Malované město Stein

Druhá zastávka prvního švýcarského dne nás od Rýnských vodopádů přivedla proti proudu Rýna do městečka Stein am Rhein. Moc jsem se těšila na nejhezčí náměstí v zemi, které sliboval průvodce. A měl pravdu. 

 

 

Na Rýnu leží řada zajímavých měst a vesnic. Jedním z nich je Stein am Rhein, které láká na fasády s freskami z 16. a 17. století. Polohy přístavního městečka na řece využívají turisté, kteří přijíždějí na palubě lodí nebo po cyklostezkách kolem řeky. Že je to místo populární svědčí i milión návštěvníků každý rok. 

 

Půvabné městečko se pyšní středověkými hrázděnými domy, které se předhánějí v bohatosti svých fresek a ladnosti arkýřových oken. V samotném centru města na náměstí Rathausplatz se ocitnete na nejmalebnějším náměstí ve Švýcarsku. 

Hned vedle zdobené radnice lemuje náměstí řada domů unikátních v tom, že jejich fresková výzdoba znázorňuje jejich jméno. 

Je tu Hirschen - dům U jelena a kresby na fresce tomu odpovídají, stejně tak dům Koruna – Krone, Slunce – Sonne a spousta dalších. 

Dojemná freska na domu s pelikánem.

Většina turistů zůstane na náměstí a nezajde do bočních uliček, které jsou neméně zajímavé, klidné a poloprázdné. Dá se tady objevit panské sídlo nebo klášter. 

 

My jsme si prohlédli náměstí s hlavní ulicí, prozkoumali boční uličky, u zmrzliny jsme na lavičce pozorovali rytmus města a při zpáteční cestě k autu nás překvapili dva hoši, kteří skákali z mostu do Rýna a po krátkém boji se silným proudem úspěšně doplavali ke břehu.

Může se hodit:

Kolem centra je několik malých placených parkovišť, kde se dá zaparkovat, pokud máte štěstí. Je to vždy jen pro pět šest aut.

My jsme parkovali blízko centra na druhém břehu Rýna u vlakového nádraží. V automatu jsme zaplatili za 2,5 hodiny 2,50 CHF.

A jen tak mimochodem: Dnes to bude pár postřehů k dopravě.

Dálniční známka je pouze na jeden rok a platí do ledna následující roku. Dá se koupit elektronicky a stojí asi 1 100 Kč. 

Síť dálnic a silnic je hustá a kvalitní. Provoz je plynulý bez větších Stau. Dálnice jsme využívali k rychlým přesunům. Často jsme ale sjeli na okresní silnice, které jsou daleko zajímavější.

Ve Švýcarsku dejte nohu z plynu! Rychlost se tady hlídá velmi důsledně a ti největší rychlíci mohou skončit za mřížemi a auto je jim prodáno. 

Kolik je děr v ementálu, tolik je ve Švýcarsku tunelů. Ty nejdelší jsou zpoplatněny.

Kromě navigace doporučuji mít s sebou i papírovou mapu. S některými složitými křižovatkami měla navigace problémy a ani napotřetí nás nenavedla správně. Když nám po padesáté nařizovala otočit se a dát si to znovu, vypnuli jsme ji, vytáhli mapu a jeli podle ní jako za pravěku.

Při zpáteční cestě jsme měli dokonce i tu čest, že si nás z dálnice stáhla ke kontrole policie. Mluvili německy a anglicky. Zajímalo je odkud a kam jedeme, jak se nám ve Švýcarsku líbilo, zkontroloval pasy, řidičák, techničák a pneumatiky. A pak už jen "Šťastnou cestu".