Duben na zahradě

Díky nouzovému stavu jsme si zahradu v dubnu opravdu užili. Byla jsem vděčná za ten malý výběh pro rodinu. Často jsem myslela na lidi, kteří žijí v bytě a třeba i bez balkonu. A s dětmi ... to musela být opravdová zkouška nervů.
Když píšu, že jsme si zahradu užili, tak především pracovně. V tomto ročním období je práce nad hlavu, ale beru to jako odreagování od pracovního stresu a do zahrady spěchám každý den.

Během dubna u nás kvetly hlavně jarní cibuloviny.

Plnokvěté drobné narcisky

Plnokvěté tulipány

Špičaté tulipány

Plnokvěté narcisy

Při rekonstrukci zahrady se mně nahromadily různé cibule. Prozatím jsem je zasadila na okraj jahodového záhonu, abych zjistila, které to vlastně jsou. V září půjdou na své místo do zahrady.  

Jarní keře s bílým květenstvím - pieris, tavolníky nebo fotergila.

Pieris

Tavolník

Tavolník

Fotergila

Vloni jsem musela přesadit tento červený javor a měla jsem o něj velký strach. Zbytek sezony se spíš trápil. Mám opravdu radost, když vidím jeho letošní parádu.  

Javor dlanitolistý

Už mám na zahradě jeden muchovník. Je od Starkla a má sloupovitý tvar. Kvete každoročně opravdu bohatě, ale plody jsme ještě neviděli. Tento nový muchovník je z místního zahradního centra a doufám, že snad i ty plody budou.

Muchovník

Některé jarní trvalky už také začínají kvést.

Koprovitá pivoňka

Šalvěj - jednoletka

Tmavolistá i tmavokvětá Bergenie

Pomněnkovec

Tavolník, Pryšec purpurea a Bergenia

Pryšec mnohobarvý

Radost mně dělá i terasa. Dokoupila jsem ještě červenou bazalku, té mám v létě vždy velkou spotřebu, a eukalyptus.

Konečně sprchlo

No a nakonec v dubnu přijde řada i na letničky a výsadbu zeleniny, ale o tom už jsem psala minule.


A jen tak mimochodem:  Ze všech ovocných stromů mám nejraději obyčejné jabloně. Miluji jejich dvoubarevné bílo - růžové něžné květy. Doufám, že se včelky budou činit a úroda bude bohatá ... a zaprší častěji než jednou za měsíc.

Truhlíky 2020

Vysazování truhlíků je pro mě něco jako vánoce. Těším se, připravuji se, plánuji a nakonec si výsadbu užívám. 

Těším se dlouho předem a nedočkavě vyhlížím katalog balkonovek místního zahradnictví. Když už je konečně k mání, listuji jím stále dokola a čím déle, tím jsem bezradnější, co já si letos vlastně vysadím. Mám blok, kam si každý rok zapisuji, co jsem si naplánovala, co jsem si nakonec koupila a jak se mně to osvědčilo. To je fajn pomocník. Takže nakonec si nějaký rámcový plán sestavím, přemluvím manžela, děti zásadně nechám doma (mám jen jedny nervy) a vyrazíme do zahradnictví. Většinu balkonovek a letniček nakupuji v zahradnictví Koupý v Doubravici nad Svitavou. Mají obrovský výběr, kvalitní a životaschopné rostliny a slušné ceny. Co neseženu tam, tak ještě dokoupím v zahradnictví Helenka ve Lhotě Rapotině. Tam je také nabídka bohatá.  
Nekupuji každý rok všechno. Něco se mně podaří přezimovat a ráda také upgraduji podzimní truhlíky a květináče. Mám ráda mix rostlin v jedné nádobě. Nakoupím tedy nějakou základní kostru a doplním tím, co mám nebo ještě dokoupím barevně ladící doplňkové rostliny. Tohle mě baví asi nejvíc, vymýšlet si ty kombinace.

Když s nákladem úspěšně dorazíme domů, vytahám čisté truhlíky, květináče, mísy a jiné nádoby na trávník a začnu si k nim přiřazovat rostliny. 

