Lucern

Dnes budu pokračovat v našem putování pozvánkou do Lucernu, jednoho z nejnavštěvovanějších měst ve Švýcarsku. Leží ve středu země a je to dobrý výchozí bod pro poznávání severní části země. 

Krom této strategické pozice nabízí půvabné historické centrum města, přilehlé romantické jezero s pitnou vodou a vysoké štíty hor, kterými se obklopuje. Lucern a jeho okolí, které v historii země hrálo vždy významnou roli, návštěvník pozná prostřednictvím široké nabídky železnic, lanovek, zubaček a parníků.

 

K jezeru a do hor vás vezmu příště, dnes se budeme toulat malebnými uličkami a náměstíčky, projdeme se po hradbách, vystoupáme na nejednu věž, u srdce nás píchne u Lvího památníku a nejde nenavštívit Kapličkový most, kterým se chlubí každá pohlednice z Lucernu.

 

Centrum města je celkem malé a k poznání jeho kouzla i atmosféry stačí jedno odpoledne. Město rozděluje řeka Reuss, jejíž břehy lemují freskami zdobené cechovní domy, důstojné kostely a majestátní paláce. Obě části města spojují dva historické kryté mosty, ke kterým míří každý návštěvník Lucernu. 

Procházku začneme v kopci blízko nábřeží dojemným Lvím památníkem. Impozantní Löwendenkmal se tyčí nad jezírkem v malém parku vytesaný do skály. Je věnovaný osmi stům vojáků švýcarské gardy, kteří po statečném boji padli při obraně pařížského královského paláce za francouzské revoluce. 

Smutný, deset metrů velký lev se zapíchnutým kopím, shlíží ze skalní stěny a tiše umírá. Vpravdě "nejsmutnější a nejdojemnější kus kamene na světě" jak jej nazval Mark Twain. I přes množství turistů je atmosféra klidná a důstojná se silným zážitkem.  

Od památníku jsme sešli trošku níže ke kamenným hradbám Museggmauer. Chvilku nám i dalším turistům trvalo najít tu správnou uličku, ale nakonec jsme byli úspěšní a mohli jsme si vybrat dolní cestu kolem hradeb nebo vystoupat k horní hraně hradeb a projít se podél nich. Zvolili jsme druhou možnost a vystoupali i na tři obranné věže. 

Z třiceti věží městského opevnění ze 14. století se jich zachovalo už jen devět a na čtyři z nich se dá zdarma vystoupat. Z věží Zyt, Wacht, Schirmer a Männli je krásný výhled na Lucern a okolí. 

Ve věži Zytturm jsme s úžasem sledovali práci hodinového stroje nejstarších lucernských hodin, které mohou odbíjet čas o minutu dříve než ostatní hodiny ve městě.

Z opevnění jsme po schodech sestoupali až k řece a po pár krocích už byli u méně známého krytého mostu Spreuerbrücke. 

Název dostal od plev, které bylo povoleno z mostu sypat do řeky. Stejně jako jeho známější kolega má na stropních trojúhelníkových panelech malby nazvané Tanec smrti. 

V duchu hesla "Musíme tam všichni" kostlivec odvádí bohaté i chudé, stařečky i děti. Na poslední desce Smrtku porazí jen Kristus.

Nábřeží řeky Reuss je lemováno krásnými cechovními domy a městskými paláci.  

Výraznou dominantou je nejstarší barokní kostel ve Švýcarsku Jesuitenkirche. Jezuitský kostel sv. Františka Xaverského s krásnou štukovou výzdobou stojí za zastavení. Zajímavý je i sousední renesanční palác Rittersche, ve kterém sídlí kantonální vláda. 

Za zastavení stojí i moderní kulturní a kongresové centrum KKL hned vedle hlavního vlakového nádraží. Obyvatelé města dali zelenou odvážnému projektu francouzského architekta Jeana Nouvela, který budovu s přesahující střechou umístil na břeh jezera a nechal vodu zrcadlit se v její fasádě. Před KKL právě probíhal letní hudební festival a návštěva samotné budovy byla omezená, nakoukli jsme alespoň do vstupních prostor a vyjeli ke střešní terase.

