úterý 31. prosince 2019

Největší tma bývá před úsvitem.


Ohlížím se za končícím rokem. Vidím spoustu práce, nějaký ten splněný sen, radost z rodiny, komplikovanou situaci v zaměstnání, která mě nutí přemýšlet, jak dál. 
Především podzim mně dal zabrat. Listopad mně připomněl, jak roky letí. V roce 1989 mně bylo 21 let. Listopadové události jsem prožívala intenzivně, tak jako my všichni, kteří jsme sametovou revoluci zažili. Neuvěřitelné se stalo skutečností, málokdo v to asi doufal. Jsem ráda, že tu komunisti přestali strašit. Že už se nebudu muset bát, že se někdo dozví, že mamka poslouchá Hlas Ameriky, že nebudu muset vstoupit do KSČ, abych mohla postoupit v práci, že mé děti budou moci studovat to, co chtějí a k čemu mají předpoklady na rozdíl od mé mamky, která i když měla vyznamenání a toužila se stát zdravotní sestrou, jako dcera kulaka se nesměla ani vyučit. Jsem ráda, že se alespoň jeden děda dožil toho, že mu bylo vráceno to, co mu bylo ukradeno. Bohužel zdraví a život manželovu dědečkovi, které ztratil v komunistickém kriminále, už vrátit nejde.

A můžeme cestovat!!! Mezi nejsilnější zážitky mého života patří ten, kdy jsem jedno páteční odpoledne v květnu 1991 nechápala ... sestry jdou v Brně z práce a já si "mírnyx týrnyx" stojím na Eiffelovce. To bylo tak neuvěřitelné, nikdy předtím jsem si na to ani nepomyslela.

Jsem ráda, že naše děti, i když komunisty nezažily, mají představu o tom, jaká je pravda o životě před sametovou revolucí. Potěšila mě dcera, když mně vyprávěla, jak jim na gymplu 35ti letý fyzikář půl hodinu líčil báječný život za komunismu. "Mami, vždyť já přeci vím, že to není pravda. Viděla jsem všechny díly seriálu Vyprávěj". Samozřejmě, že to není jediný informační zdroj, hodně se o těchto věcech bavíme, ale i tak - díky Dvořákovi.
Pro naše děti už má svoboda jiný význam než pro nás, ale to není důležité. Důležité je nebát se, narovnat se a třeba i pro ten krásný svobodný pocit něco udělat.




A jen tak mimochodem: Na besedě o Václavu Havlovi a sametové revoluci, která odrážela komplikovanou a neradostnou situaci naší republiky, zazněla na závěr věta:

Největší tma bývá před úsvitem.



Musíme doufat a věřit. 


Přeji nám všem úspěšný rok, plný lásky, porozumění, spokojenosti a nových krásných zážitků.  

neděle 29. prosince 2019

Vánoce hrajou glória

Haleluja glória. Už týden si zpívám tuto písničku, nic jiného se totiž z rádia neozývá, jen samé vánoce a christmas. Ale jednou za rok se to vydržet dá.

U nás jsou vánoce o tradicích. Ranní společnou snídaní začínáme náš slavnostní den. 


Roztomilé vánoční dezertní talířky z Tchiba.


Už roky peču vánočku i pro mamku a manželovu maminku. Bez ní si vánoce už nedovedeme představit.