Když jsem s kombinacemi spokojena, začne další část, přinášející potěšení, výsadba. Paní v zahradnictví mně poradila, že při výsadbě přidávají do substrátu hrst granulovaného koňského nebo kravského hnoje. Protože jsem na hnojení v zálivce lajdák, letos jsem tuto radu vyzkoušela a jsem zvědavá, jak to bude kytkám prospívat. Baví mě hrabat se v zemině a sázet rostliny, jen ten vítr, co včera fučel, by mohl být teplejší.

Hotovou výsadbu nechám venku, aby se otužovala, ale na noc dám do skleníku. Trvale ji nechám venku až po zmrzlých, tedy po půlce května. Už se těším, jak pěkně pokvetou. Na to každodenní lítání s konví se těším už míň 😀.


A jen tak mimochodem: Činili jsme se i ve skleníku. Každý rok tam pěstuji rajčata a okurky. Masitá rajčata San Marzano na omáčky, kečup, protlak. Tornádo do salátu a různé tvary a barvy cherry rajčat pro mlsné jazýčky. Žádné koupené rajče se nevyrovná tomu čerstvě utrženému, voňavému rajskému potěšení.
Okurky už několik let kupuji roubované hadovky. Mám s nimi moc dobré zkušenosti. Bohatá úroda a i když je vloni celkem brzy napadla plíseň, poškozené listy jsem otrhala, rostlina se zbráborala a plodila ještě další měsíce.

Honzovy buchty z pekárny a ricottová dobrota

Viděla jsem u Ilony a u Jitky povidlové buchty a protože jsem v sobotu také pekla, ale trochu jiné, doplňuji kolekci českých kynutých buchet mým receptem. To už by mohla být skoro výzva, co říkáte? 😀

Já buchty peču jenom tyto, protože za a) jsou téměř bez práce a za b) jsou tááák dobré. Zbylé dva kousky byly ještě v pondělí vláčné a stále velmi chutné.

Honzovy buchty z domácí pekárny

Do pekárny vkládám v tomto pořadí:
250 ml vlažného mléka
115 g rozpuštěného másla
trochu rumu
2 vejce
1 lžičku citronového aroma
600 g hladké mouky
do jednoho rohu 1 vanilkový cukr a 115 g krupicového cukru
do druhého rohu lžičku soli
doprostřed 3/4 kostky droždí a špetku muškátového květu

Zapnu program těsto, pokud nemáte pekárnu, dá se samozřejmě těsto připravit klasicky ručně. Než bude těsto hotové, připravím si tvarohovou náplň. V misce smíchám 1 vaničku tvarohu s 1 žloutkem, 1 lžící vanilkového cukru, 4 lžícemi krupicového cukru a 1 lžící vanilkového pudinku. Já jsem tentokrát měla tvaroh vážený, který byl celkem pevný a tak jsem přidala celé vejce. Na celou dávku těsta, ze kterého jsem měla 27 kusů buchet, je potřeba asi dvě dávky tvarohové náplně. Nebo zbytek buchet se může udělat třeba s povidly.

Já nechávám těsto v pekárně vykynout až po víko i po ukončení programu. Potom je vyválím na pomoučeném vále na placku, silnou asi 1 cm. Rádýlkem nebo nožem rozřežu na kousky cca. 5 x 5 cm. Doprostřed dám asi lžíci tvarohové náplně, spojím rohy a důkladně uzavřu. 
Větší hluboký plech vymažu máslem a naskládám buchty, které také pomažu rozpuštěným máslem kolem dokola. Zbylé máslo ještě naliji na buchty a nechám asi ještě 30 minut nakynout. Pak peču v předehřáté troubě na 190˚C aby vyskočily a dopékám na 175˚C. 
Upečené buchty potírám mlékem, aby byly pěkně měkoučké a pocukruji.
  

A jen tak mimochodem: Pro dietářky přidávám jeden prima recept. Je to takové mlsání bez výčitek.

