Rhodos - Jihozápad ostrova

Poslední fotovýlet po Rhodosu podnikneme po jihu a jihozápadě ostrova. Už cestou přes přímořská letoviska Kiotari a Gennadi bylo znát zklidnění turistického provozu. Oproti třeba, pod hlavním městem ležícímu, Faliraki tady byl provoz aut i turistů minimální, žádný hektický spěch a stres. Pokud tedy k dovolené nepotřebujete pulzující středisko s bohatým a hlučným nočním životem, tady klid najdete.

Zamířili jsme až do nejjižnější vesnice ostrova Kattavie a odbočili na Prassonissi. V průvodci jsme se dočetli, že cesta je adrenalinová polní, ale kdepak. Po velmi slušné asfaltce jsme pustou krajinou mířili k nejjižnějšímu cípu Rhodu a ostrovu Prassonissi. Ostrov je neobydlený, je na něm jen maják. Z pevniny se za odlivu dá na blízký ostrov dojít po pláži téměř suchou nohou. 

 

Výhled na pláž a ostrov Prassonissi.

Pláž je hodně široká a dlouhá několik kilometrů.

Neobydlený ostrov Prassonissi.

Dopoledne už trénovalo pár příznivců kiteboardingu (padák vozí sportovce na prkně).

 

Toto místo je speciální i tím, že se tady setkávají vlny a vody Středozemního a Egejského moře. Egejské moře je teplejší, ale divočejší než jeho Středozemní kolega. 

Autem se dá pohodlně dojet a zaparkovat až na pláži. Většina turistů míří právě k místu setkání moří. My jsme byli trochu zklamaní, že nemůžeme přejít na ostrov, někteří turisté v plavkách se na ostrov vydali, voda jim sahala asi do pasu. Já jsem před odjezdem na netu našla, že tam budeme v době přílivu a tak jsme se rozhodli sem zajet při zpáteční cestě ještě jednou, třeba budeme mít víc štěstí.

Vlevo Středozemní, vpravo Egejské moře.

 

Vrátili jsme se do Kattavie a pokračovali k západnímu pobřeží. Zpočátku byla cesta plochá, však si tady také za války Italové zbudovali polní letiště. Plochá krajina se po čase zvedala a my jsme projížděli krásnými a širokými údolími plnými vinic a olivovníků. Ty střídaly husté piniové lesy až se krajina stala hornatou a skalnatou. V této oblasti leží i nejvyšší hora ostrova Atavyros vysoká 1215 m.

 

Jakmile jsme překonali horský hřeben, zatajil se nám dech. Krásnější barvu moře jsme snad ještě nikde neviděli.

 

Jeli jsme podél pobřeží, ale na koupání jsme nezastavili. Moře je v těchto místech krásné, ale hnáno větrem hodně divoké a plavání se nedoporučuje pro velké riziko utonutí.

 

Jeden z nejkrásnějších výhledů, které se nám na Rhodosu naskytl, byl pohled na zříceninu hradu Monolithos na vrcholu vysoké skály nad Egejským mořem. Díky své impozantní poloze patří k nejvýznamnějším památkám Rhodu. Z hradu, který postavili v 15. století johanité, už moc nezůstalo. Do dálky září hlavně bílá kaplička svatého Jiřího.

 

Zastavili jsme se na oběd v horské vesnici Monolithos, v taverně s příznačným názvem Panorama. Výhled z terasy byl parádní a jídlo vynikající.

 

 

Domácí byli rádi, že se u nich někdo zastavil a jako pozornost jsme ke kávě dostali i malou sladkost. Musím říct, že všude, kam jsme zašli na oběd nebo večeři, jsme se najedli velmi dobře a za přijatelnou cenu. Já jsem si obvykle dávala Greek salat kolem 6 Eur, gyros, suvlaki, stifado a musaka byly za asi 10 Eur. Ceny srovnatelné s našimi restauracemi. 

 

Stifado

Gyros

 

Monolithos je pěkná horská vesnice s výhledem na horu Atavyros a stojí za procházku. Mě tady zaujal větrný mlýn a stánek místní paní prodávající nejen své výrobky. Koupili jsme u ní nektarinky, místní Lemoncelo, olivový olej a tymiánový med.

Z Monolithos jsme zamířili k mysu Foúrni. Po silnici, celkem dobré asfaltce, jsme z vysokých hor serpentínovali až k pobřeží. Neviděla jsem ani centimetr svodidel a byla jsem ráda, že jsme potkávali jen stejně malá auta jako byla naše Toyota. Pohled dolů ze skal mně nedělal vůbec dobře, ale náš řidič nervy neztratil a dojeli jsme tam i zpět v naprostém pořádku.

Zaparkovali jsme opět až na pláži, převlékli se a šli se vykoupat. No, i když měla být pláž klidná, moc plavat se nedalo a vlny s námi pěkně pohazovaly. Byla téměř prázdná a velmi pěkná, písečná s jemnými kamínky.

 

Asi tady fouká tak nějak permanentně 😀

Mořské houby se na Rhodu dají koupit v každém obchodě, tady ležela jedna přímo na pláži.

A už jsme zpátky na Prassonissi. Hned cestou bylo vidět, že ani odpoledne nemáme štěstí a suchou nohou se na ostrůvek nedostaneme. Na vině byl blížící se úplněk měsíce, který zvedl hladinu moře. Nás to ale neodradilo, zopakovali jsme si cestu po pláži a obdivovali jsme po hladině Středozemního moře klouzající windsurfingy a na Egejské straně vyskakující kiteboardingsty. Oproti ránu jich tady bylo mnohem víc a div se neposráželi.

 

Foukalo tady, že jsme se navzájem neslyšeli. Ale krásný kus země to tedy byl.

 

 

Dali jsme si frappé a s krásnými vzpomínkami odjížděli. Nejen z pláže, ale nazítří i z Rhodu. Budeme na tento kvetoucí středozemní ostrov rádi vzpomínat a protože jsme nestihli objevit všechno, co Rhodos nabízí, rádi se sem zase někdy vrátíme.

 

 

A jen tak mimochodem: Dovézt si olivový olej a olivy jsem považovala za nutnost ... Ráda ochutnám i místní speciality ... Koření a sladkosti, dárky pro babičky, rodinu a kolegyně.