Bruggy - sláva a bída jednoho města

K dalšímu belgickému dobrodružství jsme se vydali objevit Bruggy, město s neobyčejným příběhem a romantickou středověkou atmosférou. Dnes vás pozvu na procházku křivolakými uličkami s domy se stupňovitými štíty, kolem kanálů řeky Reie s půvabnými mosty, budeme obdivovat bohatou přehlídku vlámské architektury, projdeme se po rušných náměstích plných lidí, ale navštívíme i místa, která vybízí ke zklidnění hektického dne.  

 

Tento historický skvost leží v západních Flandrech mezi Bruselem a pobřežím Severního moře. I tady svou stopu zanechali Římané i Vikingové, ale zásadní pro vývoj města byla silná bouře v polovině dvanáctého století, která kromě velkých škod přinesla i jeden velmi pozitivní efekt. Vytvořila přírodní kanál, který dostal jméno Zwin a spojil město s mořem. Bruggy dostaly jméno po přístavu, který tady vznikl a mohly se stát důležitým centrem mezinárodního obchodu ve středověké Evropě. Toto postavení ještě podpořila výroba sukna z anglické a skotské vlny a tvorba slavných krajek. 

 

Během krátké doby město neuvěřitelně zbohatlo, usadili se tady kupci z celé Evropy, kromě obchodu se dařilo i finančnictví, otevřela se první burza a město si dokonce mohlo dovolit vlastní armádu. Centrum města se několikrát zvětšilo, rozšířilo se o nové kanály a vstupní brány sloužící k ochraně města, ale hlavně byly vystavěny přepychové měšťanské domy, monumentální chrámy a jedna z prvních nemocnic v Evropě.  

Smedenpoort - Kovářská brána

 

Jak už to tak bývá, nic netrvá věčně. V 15. století se kanál zanesl bahnem, a tím bylo přerušeno spojení města s mořem. Přístav a obchod se zbožím se přesunul do Antverp a město začalo upadat. Došlo to až tak daleko, že v polovině 19. století byly Bruggy nejchudším belgickým městem.

 

Jenže všechno špatné je k něčemu dobré a tady to platí dvojnásob. Díky úpadku města, který nedovolil jeho rozvoj, je středověká podoba města zachovaná až do dnešních dní. Bylo jen otázkou času, kdy bude objeveno turisty, kteří přináší městu ztracenou prosperitu.

 

Díky rozvoji turismu a zápisu historického centra na seznam UNESCO se Bruggy opět dostaly na výsluní a patří mezi nejnavštěvovanější belgická města. Popularita má i odvrácenou tvář. Ceny nemovitostí se vyšplhaly do astronomických částek, které si místní obyvatelé nemohou dovolit, a tak dochází k Benátskému efektu, tzn. vylidňování centra města a ztrátě autentičnosti. I tak stojí za návštěvu a naše trasa právě startuje.  

 

Z parkování v historickém městě jsem měla zpočátku obavy, ale jak se později ukázalo, byly zbytečné. Měla jsem vytipované nějaké parkovací možnosti a náš domácí jednu z nich doporučil. Bylo rozhodnuto – zaparkujeme v podzemních garážích ´t Zand, blízko centra. Navigace měla trochu problémy s orientací, protože vjezd i výjezd do garáží byl uprostřed podzemního tunelu. Ale jinak jen samá chvála. Čisté, bezpečné a velké garáže fungují automaticky bez parkovacích lístků. Při vjezdu i výjezdu si kamera přečte SPZ, při placení se SPZ zadá, a i když jednou přečetla 2 jako Z, výjezd byl bez problému. Navíc funguje automatické vyhledávání, kdyby řidič zapomněl, kde vlastně zaparkoval a v Bruggách byl dokonce k dispozici tester na zbytkový alkohol - pro jistotu. Třešničkou na dortu bylo už jen turistické informační centrum, kde byly pro turisty zdarma mapy města. Za pět hodin parkování jsme zaplatili 8 Eur. Lepší parkování jsme na cestách nezažili a není se čeho bát. 

Venku jsme se zorientovali a vyrazili po hlavní nákupní třídě Steenstraat, kolem katedrály sv. Salvatora – Sint-Salvatorkatedraal k jednomu ze dvou hlavních náměstí města – Markt.    