Vánočka nebo mazanec z domácí pekárny


Do domácí pekárny dám 250 ml (125 ml) mléka, 2 (1) vejce, 120 g (75 g) rozpuštěné Hery, lžičku (půl lžičky) citronového aroma a trochu rumu. Zasypu 580 g (375 g) hladké mouky (dávám špaldovou). Do jednoho rohu dám 120 g (75 g) mletého cukru a 1 lžíci domácího vanilkového cukru. Na protější stranu nasypu lžičku (1/2) soli a doprostřed 3/4 (1/2) kostičky droždí a pořádnou špetku mletého muškátového květu. Zapnu program těsto a po pípnutí přisypu dvě hrsti rozinek. Těsto nechám vykynout až po sklo dvířek i po skončení programu. Na pomoučeném vále si těsto rozvážím na šest stejných kousků, vyválím je na stejně dlouhé prameny a upletu vánočku z šesti pramenů. Je to jednoduché, vždy si postup osvěžím podle tohoto videa. Upletenou vánočku přesunu na plech s pečícím papírem, potřu rozšlehaným vejcem a posypu plátky mandlí. Nechám ještě asi půl hodiny nakynout, pak peču ve vyhřáté troubě na 160˚C asi 45 minut, ale vždy vyzkouším špejlí. Vánočka ještě hodně nabude a je jí plný plech. Pokud byste chtěli menší, třeba na mazanec - množství je v závorkách.    




K večeři je u nás klasika. Kapr a salát. 



A šupinu pod talíř.

Po večeři dárky, cukroví, vánoční panna cotta s ukrytou mandličkou pro vítěze vánočního losu. Letos se štěstí usmálo na manžela. A nakonec lodičky a Pelíšky. Moc pěkně jsme si to užili, jsme spolu rádi a na každé společné chvíle se těšíme.



Nová mísa od Ježíška

Vánoce u nás ...



Tohle je taky už tradice. Když nepadá sníh, tak aspoň ozdoby.



Dřevěná ozdoba z izraelského Betléma, dárek od babičky - cestovatelky.






A jen tak mimochodem: Letos máme na náměstí opravdu krásný a velký vánoční strom.




pátek 27. prosince 2019

Máme rádi víno

To se o Moravácích dávno ví. Ovšemže nám nejde o kvantitu, ale o kvalitu (skoro všem). A dobré, kvalitní víno, ze kterého nebude druhý den bolehlav, kupujeme u známého vinaře. Je to vždy velký zážitek. Vinaři a sklepmistři se rádi pochlubí svým krásným vínem a jen je potřeba to koštování nějak ukočírovat. 

Tož, pote okoštovat.


Demižony plné moravského zlata.

Asi dost koštovali, když to stavěli 😀

A až se vrátíte, najdete tu svoji minci?
A jen tak mimochodem: Návštěva vinného sklípku jde nakombinovat s výletem do kouzelné slovácké krajiny. Pokaždé se najde nějaký otevřený sklípek a ochotný vinař. My jezdíme pro víno autem a chudák manžel se jen dívá, jak mně chutná. Takže, poučení zní ... do sklepa se chodí vždycky pěšky!


pondělí 23. prosince 2019

Čtvrtý advent spekulatiusový

Tak konečně jsme se dočkali. Už hoří všechny svíce Naděje, Mír, Přátelství i Láska a zítra to vypukne. 



My jsme si čekání zpříjemnili návštěvou brněnských adventních trhů. Letos jsou na čtyřech náměstích. Na Moravském je to takové vesnické a hlavně je tady adventní ruské kolo, cíl mnoha návštěvníků trhů. 




Na Svoboďáku je to hodně komerční, jsou tady různá hudební vystoupení a nejvíc lidí. 


Pozor, projíždí vánoční šalina.

Hned vedle na Dominikánském náměstí je to o poznání klidnější. Před Novou radnicí je instalován betlém řezbáře Jiřího Halouzky se 120 velkými figurami a děti si tu mohou prohlédnout Zoo koutek, navštívit adventní dílny nebo poslat dopis Ježíškovi, který má na radnici schránku.



     
Nakonec jsme se byli podívat na Zelňáku, kde kromě tradičního vánočního občerstvení je spousta řemeslných stánků. Tady se nám líbilo asi nejvíc. 
I když jsem původně chtěla držet basu s řidičem, nakonec jsem neodolala a u stánku vinařství Volařík ochutnala bílý svařák. Byl výborný. 





