Noční obraz

Dnes mají svátek všichni zamilovaní, a tak trocha (romantické) poezie nikoho nezabije. Sáhla jsem do sbírky Blues mého oblíbeného beat básníka Václava Hraběte a bude to...

 

Noční obraz - Václav Hrabě

Nad parkem půlnoc vyzvání

všude je tma a klid

A já se musím rozloučit

a honem domů jít.

Malíři namaluj do noční tmy

oblaka bílá sluneční svit

Alespoň na chvíli ať je zas den

ať ještě domů nemusím jít

Namaluj malíři barevnou kytici

na mokrý asfalt v téhleté ulici

Namaluj má ústa do smutných očí

člověka s kterým se právě teď loučím

Namaluj prosím tě na noční oblohu

oblaka bílá sluneční svit

Ať se zas alespoň na chvíli rozední

ať ještě domů nemusím jít

Vím že to nejde

nezlob se na mne

jsou to jen řeči

krásné a klamné

Vím že to nejde zastavit čas

přesto to zkusím podruhé zas

Odešel pěšky snad na tramvaj nemá

je právě půlnoc   Jak banální téma

Namaluj mé oči na jeho ústa

ať se ta ulice nezdá tak pustá

A jen tak mimochodem: Náš Ondra má svéráznou paní třídní učitelku (čeština a dějepis). Její dvouhodinový monolog na třídní schůzce není nic pro slabé povahy a ne všichni to dávají. Občas je za úkol přednes básně dle vlastního výběru nebo i z vlastní tvorby. S Ondrou jsme vybrali právě tuto báseň a jsem zvědavá, jaký bude mít úspěch po všech těch Polednicích a Maryčkách. Ono vybrat něco od Hraběte, aby se puberťák společensky neznemožnil, není jednoduchá věc... 😊

Valentýnský koláč

Valentýna nějak zvlášť neprožíváme, máme se rádi celoročně. Ale když už to musí být... Cena růží a čokolád před 14. únorem vystřelí směrem nahoru ať je inflace jaká chce. Navíc mně to přijde hodně neosobní a tak jsem místo bonboniéry ve tvaru srdce upekla koláč a když už je toho Valentýna, tak z růžové ruby čokolády.  

Ruby brownies

100 g krupicového cukru
75 g másla

30 ml vody

150 g ruby čokolády

2 vejce

120 g polohrubé mouky

půl ČL jedlé sody 

špetka soli

80 g peciček bílé čokolády nebo nalámané větší kousky (já jsem dala na půl s bílou karamelovou) 

Poleva:

75 g ruby čokolády

17 g olivového oleje

Na posypání Sonnentor Všechno nejmilejší směs květů a koření a Sonnentor růžová poupátka

V rendlíku rozpustím cukr s máslem a vodou. Za stálého míchání přivedu k varu, odstavím z ohně, přidám čokoládu a míchám do rozpuštění.

V míse šlehám vejce do pěny, postupně pak přidám čokoládovou směs, mouku, sodu a sůl. Vše dobře promíchám a jako poslední přidám kousky bílé čokolády. Těsto naliji do dortové formy, do které jsem přiskřípla pečící papír a boky vytřela olejem. Peču na 165 asi 35 minut. Před vytažením zkontroluji propečenost špejlí. Nechám vychladnout. Před odstraněním ráfku objedu po obvodu ostrým nožem. Odstraním pečící papír, přenesu na tác, rozetřu polevu (ve vodní lázni rozpustím čokoládu a přidám olivový olej) a posypu směsí květů. Poleva zůstane lesklá a při krájení se neláme.

A jen tak mimochodem: Pokud nemáte ruby a bílou čokoládu, použijte kvalitní hořkou čokoládu. Výsledek bude také moc dobrý a nejen na Valentýna 😊.  

 

Hromnicový

V lednu jsem si do jídelny nazdobila zimní věneček. Tato činnost mě bavila a výborně jsem u ní relaxovala. Pohledala jsem ještě nějaké zásoby a únorový věnec byl za chvíli na světě.

Základ tvoří propletený proutěný věnec, do jehož středu jsem natěsno vložila aranžovací hmotu. Do té jsem zapíchala umělé rostliny co dům dal. Abych přidala i něco "živého" doplnila jsem  oblíbeným eukalyptem a za půl hodiny bylo hotovo. Nic náročného, nic světoborného, ale udělalo mně to větší radost, než kdybych si hotový věnec koupila v květinářství. 

Věnec je v bílo-zelené kombinaci, bílou mám prostě spojenou s únorem víc než s lednem. Nakonec jsem ještě jídelní kout doladila tak, aby se mně na to příjemně dívalo a byla jsem spokojená. 

A jen tak mimochodem: Tento věnec byl opravdu rychle hotový a tak jsem ještě zkusila jednoduchý věneček na dveře. Dřevěné korálky na drátě jsem doplnila květy miscanthusu ze zahrady, sušinou z nějaké kytky a lýkem. Výsledek je minimalistický a tón v tónu.  