Ricottová dobrota

V misce promíchám asi půl kelímku ricotty s kakaem holandského typu a sladidlem - např. s čekankovým sirupem. Pokud je krém hustý, přidám trošku mléka nebo uvařené kávy. Vymíchám na hladký krém. 

Je to super svačina plná syrovátkové bílkoviny, která má výborný index sytivosti. 

Nadívaná kuřecí stehna a stracciatellové muffiny

S velikonoční nádivkou jsem nemívala štěstí, vždy jsem ji měla takovou tuhou a vysušenou. Až jsem objevila recept na nadívaná kuřecí stehna a tato nádivka je výborná a měkoučká. Na Velikonoce a nejen na ně už jinou nedělám.

Nadívaná kuřecí stehna

Na čtyři kuřecí stehna potřebujeme:
3-4 rohlíky nebo podobné pečivo
3 vejce
1 dcl mléka
50 g másla
sůl, pepř, zelená petrželka
grilovací koření, sladká mletá paprika, 4 plátky másla

Pečivo si nakrájím na kostičky, přidám mléko a promíchám.
Změklé máslo spolu se žloutky ušlehám do pěny a přidám k pečivu. Osolím, opepřím a přidám pokrájenou petrželku. Nakonec lehce vmíchám sníh z bílků. Omytá kuřecí stehna budu nadívat touto směsí. Prsty uvolním z jedné strany kůži od svalu a nádivkou vyplním vzniklý prostor. Jde to dobře.
Poté stehna osolím, posypu grilovacím kořením a paprikou. Naskládám do vymazaného pekáče s poklicí. Na stehna dám ještě plátek másla a zbylou nádivkou vyplním prostor mezi stehny. Podliji vodou, přiklopím a peču do měkka na 200˚C. Před koncem peču chvilku bez poklice, aby se udělala kůrčička. Jako příloha nám ke stehnům chutná bramborová kaše. 

A jen tak mimochodem: Ke kávě jsem tentokrát upekla naše oblíbené stracciatellové muffiny, ve kterých hraje hlavní roli zakysaná smetana. A to hned dvakrát.

Stracciatellové muffiny 

150 g másla
1 vanilkový cukr nebo 1 lžička vanilkového extraktu
100 g cukru (dala jsem 100 g Xylitolu)
2 vejce
200 g zakysané smetany (1 kelímek)
250 g hladké mouky např. špaldové
1 prášek do pečiva
100 g mléčné čokolády 

Změklé máslo, cukr, vanilku, vejce a zakysanou smetanu vyšlehám, až se suroviny spojí. Postupně přidám mouku s práškem do pečiva. Pokud se mně zdá těsto husté, přidám trošku mléka. Jako poslední vmíchám kousky čokolády. Plech s otvory na muffiny vyložím papírovými košíčky a plním těstem téměř až po okraj. Dávka vyjde asi na 14 kousků. Peču na 180˚C asi půl hodiny, před vytažením vyzkouším špejlí. 
Na vychladlé muffiny navrstvím krém ze zakysané smetany (2 lžíce) a Nutelly nebo podobného oříškového krému (také 2 lžíce).

BLOGEŘI RADOSTÍ PROTI COVIDU

Malé radosti všedního dne mně přináší velké potěšení a pomáhají v psychické nerovnováze. Trvalo mně to ale hodně dlouho, než mně to došlo. 

Orchidej jsem dostala od švagrové k 50ti nám. K mé velké radosti stále krásně kvete. Vždy, když jdu kolem, potěší mě.

