Záříjové dny

Září s sebou přineslo několik nových začátků. Magdalenka zahájila magisterské studium v novém olomouckém privátu. Ondra, krom svého gymnaziálního studia, začal chodit do tanečních. Nějak jsem v tom elegánovi v obleku s motýlkem nemohla najít našeho klučinu. Nějak nám ty děti odrůstají... 

 

Horké počasí nás drželo doma a to deštivé teprve. Za oknem jsme sledovali přetékající bazén a až na zem ohnuté větve popínavé růže. Jen jednou jsem vyběhla na zahradu obhlídnout škody a posbírat slimáky. Vody bylo nejspíš i na ně dost, nikde nic, asi se šli schovat. Našla jsem jen jednoho a i ten se plazil do sucha přístřešku.  

Na druhou stranu bylo dost času na české filmy, které jsme měli dlouho v plánu. 

Úsvit s výbornou Eliškou Křenkovou zaujal vizuálním zpracováním i originálním scénářem. Příběh o jinakosti z předválečného Československa je aktuální i v dnešní době.  

Bod obnovy je po dlouhé době český příspěvek do sci-fi žánru. Bavilo nás technické provedení, nápaditý příběh, jen jsme se občas ztráceli a nebylo nám vše jasné. Je to škoda, protože je to řemeslně povedený film na zahraniční úrovni.

Tancuj Matyldo... uf, co k tomu říct. Výborný film, super herecké výkony, těžké téma, které se může dotýkat mnohých z nás na kterékoliv straně barikády. Nelze nedoporučit.

Do kina jsme zašli na Vlny. Je to film, který nemá hluché místo. Vtáhne vás do děje a už nepustí. Vypráví příběh z osmašedesátého, známý a přece nový. Ukazuje lidské charaktery, které se ve své skutečné hloubce projeví až jde do tuhého. Napadení země, dezinformace, svoboda slova - tolik společných témat s dneškem. Zklamání a zoufalství, statečnost a odhodlání. Výborný film Jiřího Mádla, kterého stále máme za toho srandovního snowborďáka a on zatím natočí takovou pecku.

 

Zdroj: internet. 

V druhé polovině září jsme ještě s manželem stihli prodloužený víkend v maďarských termálech. A pak už jen obvyklý kolotoč povinností.

 

V Olympii jsem doplnila něco málo do šatníku, k švýcarským suvenýrům jsem doobjednala další nože Victorinox a zahájila jsem přípravu na kvapem se blížící nový rok.    

Nože jsou výborné, ale ta škrabka... ta je fantastická.

Jako každé září si povinně dělám radost na zahradě, terase, v kuchyni i jinde doma. Jsem zřejmě podzimní typ.   

 

Stále u nás vedou sezónní recepty ze švestek, jablek, kořenové zeleniny, dýní a samozřejmě cukety. Kolegyně nechtěla věřit, že jsem ji nacpala i do tiramisu 😊. 

A jen tak mimochodem: U příležitosti pátého výročí mého blogu bych ráda udělala radost mým třem fanynkám. Balíček ode mne může čekat Eva (Nitky mého života), Jitka z Brna (Ta Ita) a Stáňa (Veverkoviny). 

Ale ani ti ostatní nemusí smutnit, mám tu ještě pár drobností a kdo má zájem, dá mně zprávu do e-mailu (včetně adresy). Mějte jen strpení, v práci mám teď fofr a nemocnou kolegyni.