 

Ke kapličkovému mostu - symbolu Lucernu - už to bylo jen pár kroků. Nejstarší dřevěný krytý most v Evropě byl postaven jako součást opevnění ve 14. století. Těžká chvíle přišla v srpnu 1993, kdy most poničil požár rozšířený z loďky zakotvené u mostu. Most byl sice do devíti měsíců zrekonstruován, ale to nejcennější, malované stropní desky, nejsou kompletní dodnes.   

Dominantou mostu je osmiboká vodárenská věž Wasserturm, která v průběhu času sloužila jako maják, pokladnice, vězení, mučírna i městský archiv.

Most proslavily trojúhelníkové malované stropní panely ze 17. století představující historii města. Z původních 111 panelů se jich asi třicet podařilo zrekonstruovat, některé byly nahrazeny kopiemi. V době naší návštěvy bylo hodně oken prázdných a za mne byl větší zážitek Plevový most.  

Po mostě jsme pokračovali na severní nábřeží, které otvírá malebnou část Starého města. Úzké uličky s malovanými hrázděnými domy, dlážděná náměstí Mühlenplatz, Weinmarkt, Hirschenplatz a Kornmarkt s minulostí středověkých trhů vtáhnou návštěvníky a nechají je toulat se a obdivovat působivé stavby radnice, věže či kapli sv. Petra.

Procházka centrem končí u Hofkirche, kostela uprostřed kláštera, zasvěceného patronům Lucernu - sv. Leodegarovi a sv. Mořicovi. Není často vidět kombinaci románských věží s renesančním chrámem. Kdo má dost času, pokračuje po přilehlém nábřeží elegantní jezerní promenádou až k dopravnímu muzeu Verkehrshaus, nejnavštěvovanějšímu muzeu ve Švýcarsku.

 Může se hodit:

V Lucernu se do centra autem nedostanete. Doporučuji zaparkovat v parkovacím domě u vlakového nádraží nebo jako my v podzemních garážích nákupního centra Löwencenter na Zürichstrasse 5. Za 4,5 hodin jsme zaplatili 12 CHF.

Doporučuji i návštěvu obchodního domu Manor na Marktgasse 10, kde v nejvyšším patře najdete restauraci Manora se sympatickými cenami a střešní terasou s výhledem na město zcela zdarma 😉.

 

A jen tak mimochodem: Ve Švýcarsku je draho. Ale jakože fakt hodně. Za nákupy sem nemá cenu jezdit, nenašli jsme nic, co by se tady vyplatilo koupit. Potraviny jsou oproti našim cenám o 100 a více procent vyšší. Litr benzínu stojí kolem 1,80 CHF (49 Kč), ale oproti německé dálnici, kde se pod 2 Eura nedostanete to ještě jde. Ceny běžných jídel v běžné restauraci začínaly na 30 CHF (800 Kč). Kávu pod 4 CHF (110 Kč) jsme taky neviděli, ale té a zmrzlině jsme neodolali. Českým cenám se přiblížily asi jen ceny čokolády Lindt od 2,80 CHF (75 Kč). 

Samostatná kapitola jsou ceny dopravních služeb. Vlaky jsou tu krásné, čisté, přesné a drahé. Za jízdenku z Lucernu do Wolhusenu (trasa dlouhá asi 20 km) jsme na osobu zaplatili 10,40 CHF (280 Kč). Rozdíl je vždy i v třídě, kterou chcete cestovat. Dražší je samozřejmě I. třída, ale naprosto dostačující je II. třída. Pro mne až nepochopitelně drahé jsou lístky na lodě, lanovky a zubačky. Tady se určitě vyplatí nějaká zvýhodněná karta, ale k tomu se ještě dostanu.