Ztraceni v Rhodosu

I na další výlet po ostrově Rhodos jsme se vydali autobusem. Tentokrát jsme zamířili do hlavního města ostrova, který nese stejné jméno jako celý ostrov. 

 

Cesta klimatizovaným autobusem stála 6 Eur, což bylo velmi přijatelné. Co bylo už míň příjemné na asi 65 km měla kolem 60 zastávek. Ne na každé autobus stavěl, ale i tak cesta trvala téměř dvě hodiny. Autobusové nádraží v hlavním městě je jen jedna krátká ulice, bez označení odkud a kam co jede. Na koncích ulice jsou budky, kde si cestující musí koupit jízdenky, protože řidič prodává jen na malých zastávkách, které nemají svou vlastní budku. Na ulici byl celkem chaos, protože jedni cestující vystupují a druzí, sotva přijíždějící autobus uvidí, běží současně s ním, protože neví, kde zastaví, aby mohli nastoupit. Zpoždění není výjimečné. Při zpáteční cestě měl náš autobus 20 minut zpoždění. Po dvouhodinové jízdě si dal řidič cigaretu, jeho kolega odbavil nastupující a zběsilou jízdou jsme uháněli zpět k našemu ubytování. Byl to zážitek, po kterém dcera prohlásila, že už ji do autobusu nedostaneme 😀.

Blízko nádraží v turistickém centru jsme si vyzvedli mapku města v češtině, která i krátce informovala o zajímavých místech města. 

Město Rhodos je přes 30 let zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO a největší podíl na výjimečnosti tohoto města nese období rhodských rytířů a období Otomanské říše. Zachovalé středověké budovy, připomínající pevnosti, úzké uličky, kamenné domy, minarety, fontány i tichá náměstí vrací návštěvníky do dávné minulosti. 

Prohlídku města jsme začali v blízkém přístavu Mandraki.

 

V přístavu stojí tři pěkně zachovalé, středověké větrné mlýny.

Starý přístav patří k symbolům města. Údajně tady měla stát rozkročená socha boha Helia alias Kolosu rhódského. Pokud vůbec existoval, musel z technologického způsobu stavby stát jinde. Pravděpodobně se zřítil při zemětřesení a bronz, ze kterého jej lindský sochař odlil, byl rozprodán. Každopádně nyní vjezd do přístavu střeží symbol ostrova jelen - daněk a jeho laň. 

Pevnost Agios Nikolaos.

Nyní z přístavu odjíždí menší turistické lodě na výlety po okolních ostrovech. Projít kolem stánků nabízející lodní výlety byla bojovka. Výletníků nebylo tolik a tak se každý prodejce snaží upoutat jak to jde. Konečně jsme se probojovali k molu a mohli jsme si přístav prohlédnout a vyfotit. 

Hned naproti je Nea Agora - Nová tržnice s mnoha obchody a kavárnami. V arabském stylu ji ve 20. letech minulého století během okupace ostrova vystavěli Italové. 

Pokračovali jsme ke Starému městu, ale minuli jsme hlavní bránu, kterou vchází do této historické části města většina turistů a pokračovali jsme podél mohutných hradeb, které bránily město v rytířské době před dobyvateli, až k bráně sv. Antonína. I tato prohlídka stála zato. Bylo tady skoro prázdno a nám se zalíbilo toulání mimo frekventovanou turistickou trasu. 

 

Brána sv. Antonína

Do Starého města jsme prošli branou sv. Antonína a navazující ulicí Orfeus. Tady pod platany sedávají malíři a za pár minut zájemci vytvoří karikaturu nebo portrét.

Orfeova ulice 

 

U Hodinové věže jsme si dali v řecké taverně oběd a vyrazili jsme na prohlídku historické části města. 

 

Hodinová věž a minaret Sulejmanovy mešity

Měli jsme tedy mapku města, manžel hlídal jakous takous trasu, ale víceméně jsme se rádi ztratili ve spleti úzkých uliček, které byly jedna hezčí než druhá. Zabočili jsme do té, která se nám líbila nebo jsme tam objevili něco zajímavého. Ve staré turecké čtvrti je spousta různých řemeslných obchodů nabízející vlastní výrobky. Uličky kouzelně zdobí klenby, které podepírají domy proti zemětřesení a současně dodávají městu orientální atmosféru. Užívali jsme si tady klid siesty a jen občas jsme museli uskočit projíždějícímu skútru nebo nevěřícně koukat, jak si tady vyhnula dvě osobní auta.

 

Cestou jsme míjeli archeologická naleziště - antická, byzantská, helénistická ... 

