Devětadevadesátkrát

 

Máj je lásky čas a proto budou květnové verše tradičně na milostné vlně. Doplnila jsem je fotkou z podzemních garáží v olomoucké Šantovce. I požární hydrant může potěšit 💗.

Devětadevadesátkrát - Zdeněk Rytíř

Devětadevadesátkrát řek jsem ti, že mám tě rád
A řeknu ti to ještě po stý a odejdu
I když vím, že to, co tys mi mohla dát
Nikdy víc na celým světě nenajdu

Ten přísnej klid a krásnej byt a správnej dům
A peněz dost a z nouze ctnost už nenajdu
Jenže nevejde se ti tam ani kousek mejch snů
Tak řeknu ti to ještě po stý a odejdu

Mám pláče dost, přijde jiný host, opět loučení
Do tvýho života zkrátka už se nevejdu
Jó, když odejdu, tak na světě nic se nezmění
Tak řeknu ti to ještě po stý a odejdu

Zítřejší ráno začne jako jinej den
Noviny vyjdou, žádný zvláštní vydání
A popelář cinkne popelnicí o chodník
A vláda si bude vědomá svýho poslání

A lidi půjdou do práce, jako každej den
Ulice proudy aut se rychle zaplní
A děti půjdou do školy, ještě v očích sen
Vždyť ty děti přece nikdo z ničeho neviní

Devětadevadesátkrát řek jsem ti, že mám tě rád
A řeknu ti to ještě po stý a odejdu
I když vím, že to, co tys mi mohla dát
Nikdy víc na celým světě nenajdu

A jen tak mimochodem: Tuto báseň možná znáte jako píseň Odejdu od Václava Neckáře. V dnešních textech populární hudby marně hledám poetiku veršů Horáčka, Hraběte, Skácela, Rytíře, Fikejzové,... Zhudebnit báseň není úplně jednoduché, ale když se to povede, je to výjimečný zážitek.