  

 

Na "gentské nosy" jsme narazili i tady.

 

Nad Tržním náměstím – Markt – se vypíná do výšky 83 metrů zvonice překvapivě nesoucí jméno Belfort 😊. Věž je zapsaná na seznamu UNESCO a ti, kteří vystoupají na vrchol, mohou obdivovat zvonkohru se 47 zvony a jedinečné výhledy na město.

 

Na náměstí se o sobotním dopoledni chystal nějaký koncert mládeže a bylo tam celkem rušno. Prohlédli jsme si sousoší vůdců povstání známé jako Jitřní mše Petera Conincka a Jana Breydela, honosné paláce i zdobené měšťanské domy a pokračovali jsme na náměstí Burg, které leží v blízkém sousedství.

Burg - další krásné náměstí s Bazilikou svaté krve – Basiliek van het Heilig Bloed, s gotickou radnicí – Stadhuis a nápadně krásným Justičním palácem – Brugse Vrije s barokními štíty a pozlacenými sochami. Náměstí není velké, o to rychleji se zaplní lidmi. Na radnici střídá jedna svatba druhou, turistů davy a do toho vletí cyklisti. Rychle pryč! 

Svatebčané dorazili.

Protáhli jsme se půvabnou uličkou Blinde Ezelstraat mezi radnicí a Justičním palácem na starý rybí trh – Vismarkt, kde se prodávalo kde co, jen ryby jsme neviděli žádné. Ale náměstíčko je to pěkné, se zajímavými domy středověkých řemeslníků.

Na mostě u Wollestraat jsme pozdravili Jana Nepomuckého a propletli se uličkami k Rozenhoedkaai. Kdybyste z Brugg neviděli nic jiného, tak tady si prostě musíte udělat fotku s vrbou nad kanálem Dijver. Tento romantický pohled často reprezentuje Bruggy, jen to chce trochu trpělivosti s instagramovými slečnami.

V okolí je několik nástupních míst na okružní plavbu. My jsme ji měli v plánu, ale po zhlédnutí pěti nekonečných front, jsme si zašli na kávu a vafle a pokračovali dál pěšky.

K další dominantě města to nebylo daleko a procházka kolem kanálu řeky Reie je moc pěkná.

Velkolepý kostel Panny Marie – Onze-Lieve-Vrouwerek je monumentální stavba s 115 metrů vysokou zvonicí. V interiéru kostela je vystavena socha Madony s dítětem od Michelangela, jediná jeho socha mimo Itálii.

Okolí kostela nás zaujalo spletí středověkých uliček se stupňovitými střechami a nešlo minout malinký pohádkový most Bonifacius. Taky jej nešlo vyfotit bez turistů.  

 

 

I v této části centra města bylo co obdivovat a taky to bylo poznat na návštěvnosti. Ve spleti uliček jsme se malinko ztratili a šli jsme trochu jinou cestou, než jak jsem to měla v plánu. Vůbec to nevadilo, naopak. To mě na cestování baví asi nejvíc. Ztratit se a mimoděk objevit nějaké skryté poklady.

 

Málem jsme na ulici Katelijnestraat přešli nenápadnou úzkou uličku vedoucí k bráně a k domům chudých – Godshuis Spanoghe. Tyto „boží domy“ ze 17. století sloužily a slouží dodnes k bydlení sociálně slabších obyvatel.   

Nedaleko je pěkný a klidný areál Nemocnice sv. Jana – Sint Janshospital, zapsaný na seznamu UNESCO. Je to jedna z nejstarších a nejzachovalejších nemocnic v Evropě, která se starala o poutníky a chudé už ve 12. století. Provoz nemocnice byl ukončen až v 70. letech 20. století, což z ní činí jedno z nejdéle fungujících zdravotnických zařízení na světě. V současnosti je možné navštívit muzeum věnující se historii nemocnice a uměleckou galerii.

Došli jsme až na náměstí Walplein k pivovaru U půlměsíce – Brouwerij De Halve Maan. Proslulé belgické pivo se tady vaří od 19. století a zajímavé je, že se odsud pivo posílá 25 km dlouhým podzemním pivovodem na uskladnění na periferii města.   

