Nugátový dort

Koncem února jsem vždy s Klementem G. slavila společně. Já narozeniny, on Vítězný únor. Posledních 32 let naštěstí už slavím bez KG. Letos vlastně ani žádná oslava nebyla, jen jsem připravila sváteční oběd, který zakončil nugátový dort. Dřív jsem jej dělávala celkem často, měl vždy úspěch. Teď jsem se po čase k němu vrátila a byla to příjemná změna. Recept mám od mého oblíbeného Itala - Emanuela Ridiho. Teda jestli to vůbec Ital je ... miluju jeho češtinu a italštinu mu až tak úplně nevěřím 😀. Nebyla bych to já, kdybych si recept trošku nezměnila a tady je moje verze...

Nugátový dort (Torta alla gianduja)

Základ:
45 g másla

50 g moučkového cukru

110 g hladké mouky

2 žloutky

10 g kakaa

5 g prášku do pečiva

špetka soli

kapka oleje olivového nebo slunečnicového

Všechny přísady dám do misky a ručně zpracuji na těsto. To zabalím do folie a dám na půl hodiny do ledničky. Než se vychladí, připravím si krém.

Krém:

150 g Nutelly nebo podobné lískooříškové pomazánky

50 g hořké čokolády 

100 ml smetany na šlehání 33%

100 ml mléka 

1 vejce

Ve vodní lázni rozpustím mléko, smetanu, čokoládu a Nutellu. Vymíchám dohladka a jakmile zchladne, vmíchám celé vejce.

Na dno dortové formy dám pečící papír. Mezi dvěma potravinářskými foliemi vyválím těsto dokulata, o něco větší než je dno formy. Přenesu na pečící papír do formy a vymačkám asi 1 cm vysoké okraje. Vliji nutellový krém a peču ve vyhřáté troubě na 180˚C asi 20-25 minut. 

Poleva:

50 g másla

60 g hořké čokolády

1 lžíce mléka

Ve vodní lázni rozpustím máslo a čokoládu, přidám mléko a vymíchám dohladka. Poliji vychladlý dort. Před podáváním jsem ušlehala zbytek šlehačky, navrstvila na dort a posypala čokoládovými hoblinkami. Ke každému kousku jsem ještě přidala dvě lžíce ovocné omáčky vlastní výroby. Dort není vysoký, ale věřte, že malý kousek stačí.

A jen tak mimochodem: Dostala jsem krásné dárky. Některé jsem si přála, jiné byly pro mne nečekaným překvapením. Všechny mně udělaly velkou radost.

  

Křišťálová váza Maria a měděná konvice Hario byly na mém seznamu přání už delší dobu. Jak říká manžel ... díky mně sklárny a měděné doly nezkrachují 😀.

A trocha té marnosti, která činí dnešní dny snesitelnějšími. Kabelku jsem si vybrala na výlety, jen nevím, kam po okrese vyrazíme?

Procházím Bocelli obdobím. Mám ho často ve sluchátkách a CD Believe, které nahrál s Českým národním symfonickým orchestrem, je úžasné stejně tak, jako tento obdivuhodný člověk.

Vytuněný papprikáš a domácí špecle

V poslední době mám dojem, že se můj život smrskl na zaměstnání a vaření pro rodinu. Výlety jsme omezili úplně a chodíme jen na procházky po okolí. Už to bude skoro rok, co děti zůstaly doma a vymýšlet rodinné menu tak, abych nevařila stále stejná jídla dokola, mně dává zabrat. Kuře na paprice je u nás vítané a já jsem teď vyzkoušela trochu jiný recept a už u něj zůstanu.

Papprikáš

olej nebo sádlo
1 cibule

kmín, sůl, sladká a uzená paprika, majoránka

4 porce kuřecího masa

1 kelímek smetany na vaření

půl kelímku zakysané smetany

1 syrová brambora

Na oleji jsem osmahla cibulku do sklovita, přidala jsem kmín a opekla jsem osolené kousky kuřete. Jakmile se maso opeklo, dala jsem je stranou a do výpeku jsem přidala obě papriky, podlila jsem vodou - může se přidat i kostka slepičího bujonu - a vrátila jsem maso do omáčky, ve které se dusilo doměkka.

Hotové maso jsem vyndala a obrala na malé kousky. Do omáčky jsem přidala majoránku, obě smetany a chvilku jsem povařila. Na zahuštění jsem použila najemno nastrouhanou bramboru a zase povařila. Na závěr jsem vrátila kousky masa do omáčky.

