Byly tak jako i jiné roky hodně pracovní. Nejsledovanější pořad na TV Microsoft byl Excel, Teams a občas i starý dobrý Word.
Práce s lidmi je zajímavá, jen rok od roku náročnější. Nechci nikoho urazit, ale kam si myslíte, že se podepíše většina našich zaměstnanců, když jim pošleme formulář s návodem a tímto vyplněným vzorem? No do té správné kolonky NÉÉÉ!
V poslední době se hromadí tak bizardní historky, že si snad koupím tlustý sešit a začnu psát paměti. Doufám, že se ve zdraví dožiju důchodu, ale jak jsem psala... snažím se kontrolovat, nerozčilovat se a nereagovat na každou blbost, se kterou za mnou přijdou. Bohatě si vystačím s tím, co po nás chtějí ministerstva a jim podřízené úřady. Neustálé změny a další nové požadavky, které po nás chtějí, z nás udělaly Franty Kocourky - Furt ve střehu!
Mým obrovským štěstím je domov, milující rodina a spolehlivé, inspirativní kamarádky.
 |
| Kytka k narozeninám, svátkům nebo výročí potěší, ale je tak nějak očekávaná. Kytka od manžela jen tak... to je moc milé! |
Konečně jsem se naučila nenosit si pracovní starosti domů. Co jsem se nenaučila, je pořádně odpočívat. A taky se mně ani letos nepodařilo kocourovi vysvětlit, že ten koš je na časopisy.
Co mně jde asi nejlíp, je relaxovat nějakou činností, které mě uspokojuje a přináší mně radost. Na zahradě je teď klid, ale malou kontrolní procházku si nenechám ujít.
V lednu - jak jsem už psala - jsme i trochu tvořili a z výsledku jsem měla opravdu dobrý pocit. Nejsem žádná tvořilka a tak všechno, co vypadá aspoň trochu k světu je pohlazení po duši.
 |
Ptačí hnízdo už rozkvetlo a provonělo jídelnu.
|
A nebyla bych to já, kdybych nepekla a nevařila. Peču lety osvědčené recepty, ale snad ještě raději zkouším nové. V lednu nám moc chutnal tříkrálový koláč, k tomu se určitě vrátím dřív, než zas až na Tři krále.
Mou další velkou zálibou je cestování, které jsme ale v lednu zrušili a víc se procházeli městem a okolím. Velkou událostí a překvapením bylo nové nasvícení zámku. Snažím se je fotit z různých koutů města, ale výsledky zatím nejsou publikovatelné. I focení se chceme s manželem víc věnovat a zdokonalit svůj pohled na svět přes objektiv foťáku.
A konečně... leden patří Carle!
Carlu Bruni poslouchám už roky. Její Quelqu´un m´a dit mám nastavené jako vyzvánění v mobilu. Nejen že je to krásná ženská s nádherně zasněným hlasem, ale navíc zpívá francouzsky... Ooh La La.
A jen tak mimochodem: Jsem si letos zakázala krimi seriály. Nesleduji ani Devadesátky ani Stíny v mlze. Novu a Primu nesleduji vůbec. Doufám, že to vydržím co nejdéle. Napětí a stresu mám kolem sebe dost a nebudu si další uměle přidělávat.
Potěšil mě anglický seriál podle Jamese Herriota Všechny velké a malé bytosti. Od stejných tvůrců jsem už dřív sledovala laskavý humor v seriálu Durrellovi. Těším se na každé sobotní dopoledne a výlety po anglickém venkově.
Už ne tak vtipný, ale přemýšleníhodný, je italský film Naprostí cizinci. Zajímavě a neobvykle pojatý příběh čtyř přátel a jejich rodin, kterým se jednoho večera, díky neobvyklé hře s mobilními telefony, změní životy. Určitě doporučuji.
Doufám, že vás ten včerejší fičák příliš nerozcuchal a budu se těšit na únor.
