Jak poznat Amsterdam?

S cestou po Nizozemsku se dnes rozloučím velkoměstsky - hlavním městem - Amsterdamem. Snem dětí poznat toto město to vlastně všechno začalo. Jen z výletu do Amsterdamu se to roztáhlo na čtrnáct dní v celém Beneluxu. Ale nelitujeme. Viděli jsme kus světa a byly to dva parádní rodinné týdny.

Přemýšlela jsem, jak Amsterdam poznat, užít si jej a přitom se nenechat pohltit davy nebo se ztratit ve velké metropoli. S itinerářem, cennými zkušenostmi, radami a odkazy mně pomohla Veronika Baars, která se do Nizozemska vdala a o svém novém domovu moc pěkně píše na svém blogu.

Po podrobné přípravě jsem měla vytipované cíle, které bychom neměli minout a spojila jsem je do trasy. Tu jsem si připravila ve dvou variantách v návaznosti na tom, kde se nám podaří zaparkovat. 

První možnost byla na doporučení Veroniky blízko u Muzejního náměstí v samém centru města. Z toho jsme měli trochu obavy a v záloze jsme měli připravenou variantu s parkováním na odstavném parkovišti P+R a do centra se dopravit MHD. Od července se zdražilo parkování na P+R a spolu se zpátečními jízdenkami vycházelo téměř stejně jako parkování v centru.

 

Jak se ukázalo, naše obavy byly zbytečné. Město bylo v srpnový pracovní den velmi dobře průjezdné a brzy jsme bezproblémově zaparkovali v podzemních garážích Albert Cuyp. Krásné, moderní, bezpečné. Když nás výtah vyvezl na ulici, zjistili jsme, že parkujeme dvě patra pod kanálem.

Na doporučení Veroniky jsem návštěvu města naplánovala na pracovní den, kdy není město zavaleno víkendovými turisty, kteří se na kolech prohání ulicemi a je velmi snadné přijít k úrazu. Ale i přesto je nutné do silnice nebo kamkoliv jinam vstupovat s velkou obezřetností.

Zvu vás na Amsterdamtrip tak, jak jsem jej naplánovala, s rodinou prošla, vyfotila a město lásky, neřestí, umění, vodních kanálů, tulipánů a jízdních kol zažila. Začínáme na Muzejním náměstí.

 

Museumplein je rozlehlé náměstí, na kterém nejde přehlédnout tři velké budovy. Museum Stedelijk, v jehož rozsáhlých sbírkách jsou k vidění skvosty malířství od impresionismu, fauvismu, kubismu a expresionismu, zastoupena tvorbou Pabla Picassa, Henriho Matisse či Andyho Warhola, až po současná umělecká díla. 

Museum Vincenta Van Gogha se pyšní na světě největší sbírkou Van Goghových prací, doplněnou obrazy Paula Gauguina, Clauda Moneta, Pablo Picassa nebo Henri Toulouse-Lautreca.

Naše kroky vedly k Rijksmuseu, honosné budově a světově proslulému muzeu, jehož sbírka děl starých holandských mistrů, včetně Rembrandtovy Noční hlídky, připomíná zlatou holandskou éru. Na podrobnou prohlídku jsme neměli čas a jen jsme nakoukli, ale prošli jsme zahradu Rijksmusea a ta se mně líbila moc.    

V Amsterdamu je víc než dvě stě legálních coffeeshopů a od běžné kavárny se někdy těžko rozeznají. Vůbec první podnik s názvem coffeeshop „The Bulldog“ byl v roce 1972 otevřen v bývalé policejní strážnici v centru Amsterdamu na náměstí Leidseplein, kde se tato nejslavnější drogová kavárna světa nachází dodnes.

 

Největší lákadlo, které dělá Amsterdam Amsterdamem, jsou bezesporu kanály. Měří kolem sta kilometrů a tvoří asi 90 ostrovů. Nejzajímavější je část v centru města zvaná Grachtengordel. Čtyři hlavní kanály obepínají město ve tvaru podkovy od hlavního nádraží a ústí v zátoce řeky IJ. Na jejich březích je postaveno více než 1500 historických budov a zápis celé oblasti na seznam UNESCO nikoho neudiví.

 

 

Kanál Singel - Obvod – Tento nejstarší kanál původně sloužil jako vodní příkop, který ve středověku ochraňoval město. V 17. století Amsterdam dosahoval vrcholu své slávy, s přibývajícím obyvatelstvem bylo nutné měnit strukturu města a bylo rozhodnuto o vybudování dalších tří kanálů. Hranice města se přesunuly daleko za Singel a místo obrany dostal funkci kanálu regulujícího stav vody.

