to od půdy po sklep a vyřazujeme věci, které už nebudeme potřebovat. Co by ještě mohlo sloužit svému účelu zavezeme do azylového domu. Já jsem si konečně našla chvilku a zasadila drobné cibuloviny. Než ozdobí jarní terasu, nechám je v nevytápěném skleníku.
V lednu jsem si parádně zapekla 😊. Kynutou tříkrálovou korunu, zimní slunce a jablečno - kaštanový koláč jsem na blog už dávala. K víkendový obědům a večeřím jsem ještě pekla pizzu se sýrovým okrajem a buchty honzovky. Těsto na buchty se blíží dokonalosti, jiné už hledat nebudu. Recepty najdete tady a tady.
A samozřejmě jsem pekla s celou zemí. V tom budu ráda pokračovat i v únoru.
Ještě si sem uložím pár fotek z lednového bydlení. To mně dělalo velkou radost a už přemýšlím, co mě potěší v únoru.
I když mám permanentní pocit, že nic moc nestíhám, nakonec jsem toho stihla celkem dost. Víc se toho do mého ledna už nevešlo.
A jen tak mimochodem: Vlastně tady mám ještě tip na film do kina. Přečetla jsem všech pět Aristokratek a filmové zpracování první knihy mne nenadchlo. Vadilo mně, že se režisér Vejdělek nedržel knihy a vymyslel v podstatě jiný příběh. Dala jsem tomu ale ještě jednu šanci a mně se Aristokratka ve varu líbila víc. Konečně se v příběhu objevila Deniska a i další nové postavy příběh obohatily, byť v knize nebyly. Je to fajn oddychovka a i na smích dojde.
