Včera Karibik, dnes Seychely, zítra Tahiti

Jen jeden středomořský ostrov umožní cestu kolem světa. Jedna pláž je hezčí než druhá a nenajdete dvě stejné. A jako bonus pro fotografy je pobřeží Sardinie lemováno strážními aragonsko - katalánskými věžemi, které měly zabránit útokům z moře.

Mauglí?

Sardinie nabízí moře ve všech odstínech modré, jemné písečné pláže obklopené dunami nebo skryté pod strmými skalisky. Pláže turisticky profláknuté a pláže tajné, opuštěné a divoké. Stačí si vybrat, jak je libo.

Capo Testa

Rena Bianca

Kolem pobřeží jsou u silnic často šipky s nápisem pláž, moře nebo rovnou s názvem známé pláže. Nutno dodat, že čím víc je pláž známá a uváděná v průvodcích nebo v top žebříčcích, tím víc lidí tu najdete a hůř zaparkujete. Najdou se ale i pláže malé, trochu schované, kde budete sami nebo skoro sami. 

Piniovo - eukalyptovým lesem k pláži Porto Ferro.

Divočina.

Vzadu mys Capo Caccia.

Aragonská obranná věž.

Vše foceno cestou na pláž Porto Ferro.

Chce to jen hledat nebo se poptat. Je dobré mít v telefonu aplikaci s mapami a podívat se, jak je pláž daleko. Pokud cesta na pláž připomíná stezku horských koz, je velmi pravděpodobné, že pláž bude malá a liduprázdná. Nejlepší koupání a plážovou pohodu jsme zažili na naši domovské pláži Li Junchi v oblasti Costa Paradiso, s pískem promíchaným s křemeny třpytícími se jako Swarovského krystaly.

 

Pláže jsou krásné, horší je to se zázemím. Na malých plážích toho moc nenajdete. Na těch větších jsme viděli jeden, dva bary, nějaká placená lehátka se slunečníky a tečka. Bez sprch, bez odpadkových košů. Největší problém nám dělaly toalety. Ty jsou k dispozici málokde, převlékárny jsme viděli jen jedny - nedobytně uzamčené.

Vše pláž Rena Majore

Povídání o Sardinii se blíží ke konci, zbývá cesta na sever. Společně projedeme Sardinii od Isola Maddalena po Olbii, pobřeží známé jako Costa Smeralda, nejvyhledávanější části Sardinie.

 

La Maddalena

Kouzelné souostroví Arcipelago di La Maddalena zahrnuje téměř 60 ostrovů a ostrůvku u severního sardinského pobřeží v úžině Bonifacio. Sedm hlavních ostrovů (Maddalena, Caprera, Spargi, Santo Stefano, Budelli, Santa Maria a Razzoli) a desítky menších ostrůvků společně tvoří národní park, pro svou krásu a různorodost často nazývané evropským Karibikem, Seychelami, Tahiti či Maledivami, zaslouženě zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO.

Ostrovy jsou oblíbené pro krásné členité pobřeží s malými zátokami, panenskou středomořskou přírodou, bělostnými písčitými plážemi a průzračným mořem s bohatým podmořským životem. Bujnou zeleň tady ale návštěvníci hledají marně. Sem se jezdí za azurovými a tyrkysovými odstíny moře. Oblast mezi italskými a francouzskými břehy je prostě místem, kde moře přechází v nebe. 

Na největší ostrov Maddalena se návštěvníci dostanou trajektem z přímořského střediska Palau. Cesta trvá asi jen 20 minut a za přepravu auta a 4 osob jsme tam a zpět zaplatili 45 Eur. Trajekty vyjíždí každých 30-60 minut a lístek se kupuje přímo na trajektu. 

Je možné využít i nabídky místních společností a podniknout půldenní nebo celodenní okružní plavbu kolem pěti největší ostrovů, zpestřenou koupáním na mimořádných plážích a obědem. Cena plavby se pohybuje od 60 do 120 Eur za osobu.

Trvale obydlené jsou jen silnicí spojené ostrovy Maddalena a Caprera. Střediskem souostroví je městečko La Maddalena s romantickými úzkými uličkami plnými kaváren, restaurací, obchodů, zajímavých balkonů a obdivuhodné bujné vegetace. 

 

Přístav La Maddalena

Po prohlídce města doporučuji výlet na některou z místních pláží, které jsou rozesety po pobřeží ostrova. Nemá cenu je vyjmenovávat, krásné jsou všechny. Stačí si jen vybrat, tu, která vám vyhovuje, kde je krásné moře a málo turistů. Společnost vám bude dělat nějaký milionář, sledující život ze své drahé, obří jachty. 