Plány jsme ještě měli velké, chtěli jsme na Svoboďák na vystoupení Pokáče a hlavně zažít trhy ve večerním osvětlení. Bohužel vytrvalý déšť už nám dovolil jen prohlédnout si nově vyzdobenou Vaňkovku, kávu v klidné kavárně a tradá domů. Tam na nás čekala adventní dobrota.






A jen tak mimochodem: Vyzkoušejte adventní řezy, jsou jednoduché a  mají překvapivou chuť.


Adventní řezy Spekulatius s mandlovou náplní


Den předem si připravíme těsto i náplň.

Těsto:
125 g hladké mouky (dala jsem špaldovou)
125 g polohrubé mouky
100 g jemného tmavého cukru 
175 g másla
2 lžíce koření Spekulatius (mletý hřebíček, muškátový oříšek, mletý zázvor, mletý anýz a mletá skořice - té nejvíc)

Všechny suroviny zpracujeme v těsto a dáme ve folii do ledničky.

Mandlová náplň:
125 g mletých mandlí
100 g krupicového tmavého cukru (třtinového)
1 vejce
citronová kůra z půlky citronu

Všechny suroviny rozmixujeme až se spojí v pastu. Dáme také přes noc do ledničky.

Na dokončení budeme ještě potřebovat 1 vejce a hrst mandlových lupínků.

Druhý den si vyhřejeme troubu na 180˚C. Těsto rozdělíme na poloviny. Každou vyválíme přes folii nebo pečící papír na velikost asi 20x25cm. Plech podobných rozměrů si vymažeme máslem a dáme první placku, potřeme rozšlehaným vajíčkem s kapkou vody. Naneseme mandlovou pastu a také potřeme vajíčkem. Přikryjeme druhou plackou, opět potřeme vajíčkem a posypeme plátky mandlí. Pečeme asi 40 minut. Po vychladnutí krájíme na obdélníky nebo čtverečky.

Přeji vám nezapomenutelné vánoční svátky, radost z dárků i spokojené chvíle v té nejmilejší společnosti.  





sobota 21. prosince 2019

Náš barevný podzim


Dnes je poslední podzimní den, zítra už bude oficiálně zima. Neoficiálně je už dávno. A tak se tady probírám fotkama a říkám si, že jsme si ten letošní podzim fakt užili. I toto období totiž nabízí spoustu každodenních potěšení. 
To mé největší podzimní potěšení jsou barvy. Miluju okrově žlutou, vínově červenou a všechny odstíny hnědé. Užívám si podzimní barevné proměny zahrady i celé krajiny. Ráda se procházím podzimní přírodou, zdá se mně nejkrásnější z celého roku. Nejbarevnější určitě. Jakmile to jde, jdu se kochat barvami ven, do parků, lesů, polí. 





Podzimní barvy se objevují v mé kuchyni i šatně.







Moc ráda také vařím a peču ze sezonních surovin, z jablek, ořechů, hrušek, zelí, řepy, mrkve. Ochutnávám burčák i mladé víno. Čajíčkuju. 


Polévka z dýně hokaido. Děti si kdysi nemohly vzpomenout na slovo hustá a tak jí označily jako tvrdá .

Výborný obrácený švestkový koláč s jogurtem. 
Radost si dělám i podzimními dekoracemi, které mám doma i venku.  












Tak to byl náš barevný podzim.

A jen tak mimochodem: Vitamíny doplňujeme oblíbeným podzimním salátem.

Podzimní salát

1/2 hlávky čínského zelí - nakrájet na nudličky
2 mrkve - nastrouhat nahrubo
2 jablka - nastrouhat také nahrubo, neloupu
kdo má rád, přidá 1/4 nahrubo nastrouhané bulvy celeru

Zálivka:
kelímek bílého jogurtu nebo zakysané smetany
2 lžíce majonézy
2 lžíce octa
cukr a sůl podle chuti

Vše promíchat a může se hned podávat, ale dobrý je i druhý den.