Podzimní zahradní radosti

Konečně jsem dokončila osázení podzimních nádob a už mně dělají radost kolem domu i na terase. Jako jiné roky jsem něco vzala do práce a něco bylo pro mamku. 

 

O první várce podzimních radostí jsem už psala v srpnu a v té zářijové jsem se snažila moc neopakovat. Použila jsem všechny rostliny ze zásobního záhonu, kde si předpěstovávám rostliny po jarním úklidu zahrady nebo co mně kde zbylo. Vřesy a pár kvetoucích trvalek jsem dokoupila v zahradnictví nebo na výstavě květin v Tullnu.

 

 

 

Po letničkách uvolněné košíky - kbelíky dostaly podzimní společnost. V Tullnu jsem koupila tuto červenolistou Uncii rubra Everflame a snad se jí bude přes zimu dařit.

 

 

 

Podzimní verze proutěného kruhu... vřesy, drátovec, netřesk a muehlenbeckie. Na jaře v něm žlutě svítily petrklíče, v létě jej zdobily sukulenty. S každým ročním obdobím vypadá jinak a je vždy moc pěkný. Nákup byla dobrá volba.

 

Hliníkový kyblík jsem si už vysadila předem na zimní terasu.

 

Trojbarevné turany jsou z Tullnu, tady jsem je nikdy neviděla. Po splnění podzimního úkolu putují do záhonu a dál kvetou roky. Sukulent v makovici na zimu musí domů, nepřezimoval by.

 

 

 

 

V Tullnu jsem k velkému košíku dokoupila menšího brášku. Sluší jim to v páru i sólově.

 

 

 

 

Lobelku vystřídal vřes a jak jim to ladí. Dýně jsou z vlastní úrody. Letos se povedly dvojbarevné.

 

 

 

Muškáty s vějířovkami v truhlících stále ještě kvetou, ale dva dřevěné truhlíky už voní podzimem.

 

 

A poslední úlovky z Tullnu. Keramické vlčí máky a zvonky nás přivedly na terasu, která je stále plná květů a bzukotu.

 

Poslední fotky jsou od vchodu. Stálezelený pieris a břečťan jsem doplnila čtyřbarevnými vřesy a už to tak zůstane až do jara. Doufám, že počasí bude přát a všech kytiček si užijeme.

 

 

 

A jen tak mimochodem: Vyfotit květináč je někdy nad síly submisivního chovatele.

Dany slez dolů!

No, nedělej, že mě neslyšíš! 

Že by?

Tak ne...

Počkám až se vyspíš 😊.