Lednové dny

První dvanáctina letošního roku je u konce a jsem tomu opravu ráda. Takový pracovní mazec jsme už dlouho nezažili. Leden uzavírám s dobrým pocitem a nechávám za sebou obrovský kus práce.

Pracovní vytížení jsem se alespoň o víkendech snažila vykompenzovat činností, u které relaxuji a která mně dělá radost. 

A odměnila jsem se kyticí tulipánů, ke kterým jsem přidala rozrazil a eukalyptus. Při mé spotřebě eukalyptu bych už měla začít uvažovat o zakoupení eukalyptového háje někde na Novém Zélandě.

   

Tříkrálový svátek definitivně zakončily Advent i Vánoce a zdobení je už uklizeno. Není mně to líto, obě mimořádná období jsem si užila a je přede mnou další neméně zajímavá část roku. 

Zimní atmosféra je prostě nádherná, temná za okny, zamyšlená, klidná, s časem pro knížku i hrnek horké čokolády. 

 

Adventní stěhování neprospělo některým pokojovkám a bylo třeba je přesadit a pomoci jim dostat se zase do formy.

Zima čarovala na zahradě a kdo by neodolal a nešel si tu pocukrovanou krásu vyfotit?

Než přišlo jarní počasí posledních dnů, užili jsme si trochu sněhu, ledovku i trochu toho zimního kouzla.

Prošli jsme se tichými ulicemi...

... i rušným obchodním centrem. 

 

Jako obvykle jsem si to užila v kuchyni - bez ironie.

Teď s očekáváním i lehkými obavami vyhlížím únor a doufám, že vše dopadne tak, jak jsem naplánovala.

A jen tak mimochodem: Magnetická nástěnka u mého pracovního stolu léta poskytovala svou plochu pel-melu všedních i výjimečných dní. Letos jsem funkci nástěnkářky vzala zodpovědněji. Musím říct, že mě baví sestavit měsíční kaleidoskop a pak u něj snít o polární záři, o cestě Tří králů i hrnku horkého kakaa.

K lednu patří všechny tóny modré, samozřejmě bílá i zemitá hnědá.