V Gentu jako v Bradavicích

Po fyzicky i psychicky náročné návštěvě Antverp jsme se rozhodli pro návštěvu Gentu, klidného města s bohatou historií, které i přesto, že má co ukázat, není tak turisticky přetížené jako jiná vlámská města.

Gent leží na soutoku řek Šeldy a Leie, 60 kilometrů od hlavního města Bruselu. Právě slovo soutok dalo městu jméno. Stopu zde nechali Římané, Vikingové, i Frankové. Díky výrobě sukna a obchodu s ním patřilo město v 16. století k nejbohatším a největším městům Evropy. Bohatí měšťané nechali postavit jedinečné kostely, veřejné budovy a paláce. Gent má nejvíce chráněných historických památek v zemi a působí přímo pohádkovým dojmem.

 

Zaparkovali jsme (absolutně bez problémů a levně) v parkovacím domě u kostela sv. Michala (Sint-Michielsplein 8), který dělí od centra jen kamenný obloukový most přes řeku Leiu. 

Kostel sv. Michala.

Jakmile jsme stanuli na mostě sv. Michala, děti shodně pronesly „Bradavice“. A opravdu – pohled na kompaktní historické jádro s množstvím kamenných staveb a vysokých věží je jako z pohádky. Okouzlující výhled nabízí pohled na tři slavné středověké věže. Ty patří kostelu Sint-Niklaaskerk (kostel sv. Mikoláše), zvonici Belfort a katedrále Sint-Baafskathedraal (katedrála sv. Bavona).

 

 

Atmosféra města vás ihned přenese o několik století zpět do středověké minulosti. Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o obyčejné město, ale opak je pravdou. Je velmi těžké nějakou budovu v centru města vynechat a nepoznat její příběh. Obdiv a zájem budí i nová architektura, která skvěle doplňuje dávnou historii.

 

Z mostu je pěkný výhled nejen na kamenné centrum, ale i na přístaviště Graslei (Bylinkové) a Korenlei (Obilné) nábřeží. Středověká nábřeží lemují hezké štítové domy bohatých obchodníků s množstvím kaváren a restaurací.

Venkovní zahrádky i terasová nábřeží kanálu jsou plné turistů a studentů a je tady vždy velmi živo. Někteří si vychutnávají pohodu a skvělou kuchyni, jiní jen tak posedávají u řeky a někteří odsud vyplouvají na okružní plavby. Na rozdíl od Nizozemska, kde jsme se plavili ve velké prosklené lodi, v Belgii se okružní plavby provádí v menších otevřených člunech a pokud právě prší, turisté dostanou deštník. My jsme měli v plánu plavbu jinde, a tak jsme pokračovali dál.

Při procházení městem jsme mnohokrát překročili nejeden z vodních kanálů, z nichž jeden ústí dokonce až do šedesát kilometrů vzdáleného Severního moře. V klikatých uličkách je stále dost tkalcovských dílen, které se rády pochlubí svými výtvory.

Na severním okraji historického centra, obkroužen vodním kanálem, se statečně vypíná hrad Gravensteen. Kamenná pevnost z 12. století je pýchou města Gentu. Zajišťovala bezpečí, a tak se v její blízkosti usazovali obyvatelé z okolí, proto má nezvyklou polohu uprostřed města. Hrad byl postavený po vzoru křižáckých hradů na místě dřevěné pevnosti z 9. století. Sloužil nejprve jako sídlo flanderských hrabat, poté jako soudní budova a v neposlední řadě jako vězení. Zříceninu koupilo město Gent a hrad zrekonstruovalo. V jeho prostorách najdete velkou expozici mučících nástrojů a vyhledávaná je vyhlídková terasa se zajímavými výhledy na město.

 

Cestou zpět do centra jsme nemohli minout středověkou krytou tržnici Groot Vleehuis, pocházející z 13. století. I dnes si odsud můžete odnést regionální produkty z východního Vlámska.

 

Na starém rybím trhu (Groentenmarkt) turisty přitahuje vozík s místní cukrovinkou, které se pro charakteristický tvar říká Gentský nos – Cuberdon. Tyto sirupové špičky vyrobil místní lékárník, který chtěl prodloužit trvanlivost svých sirupů, a tak vznikly malé homolky na povrchu s křehkou krustou, uvnitř s velmi sladkým tekutým sirupem. Pokud si chcete osladit život, neváhejte a ochutnejte je hned, neboť se dají koupit pouze v Belgii.

Sprejerům a streetartu je v Gentu vyčleněna celá ulička (Werregarenstraat). Graffiti ulice je turistickým lákadlem a zbytek centra nehyzdí čmáranice. Přijde mně to jako dobrý nápad.