A jen tak mimochodem: Obvykle k omáčce míváme těstoviny, ty jsem ale tentokrát  nahradila domácími špeclemi. Jsou jednoduché na výrobu, jen je potřeba cedník s kulatými otvory. Já mám jeden prastarý. Doma jsme přes něj dělávali játrovou zavářku. Kdo je zručný, může špecle ukrajovat jako halušky.

Domácí špecle

300 g hrubé mouky

3 vejce

sůl

100 ml mléka

Všechny ingredience vymíchám do hladkého těsta, které nechám asi 10 minut odstát. Do velkého hrnce dám vařit osolenou vodu a přes cedník stěrkou roztírám těsto do vařící vody. Povařím asi jen 2 minuty. Hotové špecle promíchám s rozpuštěným máslem a posypu petrželkou.

Biskupský chlebíček od babičky Velké

Tak říkají děti mé mamce. Ta jako správná tchyně si svého zetě předchází dobrým Biskupským chlebíčkem. Manžel jej má moc rád, jen situace teď není moc nakloněna k návštěvám a tak jsem se na Valentýna pustila do pečení sama. Povedl se vláčný moučník plný ořechů, čokolády a kandovaného ovoce. 

Venku mrzne až praští a po procházce zimní krajinou přijde vhod tento vydatný moučník. Z poloviny dávky upečete jeden klasický chlebíček ve formě "Srnčí hřbet". Já mám větší formu (na tousťák) a pekla jsem z celé dávky. Bílků je třeba dost, ale dávám si je průběžně do krabičky do mrazáku a pak už jen rozmrazím. Na víčko si značím počet bílků, nebo je po rozmrazení zvážím - jeden bílek by měl vážit asi 30 gramů.

 

Biskupský chlebíček od babičky Velké

8 bílků tzn. 240 g
280 g krupicového cukru (já dávám cukr a Xylitol)

140 g mletých ořechů

100 g rozinek

100 g strouhané čokolády

140 g polohrubé mouky

1/2 balíčku prášku do pečiva

1 balíček kandovaného ovoce

50 g rozpuštěného másla

Bílky ušlehám s cukrem. V mouce rozmíchám prášek do pečiva a kandované ovoce. Přidám ke sněhu a i všechny další ingredience.

Formu si vymažu olejem a vysypu polohrubou moukou. Těsto naliji do formy a povrch uhladím. Peču v předehřáté troubě na 170˚C necelou hodinu. Propečenost vyzkouším špejlí.

Chlebíček vyklopím z formy na mřížku a nechám vychladnout. Dokončení je individuální, jak komu chutná. Klidně se může nechat jen tak a pocukrovat moučkovým cukrem. Já jsem jej polila čokoládovou polevou (čokoláda na vaření a máslo rozpuštěné ve vodní lázni) a posypala kandovanou pomerančovou kůrou. Mamka dává těsto na plech a po upečení jej potře krémem z karamelového Salka a másla.

A jen tak mimochodem: K Valentýnu tak nějak, vlastně už z povinnosti, patří kytice, víno a čokoláda. Já přidávám kousek poetična ... 

SONET XVII – Pablo Neruda

NEMÁM TĚ RÁD jak slanou růži nebo topas,

anebo karafiát, z kterého sálá žár:

mám tě rád jako místo, kam vede tajná stopa,

jako věc mezi stínem a duší, jako dar.

Mám tě rád jako kvítek, jenž nekvete a skrývá

světlo tisíci květů v poupěti jediném,

to dík své tajné lásce trvá mi v těle živá

trýznivá vůně, která se vymkla hlubině.

Mám tě rád a sám nevím, odkud, odkdy a jak,

mám tě rád obyčejně bez pýchy, bez rozbroje,

já jinak neumím mít rád než prostě tak,

že mizí já a ty a jsme tělem jediným,

tak blízcí, že tvá ruka na mé hrudi je moje,

tak blízcí, že tvé oči se zavřou spánkem mým.

Outfity do zimy

 

Od mala mne móda bavila. Dokonce jsem kdysi na základce koketovala s myšlenkou stát se módní návrhářkou a zkoušela jsem si kreslit návrhy. Naštěstí mně celkem brzy došlo, že má invence na tuto profesi nestačí, nicméně mne to neodradilo a stále mne pěkné oblečení a vymýšlení sladěných kombinací baví a je to jedna z mých malých každodenních radostí. Náročný nebo nějak nepříjemný den je snesitelnější v nových lodičkách nebo měkoučkém svetříku. Aspoň já to tak mám. 

