Největší tma bývá před úsvitem.

Ohlížím se za končícím rokem. Vidím spoustu práce, nějaký ten splněný sen, radost z rodiny, komplikovanou situaci v zaměstnání, která mě nutí přemýšlet, jak dál. 
Především podzim mně dal zabrat. Listopad mně připomněl, jak roky letí. V roce 1989 mně bylo 21 let. Listopadové události jsem prožívala intenzivně, tak jako my všichni, kteří jsme sametovou revoluci zažili. Neuvěřitelné se stalo skutečností, málokdo v to asi doufal. Jsem ráda, že tu komunisti přestali strašit. Že už se nebudu muset bát, že se někdo dozví, že mamka poslouchá Hlas Ameriky, že nebudu muset vstoupit do KSČ, abych mohla postoupit v práci, že mé děti budou moci studovat to, co chtějí a k čemu mají předpoklady na rozdíl od mé mamky, která i když měla vyznamenání a toužila se stát zdravotní sestrou, jako dcera kulaka se nesměla ani vyučit. Jsem ráda, že se alespoň jeden děda dožil toho, že mu bylo vráceno to, co mu bylo ukradeno. Bohužel zdraví a život manželovu dědečkovi, které ztratil v komunistickém kriminále, už vrátit nejde.

A můžeme cestovat!!! Mezi nejsilnější zážitky mého života patří ten, kdy jsem jedno páteční odpoledne v květnu 1991 nechápala ... sestry jdou v Brně z práce a já si "mírnyx týrnyx" stojím na Eiffelovce. To bylo tak neuvěřitelné, nikdy předtím jsem si na to ani nepomyslela.

Jsem ráda, že naše děti, i když komunisty nezažily, mají představu o tom, jaká je pravda o životě před sametovou revolucí. Potěšila mě dcera, když mně vyprávěla, jak jim na gymplu 35ti letý fyzikář půl hodinu líčil báječný život za komunismu. "Mami, vždyť já přeci vím, že to není pravda. Viděla jsem všechny díly seriálu Vyprávěj". Samozřejmě, že to není jediný informační zdroj, hodně se o těchto věcech bavíme, ale i tak - díky Dvořákovi.
Pro naše děti už má svoboda jiný význam než pro nás, ale to není důležité. Důležité je nebát se, narovnat se a třeba i pro ten krásný svobodný pocit něco udělat.

A jen tak mimochodem: Na besedě o Václavu Havlovi a sametové revoluci, která odrážela komplikovanou a neradostnou situaci naší republiky, zazněla na závěr věta:

Největší tma bývá před úsvitem.

Musíme doufat a věřit. 

Přeji nám všem úspěšný rok, plný lásky, porozumění, spokojenosti a nových krásných zážitků.