Už to v létě budou dva roky, když jsem celkem otráveně šla ráno do práce - na šestou. Šla jsem víceméně automaticky a tak nějak jsem si přemýšlela, jestli jsem vůbec ve svém životě šťastná. Když jsem procházela kolem malého parku, který objímá evangelický kostel, ze svého přechodného bydliště - hromady trávy v rohu parku - vylezl děda o holi - bezdomovec. Postavil se přímo přede mě, trochu jsem se zarazila, touhle dobou samozřejmě nikde nikdo. Když jsem byla téměř u něj, usmál se na mě a řekl " Vyspal jsem se dorůžova, to bude krásný den." Odpověděla jsem mu, že to se tedy má báječně. 
Ano, takhle málo stačilo, abych si konečně uvědomila, že jsem šťastná a žiju krásný život. Mám úžasnou, zdravou rodinu a to je podle mě základ spokojeného života. Všechny ostatní trable soukromé nebo pracovní se dají řešit a není nutné se dlouze trápit. A věřte, vím o čem mluvím. Důležité je prožívat každý den tak nějak poctivě. Vrátí se to. Investovat čas a energii do partnerského vztahu, do dětí, do vztahů na pracovišti. Vrátí se to. Usmát se na bezdomovce, pochválit kolegyni svetr nebo popřát prodavačce pěkné svátky. Udělá jim to radost, ale udělá to radost i mně, že jsem je potěšila. To mně dává velkou sílu, energii i naději, že se nemám za co stydět. 


A jen tak mimochodem: Oči mně také otevřely útlé knížky Hany Pinknerové. V krátkých kapitolách píše o malých radostech všedního dne. Každý den nějaká je, jen je potřeba si to uvědomit. Tím spíš v této nelehké době. 
Stačí čistě povlečené voňavé ložní prádlo, svěží jarní slunečný den, zajiskření v očích mého manžela, první sněženka, voňavé koláče a milion dalších potěšení. Snažím se nezapomenout a každý večer, před usnutím, si vzpomínám, co mně dnes udělalo radost nebo potěšení. Často to není nic konkrétního, ale jen dobrý pocit z končícího dne. Občas dřív usnu, než si vzpomenu, ale to vůbec nevadí. Druhý den budu vyspaná dorůžova a budu mít krásný a báječný den.  
       

Dnešní potěšení. Přesadila jsem staré a zasadila nové bylinky. Práce na zahradě je pro mne relax a radost.

Naše jiné Velikonoce

Když jsem bydlela u rodičů na slovácké vesnici, velikonoční svátky byly vždycky událost. V domě jsme byly tři holky "na vdávání", takže se o velikonočním pondělí u nás dveře netrhly. Mrskáči chodili ve velkých skupinách a už se z dálky ohlašovali zpěvem moravských písniček.
Když jsem se vdala do města, Velikonoce tu byly jiné. Bez tradic, bez zpěvu, jen pár dětí přišlo na koledu. 
A letos je to zase jiné, klidné. Jen ranní přepadovka v kuchyni ... ale to je nutnost ... abychom neuschly.

I když jsou všechna ta omezení, nehodlala jsem na jarní svátky rezignovat a dělala jsem všechno, co bylo v mých silách, abychom si společné Velikonoce užili.

S radostí jsem zdobila doma i venku.

Pekla jsem perníčky, linecké, ...

... mazance i beránka s mascarpone. Syn ho tedy označil spíš za beranidlo, byl ho opravdu pěkný kousek.

Stihli jsme zajít na hřbitov, nakoupit v zahradnictví bylinky, dokončit jarní práce na zahradě a snad si i trochu odpočinout. 

V pondělí syn trval na tradici, kdy mu velikonoční zajíček (manžel) schová na zahradě vajíčka a on je musí najít. Už je velký, ale stejně ho to stále baví a nakonec musí povolat posily, aby mu pomohly to poslední vajíčko dohledat. Taky tradičně.
Já se každoročně těším na pondělní snídani. Je to pro mě stejně důležitá událost, jako štědrovečerní večeře. V klidu snídáme mazanec a povídáme si. Letos navíc kluci nemuseli spěchat vymrskat babičku a sousedky.

A jen tak mimochodem: Na letošních velikonočních svátcích mně opravdu vadila ta izolovanost od rodiny. Ještě se nestalo, abychom se všichni nesešli, nepopovídali si, kluci si nezasloužili mrskut. Letos mazanec místo mě, dodala mamce Česká pošta. Z toho je mně smutno.