V Rotterdamu jako v New Yorku

První výlet do velkého holandského města nás zavedl do Rotterdamu. Byl to jediný den, kdy jsme měli v Nizozemsku slunce schované za mraky, ale výlet se navzdory počasí i obavám z velkoměsta povedl moc hezky. Já mám ráda moderní architekturu a tady si každý milovník neokoukaných staveb přijde na své.

Druhé největší město Nizozemska leží v jižním Holandsku na řece Nové Máze, říčním rameni Rýna. Městu dala jméno přehrada (Dam) na řece Rotte a protože je tady voda všudypřítomná, brzy se městu dařilo hlavně díky přístavu. Staré přístavy Delfshafen a Audehafen nahradil nový a moderní přístav Europort. S délkou 42 km je po Šanghaji druhý největší na světě.

Typické je pro toto město střídání staré a moderní architektury, k čemuž došlo víceméně z nutnosti. Po každé katastrofě se město dokázalo vzpamatovat a být ještě lepší. V květnu 1940 bylo město vybombardováno německým letectvem a během jednoho dne téměř celé zničeno. Zemřelo 30 tisíc obyvatel a 300 tisíc jich zůstalo bez domova. Tento čin přinutil Nizozemsko kapitulovat, čemuž se do té doby bránilo. 

Po válce, na rozdíl od jiných měst, která rekonstruovala zničené, v Rotterdamu rozhodli vystavět nové, moderní velkoměsto. Příležitosti se chopili mladí architekti a vystavěli město moderní, barevné, místy až architektonicky svérázné. Jakou poznávací trasu jsem vybrala, máte možnost poznat právě teď. Vyrážíme! 

Markthall

Zaparkovali jsme přímo v jednom takovémto divu - v městské tržnici Markthall. Myslím, že se slovo dechberoucí nadužívá, ale když vyjedete z podzemních garáží a zvednete hlavu, kyslík prostě nestačí a s výdechem dáte jen "Notybrďo!". 

 

Obrovská, ale jako fakt obří, zastřešená tržnice s čerstvými potravinami a street foody ve tvaru skleněné podkovy učaruje všem, kteří sem chodí na jídlo či za nákupem. Prodává se tady čerstvé ovoce, zelenina, sýry, uzeniny, ryby, koření, sladkosti,... najíte se tu tradičně i orientálně, v podzemních patrech se parkuje a v nejvyšších je přes dvě stě bytů.

Fronta na teplé karamelové oplatky Stroopwafels.

Nejvíc mě bavila vnitřní fasáda podkovy, na které je vyobrazeno umělecké dílo Cornucopia. Obraz odkazuje na latinskou mytologii, symbolizující hojnost a sytost. Na velikosti dvou fotbalových hřišť je zobrazeno ovoce, zelenina, obilí, květiny, hmyz i rotterdamský kostel svatého Vavřince. Úžasné, dokonalé, nápadité.

O tom, že je Rotterdam otevřen neobvyklým a veselým nápadům, se můžete přesvědčit hned před tržnicí u domu, který vypadá jako pastelka. A o pár kroků dál u kubických domků taky.

Kijk Kubus

Kubické domky se od svého počátku v sedmdesátých letech staly symbolem města. Mají znázorňovat les ve městě, kdy každý dům je strom a dohromady tvoří městský les. Ultramoderní obytné kostky postavené na špičce musely být vybaveny nábytkem na míru tak, aby kopíroval šikmý prostor. Rozloha každého třípatrového domku je 100 m². Avantgardní budovy se ale neshledaly s ohlasem a nyní je zde muzeum a hostel.

Audehafen

Hned za domky je další místo, které není dobré minout. Starý přístav byl ušetřen bombardování a jako nejstarší přístav ve městě se chlubí sbírkovými starými loděmi, které odsud už od 14. století vyplouvaly na objevitelské zámořské cesty.

 

Witte Huis

My jsme se tady usadili na terasu kavárny s vyhlídkou na přístav a Bílý Dům. Postavený byl na konci 19. století ve stylu Art Nouveau a tehdy šlo o nejvyšší evropský věžák. Stylová je i střešní reklama firmy Calex.  

 

Po kávě jsme se vydali na západ, rušnou třídou Blaak k věži Euromast a cestou jsme obdivovali moderní architekturu této části města. Některé stavby byly tak vysoké, že syn usoudil, že už nemusíme jezdit do New Yorku, protože tady je to stejné 😊.

Řeka či kanál na střeše vjezdu do podzemních garáží. Toto město umí překvapit.

Socha Zničené město před Námořním muzeem připomíná rok 1940 a zkázu města po bombardování.

Na nějaký přístav narazíme každou chvíli. Tento s dětskými plavidly je hned u Námořního muzea.

Depot a Muzeum Boijmans Van Beuningen

Naší další zastávkou bylo místní muzeum cenných uměleckých sbírek. Muzeum je letos v rekonstrukci a nás stejně víc zajímal depot muzea, známý jako nerezový květináč. Depot Boijmans Van Beuningen je první veřejně přístupný sklad umění na světě. Shromažďuje více než 152 000 uměleckých děl od středověku až po současnost. Stavba je to stejně jako tržnice neuvěřitelná a prostě si ji musíte "osahat". 

Vstupní hala depotu.