Po celou dobu pandemie chodím do práce. Nevím, proč bych si měla tyto stresující měsíce kazit oblečením bez nápadu. Vídám kolegyně v sepraných tričkách, děravých riflích z kolekce "Hanojské jaro", flísových mikinách a softshellových bundách, inspirativně doplněnými botaskami. Já bych v tom pěkný den tedy neměla. Ale máme to nastavené každý jinak, nechci nikoho odsuzovat, jen mi přijde trochu líto, když se stále pěkné ženy oblékají bez nápadu a svým oblečením se odsuzují k lhostejnému pohledu okolí. Snad každá by ráda slyšela, jak jí to dnes sluší, ne?

Konec filosofování. Můj zimní šatník je kalhotový. Vzhledem k tomu, že chodím hodně pěšky a také k faktu, že naše městské velitelstvo pojalo zimní údržbu chodníků hodně zajímavě - místo aby zajistili úklid sněhu a posyp proti náledí, vyvěsili cedule "Chodník se v zimě neudržuje". Není div, že s sebou občas praštím a zvedá se mně líp v kalhotách než v sukýnce. Mám několikery černé kalhoty, tvídové tříčtvrťáky a džíny, které kombinuji s vršky v různé intenzitě hřejivosti, podle toho jaká je právě teplota.

Tuto kombinaci mám ráda, když je hodně chladno. Vrstvím rolák, který se opět stal letos hitem, s teplým svetrem. Outfit ozvláštní letní náramky a skořicově hnědý pásek s botami celek proteplí. 

Svetr a rolák z místního butiku, kalhoty Esprit, boty Botovo, taška z Itálie.

Twinset neboli dvojče se vrací do módy - je to tenký svetřík s kardiganem ve stejném materiálu nebo barvě. Nosí se přes sebe nebo samostatně. Twinsety mám ráda na cestování, dají se skvěle kombinovat se sukní, kalhotami, kardigan se dá vzít i k šatům, stačí pak už vzít jednu halenku nebo tričko, které se hodí ke kardiganu a je sbaleno.   

Twinset je z Peeku, kalhoty z Lindexu, kabelka Kara, boty Primark.

Další kombinace vychází z basic kousku jako jsou černé kalhoty. Je to tak univerzální kousek jako třeba bílá košile. Mám je v různých délkách i stylech. Ty sportovní kombinuji často s tričky, ty elegantnějšího střihu a materiálu spíš s košilemi, svetříky a halenkami. 

První kombinace je s tričkem s kohoutí stopou. Tento vzor je také nadčasový a často se vrací do módních trendů.

Tričko Verus, kalhoty jsou sekáčové

Druhá pracovní kombinace je s košilí, na které mne zaujal vzor řetízku. Vybírám si spíš splývavé a pohodlné materiály, abych se celý den v kanceláři cítila dobře.

Košile Esprit

Ve výprodejích jsem si letos koupila jen dvě věci. Vlněný kabátek a tyto univerzální černé lodičky. Obě věci jsou kvalitně zpracované a z dobrých materiálů a nebyly právě levné. Výprodej je ideální čas na jejich nákup. Doufám, že se z nich budu dlouho těšit.

Lodičky Högl

Toto období si přímo vyžaduje nějaký svetřík nebo kardigan. Volný, na zapínání nebo na zavazování - jako tento.

Svetřík Tchibo

Tuto halenku mám už tak dlouho, že si už ani nepamatuji, kde jsem k ní přišla. Nosím ji ráda, opticky s mojí postavou umí pěkně čarovat. A navíc na materiálu není poznat nošení, je stále jako nová. 

Halenka Olsen

Poslední zimní outfit je taková klasika. Teplý černý rolák, doplněný zajímavým stříbrným šperkem a džíny. Tyto jsou do zvonu a boty na podpatku jsou nutností.

Rolák Esprit, džíny Angels, nízké semišové kozačky Tamaris.

K této kombinaci hodlám nosit druhý výprodejový kousek - vlněný kabátek. Už dlouho jsem sháněla něco podobného. Jsem malá a dlouhé kabáty pro mne nejsou. Kdysi jsem v sekáči koupila také takový kabátek jen celý černý, ale už má ty dobré roky za sebou a přišel čas jej vyměnit.

Kabátek Trench&Coat

Krásná je i liščí podšívka.

A jen tak mimochodem: Není nutné nějak moc nakupovat, ale je dobré nakupovat s rozmyslem to oblečení, které se dá kombinovat s alespoň 3-5 dalšími kousky. Pokud je navíc kvalitně ušito a z kvalitních materiálů, ráda si připlatím, protože takový kousek vydrží pěkný delší dobu.