 

 

O parcely kolem kanálů byl samozřejmě značný zájem, lidé okamžitě začali skupovat pozemky, na kterých se mělo stavět. Právě tento velký zájem donutil projektanty k zásadnímu rozhodnutí: domy mohou být pouze 30 stop široké a 200 stop hluboké – proto je také většina staveb kolem kanálů úzká a vysoká.

 

 

Herengracht - Panský kanál – je kanál o nejmenším průměru, tedy nejblíže k centru města. Panský se mu říkalo právě pro bohaté panstvo, které první investovalo do nové výstavby. Ve zlatém věku Amsterdamu tu bývalo exkluzivní místo k bydlení a ti, kterým se podařilo tu koupit pozemek, se předháněli v nádheře a exkluzivnosti svých domů. Dodnes v jeho části zvané Golden Bend – Zlatý ohyb leží nejmódnější část Amsterdamu, kde jsou tzv. dobré adresy. Jejich přepych se pozná snadno podle dvojité šíře domů a zahrad uvnitř bloků.

 

 

 

Keizersgracht - Kanál císařský – kanál je pojmenovaný po císaři a patronovi města Maxmiliánu I., jehož korunu má Amsterdam ve znaku. Je nejširší z těchto tří kanálů.

 

 

Prinsengracht  - Kanál princů – poslední a nejdelší z trojice kanálů ve tvaru půlkruhu je pojmenován po princi Oranžském, který pomáhal při ustanovení Nizozemí. U něj také lze najít jedno z nejnavštěvovanějších míst Amsterdamu, Muzeum Anny Frankové (Prinsengracht 267).

Dům Anny Frankové - vstup je třeba si rezervovat předem.

 

Přes tyto tři kanály se rozkládá oblast starých domů, malebných ulic a kouzelných zákoutí – Negen Straat-jes - Devět ulic. Je plná historických domů, značkových obchodů a útulných kaváren. Fotogenické místo pro nákupy i odpočinek. 

Půvabné historické pekařství na Singelu.

My jsme prošli velkou část této oblasti a řekla bych, že stačí projít se kolem Singelu, který je nejhezčí a nejzajímavější. Případně se zajít podívat na dům Anny Frankové a blízký kostel  Westerkerk, kde svůj věčný sen sní samotný Rembrandt. Nezapomeňte se posadit ke stolečku přímo u kanálu a zažít město zase jinak.

Westerkerk.

 

Kávu tady mají výbornou a odpočinout si je třeba.

Přestože tu podloží není pro stavby nejvhodnější, i s tím si uměli staří Holanďané poradit. Postavili domy na kůlech. I na ten nejmenší dům je jich potřeba alespoň dvě stě, na Královský palác téměř 14 tisíc. Na pilotech stojí i všechno ostatní – nádraží, mosty, tunely.  

 

Dřevo ponořené do vody nehnije, ale občas je některý kůl nestabilní a k vidění a divení jsou tu domy opírající se jeden o druhý. V přízemí domů býval obchod, uprostřed se bydlelo a nahoře bylo skladiště.

 

 

Protože nebylo možné vynášet zboží nahoru po úzkém schodišti, vytahovalo se do horních pater pomocí jednoduché kladky umístěné pod štítem domu. Aby se neponičila fasáda, domy se stavěly "trošku" nahnuté dopředu. Tohoto praktického nápadu se využívá dodnes při stěhování velkého nábytku.  

 

Jakmile jsme se vymotali z kanálového bludiště, zamířili jsme si to na Spuiplein a po chvilce hledání jsme našli vchod do Begijnhofu. Ještě jsme byli vyzváni k tichému chování a už se před námi otevřela klidná oáza domovů bekyní.

Bývalý konvent ze 14. století je místo se zajímavou historií a jedinečným geniem loci. Jedná se o proslulé místo plné zklidnění a harmonie. 

 

Udržované nádvoří Gedempte obklopují domy se zahrádkami.

Bekyně byly ženy, po válkách často ovdovělé nebo neprovdané, které žily život řádových sester, ale bez řeholního slibu a mohly se tak vrátit k běžnému životu. Církev chránila jejich majetky, ony vedly zbožný život a staraly se o nemocné a seniory.

 

Celý prostor vypadá jako jedna zahrada, lemována nízkými stromy, okrasnými keři, případně sochami. Na nádvoří stojí půvabná kaple Engelse Kerk. Dům s č.p.34 je nejstarší dochovaný dřevěný dům ve městě, pochází z roku 1425.

