Koláč plný naděje

Novoroční koláč musí být plný naděje, jinak to nejde. Blog píšu od roku 2019, posledního relativně normálního roku. Do každého nadcházejícího roku vkládáme nové naděje a po dvou covidových letech přišla letos válka, inflace, obavy a strach.

V jednom řeckém městě měli tyrana, který obyvatelům ukradl všechno zlato. Tyrana se podařilo vyhnat a místní kněz Vasil přikázal upéct koláče. Do každého vložil minci a tak zlatý poklad rozdělil mezi obyvatele, kteří s nadějí na lepší budoucnost a na počest Svatého Vasila tento koláč pečou dodnes. 

Tradiční koláč Vasilopita se v Řecku peče na Silvestra a krájí se o půlnoci. Každý přítomný dostane jeden kousek a ten, který objeví zapečenou minci, bude mít štěstí celý rok. Já jsem minci nedávala, štěstí přeji všem.

Řecký novoroční koláč Vasilopita

150 g loupaných a sekaných mandlí (mohou být i jakékoliv ořechy či pistácie)
200 g povoleného másla

200 g moučkového cukru

6 ks vajíček

450 g hladké mouky (dala jsem napůl se špaldovou, může být i část polohrubá)

1 sáček prášku do pečiva

200 ml mléka

2 PL rumu

šťáva z 1 pomeranče

1 ČL koření do koláčů Sonnentor (kdo nemá, dá skořici, mletý hřebíček a muškátový oříšek)

asi půl sáčku plátkových mandlí, tak 80 g

Na ozdobení trochu pomerančového sirupu a půl granátového jablka

Předehřeji si troubu na 160˚C. Ušlehám bílky se špetkou soli na tuhý sníh.

V druhé větší míse vařečkou utřu změklé máslo se žloutky a cukrem. Jakmile se spojí v hladkou hmotu, přidám sekané mandle nebo ořechy a sníh. Opatrně promíchám a postupně přidám všechny ostatní ingredience - mouku, PDP, mléko, rum, koření a šťávu z pomeranče. Těsto naliji do vymazané a vysypané formy - já mám čtvercovou o velikosti 25x25 cm, ale můžete dát i do větší dortové nebo koláčové formy. Kdo chce dostát tradici, zabalí minci do alobalu a vloží do těsta. Posypu plátky mandlí a peču asi 50 minut.

Po vychladnutí a vyndání z formy se může už jen pocukrovat nebo polít medem, jak je v Řecku zvykem. Já jsem potřela pomerančovým sirupem a posypala zrníčky granátového jablka.

  

A jen tak mimochodem: Naději v lepší budoucnost potřebujeme všichni. Ať už nás trápí zdraví, vztahy v rodině nebo na pracovišti, to co se děje ve světě či nedostatek čehokoliv. Většinou si náš šťastný život uvědomíme až dojde k nějakému průšvihu. 

Proto bych vám chtěla popřát, aby se minulé tři roky už neopakovaly. Aby dobrá vůle a zdravý rozum vládly světu. Aby naše životy byly plné zdraví, lásky, víry a naděje.    

Naděje s bukovými křídly - Jan Skácel

novému ránu rožnem svíci

je neznámé a nemá tváře

jak anděl v dřevu lípy spící

a čekající na řezbáře

někdy se anděl na nás hněvá

anděla máme každý svého

a naděje má z buku křídla

a srdce z dřeva lipového

Loučí se s námi ten vánoční čas

Letošní vánoční svátky pomalu, ale jistě končí. Však už jsem byla dnes i v práci. Je tedy na čase se ohlédnout a připomenout si těch pár slavnostních okamžiků, na které se těším dlouho předem. 

S vědomím, že stihnout se nedá všechno, jsem spoustu úkolů - jako bylo například zdobení vánočního stromečku - svěřila manželovi a dětem. Myslím, že se jim to i letos povedlo. 

Většinu dekorací jsem si připravila už o adventu, a tak jsem jen dozdobila pár drobností v obýváku a jídelně.

Letos jsme měli poněkud zvláštní "vánočku". Měla jsem připravené těsto, ale musela jsem někam odběhnout (mám dojem, že to byla manikúra 😊), a už jsem neměla čas na zapletení. Udělala jsem tedy něco mezi mazancem a vánočkou a víte co, nějak to vůbec nikomu nevadilo. Hlavně, že nám při sváteční snídani chutnala a byla pěkná atmosféra. Matka byla navíc odpočatá, s třešňově rudými nehty 👍.  

Snídani na Štědrý den si užíváme společně...

Na večeři byla u nás tentokrát jen manželova maminka. Prožili jsme společně pěkný večer a doufám, že si jej hlavně děti budou pamatovat.

Udělala jsem si radost novým ubrusem z Tchiba, jelenem z Wroclawi, drobnými růžičkami a vlastnoručně narychlenými hyacinty. 

A spoustou LED drátků a podobných světýlek. Jakmile jsme se přesunuli ke stromečku, musela jsem si stůl znovu vyfotit. Ve světle svíček a světýlek měl jedinečnou třpytivou atmosféru. 

Výzdoba zdobí dál a každý oběd i večeře jsou hned svátečnější.

Ještě pár záběrů z jídelny...

Vánoční kalorie se nepočítají (Bella Rose).

... a chodby.

Tak, jak si neumím představit podzim bez vřesů, tak by advent bez vánočních hvězd nebyl kompletní. Řadu jsem jich dostala k svátku. Letos se povedly náramně.

Na terase jsem jen malinko vánočně doplnila stávající výzdobu. Zpočátku to spíš  vypadalo, že budu muset výzdobu vyhrabat ze sněhu, ale nakonec mně příroda pomohla sama.

Týden před svátky jsem nevěřila vlastním očím.

Děti neodolaly a vyrobily jednoho Minecrafťáka jménem Alois 😊.

Na Štědrý den nás sluníčko vytáhlo na procházku.

A na terase nebylo po nadílce ani památky.

A jen tak mimochodem: Všechny dárky mně udělaly velikou radost. O některé jsem poprosila Ježíška, ale nejvíc mě stejně potěšily ty, které byly překvapením. 

 

Svíčky od syna.

CD - jedno lepší než druhé.

Knižní novinky.

Z měkkých dárků mám radost vždycky.  

Krásná a praktická šperkovnice na mou sbírku náramků.

Parfém a noční maska od manžela, fantastický korektor od dcery - holka se vyzná 😉.

Nakonec radosti do kuchyně...