Každý konec je nový začátek

Před pár dny jsem viděla rozhovor s herečkou a zpěvačkou Bárou Kodetovou. Nejenže je to krásná žena a znamenitá herečka, ale navíc svou novou písní Náš dům podpořila oběti domácího násilí. Je to tak silná píseň, že se tady o ní ráda zmíním. 

Bára se mimo hercké profese začala věnovat i zpěvu, převážně šansonů. Svou novou písní Náš dům protestuje proti domácímu násilí. Text k písni napsal Václav Kopta, zhudebnil jej Bářin blízký spolupracovník, klavírista Michal Worek a na videoklipu spolupracovala s choreografem a baletním mistrem Národního divadla Janem Kodetem. 

Václav Kopta napsal Báře, kterou má za statečnou ženu, emotivní a temný text, ke kterému je třeba dokonale se vcítit do osudů žen, které zažívají doma peklo. 

„Bára v sobě snoubí opravdovou dramatickou umělkyni a zpěvačku, zdržel jsem se proto jakýchkoliv klišé a rovnou se zaměřil na vážnější témata, protože vím, že je Bára unese. Řešíme obecně bolavý společenský problém a doufám, že i prostřednictvím takové nenápadné drobnosti, jakou je tříminutová píseň, se dá pomoci něčemu bohulibému. A podpořit lidi, kteří prožívají svá trápení za zavřenými dveřmi. Vztahy bývají komplikovanější, než se na první pohled zdá. Myslím si, že se nám to podařilo v písni reflektovat,“ míní textař a herec Václav Kopta.

Videoklip je součástí kampaně organizace ACORUS na podporu obětí domácího násilí. 

„Domácí násilí je opředeno spoustou předsudků a stereotypů. Lidé mají nějakou představu o tom, jak by podle nich měl vypadat násilník a jak oběť. Realita je jiná. Pokud mysl lidí zůstane rigidní, nezmění se ani legislativa, která teď vyvíjí tlak na oběť,“ vysvětluje smutnou realitu ředitelka spolku. „Máme velkou radost, když známé osobnosti projeví zájem nám pomoct. Veřejně odsoudí domácí násilí a mohou tak svým příkladem inspirovat širokou veřejnost. Pomáhají zvyšovat povědomí a dávají obětem najevo, že v tom nejsou samy a pomoc existuje a čeká na využití,“ říká ředitelka spolku ACORUS, z. ú., Jaroslava Chaloupková.

A jen tak mimochodem: Čerpala jsem z MeziZenami.cz a jsem ráda, že se o tomto nesmírně citlivém tématu mluví nahlas. Naštěstí jsem domácí násilí sama nikdy nepoznala a jen těžko si dovedu představit to zoufalství a beznaděj, kterou oběti prožívají. Fandím každému počinu a snaze pomoci. Píseň si můžete poslechnout tady. 

 

Krekrománie poprvé

Vloni touto dobou jsem zkoušela péct různé sušenky a cookies. Letos jsem přešla na slanou stranu pečení a zkouším různé krekry a slané sušenky. Je to fajn pohoštění, zobaní k vínku nebo zpestření jednoduché večeře. Dnes jsem zkoušela upéct sýrové krekry, které nám přinesla ochutnat kolegyně. Zaujaly mne tím, že i když obsahují droždí, nenechávají se nakynout. 

Sýrové krekry podle Alči

250 g hladké mouky + trochu na podsypání
půl kostičky droždí

6 PL mléka

půl ČL cukru

1 tavený sýr - já jsme měla Smetanito

190 g másla

půl PL soli

Na posypání koření, semínka, hrubozrnná sůl,...

Všechny suroviny na vále zpracuji v těsto. Pak je rozdělím na poloviny a vyválím na tloušťku asi 3 mm. Nožem krájím na tyčinky, čtverečky nebo se mohou vykrajovátkem vykrajovat různé tvary. Přenesu na plech s pečícím papírem, potřu rozšlehaným vajíčkem a posypu kořením (kmín, uzená paprika, hrubozrnná sůl,...) nebo semínky (sezam, slunečnice, mák,...). Hned dám do trouby a peču na 170˚C asi 20 minut. Z tohoto množství jsem měla asi dva a půl velkého plechu, ale moc toho není a záhadně mizí před očima 😊. Příště budu péct z dvojité dávky.

A jen tak mimochodem: Vloni jsem k sušenkám přidávala životní moudra, letos přidám pár zásad, kterých se snažím držet. 

Vysvětluji něco někomu maximálně třikrát. Pak už je to plýtvání mojí energií. Buď to pochopit nechce nebo mu v tom brání jeho IQ. 

Citlivka

Známe to všichni. Jsou dny, na které nevzpomínáme rádi. Občas se něco nepovede podle našich představ, občas je práce tolik, že začíná přerůstat přes hlavu, občas se potkáme s hulvátem. Já jsem jich teď pár takových absolvovala, ale asi to bylo stále málo a tak brzy přišel bonus.

