Bílé městečko Lindos

Tak válení na pláži už bylo dost a vyrážíme. A začneme hned velkou peckou. Jestli je něco na Rhodosu nutné vidět, je to Lindos. Město Rhodos je taky pěkné, ale toto je čistokrevné Řecko, s bílými domy, antickým chrámem, úzkými uličkami, malebnými zátokami a azurovým mořem.

Z našeho ubytování nás do Lindu zavezl za necelá dvě eura a patnáct minut místní autobus. Zastávku jsme měli před hotelem a autobusy jsou tady luxusní s nutnou klimatizací. Zvažovali jsme také cestu lodí, která měla blízko naší pláže zastávku, ale nevyhovoval nám čas dopoledního odjezdu a příjezdu hned po obědě a tak jsme jeli později odpoledne, kdy horko nebylo už tak úmorné. Rychle jsem vygůglila pár informací, lízátko do pusy a jedém.

 

Po vystoupení z autobusu jsme se ocitli na velkém parkovišti, kde ti, kteří přijíždí autem, zdarma parkují. Do města je vjezd povolen jen taxi a místním a to jen na začátek centra. Celé městečko se svými úzkými uličkami je v podstatě pěší zónou. Dole do centra města se schází z parkoviště širokou cestou. Jenže se tady nedá nic vyfotit. 

My jsme se tedy vydali zpět na jih, kde byly nádherné výhledy na město a našli jsme tady i cestu, kterou jsme se v opačném směru vydali do centra. Turistické davy byly na opačném konci městečka a nám se tak naskytla báječná možnost potulovat se prázdnými uličkami a obdivovat kouzelná zákoutí a detaily, kterých si není v davu čas všimnout. 

 

Původní rybářská osada a přístav Lindos patří mezi nejstarší osídlená místa na ostrově. Založili ji Dórové, kteří se na Rhodosu vylodili v 10. století před naším letopočtem. Díky své poloze uprostřed východního pobřeží se Lindos stal místem zajišťujícím obchod s Féničany. 

Postupně se z vesničky stalo významné námořní a obchodní centrum. Největší slávu zažilo za vlády Kleobúla, jednoho ze sedmi mudrců. Po založení města Rhodosu v 5. století př. n. l. jeho pozice slábla, ale například místní sochař Cháréz z Lindu je údajným autorem Rhódského kolosu. 

Chochlaki - typickou kamínkovou dlažbu - najdete všude po Rhodosu.

V 6. století př. n. l. byl vybudován chrám bohyně Athény Lindské, který se stal významným náboženským střediskem ostrova. Jeho pozůstatky se na Akropoli Lindos dochovaly dodnes.

Svou stopu, tak jako i jinde na ostrově, zde zanechali johanité, kteří antický chrám Athény Lindské ve 14. století přebudovali na obrannou pevnost. Dodnes je pevnost dominantou města, na 120 metrů vysoké skále nad městem. Dá se sem dostat pěšky nebo se nechat za pár eur vyvézt na oslíkovi. Nám těch chudáků bylo líto a doufám, že stejně jako na Santorini bude tato atrakce brzy zrušena. 

Takže jsme se vydali k Akropoli pěšky, ale bylo asi 35 stupňů a dočetla jsem se, že nahoře bývá ještě o deset stupňů více a tak jsme se vyšplhali asi do poloviny kopce, kde jsme si městečko vyfotili a spěchali jsme zpět do stínu uliček Lindu.

Většina domů ve městě Lindos pochází ze 17. století - z kapitánské éry.

Velkého rozkvětu se Lindos dočkal v 17. a 18. století díky hojné lodní dopravě. Z tohoto období se v Lindu dochovaly Domy kapitánů. Povedená architektonická směs arabských, byzantských, egejských a typicky lindských prvků je důkazem toho, kam až se námořníci na svých plavbách dostali a kolik bohatství nashromáždili. 

Portál Domu kapitána.

Domy kapitánů jsme objevili tak nějak mimochodem. Cestou z Akropole mne zaujal jeden úzký a dlouhý obchůdek. A samozřejmě jeho různorodá nabídka zboží. Než jsem si vyzkoušela šaty, dostal zbytek rodiny historický výklad od slečen prodavaček. Zaujala nás třeba víc než 200 let stará postel, která byla součástí obchodu. Velmi milá děvčata nám zasvěceně vyprávěla o historii domu i o výjimečných produktech, které nabízela.

V pozadí historické ležení.

Sotva jsme jejich obchod opustili, zahlédla jsem hned ve vedlejším domě s dlouhým průjezdem zdobený portál. Byla tady kavárna a protože jsme potřebovali doplnit hladinu kofeinu v krvi, zamířili jsme dovnitř. V atriu jsme objevili nejznámější a nejzdobnější Kapitánský dům v Lindosu. I zdejší kavárník nám ochotně podal informace k historii domu a stáří jeho částí. 

 

Dominantou městečka je chrám Panny Marie z Lindu. 

Uličky Lindu jsou plné obchůdků s typickými řeckými výrobky jako jsou vyšívané ubrusy nebo rhódské talíře. Nechybí ani nabídka turistických suvenýrů, vybere si každý.  

 

Stejně tak je to s kavárnami a restauracemi. Najdete tady obyčejné taverny s kostkovanými ubrusy i vystajlované krasavice.

 

My jsme se nechali zlákat na amazing view restaurace Acropolis. Úžasný výhled ze střešní terasy, kde jsme povečeřeli, jsme si užili dosytosti i s velmi chutnými řeckými specialitami: suvlaki, gyros, greek salát a musaka.

Na pobřeží pod Akropolí se rozprostírají dvě nádherné zátoky Lindos a Pallas s písečnými plážemi. Klidnější a romantická je i zátoka Agio Pavlos s pozvolným vstupem do moře, která je před větrem chráněna okolními skalisky. Podle legendy se zde v roce 43 našeho letopočtu vylodil apoštol Pavel, vezoucí křesťanství do Evropy.

Lindos si i přes velký zájem turistů dokázal zachovat svoji původní architekturu a atmosféru. Nízké nabílo natřené domečky a úzké dlážděné cesty vynesly toto městečko na seznam památek UNESCO.

Toto kouzelné město stojí za návštěvu a my jsme se sem ještě jednou na závěr naší dovolené vrátili. 

A jen tak mimochodem: V Lindosu se výborně nakupuje. Ceny jsou daleko nižší než u nás a mé fashion úlovky jsou snad neokoukané. Nemačkavé, lehké šaty v řeckých barvách jsem doplnila koženým páskem za 5 Eur. 

 

Už dlouho jsem se dívala po koši na léto. Ty provensálské už jsou okoukané a nic jiného mně neoslovilo. Tento ručně vyrobený mně hned padl do oka. Vybrala jsem si světlejší odstín. 

 

Pašmínu užiju spíš až na podzim, ale nemohla jsem sehnat tento odstín žluté a už se na ni těším.

Náramek mně nasadila na ruku jedna stará paní, která je i ručně vyrábí - aspoň to říkala. Dcera to komentovala směrem k manželovi: " A jéje už to má na ruce, tak to musíš koupit." Tak to koupil 😊. Je jako od antické bohyně a kdo by nechtěl mít doma bohyni, no né?

 

 

No a poslední hedvábné šaty v barvách egejského moře, ty mne - stejně jako moře - upoutaly na první pohled. Budou tedy potřebovat zúžit, protože teď se dělá všechno v covidovém střihu, který schová nějaké to kilo navíc, ale mně sluší víc vypasované střihy. 

 

Pokračování příště.