Všichni a spolu

Když jsem začátkem adventu přemýšlela nad názvem mého vánočního příspěvku, říkala jsem si, že nejdůležitější na Vánocích je, abychom se u stromečku sešli všichni a společně prožili ten výjimečný čas. To jsem ještě netušila, jak pravdivá to jsou slova, a ne všichni budou mít to štěstí, aby mohli slavit všichni a spolu. Není to samozřejmé a většinou si ani neuvědomujeme ty obyčejné věci, které se koupit nedají a je to tak bolestné, když o ně přijdeme. 

Letošní Vánoce byly určitě komornější a spousta z nás si uvědomila, že není důležité, kolik je pod stromkem dárků. Protože "Co je důležité, je očím neviditelné. Správně vidíme jen srdcem", že Malý princi? 

I u nás vše proběhlo v klidu, míru a pohodě. Dodrželi jsme i naše rodinné tradice, které jsme si zavedli, když byly děti ještě malé. Společnou sváteční snídani, večeři s manželovou maminkou, posezení u stromečku s malou vánoční loterii. 

Ještě pár vánočních úprav a můžeme čekat až to zacinká...

Dárky jsem letos balila samozřejmě na poslední chvíli, takže jednoduše. Zlatý balící papír převázaný zlatými, černými, bílými a zelenými stužkami.

A když jsme u těch dárků... Jedno nečekané překvapení mně doručil pošťák těsně před Vánocemi. Ze srdce děkuji mé blogerské přítelkyni Helence a s velkým obdivem jí do nového roku přeji hodně tvůrčí inspirace.

A jen tak mimochodem: Tradičně o Štědrém dni odpoledne zajdeme na hřbitov, pozdravit ty, kteří spolu s námi slavit už nikdy nebudou. Místo na svíčku jsme museli vyhrabat ve sněhu, ale předvánoční kalamita za dva dny zmizela a jsme opět na blátě.