Dubnové dny

Další měsíc letošního roku je za námi a byl to moc pěkný měsíc. Pracovně jsme si s kolegyněmi už lehce vydechly, dodělaly odložené resty a začaly připravovat nové projekty. 

V dubnu bylo naše město vyhlášeno Historickým městem roku 2021. Zpočátku manžel pojal podezření, že jsme toto ocenění dostali díky historickému stavu místních komunikací nebo nejstaršímu (a nejpomalejšímu) internetovému připojení. Načež jsem ho vyvedla z omylu a myslím, že jsme cenu dostali oprávněně, neb na historické objekty se ve městě dbá a jsou v pěkném stavu. Horší je to s novými projekty občanské vybavenosti, které jsou potřeba, ale nedostává se na ně financí.

    

Kromě procházek po našem městě jsme se vydali lesem k blízké vodní nádrži. Sotva jsme zavřeli vchodové dveře, začaly padat krupky, než jsme došli k lesu, bylo azurově a na zpáteční cestě opět tma a přeháňka. No prostě DUBEN.

 

A máme tady bobra.

Stihla jsem ještě dvě moc milé akce. S kolegyní jsme v Olomouci navštívily výstavu květin Floru, o které jsem už tady psala. Další kolegyně se vrátila z návštěvy rodiny ve své rodné Arménii a uspořádala pro nás odpolední ochutnávku místních specialit. Ochutnaly jsme arménské sýry, uzeniny, zeleninové omáčky, bylinky, nakládané ibiškové plody, ořechy ve vinné karamelizované šťávě, chléb, kávu, víno i koňak. Co mne uchvátilo nejvíc, bylo sušené ovoce, které nebylo přislazované a chemicky upravované, zato plné chuti a šťavnatosti. Nadšená jsem byla z broskví a kaki, to bylo famózní.

 

Začátkem měsíce celá firma nedočkavě vyhlížela čápy a první se objevil až 6. dubna. Druhý z páru dorazil asi o tři dny později. Teď už jeden čáp sedí v hnízdě a plní si rodičovské povinnosti. Uvidíme, kolik čápat se letos povede odchovat.

Duben je jarní a velikonoční měsíc. Velikonoce jsou jednou za rok a tak je potřeba si je užít i když je nějak zvlášť tradičně neslavíme. Máme vlastní tradice, jako je sváteční velikonoční snídaně, po které se náš nejmladší vydával hledat schovaná vejce na zahradu. K radosti své sestry je málokdy našel všechny. Letos Ondra už vajíčka nehledal, zato vymrskal všechny slečny a dámy, kam se s kamarády vydal. Já jsem si užila sváteční zdobení domu i zahrady. 

 

 

A samozřejmě i pečení velikonočních laskomin. Nechyběl mazanec, beránek, mrkvový dort a i pár perníčků jsem stihla. Část vajíček jsem nechala "natur" a zbytek byl takový "crazy". Jsou to radostné svátky, tak jsme to pojali vesele.

 

Cestou od mamky jsme se zastavili v Jysku. Manžel potřeboval olej na venkovní nábytek. Ten jsme sice nesehnali, ale zato tam měli výprodej na doplňky a tak jsem koupila květináč, který ale plní jinou funkci, než na kterou byl vytvořen. Dlouho jsem sháněla nějakou nádobu na kuchyňské náčiní, které chci mít po ruce, ale nic nebylo podle mé představy. Tato nádoba je velikostně tak akorát a hodí se do mé dřevěno - šedé kuchyně.

 

A jen tak mimochodem: V lednu jsem sem dávala tip na italský film Naprostí cizinci. Česká verze tohoto filmu pod názvem Známí neznámí právě běží v kinech a má velmi dobré kritiky. Na ten se určitě půjdu podívat.

 

Michaela Klevisová je známou autorkou detektivek. Já jsem od ní v dubnu dočetla povídkovou knihu Kocour z Montmartru a myslím, že potěší všechny milovníky koček a i ty ostatní 😊. Každou povídkou kočky a kocouři provází své dvounohé partnery složitými životními situacemi s nadhledem a lehkostí šelmy. Musím se podívat po pokračování.

A nakonec ještě tip na dvoj CD francouzské zpěvačky ZAZ. Je to trochu jiné, než na co jsme od ní zvyklí, nicméně se její francouzština poslouchá moc dobře.