Stejně jako i jiným nizozemským městům, dala Amsterdamu jméno řeka. V místech, kde se dnes rozkládá náměstí Dam, vznikla ve 12. století rybářská osada. První obyvatelé připluli ve vydlabaných kmenech stromů, vysušili půdu a začali ji obdělávat. Život jim ale ztěžoval příliv na řece Amstel, a protože potřebovali klidný a bezpečný přístav, kde by mohli z člunů překládat zboží, řeku přehradili. Hráz pak dala jméno městu, které kolem vyrostlo: dam, tedy hráz, na řece Amstel = Amsterdam. 

De Waalse Kerk

Starý klášter.

Antikvariátní pasáž.

Amsterdamská univerzita Agnietenkapel.

Dnes na hlavním amsterdamském náměstí není ani řeka a ani hráz. Je tady ale spousta dalšího, co stojí za zmínku.

 

Největší a nejvýznamnější je budova Královského paláce. Původní radnici Louis Napoleon, dosazený bratrem Napoleonem Bonaparte za nizozemského krále, přeměnil na své sídlo. Dnes královská rodina sídlí v Haagu a palác využívá při státních návštěvách, královských recepcích a dalších oficiálních akcích.

 

Hned vedle se v rohu trochu krčí Nieuwe Kerk – Nový kostel, který se sice jmenuje Nový, ale je v podstatě druhý nejstarší kostel ve městě. Tento nenápadný svatostánek je využíván jako korunovační chrám a konají se tu svatby členů královské rodiny.

 

Uprostřed náměstí Dam se do výšky 22 metrů tyčí Národní památník obětem 2. světové války. Postavy kolem památníku symbolizují válečné utrpení nizozemského lidu, ale i místní odboj a naději na nový život.

 

Za pozornost stojí i Obchodní dům Biejnkorf (Včelí úl). Tato amsterdamská obdoba londýnského Harrods je jako největší obchodní dům ve městě s rozlohou 20 000 m² symbolem luxusu a dobrého nakupování.

 

Jméno firmy s židovským majitelem se stalo tak věhlasným a populárním, že Němci po okupaci Nizozemska nemohli obchod zavřít. Nechtěli však, aby tu jejich vojáci nakupovali. Výsledkem bylo „šalamounské“ řešení – němečtí vojáci směli obchod navštěvovat, ale nesměli nakupovat v přízemí, kde se prodávalo nejluxusnější zboží a kde většina prodavačů byla židovského původu.

 

Na náměstí Dam se sbíhají dvě nejrušnější městské třídy Rokin a Damrak. Vznikly zasypáním kanálů a dnes propojují náměstí Dam s hlavním nádražím Centraal Station a kanálem Singel.

 

 

Centraal Station – Hlavní nádraží je orientační bod města a většina turistů začíná svou pouť za poznáním Amsterdamu právě tady.  

Toto rušné místo ohraničuje ze severu centrum města a už samotná novorenesanční stavba je pozoruhodná. Projekt budovy hlavního nádraží vycházel z romantické nálady doby a na jejích zdech ztvárnil množství prvků oslavující slávu nizozemské ekonomiky a sílu koloniální mocnosti. 

Dodnes tato cihlová budova působí majestátným dojmem. Obyvatelé Amsterdamu, spěchající na vlak, často přehlížejí zvláštní hodiny na západní věži. Ty neukazují čas, ale odkazují na živel související s námořní minulostí Nizozemska – jejich jediná ručička totiž informuje o směru větru.

 

Hned naproti hlavnímu nádraží se tyčí nejvýznamnější amsterdamský katolický kostel Svatého Mikuláše. Vznikl ve stejné době jako budova hlavního nádraží, ale na rozdíl od její neorenesanční fasády je postaven ve stylu neobaroka. Je zasvěcený patronovi námořníků svatému Mikuláši a ve svých útrobách skrývá jeden ze symbolů Amsterdamu – korunu habsburského císaře Maxmiliána I.

 

Největší morální hodnotou Nizozemců je tolerance. Obchodně zdatní Nizozemci nemají rádi zákazy, které omezují podnikání a svobodu. Právě zde je nutné hledat kořeny liberálního přístupu k měkkým drogám, eutanazii nebo prostituci. Čtvrť červených luceren – Red Light District je bezesporu jedním z důkazů tolerance a symbolů Amsterdamu.

 

Návštěva této "atrakce" je málem povinná a málokterý turista ji vynechá. Nachází se podél kanálů Achter Burgwal a Oudezijds Voorburgwal, kde se koncentruje legální prostituce, sexshopy, striptýzové kluby a kina pro dospělé. Utrácet eura v coffeeshopech je podle mě zbytečné. Marihuana je cítit všude, a tak ať chcete nebo ne, pasívně se této legrace účastníte taky.

