NMNM

Ne ne, nezasekla se mně klávesnice 😊, dnes vás pozvu na procházku městem, které má dlouhý název, a tak jsem využila jeho originální zkratku. Cílem našeho nedělního výletu bylo úžasné Nové Město nad Metují. Pro mne to byl objev roku.

 

 

 

Nemám ve zvyku z jednoho výletu dělat pět příspěvků na blog, a tak se připravte na pořádnou dávku fotek, informací a zážitků. Toto město si je jednoduše zaslouží. 

 

 

 

 

 

Zaparkujeme na historickém Husově náměstí a procházku začneme zde. Právě tady zakladatel města Jan Černčický z Kácova položil roku 1501 základní kámen města na skále obkrouženou řekou Metují.

 

Zakladatel města Jan Černčický z Kácova.

 

Husovo náměstí.

Obdélníkové náměstí lemují čtyři řady měšťanských domů s podloubím, ze kterých je nejvýraznější řada domů s renesančními "vlaštovčími ocásky".  

 

 

  

 

 

U některých domů se zachovala domovní znamení a jeden má znamení nové, podle příjmení majitelů domu.

 

 

Dům Kahancových

  

Náměstí dominují dvě věže - zámecká a kostelní. S kostelem se v původních plánech výstavby náměstí nepočítalo a nebyl na něj vyčleněn pozemek. Nejbližší kostel se ale zdál místním obyvatelům daleko, a tak byl stržen koncový dům v jižní straně domů a místo něj k nim byl neobvykle přistavěn kostel Nejsvětější Trojice. Vchází se do něj také neobvykle, z podloubí vedlejšího domu a "přilepenost" je znát i v interiéru.

 

 

 

Nízká vstupní část  a za ní hlavní loď kostela.

 

Věž má ochoz a zakončení helmicí.

 

 

Pro zpevnění je věž spojena obloukem s hradbami.

 

 

Silueta kostela se zdvihá vysoko nad řekou a tvoří důstojného partnera zámecké věži.

 

 

Náměstí není velké a za pozornost stojí i Mariánský sloup, Sousoší Nejsvětější Trojice a nedávno objevená studna původního vodního rezervoáru.

 

 

 

Naproti kostelu je Městské muzeum s turistickým info centrem a expozicí novoměstských náramkových hodinek Prim.

V rohu náměstí, hned vedle Vlaštovčího domu, se otevírá park se vstupem do novoměstského zámku, nepřehlédnutelné dominantě městské památkové rezervace.

Zamyšlený Bedřich Smetana před vstupem do zámku.

Nejstarší městská kašna je před zámkem.

 

  

 

Jak dokládá následující fotka, historie zámku je pestrá. Zásadní pro něj nejspíše bylo období posledních majitelů Bartoňů z Dobenína, kteří jej vlastní dodnes. Začátkem dvacátého století provedli celkovou rekonstrukci zámku a zahrady pod vedením architekta Dušana Jurkoviče, který ze zpustlého komplexu vytvořil reprezentativní sídlo při zachování historické tváře památky.

 

  

 

Nádvoří zámku s trelážemi.

 

 

  

 

 

Zakoupili jsme lístky a vystoupali na ochoz zámecké věže Máselnice. Nejenže jsme měli nádvoří, zahradu a náměstí jako na dlani, ale zahlédli jsme i vrcholky Orlických hor a Krkonoš.

 

 

  

 

Výstup zvládla i naše téměř 85ti letá Sokolka.

 

 

 

 

Výhled na zámeckou zahradu i Krkonoše na obzoru.

 

 

Průchodem z nádvoří jsme se dostali do zámecké zahrady, kam je vstup zdarma.

 

 

 

 

 

Zámek je zajímavý ze všech stran, ale doporučuji sejít do zahrady až k fontáně. Ta tedy "dechberoucí" není, ale stačí se ohlédnout k zámku a wow efekt je tu. Jurkovič rozdělil horní část zahrady na terasy s květinovými záhony, které zdůraznil bílými plůtky. Genialitu tohoto nápadu oceníte právě při tomto pohledu na zámek.

 

 

 

 

Kromě architektonických úprav Jurkovič nechal zřídit vytápěný skleník i zavlažovací systém. Největší pozornost však zaslouženě upoutá dřevěný krytý most s prvky lidové architektury, tak typické pro Jurkovičovo dílo. Most přemosťuje bývalý obranný příkop a spojuje obě části zahrady. Ve střední části má domeček, kterému se říká Perníková chaloupka.

 

 

 

 

 

 

 

 

Dalším pozoruhodným zahradním prvkem jsou dvě řady kamenných trpaslíků. Barokní sochař Matyáš Bernard Braun jim vtiskl podoby panských úředníků, měšťanů i služebnictva.

 

 

 

Po prohlídce zámku a zámecké zahrady jsme si prohlédli ještě jednu novoměstskou raritu - uličky Zádomí. Z jedné strany kopírují městské hradby a z  druhé strany zadní část měšťanských domů na náměstí, proto se jim také říká Zádomí. Romantickou procházkou jsme objevili...

Domečky jako pro panenky,

pítka,

pranýř,

malebná zákoutí,

na skále nad řekou krásnou sochu Olbrama Zoubka - Alegorie Metuje,

věž Zázvorku (hladomornu a žalář nahradila nyní galerie),

sv. Jana Nepomuckého,

ochozy na hradbách,

s výhledy do hlubokého údolí,

vtipnou hospůdku,

funkční vodní elektrárnu podle návrhu Dušana Jurkoviče,

příkré srázy,

Městské muzeum,

pítko "Voda pro třetí tisíciletí",

bašty,

a mnoho romantických koutů na skále nad Metují.

 

Před odjezdem jsme se vrátili k Vlaštovčímu domu, dali si kávu v Café Pohoda jazz a neodolali jsme vůni linoucí se z vedlejší řemeslné pekárny s permanentní frontou. 

 

 

 

Prožili jsme čtyři velmi příjemné novoměstské hodiny a pokud budeme mít cestu kolem, rádi si návštěvu zopakujeme. Tento východočeský skrytý skvost nelze nedoporučit.

 

A jen tak mimochodem: Děti s námi už výletovat nechtějí, ale moje i manželova maminka nabídku k výletu rády přijaly. Mamka navíc chtěla navštívit své známé v nedalekém Jablonném nad Orlicí, které přes třicet let neviděla. Neznala adresu a ani jestli ještě žijí. Naložili jsme tedy bábinky a jako Pošta pro tebe jsme vyrazili. Známé jsme našli a domů dorazili s nezapomenutelnými zážitky.