Dlouho mám i tuto kouřově duhovou hedvábnou halenku, nosím ji spíš na slavnostnější akce jako jsou oslavy narozenin a podobně. Už jsem ji dlouho neměla a těším se až zase bude příležitost se do ní nastrojit.

Halenka Tendenze z Itálie

 

Sendvičové ženy

Tak jako se v naší novodobé historii objevil výraz single nebo mileniálové, mluví se teď čím dál častěji o tzv. sendvičové generaci. Toto téma se mě bytostně dotýká a hodně o tom přemýšlím. O co vlastně jde?

Tato generace měla děti po třicítce, nebo spíš před čtyřicítkou. Ani ne tak proto, že by tito lidé chtěli dělat kariéru, ale spíš najít vhodného a spolehlivého partnera prostě nyní trvá delší dobu. Po padesátce mají ještě stále děti vyžadující jejich každodenní péči a v době distanční výuky je na rodiče kladeno další, tentokrát vzdělávací břemeno. 

Mezitím jejich rodiče zestárli a očekávají pomoc svých dospělých dětí. Samozřejmě, je to jejich přirozená povinnost a většinou jsou už jediní, kdo jim ze starší generace rodiny zbyl. Dělají to rádi. 

Současná společnost preferuje úspěšné lidi. Po padesátce je čím dál náročnější udržet s mladými kolegy krok a úspěch je těžce vykoupen mnoha přesčasovými hodinami, prací po večerech a víkendech, stresem. V kombinaci s péčí o domácnost je o průšvih zaděláno. Dříve nebo později se dostaví zdravotní problémy.

Tento problém se přece jen týká víc žen než mužů. Muži ochotně pomohou s většími akcemi jako něco opravit nebo odvézt, ale na ženách leží to nekonečné množství drobných povinnosti, které je třeba udělat pro spokojenost všech. A tak to dlouho vypadá, že se nic zvláštního neděje ... jsou úspěšné v práci, děti i rodiče jsou obstaraní, manžel občas vypomůže. Dodávají energii celé široké rodině a cítí zodpovědnost za všechno, co se rodině děje, i když to nemohou ovlivnit.

Brzy se objeví problémy se štítnou žlázou, gynekologické potíže, nadváha, syndrom vyhoření - extrémní vyčerpání s velkým poklesem výkonosti. Je to důsledek chronického stresu vzniklého nerovnováhou mezi výdejem a příjmem - aktivitou a odpočinkem. Stres ohrožuje především jedince, toužící po dokonalosti, přehnaně zodpovědné, ty, kteří si nevěří a ty, kteří vidí život v těch tmavších barvách. 

Ale jak z toho ven? Jednoduchý recept není. Každá změna potřebuje odvahu. Soustu odvahy. Pro začátek je dobré ujasnit, co nám energii dodává a naopak, co nám ji bere. Pokusit se o rovnováhu a snažit se odměnit se za nepříjemné zážitky  těmi, které nám přináší uklidnění, uspokojení a radost. Dělejte to, co milujete. Čtěte, pečte, vařte, hrabte se v hlíně, háčkujte, foťte a u toho všeho poslouchejte krásnou muziku. Zdá se to tak prosté, ale funkční. Je naprosto nutné, zvlášť v těchto nelehkých letech, si hlavu vyčistit svou oblíbenou činností a nezbláznit se z toho všeho, co nám dnešní doba přináší.  

A delegovat! Zapojit víc děti, manžela, kolegy v práci. Zvládnou to, jen o tom musíme přesvědčit samy sebe.

Budu ráda, když mně do komentářů napíšete váš recept, jak všechno zvládnout a co vás činí krásnými na duchu.

A jen tak mimochodem: Právě teď mně skrze sluchátka vhání slzy do očí Andrea Bocelli svou Ave Maria. Pusťte si ho někdy, je to tak uklidňující. 

Mám dojem, že u Moniky z kopečku jsem viděla citát, který dodává odvahu. Šířím dál ...

Odvaha není, že se nebojíš.
Odvaha je, že jdeš dál, i když se bojíš. 

Středomořská ryba

Minule jsme hřešili a tak si tentokrát dáme dvě zdravoty. První bude ryba v zelenině a doplní ji cizrnová polévka.

Na mě čekala od Vánoc v mrazáku mořská štika, ale stejně tak dobře se hodí treska nebo pstruh. Zahalí se do zeleniny na středomořský způsob a lehký oběd nebo večeře je na světě během půl hodiny.