Na Páteční náměstí (Vrijdagmarkt) je to jen kousek a pokud jste ve městě v pátek, můžete se projít po pravidelném městském trhu. Uprostřed náměstí je socha Jacoba van Artevelde, vůdce gentské vzpoury. Za pozornost tady stojí i městská věž, ze které se četla jména nepoctivých tkalců sukna a Palác socialismu – místo vzdělání dělníků a jejich rodin.

Městská věž - postrach všech nepoctivých tkalců. 

Palác socialismu.

Po obvodu náměstí je spousta restaurací, hospůdek a pivnic, ale jen jedna je Dulle Griet. Toto gentské „the must“ je pověstné velkým pivem o objemu 1,2 litru ve sklenici připevněné k dřevěnému rámu. Jako záloha se bere bota hosta.

Ulicemi plnými obchodů a restaurací jsme se vrátili k mostu sv. Michala na náměstí Korenmarkt (Obilný trh). Zaujala nás tady další velmi zajímavá budova z 15. století, která sloužila i jako pošta a dnes si odsud místo rekomanda odnesete módní oblečení, kosmetiku nebo bytové doplňky.

Zbývalo už jen objevit kamenné srdce města. Gotický Kostel Svatého Mikuláše, ze začátku 13. století, leží přímo na Korenmarktu.

Honosná budova Radnice se směsí různých architektonických stylů, hlavně gotiky a renesance se stavěla přes 400 let, a tak přechází z jednoho stylu do druhého a vypadá jako dvě budovy.

Vpravo gotika, vlevo renesance.

Dominanta Gentu, zvonice Belfort, je 95 m vysoká věž ze 14. století, zapsaná na seznamu UNESCO. Funkční zvonkohra hraje každých 15 minut pěknou melodii a lze si ji prohlédnout na vrcholu zvonice, na kterou se zvědavci nechají vyvézt výtahem.

Moderní městská tržnice ze dřeva, skla a oceli působí dojmem chrámu a neruší tak v historickém centru.

Mezi hlavní magnety Katedrály sv. Bavona patří impozantní dílo bratří Van Eyckových, slavný oltář „Klanění beránku“ z roku 1432, zachycující výjevy z Bible. Jde o nejčastěji kradené dílo v historii a dodnes bohužel chybí část, která byla ukradena v roce 1934.

Vchod do katedrály. My jsme vpravo nahoře.

Vstup do kostela je zdarma. Kromě slavného oltáře můžete zhlédnout v katedrále ještě dalších 21 oltářů. Katedrála byla průběžně budována celých 500 let, proto ztělesňuje i několik stavebních stylů. Označení nese po svatém Bavonovi, který v mládí sice nebyl žádný svatoušek, ale po smrti své mladé manželky změnil své chování a stal se poustevníkem.

Zašli jsme ještě za katedrálu k sousoší bratří Van Eyckových...

... a k nedaleké ulici Geraard de Duivelstraat, kde stojí Ďáblův hrad – Duivesteen. Legenda praví, že Geraard se zřejmě rád ženil. Možnosti tehdy byly omezené, a tak brzy po svatbě manželky vraždil, aby si mohl vzít další nešťastnici.

Gent je pohodové, klidné město, kde je co obdivovat. Belgickou reputaci napravil velmi zdatně. Nám se na zpáteční cestě začalo horšit počasí. Vrátili jsme se zpět do našeho dočasného belgického domova a užili si zasloužený odpočinek.

 

A jen tak mimochodem: Sehnat v Belgii ubytování byl docela problém. To, které jsme měli objednané od února, volné nebylo, ale i tak nebylo dokonalé. Nabídka ubytování je v Belgii omezená a není levná. Hledali jsme klidné rodinné ubytování v centru Flander a povedla se snad až čtvrtá rezervace.

Pronajali jsme si domeček v okrajové části města Aalst, které leží blízko dálnice spojující Brusel s Gentem a Bruggami. Ubytování bylo poněkud stresující, protože díky dopravnímu chaosu v Antverpách a následné sérii objížděk jsme přijeli s velkým zpožděním a majitel spěchal na nějakou akci. Nakonec jsme to tak tak stihli a mohli jsme se hned ubytovat. Zrekonstruovaný domek byl moderně zařízený a my jsme všechen ten komfort, který nabízel, jako byla klimatizace, plynový krb a sauna, ani nestihli využít. Čemu chlapci neodolali, bylo každovečerní naložení se ve vířivce, doplněné dlouhým IT tlacháním.

Jediné, co nám trochu vadilo, bylo velmi příkré, křivé schodiště a u vedlejšího supermarketu by ráno nemuseli dělat hluk. Ale to jsme zažili jen jednou a jinak blízká možnost nákupu potravin byla fajn. Suma sumárum i tady jsme byli spokojeni.