Vánoce na míru

...  v balícím papíru... to by si přál snad každý. Mít svátky v klidu a pohodě. Cena je ovšem vysoká. Od podzimu vymýšlíme a nakupujeme dárky. Po celý advent uklízíme, zdobíme, pečeme. Před svátky láteříme nad velikostí ledničky a nechápeme, proč těch adventních týdnů není aspoň pět. 

To se přece nedá všechno stihnout! Blázinec na šest písmen (Vánoce) je za dveřmi a my ještě nemáme stromek, kapra a už dávno nervy. Logicky se k tomu přidá stres v práci, protože k tomu všemu bláznění je navíc konec roku a VŠECHNO je nutné dodělat do půlky prosince. Takže včera bylo pozdě.

Vázy jsem našla pod stromečkem.

Jenže je to celé o nás, jaké si to uděláme. Už dávno jsem se přestala snažit být superžena. V polovině listopadu nám začíná účetní peklo, které skončí někdy v půlce dubna. Pro přežití v psychické rovnováze je nutné poprosit o pomoc a nesnažit se vyrovnat králíku Duracellovi. 

Nepotřebuji mít na Vánoce umytá okna. Umývám je koncem podzimu, kdy ještě není taková zima a málokdy je umývám sama. Uklízím průběžně, takže na svátky spíš zdobím dům, abychom si užili vánoční atmosféru. Dekorování mě baví, dělá mně radost a přináší potěšení, když se mně něco konečně povede. 

Stejně nikdo nezkoumá, jak je naklizeno. Potěšila mne manželova maminka, když přišla a chválila adventní výzdobu, že ještě nebylo vytřeno... no a co? 

Peču ráda, ale chci si den užít i jinak než v kuchyni a tak na začátku adventu upeču perníčky a linecké. Poslední adventní sobotní odpoledne upeču a nazdobím zbytek cukroví. Peču poloviční dávky a jen to, co nám chutná a co máme rádi. 

Nestydím se zajít k místní cukrářce a koupit hotové korpusy kornoutků a trubiček, které naplním našimi oblíbenými krémy. Já je tak pěkné neumím a ušetřím si tak spoustu času i stresu. Makronky s kolegyněmi kupujeme od jedné maminky na mateřské, která je ráda za každý přivýdělek. Přípravu těsta na vánočku svěřím s klidným srdcem domácí pekárně a tak bych mohla pokračovat dál a dál. 

Tímto dlouhým výčtem mých leností jsem jen chtěla říct, že není nutné se zchvátit hned na začátku svátků. Co jde, si zjednoduším a zrychlím. Co jde, převelím na nějakého pomocníka. Užiju si to, co si užít chci. Svátky jsou natotata pryč a další budou zas až za rok. 

Užiju si přípravy k sváteční snídani i večeři, u kterých se sejde celá rodina a povídáme si. Společně si pak třeba pustíme film - nikdy nezklame Láska nebeská či Noční hra - nebo hrajeme scrabble nebo se ponoříme do nových knížek od Ježíška. 

Děti se těší na dárky a všichni na vánoční společnou pohodu. Na okna si nikdo ani nevzpomněl. Vánoce nejsou o naleštěném obýváku a pětadvaceti druzích cukroví. Aspoň já to tak nemám. 

Jo, a představte si... v předvánočních dnech jsem ještě stihla zdřímnout si na kosmetice a nechat si nalakovat třpytivě nehty. Při odchodu z manikúry jsem viděla padat hvězdu. To se mně nestalo už dobrých třicet let a tak mě to překvapilo, že jsem si ani nestihla nic přát. Ale už ta hvězda sama (neřeším, jestli to byla ta betlémská nebo to byl kus kosmického odpadu hořícího v atmosféře) bylo splněné vánoční přání. Netroufala bych si něco takového přát, ale určitě to bylo dobré znamení pro příští rok.

A jen tak mimochodem: Nedá mně to, abych se nepochlubila, co mně přinesl Ježíšek. 

     

Dvě kuchařky- pekařky, dvě knihy na které se těším, ...

... jedno větší překvapení než druhé...

... zřejmě čtyři poslední knihy, které o Itálii ještě nemám 😊. A procvičím i cizí jazyky, jedna je ve slovenštině.

Dárky na terasu a do zahrady mě potěší vždycky.

Zvlášť, když je to dárek osobní. 💗