Červencové dny

Končí červenec, půlka prázdnin i léta je za námi. Náš červenec byl plný setkání, oslav a práce. K výletům jsme se tentokrát nedostali. Snad se něco povede v srpnu a září. 

Kytka byla tentokrát pro naši slečnu. 

 

Nakonec se i ke mně dostaly opožděné dárky k narozeninám. Radost mně udělaly všechny i s nimi spojená milá setkání.

 

 

Během měsíce jsme průběžně vymalovali dům. Zapojila se celá rodina, ale lví podíl na celé akci má manžel. A jsem opravdu ráda, že je to za námi. Zase na nějaký čas.

 

 

V červenci mě pravidelně chytne mořsky modrá nálada a krabice s nápisem Léto vydá modré poklady.

 

Vzpomínky na dovolenou.

Nakonec se dostalo i na jiné barvy.

Letošní jiřinky ze zahrady.

 

Pečení jsem si tento měsíc užila ažaž, ale ještě zbyl čas i na naše oblíbené domácí zmrzliny - jahodovou a vanilkovo sušenkovou.

 

 

Během července vyrostli z čápátek čápi a minulý týden zahájili letecký výcvik. Mají nejvyšší čas, obvykle odlétají už koncem srpna.

 

 

Poslední červencový víkend je u nás ve znamení Jakubské pouti. Obvyklé horko letos vystřídal chlad, vítr a déšť. Na návštěvě jsme měli obě babičky, tak nám to až tolik nevadilo. 

Ke knize jsem se bohužel nedostala, ale mám dva tipy na filmy. Jsou už starší, ale na kvalitě jim to nic neubralo. První je francouzský film Prostě spolu s kouzelnou Audrey Tautou a sympatickým Guillaume Canetem.

 

 

 

 

Druhý je film Králíček Jojo. Slzy smíchu střídaly slzy dojetí. Válka dětskýma očima desetiletého Joja.

 

 

 

 

Na slovenské Jednotke opakují kuchařskou sérii Deník Dity P. Navzdory tomu, že je Dita (asi kvůli manželovi - "tomu Babišovu Márovi"?) zřejmě v ČT na indexu i faktu, že na její nekonvenční způsob vyjadřování je potřeba si zvyknout, si každý díl užívám. Pořad režíroval David Ondříček a na výsledku je to vidět. Je vtipný, má příběh a Ditiny recepty, nejen z dětství, jsou tak použitelné, že se k nim často vracím.

A jen tak mimochodem: Po více než deseti letech jsem změnila kadeřnici. A jsem velmi spokojená. Konečně se můj účes začíná podobat tomu na obrázku, který už roky nosím ke kadeřnici. Čeká mě sice nepříjemné oznámení této skutečnosti původní kadeřnici, ale jak stroze říkají naše děti... "Život". Kochám se střihem, objemem i barvou a zrcadlo mně dělá radost. To za dvě nepříjemné minuty stojí. Jsem ráda, že jsem se ke změně odhodlala, nikdy není pozdě.