Březnové dny

Blíží se konec března a zbývá malé ohlédnutí. Je fajn připomenout si uplynulý měsíc, nenechat jej proklouznout mezi prsty a archivovat si radosti, myšlenky, a to co se povedlo. 

Jaro přišlo letos dřív než jiné roky a kromě rozkvétající zahrady mně udělali radost i dva navrátilci.

Pracovně se dařilo, daně jsou hotové, záda bolavá. Začala jsem každé ráno cvičit rehabilitační cviky a po týdnu jsou výsledky překvapivě dobré. Život v kanceláři se zdá být lehký, ale i tato sedavá práce přináší "své ovoce". 

Běžná cesta na notoricky známá místa může přinést nové objevy. Stačí se dívat trochu jinak anebo zírat 😊.

Čumět na mobil je už nuda, ale na střeše auta, to je jiný kafe.

Náš březen byl ale i o sněhu a božských vyhlídkách. Kdepak by mne v roce 1982 na chalupě Valaška v Beskydech napadlo, že můj syn bude stejný lyžák trávit v rakouských Alpách. To je totalitní realita, na kterou se zapomíná. 

Ještě pár fotek radostí do měsíčního souhrnu. Z kuchyně...

Z domova...

A z terasy...

V březnu jsme stihli také jedno kino. Na film Tajemství a smysl života jsem chtěla jít už delší dobu a vyšlo to až v březnu. Ti co film viděli, doporučovali a šli na něj opakovaně. Já jsem se na něj skutečně těšila. Nedá se říct, že by mne vysloveně zklamal, ale určitě nenaplnil mé očekávání. Technicky je to pěkná podívaná, grafika a triky jako ve velkém americkém bijáku. 

Film režiséra Petra Vachlera provází životními peripetiemi hlavního hrdiny v oblasti lásky, nevěry, rodiny, života, nemoci, smrti, života po smrti,... Pomocí mentora čmeláka - Všeználka ukazuje podle něj tu správnou cestu a zasypává diváka desítkami mouder typu "Rakovinu porazíš, když odpustíš sám sobě."  Film trvá bezmála tři hodiny a na to množství informací, které předává, je to proklatě málo. Mnoho těžkých témat, která není čas prožít a pochopit. Daleko víc jsem si odnesla z filmu Dvě slova jako klíč.

Velikonoční svátky jsme chtěli prožít v jedné z evropských metropolí, ale po varování jsme svůj záměr přehodnotili a pojedeme k vodě s kupou písku 😉. Velikonoční pondělí bude pak tradiční s vajíčky a koledníky. 

A jen tak mimochodem: 

Mějte jarní svátky naplněné pohodou, odpočiňte si, užijte si společnost blízkých a pokud se chystáte na pečení beránka, posílám úžasnou inspiraci (doporučuji otevřít fotogalerii a číst popisky k fotkám).

Jarní věnce

Víly vily věnce... jak se pustím do věnečků, hned mně naskočí tato věta z diktátu v Boříkových lapáliích. Letos jsem věnečky nestíhala, ale jak praví jedno moudro "Někdy není nic lepšího, než ošklivé počasí". Právě to mne zahnalo ze zahrady k věncům. Jeden jsem upekla a ostatní umotala.

Věnec na dveře je víc jarní než velikonoční. Vítat návštěvy bude celé jaro, a proto jsem vynechala velikonoční dekorace. Slámový korpus jsem obalila buxusem a doplnila různými eukalypty, borůvčím, břečťanem, staticí limonkou, divokým tymiánem, kočičkami a vřesovcem. Přidala jsem už jen stuhy a nechala vyniknout přírodní krásu věnce.

 

Věnec na stůl jsem nakombinovala se skleněným svícnem. Proutěný korpus vypadá sám o sobě jarně, a tak zelený kabátek dostal jen částečně. Abych podtrhla velikonoční atmosféru, přidala jsem vyfouklá křepelčí vajíčka a peříčka. 

V dobré společnosti mu to sluší.

Kuličkový věnec nebyl v plánu, ale když už konečně přijde nápad, musím toho využít. Na dřevěné kuličky jsem tavnou pistolí přilepila buxus, kočičky, tymián, hnízdo a pírko. Hotové za pár minut. Své místo našel v předsíni.

Věnec do jídelny byl posledním a využila jsem na něj všechno, co zbylo a ještě přidala větvičky pistácií a květy kontryhele. Základ je hodně podobný jako u prvního věnce na vstupní dveře. Měla jsem nachystané nějaké umělé jarní kvítí, ale nakonec jsem je na věnec nedala. Líbí se mně natur varianta.  

A jen tak mimochodem: Při vázání věnců jsem si na koncích buxusů všimla malých housenek už připravených k akci. Jednu jsem si dokonce doma narychlila 😎. Holky jsou v plné pohotovosti připraveny okusovat naše opečovávané buxusy. Nezbývá než se rychle připravit taky. Koho trápí zavíječ zimostrázový jako mne, doporučuji teď ostříhat konce, ty zlikvidovat - nekompostovat(!) a buxusy ošetřit postřikem. Používám Lepinox Plus, ale je jich víc druhů.  

 

Zahrada v březnu

Obvykle reporty ze zahrady začínám v dubnu, ale jaro si letos pospíšilo, a i můj první zahradní příspěvek má náskok. 

S obvyklým jarním úklidem jsem nespěchala. Stále jsem si říkala, že je na stříhání ještě moc brzy, ale minulý týden jsem už nevydržela a vrhla se do práce. Nemám ještě zdaleka hotovo, i když výsledky jsou za mnou vidět veliké. 

V sobotu mě náhlá změna počasí doslova zahnala ze zahrady do tepla kuchyně, ale jsem spokojená. Uklizená zahrada vypadá tak vzorně a učesaně. Jakoby volala "... a teď se dívej, jak to rozjedu!"

V předjaří, když se všechno začíná probouzet, je nejlíp vidět ten pravidelný koloběh života. Odumřelé nahrazuje nové, rašící. Jsem vděčná, že můžu být u toho.

I manžel se činil.

U nás všechno kvete se zpožděním, našlo se ale už pár nedočkavců, kteří se chlubí prvními květy.

Pachysandra.

Jarní pel-mel.

Ladoník.

Březnovou superstar jsou čemeřice. Od bílé po temně bordó, od jednoduchých po plnokvěté, od stydlivek se sklopenou hlavou po pihovaté uličnice.

A jen tak mimochodem: Čemeřice řežu i do vázy. Vydrží docela dlouho a jsou elegantní společnicí třeba pryskyřníkům. Jsou to zkrátka krasavice.