Věž Euromast

Zanedlouho už vidíme dominantu Rotterdamu - vyhlídkovou věž tvaru lodního stěžně - Euromast. Na 183 metrů vysokou věž se do sto metrové výšky dá vyjet výtahem, navštívit restauraci nebo vyhlídkovou terasu a pokračovat výše v otáčivé prstencové kabině Euroscoop. Návštěvníky čeká hudba, světla, zvukové efekty a samozřejmě výhled na Rotterdam a okolí. Ti odvážnější a bez pudu sebezáchovy se dolů slaní. Na prohlídku trvající 4,5 hodiny jsme neměli čas (a některé z nás ani odvahu). Vstupenky je třeba zakoupit předem na internetu.

Euroscoop sjíždí dole.

A už je skoro v cíli.

Nebo to jde po laně...

Het Park

Namísto adrenalinu jsme zvolili krátký odpočinek v krásném parku na břehu řeky Mázy. Jen občasné vykouknutí výškových budov nám připomnělo, že jsme ve velkoměstě. Všude plno zeleně, krásné trvalkové záhony, příjemná restaurace Parquiet, vodní kanály, jezírka, udržované cesty přilákaly hodně návštěvníků a bylo tady dost živo, včetně focení nevěsty se ženichem. A i přesto bylo všude dost místa na piknik nebo klidné posezení na lavičce. 

Po malém občerstvení jsme se po nábřeží vraceli do Starého přístavu. Na protějším břehu řeky nelze neobdivovat moderní budovy přístavní čtvrti Kop van Zuid, které dělají společnost Hotelu New York, nacházející se v budově Holland - America Line. Budova ze začátku minulého století znamenala pro odjíždějící emigranty začátek cesty za americkým snem. 

 

Hotel New York - budova má zelené hodinové věže.

Erasmusbrug

Samozřejmě si nejde nevšimnout monumentálního mostu Erasmus spojující jižní a severní část města rozdělené Mázou. Futuristický lanový most s pilířem připomínající labuť se i přes úpravy dost chvěje a je spíš známý jako most Parkinsonův.

Autobus?

Po návratu do tržnice Markthall jsme se dobře naobědvali v jedné z místních rybích restauracích a vydali se k zaparkovanému autu. Škoda, že všechno to nadšení moderním městem pokazily následující minuty.

A jen tak mimochodem: Pokud cestu autem do Nizozemska neplánujete, snad ani dál nečtěte. Pro ty, kteří to v úmyslu mají, mám pár rad jak tady zaparkovat 😊 a nezbláznit se. Parkování v této zemi je dost drahé, v Belgii i Lucemburku jsme parkovali za třetinu toho, co tady. Výhodnější je parkování si předem objednat na internetu. Čím dřív objednáte, tím je levnější - třeba i o polovinu. Jenže... Parkování jsme takto objednali v Rotterdamu a Utrechu - u stejné firmy. Jednou bylo možné nastavení jazyku v angličtině, podruhé jen v nizozemštině. Takže s překladačem. Jednou bylo možné zaplatit jen Visou, podruhé i Master Card. Po zaplacení 17,50 Eur systém vygeneroval číslo rezervace a to bylo nutné zadat při výjezdu z garáží. Vše jasné, realita jiná. 

Při příjezdu nám vše anglicky ještě jednou zopakoval ochotný pracovník. V garážích nebyla k dispozici data, museli jsme při odjezdu vyjet zpět nahoru do tržnice a data načíst (a zjistit si rezervační číslo). Při výjezdu jsme u závory vložili lístek a byli jsme vyzváni k zaplacení dalších asi 30 Eur. Nikde žádná tlačítka ani dotykový displej, kde by bylo možné zadat to rezervační číslo. Jak jsme o 10 minut později zjistili, nad výjezdovými závorami byl dispečink s dvaceti monitory garáží. Několika členný personál (mladý a někde od Istanbulu) se skvěle bavil a neřešil, že blokujeme jedem ze dvou výjezdů, že se otáčíme přes šest pruhů, že na ně troubíme a po vystoupání po schodech i zpočátku klepeme, později bušíme. Sice se ohlédli, viděli mé a Magdalenčiny prosebné ruce 🙏, ale jediné co jsme se dozvěděly bylo, že pro jejich bezpečnost s námi nesmí mluvit!!! Jo, už jsme obě asi vypadaly, že je chceme zlikvidovat. Máme prý zavolat, když jsme se zeptali jak a kam, mávla Fatima směrem k parkovacímu automatu. Díky naší studentce angličtiny jsme se proklikali až k nějakému číslu a ta stejná Fatima nám sdělila, že máme od výjezdové závory zavolat znovu a to číslo jí nadiktovat. Sedli jsme do auta a data zase včudu 😱. Takže znovu nahoru do Markthall, načíst data, syn už vše pro jistotu ofotil na mobil a hurá k závoře. Lístek zase chtěl 30 Eur, dcera tam kdesi objevila tlačítko se sluchátkem a po zmáčknutí nadiktovala rezervaci. Závora se konečně otevřela a my s úlevou slavnostně vyjeli z garáží. 

V Utrechtu jsme už měli všechno předem připravené, jen byl zase problém vjet do garáží. Na webu byly staré informace a uvedený vjezd byl jen pro cyklisty. Naštěstí jsme s Magdali odchytly taxikáře, který nám vysvětlil, že vjezd je teď jinde a špatně se hledá.

V Amsterdamu už jsme předem nic neobjednávali. Pro změnu šlo zaplatit jen kartou, ale žádná z našich tří karet nebyla akceptována. Opět voláme a je nám dovoleno zaplatit přesnou částku v hotovosti přímo na dispečinku.     

Takže tak. Nutno říct, že parkování bylo vždy bezpečné, čisté, v centru města se super příjezdem i výjezdem. Jen to chce pevné nervy a naši šikovnou holku.