Červnové dny

Červen... Tak to tedy byla jízda. Ani nevím, o čem psát dřív, ale začnu pěkně po pořádku a hned začátkem měsíce...

... jsme oslavili výročí svatby. Dostala jsem krásnou kytici a parfémovou vodu. Voní svěže citrusově, na léto ideální. Na oplátku jsem připravila slavnostní večeři.

Když jsem u té kosmetiky, odskočím si na konec měsíce, kdy měl manžel svátek a i Ondra si zasloužil obdarovat. Manžel dostal intenzivní péči na ruce a oba sprchový gel, který mě tak pobavil, že jsem jej musela přihodit do košíku.

Miluju polštinu 😉.

Ondra červen hodně rozběhl. Už podruhé se v Rájci účastnil charitativního 24 hodinového štafetového běhu a do Olomouce jsme ho doprovodili na půlmaraton. Má náš velký obdiv.

Když se přežene žíznivý půlmaraton...

Uprostřed měsíce jsem se těšila ze sjezdu rodáků v mém rodišti. První se konal v roce 1968 (to jsem měla půl roku) a pak se opakoval každých pět let. Zastavil jej pouze covid, ale o to víc jsme se všichni těšili na ten letošní.

Během prodlouženého víkendu se koná spousta akcí hasičů, fotbalistů, myslivců, vinařů. Otevřená je školka, škola, kostelík, obecní úřad. Konají se krojované průvody, posezení u cimbálu, taneční zábavy, tančí se Moravská beseda - letos třígenerační. Lidé se potkávají a povídají si o tom, kam je život zavál. 

V krásně zrekonstruované školce byla výstava místních krojů.

Stárka šikovná paní udělala podle vzoru mého taťky. Podobu hledáme marně, ale jsme nesmírně pyšni.

Veliké překvapení mne čekalo ve škole. V jedné ze tříd, kde začínala má studijní cesta, byly vystavené staré učebnice a s manželem jsme hned poznali slabikář, který nás naučil číst.

Když jej manžel otevřel, hned mne, volal ať se jdu na něco podívat. K našemu překvapení slabikář byl můj. Dole ještě zůstaly podpisy mamky a číslo, kolikrát jsem stránku přečetla. To bylo moc dojemné setkání.

Na radnici byly vystaveny staré kroniky a moc nás bavilo v nich hledat alespoň malou zmínku o sobě. Našla jsem se při slavnostním předávání občanek, při hraní ochotnických divadel a samozřejmě při mém stárkování.

Přidej čtyřicet let a jsem to stále já.

Další velkou radost mně udělalo setkání na střešní terase brněnského Rozkvětu s mojí milou kamarádkou Kristýnkou z Německa. Už to bylo dlouho, co jsme se neviděly, a i když jsme na WhatsAppu stále ve spojení, face to face to nenahradí.     

Z okna kanceláře každý den sledujeme, jak nám čápata rostou před očima. Na cestě do Olomouce nás pobavila i labuť, která chtěla svou drobotinu převést přes silnici a ukázkově všichni čekali na bezpečnou chvilku.

Letos máme trojčata.

Stále mne baví dívat se nově a jinak na naše městečko.

V červnu do mé kuchyně vtrhla rebarbora, chřest a jahody. Hosté očekávaní a vítaní.

Kefírový chlebíček s jahodami a rebarborou.

Zahrada jako dodavatel čerstvé zeleniny a ovoce dělá radost i všemi těmi barvami a vůněmi květů. Tady čerpám klid i energii. Vypínám hlavu, užívám si zahradní terapii a čerpám inspiraci.    

Moc jsem si užila i procházku v olomouckém Rozáriu. To je také hodně nabíjející místo.

Květy se nechám inspirovat i doma. V červnu to byla levandule a hortenzie.

A jen tak mimochodem: Plno levandule je i na mé červnové nástěnce. Asi není těžké uhádnout, kam by mě tentokrát levandule zavedla. Toulat se po Provence je dávný sen nejedné z nás. Podlehnout fialovému opojení, nakupovat sladké ovoce na trhu v Aix en Provence, nakouknout do obchůdku s modrými dveřmi ať už tam prodávají cokoliv, projít se po avignonském mostu tam a zase zpátky, vyhlížet Funésova četníka. A plno dalšího co se v Provence dělá. Prostě žít si svůj levandulový sen.

Citát k výročí naší svatby 😊.

Poslední červnové dny jsme s manželem cestovali. Provence to sice nebyla, ale i tak to bylo krásné, voňavé i odpočinkové. Pokračování příště...

Zahrada v červnu

Čas levandule, růží a jahod. První květy klematisů, bujných trsů trvalek, červenajících se keřů rybízu. To je náš zahradní červen. 

 

 

V okrasné části zahrady už práce ubývá. Stačí jednou, dvakrát za týden obejít zahradu a ostříhat odkvetlé květy či něco poupravit, přivázat. Víc času teď zabere užitková část zahrady a skleník. A samozřejmě... žíznivé je všechno, takže konev a jedu, jedu, jedu.

S blížícím se koncem měsíce jsem vyryla odkvetlé tulipány a nechala je nabrat sílu na příští sezónu. Vždycky si u této činnosti vzpomenu na stařenku, která říkala "V červnu děcka ze školy, tulipány ven. V září děcka do školy, tulipány do země." 

V červnu se ještě květy chlubily rododendrony a dřín. Už je ale střídají další kvetoucí keře a chystají se hortenzie.

Kolem domu se to modrá květy klematisů. Lawsoniana kvete hned na tři patra.

1. patro

2. patro

3. patro je až na terase

Radost mně dělá mé malé růžové a voňavé království.

 

V kombinaci s lonicerou provoní a ozdobí naše popelnicové zákoutí.

 

 

Vítězný oblouk je téměř neprůchozí... 

 

 

Moje milá Nostalgie.

Daří se i mini růžičkám, které jsem dostala v květináči a na podzim přestěhovala do zahrady.

 

Trvalky v březnu a dubnu vyrašily, v květnu a červnu bujně narostly a některé už i vykvetly. Kvetou levandule, mavuně, šalvěje, udatny, kakosty, dlužichy, karafiáty nízké i  "Hořící láska", vrbiny, černuchy. A to je jen začátek... 

 

 

 

 

Většina trvalkových záhonů je dokonale propojená a vstoupit do něj jde jen na vlastní nebezpečí. Údržba se dělá špatně a neobejde se bez přišlápnutí lístečku nebo zlomení větvičky. 

 

 

Pěkně narostlo i osazenstvo bylinkových truhlíků, které průběžně sklízím. 

 

V červenci se těším na hortenzie a všemožné bobuloviny do koláčů. Doufám, že je bouřky a kroupy neponičí. Tak ať nám to dobře roste, kvete a dozrává.

 

 

A jen tak mimochodem: Ze zahrady stále nosíme velké mísy plné voňavých jahod. Rebarboru jsem sklidila a co už nenašlo uplatnění, skončilo v mrazáku. Dozrává rybíz, angrešt, višně, muchovník, ale chce to ještě pár dnů. Ve skleníku chytají barvu papriky, na záhonech bude brzo hrášek, mrkev a ještě pár salátů. Léto budiž pochváleno.