Neruda

Moc ráda si prohlížím nabídku internetových antikvariátů. Nevoní to tady tou nezaměnitelnou vůní starých knih, zato se tu hledá rychle a efektivně. Už se mně podařilo pár dobrých nákupů, jako třeba první vydání Čapkova Zahradníkova roku. 

Můj poslední úlovek je první a asi i poslední vydání sbírky milostných básní chilského básníka Pabla Nerudy Dvacet básní o lásce a jedna píseň ze zoufalství.  Jeho tvorba je tady málo známá a je to velká škoda. Pokusím se to trošku napravit a představím aspoň jednu jeho báseň z této sbírky.

Líbíš se mi, když mlčíš

Líbíš se mi, když mlčíš, to jsi jak nepřítomná

a nasloucháš mi z dálky, mým hlasem nedotčena.

Tvé oči vypadají, jak by ti uletěly,

a ústa jak bys měla polibkem uzamčena.

Protože všecky věci přetékají mou duší, 

když se z nich vynořuješ, má duše v tobě žije. 

Ty snový motýle, podobáš se mé duši 

a podobáš se též slovu melancholie.

Líbíš se mi, když mlčíš, to jsi jak v nedohlednu, 

jak sténající motýl, na něhož něha dýchá.

A nasloucháš mi z dálky, hlasem tě nedosáhnu.

Nech mě tedy, ať mlčím jazykem tvého ticha.

A nech mě také mluvit tvým tichem, stejně jasným 

jak rozsvícená lampa a prostým jako prsten.

Vždyť ty jsi jako noc, tichá a ohvězděná.

Je v tobě ticho hvězdy, tak daleké a prosté.

Líbíš se mi, když mlčíš, že jsi jak nepřítomná.

Bolestiplná, v dálce, jakoby na umření.

Postačí pousmání anebo slovíčko. 

A já jsem rád, tak rád,  že to tak vůbec není. 

A jen tak mimochodem: Pseudonym Pablo Neruda vznikl náhodou. Zatímco Pablo je podle oblíbeného francouzského básníka Paula Verlaina, příjmení Neruda zahlédl v časopise a až po letech zjistil, po kom příjmení převzal. Jako poctu českému básníkovi později položil květiny k jeho fousaté soše na Malé Straně v Praze.

Závěrem už jen poznámka k pousmání. Celokožená kniha kolibří velikosti s působivým ilustracemi Zdeňka Chotěnovského přišla na závratných 12 Kčs. Psal se rok 1964.