Supermarket s mařenou.

  

De Wallen (Zídky) je středověké centrum města, s úzkými uličkami vinoucími se podél kanálů. Čtvrti vévodí Oude Kerk – Starý kostel – nejstarší bývalý kostel, jehož věž se tyčí nad neonově osvětlenými výkladními skříněmi se spoře oděnými ženami a coffeeshopy nabízejícími marihuanu a hašiš. Gotický kostel je dnes místem konání výstav a koncertů. Před kostelem neznámý autor do dlažby nainstaloval plastiku v podobě bronzového ňadra. Jinde nepředstavitelné.

 

 

Sexuálních pracovnic je oficiálně asi 6000, které se vystavují v 300 výkladech. Ty není radno fotit, neboť hrozí, že foťák či mobil skončí zásahem ostrahy v grachtu. Jedná se tu ale o legální byznys a dámy ze své činnosti odvádějí daně a mají své odbory.

 

Historie prostituce je v Amsterdamu zmapována už od 13. století. Tehdy ženy s červenými lampami chodily do nově rozvíjejícího se přístavu za námořníky. A proč právě s červenými lucernami? Lépe se prý v tomto světle blýskají zuby a ženy jsou tak přitažlivější! Město vymezilo prostor kousek od přístavu a ty, které opustily zónu jim vyhrazenou, byly ostudně přivedeny zpět za potupného zvuku trumpet. 

 

Munttoren - Mincovní věž u plovoucího květinového trhu. 

 

Plovoucí květinový trh - Drijvende Bloemenmarkt - největší turistické lákadlo kanálu Singel je světoznámý květinový trh Bloemenmarkt. Kdysi tady kotvily lodě přivážející květiny na místní trhy. Časem se upustilo od prostředníka a květiny se začaly prodávat rovnou z přijíždějících lodí.

V současnosti stojí patnáct stánků na hausbótech, které jsou otevřeny celoročně. Nakoupit tu můžete řezané květiny, hrnkové rostliny, cibule, semena a suvenýry. Cibulky tulipánů se tady ale nedoporučuje kupovat. Pokud vůbec vykvetou, nejspíš to nebudou ty, které byly uvedeny na obale.   

 

 

Regulierensgraacht – je nejpůvabnější amsterdamská vodní cesta se sedmi mosty. Pokud se postavíte na křížení s Herengrachtem uvidíte na různé strany mostů patnáct.

V pozadí Hladový most, největší amsterdamský zvedací most.

Most, mosty, mosty...

A taky lodě, čluny, hausbóty.

Ochlastoloď.

Na zpáteční cestě jsme se zastavili u původního pivovaru Heineken. 

Co jsme nestihli, byl trh na Albert Cuypmarkt. Sice jsme nebyli daleko, ale někteří účastníci zájezdu už remcali, že je bolí nožičky. Bodejť by nebolely. Večer mě mobilní aplikace přivítala ohňostrojem a oznámila mně nový denní rekord v počtu kroků. Bylo jich víc než 26 tisíc.

 

A jen tak mimochodem: Ještě se zbývá zmínit o posledním nizozemském fenoménu - o jejich základním dopravním prostředku - jízdním kole.

To, co dělá Amsterdam a celou zemi jinou, jsou kola. Ta představují nizozemský životní styl a slouží jako dennodenní způsob dopravy. Místní bicykly už něco pamatují, mají pohodlná sedátka na pružinách a jejich důležitou součástí je na širokých a vysoko umístěných řídítkách připevněný zvonek, který neváhají kdykoliv použít. 

To tady zapomněl Rembrandt?

Maminu s kočárkem tady uvidíte zřídka. Tohle klokaní vozidlo odveze naráz čtyři děti, tak proč kočárek?

Cyklisti tu vědí, že mají přednost a plně ji využívají. Jezdí rychle a poněkud bezohledně. Paradoxně se tak stávají pro chodce nejnebezpečnějším dopravním prostředkem. A to můžu potvrdit. Řítí se ulicí se sluchátky v uších a mobilem v ruce. Helmu nemají ani děti, natož dospělí.

Žbluňk. 

Láska je pro mě lék.

Problémem je i parkování kol. Vyhrazené stojany před budovami ani zdaleka nestačí, proto vznikají i několikapatrová parkoviště a parkovací hausbóty. Netuším, jak si pak v tom množství najdou své kolo.