Záříjové dny

V práci mám dojem, že nepracuji v ekonomické sféře, ale spíš na psychiatrii. Co předvádí zaměstnanci a co připravuje ministerstvo sociálních věcí, mě přivádí do stavu naprostého zoufalství a už toužím jen být součástí Chocholouškova týmu.

 

V dobré psychické kondici mě drží rodina a malé každodenní radosti. O úlovcích z Kunštátského jarmarku jsem už psala dřív, nově jsem si v září koupila už jen širokou skleněnou vázu se zlatým zdobením. 

Ve Dnech Marianne jsem odolala nákupům oblečení a nakoupila jen kosmetiku od Manufaktury a Nuxe pod stromeček a novou řasenku od Lancome, kterou už akutně potřebuji vyměnit. 

O tom, jak jsem s novinkami z kosmetické skříňky spokojena, se rozepíšu v říjnu.

Září se neslo v duchu komunálních voleb. Pobavila mne kandidátka KSČM do místního zastupitelstva. Polovinu tvořili důchodci s věkovým průměrem 85 let, doplnilo je 10 nezaměstnaných, místních známých firem - bezdomovců. A jeden řidič. Kdo by nevolil tak perspektivní stranu, no né?

 

Naopak nás vystrašila manželova maminka náhlou zdravotní indispozicí, což jí samozřejmě nezabránilo, aby druhý den nasadila své 200% tempo. Ráda bych občas měla její energii.

Tradiční anglické rohlíky jsem tento měsíc vyměnila za sýrové bulky. 

O mých zářijových radostech, kde si dobíjím baterky, jsem psala už v průběhu září. Po Tullnu a Kunštátu přišla radost největší a mimořádná. 

Vrátila jsem se teprve včera a jakmile se vzpamatuji z nejhoršího, připravím cestovatelské tipy se spoustou fotek. 

Mé září uteklo strašně rychle, sotva jsem dokončila pracovní povinnosti, odcestovala jsem. V pondělí začne pracovní kolotoč nanovo. Nádech a výdech... a snad se mně podaří zpomalit. Stále se ještě nevzdávám naděje na pár pěkných slunečných dní, pohodu na zahradě a kávu na terase. 

Přeji i vám všem mým milým čtenářům říjen přesně takový, jaký si přejete. 

A jen tak mimochodem: Tipy na filmy tento měsíc nemám, tentokrát jsem nestihla nic mimořádného. Na dovolenou se mnou cestovaly časopisy a knihy.

Tradičně Marianne, které jsem věrna od prvního čísla. Cestovatelský speciál byl tentokrát povedený se spoustou inspirativních článků. Mile mne překvapila Žena a život, kterou jsem koupila tak nějak z nouze. Prima tipy na kosmetiku, nositelnou módu, zajímavé články.

Konečně jsem se dostala ke knize Aleny Vachtové Duše jako ještěrka. Neromantický příběh o ženě, která těsně před padesátkou překope svůj dosavadní život a novou kapitolu začne přestěhováním se do Anglie.   

A konečně... zaujala mne i kniha o změně životního stylu, která má velmi dobré recenze. Nepotřebuji nějak výrazně zhubnout, ale zlepšit se dá vždy něco. Pokud přemýšlíte o změně životosprávy, knihu zakladatelek STOBU ráda doporučuji.