Středomořská ryba

1 - 3 kusy čerstvé nebo rozmražené ryby (pstruh, treska, mořská štika)

1 velká cibule
2 stroužky česneku

2 mrkve

3 stonky řapíkatého celeru

1 mladá cuketa

pár rajčat

1 plechovka krájených rajčat

olivový olej

oregano, petrželka, sůl, pepř, oblíbené bylinky nebo koření na rybu

Množství je přibližné. Podle velikosti ryby přizpůsobím množství zeleniny.

V hluboké pánvi nebo pekáči, který se dá přikrýt, rozpálím olej a osmažím na něm cibuli na kostky - klidně větší. Jakmile začne chytat barvu, přidám mrkev na kolečka, řapíkatý celer, česnek nadrobno a cuketu na kolečka, kterou si oloupu jen částečně. Zbytek slupky bude držet kolečka pěkně pohromadě. 

Kdo má rád, přidá olivy. Osolím, opepřím, přidám oregano, petrželku a vše opeču. Jakmile je zelenina opečená, přidám rajčata a rajčata z plechovky, může se přidat i trocha vývaru nebo vody. V zelenině vytvořím taková "korýtka", do kterých položím rybu - osolenou, okořeněnou, obylinkovanou 😀. 

Přikryji poklicí a dusím doměkka zeleniny i ryby.  Tuto rychlovku jsem doplnila dobrou, čerstvou špaldovou bagetkou.

A jen tak mimochodem: Nedá se říct, že naše děti jsou nějak zvlášť v jídle vybíravé, ale olivy, houby nebo třeba játra do nich nedostanu. Proto jsem byla ráda, když si oblíbily cizrnu. Většinou používám tu z konzervy, ale tentokrát ji neměli a tak jsem sáhla po sušené v pytlíku. 

Ty buchty tedy nejsou moc dietní, ale jsou tak dobré, že na mne stejně nezbydou 😀

Cizrnová polévka

500 g sušené cizrny, ale může být i méně

1 cibule

2 stroužky česneku

olivový olej

oregano, římský kmín, sůl

zeleninový vývar

polévková zelenina

Cizrnu jsem na noc namočila do studené vody. Pěkně zvětšila svůj objem. Druhý den jsem vodu slila, propláchla cizrnu a uvařila ji v nové osolené vodě téměř doměkka. Tento proces odpadá, pokud použiji už měkkou konzervovanou cizrnu. 

V jiném hrnci na oleji zpěním cibuli, jakmile zezlátne přidám lisovaný česnek a římský kmín. Promíchám, přidám cizrnu, zeleninu a zaliji vývarem. Povařím doměkka, dosolím a přisypu oregano. Může se podávat už takto nebo rozmixovat ponorným mixérem na krém. Já jsem část promixovala a část cizrny nechala vcelku. Polévku lze podávat s krutony nebo oblíbenými semínky.

Leden doma

Pandemická situace nás nutí víc pobývat doma. Manžel má homeoffice a děti homeškolu, zato já jsem v práci víc, než je zdrávo. Vláda nám přelom roku udělala zajímavější než jiné roky a tak krom běžných povinností spojených s uzávěrou roku starého a nastavením všech těch mega změn roku nového, je nutné ta kvanta nových informací nastudovat a narvat do kebule. Vítám proto jakoukoliv manuální činnost, u které se odreaguji a alespoň na chvíli zapomenu na dvaapadesátinu stanovené týdenní pracovní doby. A tak peču, vařím a dělám si bydlení příjemnější. Nejčastěji mě baví měnit tvář jídelnímu stolu a přilehlým sektorům 😀.

V lednu, kdy po zahradě poletují krajkově něžné sněhové vločky, se občas nějaká zatoulá i na náš jídelní stůl. 

Háčkovaná krajka se k lednu náramně hodí a tak ji často obměňuji. 

Vánoční hvězdy už taky nebyly tak pohledné jako o adventu a tak mně teď dělá radost plnokvětá kalanchoe a domácí štěstí - Soleirolia. 

A jen tak mimochodem: V hlavě nosím několik (snad) zajímavých témat na blog, ale nemůžu se k nim stále dostat. Hodně času teď trávím v práci a víkendy jsme se rozhodli s manželem věnovat našemu domu a ulehčit mu od věcí, které už nepotřebujeme a jinde ještě budou sloužit dál. Omlouvám se, že nestíhám psát příspěvky i komentáře tak jako dřív. Doufám, že to brzy napravím. Ale je to parádní pocit, chodit se do sklepa kochat, jak to tam teď máme pěkně srovnané 😀.