Lednové dny

Byly tak jako i jiné roky hodně pracovní. Nejsledovanější pořad na TV Microsoft byl Excel, Teams a občas i starý dobrý Word. 

Práce s lidmi je zajímavá, jen rok od roku náročnější. Nechci nikoho urazit, ale kam si myslíte, že se podepíše většina našich zaměstnanců, když jim pošleme formulář s návodem a tímto vyplněným vzorem? No do té správné kolonky NÉÉÉ!

V poslední době se hromadí tak bizardní historky, že si snad koupím tlustý sešit a začnu psát paměti. Doufám, že se ve zdraví dožiju důchodu, ale jak jsem psala... snažím se kontrolovat, nerozčilovat se a nereagovat na každou blbost, se kterou za mnou přijdou.  Bohatě si vystačím s tím, co po nás chtějí ministerstva a jim podřízené úřady. Neustálé změny a další nové požadavky, které po nás chtějí, z nás udělaly Franty Kocourky - Furt ve střehu! 

Mým obrovským štěstím je domov, milující rodina a spolehlivé, inspirativní kamarádky. 

Kytka k narozeninám, svátkům nebo výročí potěší, ale je tak nějak očekávaná. Kytka od manžela jen tak... to je moc milé! 

Konečně jsem se naučila nenosit si pracovní starosti domů. Co jsem se nenaučila, je pořádně odpočívat. A taky se mně ani letos nepodařilo kocourovi vysvětlit, že ten koš je na časopisy.

 

Co mně jde asi nejlíp, je relaxovat nějakou činností, které mě uspokojuje a přináší mně radost. Na zahradě je teď klid, ale malou kontrolní procházku si nenechám ujít.

V lednu - jak jsem už psala - jsme i trochu tvořili a z výsledku jsem měla opravdu dobrý pocit. Nejsem žádná tvořilka a tak všechno, co vypadá aspoň trochu k světu je pohlazení po duši.

Ptačí hnízdo už rozkvetlo a provonělo jídelnu.

 

A nebyla bych to já, kdybych nepekla a nevařila. Peču lety osvědčené recepty, ale snad ještě raději zkouším nové. V lednu nám moc chutnal tříkrálový koláč, k tomu se určitě vrátím dřív, než zas až na Tři krále. 

Mou další velkou zálibou je cestování, které jsme ale v lednu zrušili a víc se procházeli městem a okolím. Velkou událostí a překvapením bylo nové nasvícení zámku. Snažím se je fotit z různých koutů města, ale výsledky zatím nejsou publikovatelné. I focení se chceme s manželem víc věnovat a zdokonalit svůj pohled na svět přes objektiv foťáku.

 

A konečně... leden patří Carle!

Carlu Bruni poslouchám už roky. Její Quelqu´un m´a dit mám nastavené jako vyzvánění v mobilu. Nejen že je to krásná ženská s nádherně zasněným hlasem, ale navíc zpívá francouzsky... Ooh La La.

A jen tak mimochodem: Jsem si letos zakázala krimi seriály. Nesleduji ani Devadesátky ani Stíny v mlze. Novu a Primu nesleduji vůbec. Doufám, že to vydržím co nejdéle. Napětí a stresu mám kolem sebe dost a nebudu si další uměle přidělávat. 

Potěšil mě anglický seriál podle Jamese Herriota Všechny velké a malé bytosti. Od stejných tvůrců jsem už dřív sledovala laskavý humor v seriálu Durrellovi. Těším se na každé sobotní dopoledne a výlety po anglickém venkově.

Už ne tak vtipný, ale přemýšleníhodný, je italský film Naprostí cizinci. Zajímavě a neobvykle pojatý příběh čtyř přátel a jejich rodin, kterým se jednoho večera, díky neobvyklé hře s mobilními telefony, změní životy. Určitě doporučuji.

Doufám, že vás ten včerejší fičák příliš nerozcuchal a budu se těšit na únor.