Středověká Lucca

Zastavení druhé - Lucca, Toskánsko.

Po benátském odpoledni, vydatném spánku a výborné snídani jsme vyrazili napříč Itálií k ligurskému pobřeží. Trajekt na Sardinii vyjížděl až v deset večer a tak jsme měli dostatek času na další zajímavý odpolední program. V Livornu toho moc k vidění není a v Pise jsme už byli. V malebném toskánském městečku Lucca jsem byla před deseti lety a dodnes na něj ráda vzpomínám, hmmm... rozhodnuto, ukážu rodině Luccu.

 

 

Ještě než se ztratíme v uličkách Luccy, pár slov k cestě. Po dálnici Benátky - Boloňa - Florencie toho moc zajímavého vidět není. Apeniny jsou provrtané tunely, což je sice rychlé, ale trochu nuda. To se ale změnilo, jakmile jsme se vydali údolím Val di Nievole spojujícím Florencii s Luccou. Úrodná údolí s olivovníky, cypřiši, piniemi, vinicemi a sady obklopují malebná městečka s bohatou historií. Vše lemují toskánské kopce se středověkými hrady, kostely a zvonicemi. Rodný kraj Leonarda da Vinci i Pinocchia. Na Toskánsku mě cestovat z bodu A do bodu B baví asi nejvíc, cesta je vždy velký zážitek.  

 

 

Cestou jsem nefotila, ale bylo by škoda nedat sem foto alespoň z netu. Zdroj: Wikimedia.

 

 

Lucca má více než dvoutisíciletou historii. Už Římané z ní udělali administrativní, ekonomické a kulturní centrum Toskánska. Svou stopu tady zanechali i Lucemburkové. Český král Karel IV. vykoupil toto tehdy zadlužené město a na jeho obranu postavil město Montecarlo. Ve své době se tady vyrábělo hedvábí nejvyšší kvality. Dnes je Lucca se zachovalým historickým jádrem unikátním městem, které okouzlí nejednoho cestovatele.

 

 

 

 

 

V Lucce jsme pohodlně zaparkovali na velkém parkovišti před městskými hradbami. Je jich tady několik, parkovné je 1 Euro za hodinu a stačí přejít silnici, projít hradbami a jste v centru. 

 

 

 

Středověké hradby obepínající celý střed města jsou krásným a stinným místem k procházce. Střed města není velký a hradby jsou dlouhé asi jen 4 km. Je příjemné zastavit se tady, porozhlédnout se po Apuánských Alpách, posedět ve stínu platanů, nakonec sestoupat do městských uliček a nechat se vést intuicí, že tam nebo támhle by to mohlo být hezké.

 

Původně jsme si chtěli v informačním centru vyzvednout mapu a vydat se po památkách. Nakonec jsme mapu ani nepotřebovali a jen jsme se tak křížem krážem toulali uličkami, náměstíčky, procházeli jsme kolem krásných chrámů, paláců a věží. 

 

Kostel dei Santi Giovanni e Reparata.

Katedrála sv. Martina.

Katedrála sv. Martina - prstové bludiště.

Kostel di San Michele in Foro je příkladem pisánské architektury.

Čtyřmetrová socha archanděla Michaela by měla mít podle legendy na prstu prsten s velkým diamantem.

Na svůj rodný dům z blízkého náměstíčka dohlíží...

... Giacomo Puccini, s cigaretkou a elegantně přehozenou nožkou.

 

Došli jsme až na náměstí San Salvatore, kterému místní podle kašny říkají Piazza della Pupporona. Krásná nymfa zdobí nejznámější městskou kašnu, ke které si místní - Lucchesi - chodí pro pitnou vodu.

Fontána a kostel di San Salvatore in Mustolio.

Bazilika di San Frediano.

Nevynechali jsme ani Piazza dell´Anfiteatro. Unikátní středověké náměstí je vystavěno na základech římského amfiteátru a má tak tvar elipsy.

Dodrželi jsme tradici a na středu náměstí, označeném křížem, jsme se políbili a něco si přáli. Je tak prý i zaručeno, že se do města vrátíme. No, uvidíme.

 

S hodinovou věží je spojena legenda o krásné Lucidě, podle které Lucida prodala svou duši ďáblu výměnou za 30 let mládí a krásy. Když čas vypršel, Lucida vyběhla na věž, aby zadržela zvon a zastavila čas. Přesto se objevil kočár zahalený pekelnými plameny a odvezl Lucidu do podsvětí. Údajně je možné kočár v ulicích města zahlédnout dodnes.

 

Hodinová věž - Torre delle Ore.

Věž baziliky di San Frediano.

Nejatraktivnější, nejvyšší a hlavní věží města je Torre Giunigi. Věž vysoká 44 metrů je zpřístupněna (vstupné 3 Eur za osobu), jen je nutno zdolat 225 ne příliš pohodlných schodů. Odměnou je panoramatický výhled na město a Apuánské Alpy.

Na vrcholu renesanční věže nechala rodina Giunigi vysázet duby jako symbol znovuzrození.

A jen tak mimochodem: Ještě krátká procházka elegantní ulicí Via Fillungo. Protíná centrum města a je plná krásných i starobylých obchůdků. Nakoukli jsme i do přilehlých uliček. Zaujala mne tady třeba...

Gelateria, kde si zákazníci sestaví svou zmrzlinu a ještě se s ní zhoupnou.

Prodejna s místními specialitami a celým pašíkem ve výloze.

Prodejna s toskánskou keramikou.

Vesele vyzdobená ulička.

Prodejna s lanýži.

Historická prodejna šperků.

Toto musí zaujmout každého.