Citlivka

Známe to všichni. Jsou dny, na které nevzpomínáme rádi. Občas se něco nepovede podle našich představ, občas je práce tolik, že začíná přerůstat přes hlavu, občas se potkáme s hulvátem. Já jsem jich teď pár takových absolvovala, ale asi to bylo stále málo a tak brzy přišel bonus.

Poslední lednový den jsem cestou do práce uklouzla na náledí a střihla jsem si takový pád, za který by se nemusel stydět žádný ze světových komiků. Celkem slušně jsem si narazila kostrč a pohmoždila zápěstí. Začátek února se tedy nesl v klidovém režimu a lízání si bolístek. Čím jsem starší, tím takové úrazy snáším hůř a hůř. 

Máme teď v kanceláři na praxi slečnu, která se z polední pauzy vrátila s růží. Zvědavě jsme se vyptávaly, jak k ní přišla. Koupila si ji sama. Včera udělala poslední zkoušku a tak růže byla pro radost a za odměnu. To jsem potřebovala slyšet. Vyrazila jsem si taky udělat radost. Chtěla jsem něco kvetoucího v květináči, ale nabídka mě nenadchla a tak jsem si z květinářství odnášela mimózu. 

Doma jsem ji nastříhala na menší větvičky a v krásné váze dala v obýváku na stolek. V květinářství mně paní poradila, že až se mně nebude líbit, mám ji zavěšenou nechat usušit. Určitě to udělám. Teď už je zápěstí celkem v pořádku a doma mám malou radost, jako odměnu za ten kopec zpracovaných formulářů Prohlášení poplatníka.

A jen tak mimochodem: Český název mimózy mě dostal... Citlivka stydlivá. No, to musel vymyslet někdo, kdo zná jednu moji kolegyni 😊.

Této žluté se říká nepravá mimóza (Akácie sivozelená) a hojně roste na jihu Evropy. Z dětství si pamatuji francouzský seriál o průkopnících letectva, ve kterém se jeden pilot vsadil, že z Paříže zaletí na jih Francie pro kytici mimóz. Ve špatném počasí havaroval a už se nevrátil. Nevím, jak se ten seriál jmenovat. Říkali jsme mu Blériot 😊, pamatujete?