Srpnové dny

Tento způsob léta je opravdu podivný. V červenci jsme malovali dům, v srpnu covidovali. Začalo to covidem obou babiček. Postupně se prohnal rodinou a jen málo z nás odolalo. Z výletů a zaslouženého oddychu nebylo nic. Kašel a únava trvaly otravně dlouho. Náladu mně zvedla nejen proticovidová kytka od manžela...

 

...ale i ty ze zahrady. Jiřinky a slunečnice jsou už druhý měsíc plné květů. Mečíky trochu zlobí. Zasychají nebo se kroutí a kácí se na zem. Na Floře jsem od polského prodejce koupila žlutozelené mečíky a nečekaně jsou všechny bílé. A pak se diví, že v nás polské zboží budí nedůvěru.

 

V mezičase marodění jsme s dcerou stihli jen Zimní pohádku na Špilberku a pár vycházek po našem městě a blízkém okolí. 

Z čeho jsem měla velkou radost bylo společné pečení s mamkou. Upekly jsme Milotické koláče podle receptu z Pečení na neděli. Polovinu jsme udělaly dvojctihodné tvarohovopovidlové. Druhá půlka byla s ořechovou náplní s naší klasickou slováckou posypkovou špičkou. Musela jsem povolat na pomoc i naši slečnu, neboť jsem nestíhala rozkazy služebně nejstarší velitelky kuchyně 😊. Užily jsme si to všechny a koláče byly moc dobré.

O novinkách v mém šatníku jsem už psala. Na doporučení kamarádky zkouším novou českou kosmetiku Canneff a jsem zatím spokojena. Máte s touto značkou někdo zkušenosti?

Rodina se víc zdržovala doma a tak jsem se snažila domácí prostředí zpříjemnit jak se dalo. Do jídelny jsem chtěla vnést atmosféru babího léta. Snad se mně to povedlo.

 

 

 

 

V KIKu a Pepcu jsem koncem srpna koupila už pár podzimně laděných drobností. Za málo peněz hodně radosti.

Malý obal na květináč za 60 Kč, velký za stovku (Pepco).

Sada dvou skleniček za 250 Kč je taky z Pepca.

Šedý artyčok z Jysku, který mám už dlouho, jsem doplnila oranžovým z KIK za 99 Kč.

Poklop na pečivo z mořské trávy je z Tchiba. Ten byl tedy o něco dražší, ale sleva a uplatnění zrnek mně nákup zpříjemnily.

Na ČT2 jsme sledovali německou sérii Evropský příběh. Moc zajímavě natočený dokument, který zaujme i ty, kteří historii moc nedají. Částečně hrané scény vysvětlují minulé i současné evropské události. Poslední díly lze ještě na iVysílání ČT shlédnout, tak to můžu doporučit.

S potěšením jsem si zopakovala neromantický film Terapie láskou. Excelentní film s Bradley Cooprem a Jennifer Lawrence si zaslouženě získal spoustu nominací a cen včetně Oscara za nejlepší ženský výkon. Zajímavý příběh, sympatický Bradley a krásná Jennifer, zkrátka se na to dobře kouká a zopakování není marné. 

 

A jen tak mimochodem: Doporučuji i počasí na ČT 1 pět minut před sedmou. Myslím, že Taťána Míková je jednoznačně nedoceněná. Sestřih jejích předpovědí by mohl skvěle nahradit silvestrovské pořady s Menšíkem. Na počasí v jejím podání se nedívám proto, abych zjistila, jak zítra bude. To se stejně nikdy nedozvím, protože než Taťána předvede všechny větrné čertíky a kroupy jako pěst ze všech sociálních sítí, tak jí na vlastní předpověď zbydou tak dvě tři vteřiny a v té rychlosti to prostě nepoberu. Stejně jako ona i já "miluju" její koláčové, sloupcové či čárové grafy s minimální vypovídající hodnotou. Koho zajímá procentuální poměr teplot za posledních deset let v Horní Dolní? Nyní oceňuji i její novátorský přínos ke Gregoriánskému kalendáři. Líbil by se mně pracovní týden úterý, středa a už pátek. Jen mě děsí to DP... do pr...?  

 

Zahrada v srpnu

 

Je to až k nevíře, jak ty letní dny letí. Kalendář už ukazuje poslední srpnové dny, syn už od víkendu drží smutek za prázdniny a pozdní léto je znát i na zahradě. 

 

Velká vedra vystřídaly skoro až přívalové deště. Zprvu jsem nestíhala zalévat truhlíky a květináče, vzápětí jsem chodila vylévat vodu, protože skoro celá terasa plavala. Z extrému do extrému, ale když vidím to trápení jinde, díky za každou kapku.

 

V okrasné části rozkvetly nebo nakvétají poslední trvalky. Včelky přelétají z jedné rudbekie na druhou a kolem rozchodníkovců to bzučí, že nemám ani odvahu se přiblížit.

 

Největší parádu zahrady obstarávají hortenzie. Ty to v srpnu rozbalily naplno a z jejich chundelatých květů mám každoroční euforii. Na sluníčku mám latnaté, kvetou na novém dřevě, takže se vyplatí hlubší jarní sestřih.

To stejné požaduje i stromkovitá Annabelle. Mám klasickou a od loňska i tu strong, které by se neměly ohýbat výhony pod tíhou květů. Zatím je nižší a trápí ji nějaký škůdce (slimáci nebo lalokonosec?), tak uvidím příští rok, jak se jí povede. Na dubolistky je stran kvetení také spolehnutí.

 Ve stinné části zahrady mám i dvě velkokvěté, které na rozdíl od kolegyň přežily a kvetou také moc pěkně.

 

Dřínu Milky Way už dozrávají plody, které mně moc nechutnají, ale manžel si občas nějaký dá. Použít se dají na džemy nebo šťávy.

 

V zeleninové části to vypadá velmi slibně. Stále se rodí další a další cukety a dozrávají hokaida. Postupně podle potřeby sklízím fazolky, cibuli a mrkev. Brambor máme různé druhy a ty ranné už jsou ve sklepě nebo snězené. 

Rajčat jsem si ze semínek napěstovala několik druhů. Tradičně mají bohatou úrodu Tornáda, různé cherry a rybízové a letos mně dělají velkou radost italské odrůdy Costoluto di Parma, Aurea a Ananas. Už jsme zpracovala 14 kg a ještě tam tak 20 kg bude 😊.   

Letos není tolik okurek jako bylo vloni, ale to se stává. Každý rok se povede něco líp, něco hůř a jak říkala naše stařenka "Čeho máš hodně, s tím šetři. Příští rok nemusí být nic."

 

A jen tak mimochodem: Ještě pár radostí z terasy a okolí domu.

 

Hortenzie letos v koši opakovaně vykvetla. 

Netřesková školka.

Dlouho jsem hledala balkónovku, které by se dařilo ve stínu pergoly. Několikátý rok se mně osvědčila tato nenáročná kytka ozdobná listem, dostala jsem ji od kolegyně a tak jí říkám Dana. Oficiálně se jmenuje Moud purpurový.

Věrní pomocníci.