Poslední lednový den jsem cestou do práce uklouzla na náledí a střihla jsem si takový pád, za který by se nemusel stydět žádný ze světových komiků. Celkem slušně jsem si narazila kostrč a pohmoždila zápěstí. Začátek února se tedy nesl v klidovém režimu a lízání si bolístek. Čím jsem starší, tím takové úrazy snáším hůř a hůř. 

Máme teď v kanceláři na praxi slečnu, která se z polední pauzy vrátila s růží. Zvědavě jsme se vyptávaly, jak k ní přišla. Koupila si ji sama. Včera udělala poslední zkoušku a tak růže byla pro radost a za odměnu. To jsem potřebovala slyšet. Vyrazila jsem si taky udělat radost. Chtěla jsem něco kvetoucího v květináči, ale nabídka mě nenadchla a tak jsem si z květinářství odnášela mimózu. 

Doma jsem ji nastříhala na menší větvičky a v krásné váze dala v obýváku na stolek. V květinářství mně paní poradila, že až se mně nebude líbit, mám ji zavěšenou nechat usušit. Určitě to udělám. Teď už je zápěstí celkem v pořádku a doma mám malou radost, jako odměnu za ten kopec zpracovaných formulářů Prohlášení poplatníka.

A jen tak mimochodem: Český název mimózy mě dostal... Citlivka stydlivá. No, to musel vymyslet někdo, kdo zná jednu moji kolegyni 😊.

Této žluté se říká nepravá mimóza (Akácie sivozelená) a hojně roste na jihu Evropy. Z dětství si pamatuji francouzský seriál o průkopnících letectva, ve kterém se jeden pilot vsadil, že z Paříže zaletí na jih Francie pro kytici mimóz. Ve špatném počasí havaroval a už se nevrátil. Nevím, jak se ten seriál jmenovat. Říkali jsme mu Blériot 😊, pamatujete?   

Hadí maso s pečenou zeleninou

No hadí... sežeňte v Jednotě hada 😊. On se ten had celkem úspěšně maskuje za kuře. Ke svému jménu přišel zřejmě podle obalu, ze kterého se místy svléká jako had z kůže. Příprava je rychlá, jen je třeba si maso naložit den předem nebo aspoň ráno. Poprvé jsme je ochutnali na nějaké oslavě a čas od času se k němu rádi vracíme.

Hadí maso

750 g kuřecího masa - stehenní řízky nebo prsa 

olej na smažení

Marináda: 

5 vajec

grilovací koření

2 PL škrobu (Solamyl)

polohrubá mouka

případně sůl

Maso nakrájím na menší kousky. V misce prošlehám vajíčka s kořením a škrobem. Podle potřeby přidám mouku tak, aby vzniklo něco jako těstíčko. Já už nesolím, v koření obvykle nějaká sůl je, ale my solíme málo, tak to chce ochutnat a případně si dosolit. V marinádě obalím maso, přikryji fólií a dám do druhého dne do ledničky.

Druhý den rozpálím ve velké pánvi olej a maso s těstíčkem rozprostřu do placky. Nechám opékat. Po pár minutách pomocí dvou obraceček placku obrátím - zní to nemožně, ale jde to dobře - a nechám opět opékat. Následně placku roztrhám na větší kousky a nechám dosmažit doměkka.     

A jen tak mimochodem: K masu jsem pro rodinu připravila pečené brambory, které u nás jednoznačně vedou. Já jsem si k masu připravila pečenou zeleninu. Určitě tento recept znáte, já jsem si jej dnes připravila tak, aby se i oko potěšilo. Druhý den jsem si posypala zeleninu fetou a v krabičce si odnesla do práce na oběd.

Pečená zelenina

Libovolná zelenina, já jsem tentokrát použila:

1 ks zelené cukety

1 ks žluté cukety

3 ks cibule

6 ks rajčat

pár stroužků česneku

moc dobrý je i celer nebo mrkev  

půl hrnku oleje - používám řepkový

koření a bylinky na grilovanou zeleninu - dá se koupit hotové, nebo použijete to, co máte rádi

parmazán nebo podobný sýr 

Zeleninu nakrájím na kolečka (0,5 cm silná) a dám do misky. Pokud chcete skládat jako já, tak každý druh zeleniny přijde do samostatné misky. Pokud ne, všechno nahrnu do jedné mísy. V hrníčku smíchám olej s kořením a bylinkami a promíchám se zeleninou. Na velký plech dám pečící papír a buď tam v jedné vrstvě rozložím zeleninu nebo skládám za sebe a prostřídám různé druhy. Jako poslední doplním česnek a třeba jen část lze posypat parmazánem. Dám péct do trouby na horkovzduch 180˚C. Až upečené osolím a někdy ani to, koření už nějakou sůl obsahuje.