Daleko klidnější je jižní část historického centra, schovávající další klenot zapsaný na seznamu UNESCO. Nejznámější a nejoceňovanější Dvůr Bekyní – Begijnhof se nachází právě v Bruggách. Je to krásné tiché místo tvořené kaplí a skupinou domů, z nichž jeden slouží jako muzeum. 

 

Společenství bekyní vzniklo v belgickém Lutychu jako reakce na množství žen, které zůstaly samy po Křížových výpravách. Bekyně byly mnišky, které napodobovaly život řádových sester. Byly zbožné, pomáhaly potřebným, ale neskládaly řeholní slib. Mohly se tak kdykoliv vrátit do běžného života. V Bruggách bekyně pobývaly do začátku 20. století, potom je vystřídal řád Benediktýnek. Do tohoto místa se zvláštním tajemným kouzlem je vstup zdarma.

Poslední náš cíl bylo Jezírko lásky – Minnewater. Okolí je sice rušné, ulice jsou plné turistů i kočárů tažených koňmi, ale jakmile jsme vstoupili do parku, obklopující jezírko, jako bychom za sebou zavřeli dveře rušného města. Svěžest zeleně, romantika vodní plochy a vznešenost labutí – to je dnes půvabné místo k procházkám a jako stvořené k žádostem o ruku. Vždy tomu tak ale nebylo.

 

  

Ve středověku se právě tady vykládaly lodě se zbožím z celého světa. Místo připomíná vládu Habsburků a čas hospodářského úpadku. Pověst praví, že místní obyvatelé kdysi popravili správce města, který patřil ke královskému dvoru a ve znaku měl bílou labuť. Krále Maxmiliána I. to tak rozčílilo, že kromě dalších trestů přikázal obyvatelům na věčné časy chovat labutě. Plní to dodnes.

  

 

Po krátkém odpočinku jsme se na zpáteční cestě prošli pěknými uličkami, o které tady není nouze. Počasí se na nás začalo mračit, a tak jsme změnili plán. Místo k moři jedeme opačným směrem, ale o tom zase příště.

  

 

Pokud budete přemýšlet, jestli se do Brugg vydat, za mne v každém případě ano. I když je tady turisticky rušno, město má osobité kouzlo a v Belgii patří k tomu nejlepšímu.

A jen tak mimochodem: V Belgii zapomeňte na dietu. Kuchyně je tu vydatná a velmi dobrá. Později si něco echt belgického uvaříme a upečeme, teď se ale chci zmínit o třech nejznámějších a nejoblíbenějších kulinářských pokladech.

Belgické hranolky – jiné a speciální jsou v tom, že se smaží na dvakrát v hovězím nebo vepřovém sádle. Vegetariáni mají tedy smůlu. Průměrný Belgičan prý za rok spořádá 75 kg. Patří k oblíbeným street food rychlovkám - hrany dostanete v kornoutku s libovolnou omáčkou. Doporučujeme ochutnat s majonézou.

Belgické vafle – Ochutnat tady můžete dva druhy vaflí. Vafle z Liege a bruselské vafle. Na ty první narazíte všude, bruselské jsme viděli jen v Bruselu. Na vafle z Liege se těsto rozteče po vaflovači v neurčitém tvaru, bruselské mají přesný obdélníkový tvar. Stačí si je dát jen pocukrované, ale mlsouni si je objednají s ovocem, šlehačkou, čokoládou,… Pokud můžu doporučit, tak ty z Liege 😉.

Vafle se šlehačkou je ta z Liege, obdélníková vafle je bruselská. 

Belgické pralinky – Ochutnat belgickou čokoládu prostě musíte, jinak vám nebude nikdo věřit, že jste tady vůbec byli. Jsou to právě čokoládové pralinky, kterými se belgičtí čokolatiéři proslavili. V roce 1912 je v Bruselu vynalezl Jean Neuhaus a od té doby plněné čokoládové pralinky nejrůznějších chutí, vůní, barev a tvarů dovedli Belgičané k dokonalosti. Prodávají se ve specializovaných obchodech, a právě třeba v Bruggách je jedna pralinkárna vedle druhé. Každá toho nabízí tolik, až oči přecházejí, ale za povšimnutí stojí i krásné interiéry. 

Původní bruselská pralinkárna Neuhaus.

Chocolates & Happiness - moc dobré pralinky za ceny, které si může dovolit každý.