U moře

Severní moře je známé rybolovem, ropným průmyslem a velkými nákladními přístavy. Není asi nejčistší a určitě není nejteplejší, ale i tak zastávka u moře stojí za to. Teplých a slunečných dnů tu není mnoho a když se letní den povede, je třeba počítat s velkou návštěvností převážně místních turistů.  

 

 

 

Podél pobřeží je možné zahlédnout Atlantický val - obranný pás pevností budovaný německou armádou proti/před vylodění spojeneckých vojsk. Od La Manche po Norsko je jich více než dvanáct tisíc.

 

 

Jak jsem psala už v úvodu, letos dovolená o moři nebyla, ale my vnitrozemci si možnost vidět moře necháme ujít málokdy. V Holandsku jsme se o pobřeží otřeli hned třikrát.

 

 

 

Hoek van Holand

Poprvé to bylo v jižním Holandsku. Uměle vybudovaný kanál na Nové Máze vede z Hoek van Holand až do Rotterdamu a přivádí lodi do přístavu. Návštěvu Rotterdamu jsme tedy spojili s tímto pobřežním městem. My jsme vlastně ve městě ani nebyli. Odpoledne jsme strávili na místní pláži, která je daleko klidnější než známá a přeplněná pláž v Scheveningenu. 

Odpoledne začalo svítit slunce a na sobotní pláži bylo lidí dost, ale stačilo popojít kousek dál a užít si klid a pohodu. Pláže Severního moře jsou si tady hodně podobné. Kilometry dlouhé, značně široké, písčité, čisté, obklopené travinami porostlými dunami, omývané studeným mořem. Někdo se i koupal, ale my jsme smočili kotníky a bylo to naše maximum. 

 

 

 

Pobyt zpříjemňují plážové chatky a kluby. Tady jich byla celá řada, se spoustou volných míst a každý si mohl vybrat takové místo, které mu bylo příjemné. Samozřejmě, že jsme neodolali a posadili se na kávu a smoothie taky do jednoho. I přes hipsterskou a uvolněnou atmosféru byla obsluha milá a za chvilku mladý pán s úsměvem od ucha k uchu přinesl naši objednávku.

 

 

 

Parkování bylo hned u pláže zdarma. Co nás překvapilo, byla konečná vlaku nacházející se přímo na pláži. 

 

Petten aan Zee

Podruhé k moři jsme se vypravili v severním Holandsku. Napřed jsme zkusili letovisko Egmond aan Zee, ale bylo naprosto nemožné najít místo k zaparkování a tak jsme pokračovali podél pobřeží na sever. Cestu, kterou vybrala navigace, jsem zavrhla, neb se mně zdála dlouhá. Navigovala jsem manžela sama a málem nás to stálo manželství 😊. Pobřežní silnicí je trasa kratší, než se vracet a objíždět dálnici, ale všude je třicítka, jeden cyklista za druhým, a navíc cesty jsou místo z asfaltu z červených cihel. Prostě Holandsko...      

 

 

 

Plus bylo, že jsme si prohlédli přímořská sídla. Mínusem byla určitě delší doba než po delší dálnici. Můj druhý plážový tip ale stál za to. Bezproblémově a opět zdarma jsme zaparkovali u písčitých dun pobřežního městečka Petten a vydali se směrem k pláži. 

 

 

 

Na nejvyšší duně byla vystavěna vyhlídka, které jsme neodolali, vystoupali nahoru a měli kus pobřeží jako na dlani.

 

 

 

 

Duny tvoří přirozený ochranný pás mezi poldrem a mořem. Občas dojde před hrázemi k vyplavení písku a je třeba přírodě trochu pomoci a vybudovat nové duny. K tomu tady došlo před deseti lety, kdy byla vybudována nová krajina s mladými dunami, které se postupem času vyvíjí. Nejenže nohy Holanďanů zůstanou v suchu, ale duny tvoří i důležitý ekologický prvek pro místní rostliny a živočichy.

   

 

 

 

Pláž byla podobná té z jižního Holandska, ale místo plážových klubů tady byla jedna velká budova a v ní celé plážové zázemí. Dostačující. Mě zaujaly fotogenické vlnolamy. Ten den se sluníčko nějak rozvášnilo a všichni jsme se krásně opálili. Na koupání to ale stále nebylo. Na pláži nebylo prázdno, ale nebyl ani problém mít pro sebe sto metrů čtverečních.

 

 

 

Vydrželi jsme tady až do pozdního odpoledne. Zpátky už jsme jeli po dálnici 😎. Třetí setkání s mořem mělo zcela jiný důvod než opalovačku a koupačku, ale o tom zase někdy příště.

 

A jen tak mimochodem: K moři mám ještě pár zajímavých informací. 

Nizozemci jsou známí neustálým bojem s mořem. Pro zachování křehké rovnováhy mezi vodou a zemí tady neustále pracuje 20 tisíc čerpadel. Kdyby se na 24 hodin zastavila, osmina Nizozemska by se znovu ocitla pod vodou. V ohrožení je i mezinárodní letiště Amsterdam - Schiphol, které leží na poldru, na jehož místě se odehrála v 16. století námořní bitva proti Španělům. Pod tímto nejníže položeným letištěm na světě jsou pohřbeny vraky lodí, které tu v bitvě bojovaly. 

 

 

 

Téměř všechny domy jsou v provincii Severní Holandsko pod hladinou moře. Bezpečné hráze jsou proto nesmírně důležité. Dříve si Holanďané stavěli únikové kopce, dnes se pyšní dokonalým protipovodňovým systémem Delta. Soustava hrází řídí příliv a odliv spolu s Měsícem a větrem. 62 obrovských ocelových vrat brání rozbouřenému moři, aby vracelo říční vodu zpět a zatopilo nízko položená území. Před devastujícími povodněmi za posledních čtyřicet let zasahovala už 24 krát. Co bude s Nizozemskem, až vlivem globálního oteplování stoupne hladina moře, nikdo neví. Krajina, která má 75% území ve výšce do 1 metru nad mořem, by byla první na řadě. A byla by to velká škoda.