Adventně

Dnes ráno jsem spěchala do práce. Máme toho teď hodně a tak chodím brzo. Za tmy. Sníh mně křupal pod nohama, vločky se pomalu a tiše snášely z temného nebe. V okolním tichu a klidu jsem zpomalila a snažila se vnímat sama sebe a užít si tu krásu okamžiku. Beránku náš na nebesích, stůj při nás, až přijde tma ... alelujá.

A o tom by měl být náš advent, zklidnit se, těšit se na rodinné vánoční svátky, zapálit svíčku za ty, kteří tu už s námi nejsou, jít se projít nazdobeným večerním městem nebo tichým lesem. Nevyšilovat z neumytých oken, nepéct dvacet druhů cukroví, nehádat se s řidičem Pépéelka. Covid zařídil už druhé komorní Vánoce a musím říct, že mně to tak vyhovuje. Tak nějak si je víc užiju. 

Začala jsem s adventní výzdobou. Z části jsem spokojená, něco ještě postupně měním a doplňuji. Využívám zásoby z předešlých let nebo to, co najdu na zahradě. Pár drobností jsem i dokoupila, abych se zase tak moc neopakovala. 

To je náš advent v kuchyni a jídelně.

 

 

 

 

  

 

 

 

 

 

A jen tak mimochodem: Vánoční hvězdy jsem koupila v zahradnictví, kde je i pěstují. Vybrat si tu nejhezčí byl fakt problém 😊.