Děti nápisy psané řeckou abecedou označily podle TV seriálu za tajemné písmo Městečka záhad a opravdu někdy jsme měli problémy to rozluštit. Takhle hezky vypadá poklop kanalizace, ale co je tam napsané ... ?

Nabídka rhodských sandálů v řemeslné dílně.

Ručně šité papuče.

Došli jsme až na Platonovo náměstí k mešitě Ibrahima Pasha, před kterou stojí krásná fontána. Tady to bylo obzvlášť příjemné, krásné obchůdky a galerie střídaly zahradní restaurace a kavárny. V jedné jsme si dali frappé a čerstvou ovocnou šťávu. Lepší a větší frappé jsme snad ještě neměli.

Fontána před mešitou Ibrahim Pasha

Když jsem se na konci dovolené ptala syna - velkého znalce - kde byl ovocný fresh nejlepší řekl, že v Rhodosu u paní na sedačce 😉

Cestou jsme míjeli mešity a minarety, které Turci přebudovali z kostelů postavených johanity.

Mešita Sulejmana Velikého, poslední funkční mešita na Rhodosu.

Turecká knihovna

Kašna před mešitou sultána Mustafy je postavena na základech baptisteria.

Turecké lázně u mešity sultána Mustafy jsou stále v provozu.

Mešita sultána Mustafy

Úseky opevnění z helénistické éry. V pozadí minaret mešity Ibrahima Pashy.

 

Konečně jsme doputovali i do už turisticky exponovanějších míst, ale stále ještě množství turistů bylo snesitelné a nikde nebylo plno. 

 

Hippokratovo náměstí - Casstellanie - Městská knihovna.

Hippokratovo náměstí 

Hippokratovo náměstí - turecká kašna a Přístavní brána.

Aristotelova ulice

Stará židovská čtvrť, nám. Evreon martyron (nám. Židovských mučedníků)

Kašna na nám. Evreon martyron.

V přístavu kotvila velká výletní loď. Jaká je to obluda, je vidět v horní části fotky. Doufám, že po Benátkách brzy i další města přehodnotí, zda tyto kolosy budou pouštět do svých malých přístavů.  

Ruiny gotického kostela Panny Marie v Burgosu.

Brána Panny Marie

 

Došli jsme až k bráně Panny Marie, cesta po nábřeží byla ale hodně frekventovaná a tak jsme se vrátili zpět na Hippokratovo náměstí a pokračovali Sokratovou třídou vzhůru. Od středověku je to centrální tržnice města plná obchodů a kaváren.

 

 

Cíleně jsme tady hledali a našli jednu z nejstarších kaváren v Evropě. Tato byla založena ve 14. století a dodnes se tady podává klasická řecká (turecká) káva.

 

Na samý závěr prohlídky města jsme si nechali návštěvu středověké Rytířské ulice a paláce Velmistra. Bylo už pozdní odpoledne a tak tady vládl klid a mohli jsme si vychutnat důstojnost a velkolepost staveb Řádu svatého Jana.

Podél Rytířské ulice jsou umístěny ubytovny a zájezdní hostince rytířů sv. Jana různých národnostní. Nachází se tady ubytovna jazyka německého, španělského, anglického, provensálského, italského, francouzského a ubytovna skupiny johanitů Auvergne. 

Ruiny Agios Ioannis v Kollakio (muslimská škola)

V pozadí Sulejmanova mešita s minaretem.

Ukázkově zachovalá středověká Rytířská ulice.

Palác velmistra byl původně byzantskou pevností ze 7. století, která ve 14. století sloužila jako administrativní centrum Řádu rytířů. Byl také přistavěn kostel sv. Jana, který později Turci předělali na mešitu tak, že výzdobu zachovali a jen vyměnili zvonici za minaret. 

Dál je jeho historie jen těžko uvěřitelná. Kostel i s palácem byl v dobrém stavu zachován až do poloviny 19. století. V roce 1865 do minaretu udeřil blesk a způsobil mohutnou explozi střelného prachu, který byl zapomenut ve sklepech. Při výbuchu byly stavby zničeny a zemřelo na 800 lidí. Ve 30. letech 20. století za doby italské okupace byl podle dochovaných plánů znovu postaven a sloužil jako rezidence italského vojevůdce. 

Příště si uděláme výlet po východním pobřeží Rhodosu.

 

A jen tak mimochodem: Z každé dovolené si vozím pohledy a kalendář na příští rok. Ještě následující rok se těším z krásných obrázků připomínající nevšední zážitky. Letos k nim přibyl i průvodce v češtině, který jsem koupila až na Rhodosu.