Dubnové dny

I v dubnu bylo co dělat - jak v práci, tak doma a na zahradě. V pátek jsme s hrůzou s kolegyněmi zjistily, že je v pondělí první máj a kdy (sakryš) byl ten duben? 😏 Zkusím z paměti vylovit pár vzpomínek, které mně na duben zůstaly v paměti. 

Na co určitě nezapomeneme, jsou Ondrovy přijímačky na střední školu. Hledala jsem nějakou volnou náplň do polštářku a našla jsem tohle:

Tento polštářek pomaloval Ondra ve školce. Tyto hlavonožce - jak jsme jim říkali - maloval celkem dlouho. Dokonce se mu jeden takový podařil při zápisu do první třídy. Jeho starší a tudíž zkušená 😊 sestra mu na to řekla, že když zapomněl ruce, tak to ho určitě nevezmou. Naštěstí paní učitelce napočítal asi do sta a tak ho nakonec vzali. Devět let uteklo jako voda a zítra se dozvíme, jestli bude příští čtyři roky malovat hlavonožce na gymnáziu. Držte nám palce.

Příprava na přijímačky byla náročná a velké díky manželovi, který na ně Ondru připravoval. O víkendech se u nás probírala matematika a čeština. Taky jsme hodně  pracovali na zahradě. V dubnu je tolik práce... sotva jsme ostříhali suché trvalky, už vidíme, že je potřeba ostříhat i některé keře, vyhrabat trávník, zasít semínka zeleniny, zasadit brambory, přesadit muškáty a bylinky, všechno pohnojit, "a viděl jsi ty jahody?". 

Sazeničky a semínka jsou všude po domě.

Na výlety jsme se nedostali. Špatné počasí moc inspirativní nebylo a těch pár nedeštivých dnů jsme se snažili využít k práci na zahradě. Jediný a krásný výlet jsme podnikli do Olomouce na květinovou výstavu Flora.

Po dlouhých letech jsem vytáhla šicí stroj. Kde jsou ty doby, kdy jsme za komunismu uměly šít všechny, že? Jak se tady ví, ráda se pěkně oblékám, a v té době nebylo jiné možnosti, než si něco odlišného ušít sama. Tehdy nabídka metráže nebyla tak krásná jako dnes. Neodolala jsem a u Darré jsem si objednala látku na šaty. Zaujalo mne i bavlněné plátno, které bylo v tom týdnu v akci za 80 Kč a tak, aniž bych věděla co s ním, koupila jsem hnedle dva metry. Původně jsem si myslela, že bude na nějakou tuniku či halenu, ale nakonec to dopadlo jinak. 

V dubnu jsem si krásu květin užila ve věnci i ve váze.

Do jídelny přibyl zelený smaltovaný džbán.  

Samozřejmě, že nesmím zapomenout na tradice. Naše rodinné Velikonoce...

... a včerejší pálení čarodějnic.

A jen tak mimochodem: Dnes je taky čas na tradici. Nezapomeňte se svým milým nebo milou zajít pod rozkvetlý strom a políbit se. Pokud to bude třešeň, tak to bude přímo MAGIC 😉. 

Přeji všem krásný sváteční den.