Vše Spiaggia del Costone

Už blízko břehu uvidíte rybičky a další mořské živočichy a tak je dobré vzít si šnorchl a seznámit se blíže s bohatým podmořským životem.

Na ostrov Caprera se dá přejet z La Maddaleny po mostě a krom pláží tady najdete dům italského revolucionáře Giuseppe Garibaldiho. Tento ostrov si v polovině minulého století koupil a prožil tady své poslední roky. V rozlehlém sídle italského národního hrdiny je dnes zřízeno muzeum, ostrov Garibaldiho potomci věnovali státu.

Garibaldi na Piazza Garibaldi

Na ostrově Santo Stefano byla v letech 1972 až 2008 zbudována základna NATO. Skalnatý ostrov Spargi láká plážemi ukrytými za žulovými skalisky a na půvabném ostrůvku Budelli se dá z paluby lodi obdivovat Spiaggia Rosa. Na tuto korály zbarvenou růžovou pláž je od roku 1994 vstup zakázán. Turisté si odnášeli unikátní písek jako suvenýr, až byl místní ekosystém ohrožen. 

Costa Smeralda a Porto Cervo

Porto Cervo je hlavní luxusní středisko Smaragdového pobřeží - Costa Smeralda. V roce 1962 koupil panenské pobřeží pakistánský princ Karim Aga Khan a spolu s dalšími investory vybudovali tento umělý milionářský ráj. Směs architektonických stylů působí místy malebně, místy směšně. Opravdu sardinského tady nenajdete nejspíš nic. 

Trefně toto místo vystihla věta v průvodci: "Dnes vplouvají do zdejších marin miliardáři na jachtách, které připomínají plovoucí hrady, a ve zdejších vodách skotačí modelky, ruští oligarchové, stárnoucí aristokraté a holohlaví mediální magnáti."

Městečko je to nicméně zajímavé, úhledně upravené, zasazené do krásného prostředí a stojí za zastavení. Doporučuji procházku z přístavu stinným parkem do staré mariny. Cestou si kupte zmrzlinu a omrkněte novinky u Cartiera. 

Čas do odjezdu trajektu jsme chtěli strávit na některé pláži Smaragdového pobřeží. Je jich tady celá řada a nás osud zavál na pláž La Celvia u rozmarného města Capriccioli, která není uváděna v průvodcích, nicméně i tady bylo dost rušno. Řekla bych, že na tomto pobřeží je to celkem běžné. Pobýt si na vyhlášené pláži či pobřeží chce spousta turistů, a tak je s tím nutno počítat. V sezóně dvojnásob.

 

Tak jak rychle utečou Vánoce, snad ještě rychleji utekla naše dovolená a mé sardinské cestování je u konce. Mám v zásobě ještě nějaké příspěvky ze zastávek cestou a samozřejmě se koukneme po italských obchodech s módou.

Celkem jsme ujeli 3225 km a našlapali bezmála 100 000 kroků. 

Za benzín jsme zaplatili 6500 Kč, mýtné v Itálii nás stálo asi 2000 Kč, dálniční známky v ČR a Rakousku byly za 900 Kč. Trajekt stojí od 200 do 1200 Eur, záleží na tom, s jak velkým předstihem se objednává. Ubytování v červnu jsme měli na stejné úrovni jako týden v ČR, v sezóně +100% a více.  

12ti denní dovolená nás vyšla asi o čtvrtinu levněji než týdenní letecká s CK. Zjištění to bylo celkem příjemné, ale rozhodující je pro nás svoboda v plánování cest a víc možností toho vidět a poznat.

Capo Testa

Dovolenou na Sardinii, ať už letecky nebo jako my autem a trajektem, mohu jen doporučit. Krásný a různorodý ostrov stojí za objevení. 

 

Costa Paradiso

Arrivederci Sardegna!

 

A jen tak mimochodem: Poslední sardinské radosti jsou extra velké. V Itálii ráda zajdu do obchodu řetězce OVS. Tentokrát jsem si v Sassari konečně koupila vytoužené tmavě zelené letní kalhoty. Sedly mně tak dobře, že jsem je tam nemohla nechat. Stejně tak i tričko za 7 Eur. 

 

U Max Mary mě tentokrát nic neoslovilo 😊 a tak jsem na  trhu v Tempiu ke kalhotám ještě doladila tuniku. 

 

Do Itálie jsem odjížděla s nadějí, že mně tam snad padne do oka nová letní kabelka. Ta stará z Caorle vydržela deset let, ale už je to na ní vidět. A co myslíte? Padla 😊! Je z La Maddaleny a je to krasavice. Radost veliká!

 

Italka 💗