Móda ze skříně

O udržitelnosti a rychlé módě se mluví a píše celkem často. Nedávno jsem viděla německý dokument na toto téma a nestačila jsem se divit. Je pravda, že oblečení odráží naši osobnost a tím, jak se oblékáme, dáváme najevo svoji osobitost, vkus a místo ve společnosti. V poslední době se ale oděvní průmysl vydal neudržitelným směrem. 

Každý rok se vyrobí víc než 100 miliard kusů oděvů. Agresivní marketing má za úkol celou tuto produkci prodat a tak například dostáváme každý den do mailu newslettery s novými nabídkami oblečení, které si máme koupit, zahodit a už na nás v mailu čeká další. Bohužel je to tak. Zákazníci během roku vyhodí víc než polovinu toho, co si koupili. Přeborníci jsou v tomto Angličané. Ti si za rok koupí až 115 kusů nového oblečení na osobu. Týdně se tam prodá 30 milionů nového oblečení a 11 milionů kusů se vyhodí.

Firmy se nově spoléhají i na influencery, kteří dostávají oblečení z nových kolekcí  zdarma, předvádí je v běžném životě a plní svými příspěvky sociální sítě, kde mají statisíce sledujících. Každý den mají jiný outfit a nic nenosí opakovaně. Existuje tak velký tlak na nákup dalšího a dalšího oblečení.

Dřív bývaly dvě kolekce za rok - jaro/léto a podzim/zima. Nyní řetězce dodávají do obchodů novou kolekci každých čtrnáct dní a hned se o tom dozví jejich potencionální zákazníci. Proč ta změna? Větší prodej přináší větší zisk. 

Nezadržitelně to vede k obrovskému množství odpadu a drancování přírodních zdrojů. Oděvní průmysl má na planetu horší dopad než lodní a letecká doprava. Oblečení se vyrábí v zemích třetího světa za mizerných mzdových i bezpečnostních podmínek.

U některých eshopů jsem si všimla, že nabízí eko-odpustek. Zaplatíte 5 Kč na udržitelnost a můžete vesele nakupovat s čistým svědomím. Vždyť jste přispěli na záchranu planety, no né? 

Částečným řešením je opakované používání oblečení ať už prostřednictvím second handů, charit nebo bazarů. Částečně se oblečení recykluje a zpracovává se v nové hi-tech materiály. Zásadní díl je ale na nás samotných. Já jsem se rozhodla přibrzdit a kupovat méně nového oblečení. Dávat přednost kvalitě před kvantitou, propojit vkus s udržitelností a nenechat po sobě polyesterovou stopu. Oblečení si upravit nebo opravit je samozřejmostí. A pamatovat na to, že nové oblečení udělá radost jen krátkodobě. Jakmile zmizí ve skříni, svět se vrátí do starých kolejí.

Ono se to hezky píše, ale jak se k tomu vlastně postavit? Ráda se pěkně oblékám a záleží mně na tom, jak vypadám. V poslední době jsem si při brouzdání v obchodech všimla, že kvalita materiálů i zpracování - na rozdíl od ceny - letí rapidně dolů. Proč mám draze kupovat nové nekvalitní oblečení, když mám ve skříni něco podobného, ale z kvalitního materiálu a za roky nošení se ani nepohnulo? 

Něco jsem zkusila... Do mailu mně chodí už jen pár newsletterů, ostatní jsem zrušila. Zaujaly mne tam outfity v béžovo - modré kombinaci, jsou na předcházejících obrázcích. Tyto mé oblíbené barvy už ve skříni mám. Vytáhla jsem to, co se mně zdálo, že by k sobě šlo použít a tady je výsledek. Myslím, že se obejdu bez nových nákupů a přeci budu trendy.  

Twinset Jake.s, kalhoty Esprit.

Svetr s kašmírem Marks&Spencer, šátek z obchodu Vigoss.

Svetřík Benetton, šála - dárek k časopisu Marianne.

Sukně s páskem s.Oliver, košile Orsay, svetr F&F.

K velké variabilitě přispějí tři různě velké kabelky a základní čtveřice bot - lodičky na nízkém podpatku, baleríny, mokasíny a tenisky. Barvy spolu ladí nebo se doplňují. Vyplatí se nakupovat promyšleně.

Stříbřitá velká taška z místního obchodu, letitá střední béžová kabelka z Itálie, crosbody Kara. Lodičky Marsei, baleríny Caprice, mokasíny Mozi (Humanic), tenisky Ara.

Nového není nic, něco jsem koupila vloni, něco už mám roky. Z osmi věcí se dá udělat osm kombinací. Šmrnc dodají doplňky a boty pro různé příležitosti. Textilní pásek k sukni nebo kalhotám je celkem na nic, ale dá se zavázat přes košili nebo tričko a zajímavě propojí spodní díl s horním.

Netvrdím, že si nic nekoupím, ale tohle by mohla být cesta.   

A jen tak mimochodem: Na vypěstování bavlny, které je potřeba k výrobě jednoho obyčejného bavlněného trička, je zapotřebí 2 500 litrů vody a vyprodukuje se tolik CO2, jako kdyby osobní auto ujelo 55 km. Kolik jich máme každý ve skříni?